Přehled ověřených výroků

K navýšení minimální mzdy došlo Nařízením vlády ze dne 16. července 2013, kterým se změnilo původní Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Výše základní sazby minimální mzdy skutečně vzrostla (účinností dnem 1. srpna 2013) na částku 8 500 Kč. Avšak sazba minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance (tedy propro poživatele invalidních důchodů) byla ponechána na částce 8 000 Kč. Více o problematice najdete např. na serveru mesec.cz či pravniradce.ihned.cz.

Registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat dnes povinně využívají některé provozy v Itálii, Belgii i ve Švédsku, tedy ve třech zemích staré patnáctky.

Výroků Miroslava Kalouska k registračním pokladnám jsme již ověřovali několik. Své původní nepřesné vyjádření z OVM v březnu 2012, kdy hovořil o Itálii jako o " jediné zemi staré patnácky " (která tyto pokladny zavedla), tehdejší ministr v září 2012 opravil na " maximálně dvě země staré patnáctky ".

Opravený výrok jsme již hodnotili jako pravdivý, jelikož (dle souhrnné publikace – .pdf – r. 2008) pokladny byly již zavedeny v Itálii a zároveň docházelo k jejich implementaci v sektoru pohostinství v Belgii (stále to platí, jak ukazuje web – fr., nl. – belgického ministerstva financí a jak upozorňují výrobci zařízení Bluestar – angl – či Clean Cash – fr., nl.).

Publikace OECD (.pdf, angl., str. 37–43) z r. 2013 nás nicméně upozornila na to, že naše hodnocení nebylo přesné. Kromě Belgie totiž elektronické registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištem dat pro daňový úřad zavedlo také Švédsko, a to s účinností od r. 2010 pro provozy, kde lze platit kreditní kartou (blíže web švéd. daňového úřadu či souhrn této legislativy od agentury Eurofound).

Kromě Švédska se citovaná publikace OECD (.pdf, angl., str. 39) zmiňuje rovněž o systému registračních pokladen v Řecku, bohužel bez bližších podrobností. Řecko pak jako příklad země s podobným systémem uvádí i souhrn švédské legislativy k registračním pokladnám od agentury Eurofound či komuniké Evropské komise k belgické legislativě.

Jak přesně funguje systém registračních pokladen v Řecku, se nám bohužel nepodařilo ověřit. Trvá nicméně jejich používání v Itálii, Švédsku a Belgii.

Poslanec Kalousek tedy nemá pravdu. Povinné registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat jsou dnes zavedeny nejméně ve třech zemích "staré patnáctky".

Výrok předsedy vlády je hodnocen jako zavádějící. Správně Sobotka popisuje možné problémy s čerpáním evropských prostředků, jež mohou nastat v souvislosti s nepřijetím novel služebního zákona či novely o EIA. Sobotka však také tvrdí, že tyto problémy již byly překonány, což není korektní, neboť byť má vláda v úmyslu skutečně v žádoucích termínech služební zákon přijmout, prozatím se tak nestalo.

Zmiňovaný služební zákon (jeho absence) je dlouhodobě popisován jako možná překážka budoucího čerpání fondů EU. Česká republika je jedinou zemí EU, která podobný zákon prozatím nemá (doplňme, že zákon byl již schválen, nicméně dlouhodobě je odkládána jeho účinnost).

Co se týče novely zákona EIA, o situaci informoval v září 2013 týdeník Euro: "Evropa v dokumentu sice nic o zastavení proudu dotací přímo neříká, ale mezi řádky to vyčetli jak odborníci z neziskových organizací, tak ministerstvo dopravy, kterého se problém týká asi nejvíce. „Podle mého názoru to velmi pravděpodobně může tento výsledek přinést. Řízení nemíří přímo na proud dotací, ale řada evropských plateb je podmíněna dodržováním evropských předpisů. Kdyby ty naše přejaté nebyly s těmi evropskými v souladu, byl by to důvod pro zastavení dotací,“ říká právník Pavel Černý z Ekologického právního servisu." Týdeník rovněž uvádí, že vláda byla o situaci informována již 25. dubna, avšak z důvodu pádu vlády se již nepodařilo problém vyřešit.

K tomuto tématu se týdeník Euro znovu vrátil 3. března 2014. "Že nejde jen o plané „bububu“, potvrdili nespokojení komisaři naposledy letos v lednu, když rázně odmítli český návrh, že prekérní situaci vyřeší provizorně do poloviny roku a definitivně do dvou let. Zároveň se Unie několikrát pokusila rozpohybovat laxní Čechy upozorněním, že bez správného zakomponování evropské směrnice EIA do právního řádu neuzavře Dohodu o partnerství. To by znamenalo, že stávající dotace na stavby zastaví a zároveň nezačne posílat eura na nové programové období pro roky 2014 až 2020."

