Martin Schulz
Jak víte, Německo má euro, Rakousko má euro, Slovensko má euro, ostatní země jako Polsko nebo pobaltské země, Litva, Lotyšsko, Estonsko, ty už k tomu všechny patří a v těchto zemích všude je nebo bude euro...
Všechny jmenované země euro buď mají, nebo se ho chystají v blízké době přijmout. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Nejnovějším členem eurozóny se v roce 2014 stalo Lotyšsko. Estonsko přijalo euro v roce 2011. Seznam členských států eurozóny lze nalézt na stránkách Evropské komise. Polsko a Litva euro zatím nemají, jsou ale členy systému ERM II.
Žádný členský stát, který není v eurozóně, a to včetně Polska a Litvy, nemá předem stanovené datum, kdy do zóny vstoupí. Tyto státy musí nejdříve splnit tzv. Maastrichtská kritéria. Nejblíže k euru, potažmo nejblíže ke splnění Maastrichtských kritérií, má Litva, jež má přijetí naplánováno na leden 2015.
David Rath
Já jsem tady říkal, že takovým tím parametrem, jak je vězeňství účinné, je co nejnižší recidiva. U nás je zhruba tři čtvrtě, ve světě, třeba v tom Německu, a Skandinávii jedna třetina.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě veřejně dostupných článků a studií.
Recidiva v ČR byla v roce 2011 podle serveru lidovky.cz na úrovni až 60%, jiné studie hovoří o 70 až 80 %. V letech 2004 až 2007 podle studie (.pdf, strana 38) vypracované pro německé Ministerstvo spravedlnosti byla míra recidivy 33,7%. Ve Skandinávii je situace lepší, recidiva dosahuje v Norsku jen 20 %, v Dánsku, Švédsku a Finsku průměrně 30 %.
Oldřich Vlasák
Z hlediska strukturálních fondů tak má Česká republika pátou nejvyšší alokaci v přepočtu na obyvatele Pro příští programové období, pozn.).
Dle informací dostupných na webové stránce Informační kanceláře Evropského parlamentu má Česká republika 4. nejvyšší alokaci na obyvatele (.ppt, 9. slide). Stejnou informaci uvedl po jednání Evropské rady také tehdejší premiér Petr Nečas. Výrok Oldřicha Vlasáka proto hodnotíme jako nepravdivý.
Vojtěch Filip
Co mě zarazilo nejvíc a nechápu to, že se ve vládním prohlášení nijakým způsobem nevymezuje a dokonce ani předseda vlády to nevzpomenul ve svém projevu, zákon o obecném referendu. Již jsem připomínal, že obecné referendum bylo součástí československého právního řádu do roku 1992 a teprve zákonem 4/1993 Sb., tzv. recepční normou se tehdejší pravicové vlády vypořádaly s tím, aby lidé mohli do politiky vůbec mluvit. Ano, v roce 1993 skončila možnost občanů České republiky se vyjádřit v referendu, a to proto, že pravice omezila možnost vstupovat do politiky jenom na akt voleb.
V Programovém prohlášení vlády ČR v kapitole č. 2 Priority vlády se vláda vyjadřuje k obecnému referendu následovně: “Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu”.
K historii referenda se vyjadřuje srovnávací studie č. 1.178 Parlamentního institutu: ”Česká republika zažila už řadu legislativních snah o uzákonění obecného referenda. Ustanovení o referendu bylo obsaženo v § 46 Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Podle tohoto ustanovení zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, vláda měla právo se usnést, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se vládní návrh stát zákonem. Hlavním smyslem toho bylo, aby referendum plnilo rozhodčí funkci mezi oběma komorami parlamentu, neboť jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát mohl způsobit zamítnutí návrhu zákona. Prováděcí zákon nebyl nikdy vydán a referendum bylo tedy stejně prázdným pojmem, jakým zůstalo dodnes” (Bartáková, Petra, říjen 2006: Referenda ve vybraných zemích. Praha: Parlament ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, str. 5, . pdf).
Po roce 1989, resp. 1992 tedy český občan “nebyl připraven” o možnost vyjádřit svůj názor v referendu. Tato možnost zůstala právně velmi obdobná jako před sametovou revolucí, tedy právem garantovaným předpisy nejvyšší právní síly bez platných prováděcích předpisů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Jiří Rusnok
My jsme navýšili po několika letech, letos tedy státní úředníci všichni, včetně úředníků úřadů práce, finančních úřadů, dostanou přidáno, dokonce v té oblasti úřadu práce došlo ještě k mimořádnému navýšení, které jsme mimochodem schválili také na dnešním zasedání vlády.
V rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2014 vláda přijala také zvýšení platů pro pracovníky ve státní správě. Celkově jde o 1,5 miliardy korun, na které toto navýšení přijde. Jak uvádí také web a přiložené video České televize, je to první takové zvýšení po 5 letech.
Vláda Jiřího Rusnoka ve svém usnesení ze dne 27. listopadu 2013 č. 890 schválila zvýšení platové úrovně zaměstnanců Úřadu práce České republiky, České správy sociálního zabezpečení a Státního úřadu inspekce práce.
Další zvýšení platové úrovně zaměstnanců Úřadu práce ČR, České správy sociálního zabezpečení a Státního úřadu inspekce práce v roce 2014 opravdu bylo na programu 2. ledna 2014 a vláda jej schválila.
Výrok tedy na základě výše zmíněných informací hodnotíme jako pravdivý.
Klára Samková
Ale na druhou stranu také bych chtěla zamezit tomu, aby se tady na Evropskou unii kde kdo vymlouval, že nám to zlý Brusel přikazuje a vlastně to velmi často vůbec není pravda a je to jenom potupná záminka.
Klára Samková ve svém faktickém výroku naráží na problematiku tzv. gold-platingu. Ten popisuje stav, kdy dochází k nežádoucímu rozšiřování obsahu Směrnic Evropské unie.
Důvody pro tuto cestu "implementace" evropské legislativy shrnuje článek uveřejněný na serveru EurActiv.cz. Jedná se např. o situaci, ve které Unie i národní vláda připravují ve stejné době předpis v totožné oblasti. Dále pak dochází ke gold-platingu v souvislosti s tím, že řada směrnic výslovně počítá s možností přísnější úpravy oblasti ze strany členského státu. Méně častým je pak stav, kdy EU řeší určité vztahy ve vymezené oblasti a české právo dosud nemá předmětnou úpravu ani v širší oblasti.
Článek také zmiňuje samostatnou oblast snah o to "schovat" za evropskou legislativu jinak obtížně prosaditelné vnitrostátní záměry.
Jako klasický příklad "českého" gold-platingu poslouží např. "koblihová vyhláška" (nutně upozorňuje tento článek na serveru Idnes.cz, či komentář uveřejněný na E15) či problematika "poplatků za prázdná média".
Dále, jak upozorňuje ve sledovaném článku serveru EurActiv.cz Petr Valenta z Hospodářské komory: "Samostatnou kapitolou jsou požadavky na podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, kde byla doporučení daná EU realizována v České republice velmi důsledně a ve velkém časovém předstihu".
Zdeněk Žák
VM: V jaké fázi je soutěž na registrační značky? ZŽ: Těsně před vypsáním. (…) VM: Vy tedy máte tedy už definitivní podmínky tendru na nového dodavatele registračních značek. ZŽ: Přesně. Jsou