Podle článku České pozice probíhalo do 29. dubna 2014 připomínkové řízení. Evropská komise požaduje, aby novela nabyla účinnosti 1. ledna 2015. Návrh zákona (.pdf) skutečně počítá s účinností od 1. ledna 2015. Dle Plánu legislativních prací vlády by měl být návrh předložen v červnu 2014.

Problematickou částí výroku premiéra je ta, kdy hovoří o tom, že se vládě již povedlo zabránit pozastavení dotací. Ani zákon o státní službě ani novela zákona EIA ještě neprošly legislativním procesem, i když je nesporné, že vláda má jejich přijetí v úmyslu.

Pakt stability a růstu je chápán jako technický prostředek k vynucení dodržování tzv. Maastrichtských kritérií. Ta v rámci koordinaci jednotlivých fiskálních politiku stanovuje pro jednotlivé země základní kritéria, jako je výše schodku státního rozpočtu, celkového dluhu, inflace či úrokových sazeb.

Podle těchto kritérií pak celkové zadlužení nesmí přesáhnout 60 % HDP, toto kritérium už v roce 2000 překročily státy jako Německo, Rakousko či Belgie, nyní už kritérium neplní ani Francie, Nizozemsko či Velká Británie.

Podobná situace je s výší rozpočtového schodku, který by měl být pod 3 procenty HDP. V roce 2002 byl schodek Německa 3,8 % a Francie 3,1 %. Zatímco Německo se do roku 2013 dopracovalo k vyrovnanému rozpočtu, Francie si pohoršila na 4,9 %.

Snahy o vyhnutí se sankcím vedly k přepracování Paktu, které vyústily až ke vzniku výše zmíněného Fiskálního kompaktu.

Česká republika vstoupila do Evropské unie k 1. květnu 2004. Je to tedy skutečně 10 let, co jsme v Evropské unii.

Se vstupem do EU akceptovala Česká republika i primární právo Evropské unie v celém jeho rozsahu, pokud nebyla v rámci přístupové smlouvy dojednána výjimka. Výjimku z povinnosti přijmout v nespecifikovaném časovém období euro si Česká republika nevyjednala, jak je patrné z přístupové smlouvy (.pdf) samotné nebo z kratšího dokumentu (.pdf) shrnujícího podstatné body smlouvy pro ČR, vypracovaného Ministerstvem zahraničních věcí.

Znění otázky v referendu bylo následující: "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?" I otázka samotná tedy explicitně odkazuje na podmínky vyjednané v rámci smlouvy o přistoupení, a tedy i o závazku budoucího přijetí eura. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

V době, kdy byl Josef Dobeš ministrem, skutečně došlo k pozastavení čerpání dotací z evropských fondů na operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Český rozhlas k tomu uvedl: „Komise odhalila například špatně zadané veřejné zakázky nebo nedostatečnou kontrolu utrácení evropských peněz. Ministerstvo školství v čele s Josefem Dobešem (VV) se hájí tím, že jde o projekty vypsané v letech 2008 až 2009, kdy úřad vedli jiní lidé. Audit ale nalezl největší chyby v kontrole výdajů. A kontrola se dělala především v roce 2011, kdy už úřadu šéfoval ministr Dobeš. Naopak nastavení evropských projektů, které provedlo předcházející vedení ministerstva, bylo správné.“Jednalo se tedy skutečně o pochybení ministra Dobeše. Čerpání dotací pak bylo během ministrování Petra Fialy v listopadu 2012 obnoveno, ale část dotací na vadné projekty nebyla Evropskou unií proplacena. Česká televize však zároveň poznamenala: „Ministerstvo školství ale o 762 milionů nepřijde, v rámci programu je bude moci využít v dalších letech.“ Petr Fiala rovněž uvedl: „Je téměř jisté, že nevyčerpáme celou částku. Bude to zhruba čtyři až pět miliard korun.Toto je odhad, který je docela realistický. Částka může být o něco nižší. Neznamená to ale, že o to přijde státní rozpočet.“

K problémům s čerpáním dotací se 6. května 2014 vyjádřil ministr školství Marcel Chládek: „U operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost pokud všechno dobře půjde, tak tam téměř nebude žádná ztráta.“ Navzdory tomu, že Petr Fiala během svého působení tvrdil, že se program Výzkum a vývoj pro inovace potýká jen se „standardními potížemi a funguje uspokojivě“, hrozí podle nynějšího ministra situace, kdy nebude vyčerpáno až deset miliard korun.

Vzhledem k problémům, které provázejí čerpání dotací v oblastech školství a výzkumu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V rámci vyjednávání o důchodové reformě byla vláda skutečně nucena změnit desítky bodů ve svém původním návrhu penzijní reformy. Například v zákoně o důchodovém spoření bylo přijato celkem 54 pozměňovacích návrhů (.doc) navržených převážně rozpočtovým výborem, který se v době projednávání zákona skládal z více než 40 % ze členů opozičních stran. Podobně radikální byl výbor i v případě pozměňovacích návrhů (.doc) k zákonu o doplňkovém penzijním spoření.

Miroslavu Kalouskovi tedy dáváme zapravdu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Švédsko je skutečně jednou ze zemí (údaje Eurostatu z ledna 2014), které minimální mzdu nemají. Mezi členskými zeměmi EU, kde "zákonná" minimální mzda taktéž absentuje, patří také Dánsko, Itálie, Rakousko a Finsko. "V těchto zemích jsou výše minimálních mezd určeny buďto jednáním mezi sociálními partnery na úrovni podniků, popř. na individuální úrovni. Často jsou také užívány tzv. sektorové dohody, které jsou často aplikovány na všechny zaměstnance, což představuje de facto (v praxi) minimální mzdy." (cit. Eurostat 2014)

Pro ilustraci problematiky "minimálních mezd" viz tato mapa vycházející opět z dat Eurostatu:

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil v otevřeném dopise publikovaném na webových stránkách Pražského hradu 11. února 2014. Jeho tvrzení na základě vyjádření tehdejšího kancléře prezidenta Klause, Jiřího Weigla, hodnotíme jako pravdivé.

V souvislosti s možnou kritizovanou návštěvou prezidenta Karimova uvedl web iHNed.cz následující informaci: „,Prezident Uzbecké republiky Islam Karimov zavítá do Prahy koncem února. Návštěva je reciproční,' sdělil Hospodářským novinám mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Odkazuje na cestu prezidenta Václava Klause do Taškentu v roce 2004, tedy téměř před deseti lety."

Václav Klaus absolvoval v září 2004 státní návštěvu ve střední Asii. Setkal se také s uzbeckým prezidentem a pronesl při této příležitosti projev. Dle vyjádření tehdejšího kancléře Jiřího Weigla pak skutečně učinil pozvání k reciproční státní návštěvě ČR: „Václav Klaus navštívil Uzbekistán na státní návštěvě v září 2004. Je obvyklé, že při této příležitosti se hostitelské straně předává reciproční pozvání ke státní návštěvě. To také V.K. před deseti lety učinil. Praktické kroky k realizaci této návštěvy však v době prezidentství V. K. učiněny nebyly."

Je pravdou, že celý problém s dolem Paskov vznikl dříve, než nastoupila vláda Buhuslava Sobotky, nicméně konkrétní dojednání pomoci státu bylo podepsáno až za současné vlády. Výrok je hodnocen jako zavádějící.

Předmětem výroku je situace týkající se plánovaného uzavření dolu Paskov patřícího těžební společnosti OKD. Konkrétně vedení OKD plán na uzavření dolu oznámilo 17. září 2013 s tím, že za předpokladu finanční účasti státu bude moci být těžba provozována do roku 2018. Bez přispění státu pak měl být důl uzavřen již v závěru roku 2014.

Hledáním řešení nastalé situace byl pověřen tehdejší ministr průmyslu Jiří Cienciala, který spolu s Dalem Ekmarkem, výkonným ředitelem OKD podepsal 6. ledna 2014 memorandum, v němž firma deklarovala ochotu k jednání o podmínkách prodloužení těžby.

Po skončení mandátu Rusnokovy vlády Cienciala nadále působil v pozici vládního zmocněnce pro danou problematiku. Výstupem z jednání byl navržený kompromis zahrnující zachování těžby do roku 2016 za předpokladu finanční spoluúčasti státu na pokrytí nákladů spojených s útlumem těžby. V této souvislosti byla současným ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem explicitně zmíněna částka 1,1 mld. Kč.

Výslednou konkrétní dohodu tedy Sobotkův kabinet nezdědil, dojednána a podepsána byla až za jeho působení, vláda tak měla prostor dohodu podepsat, vyjednat jinak, či zcela odmítnout.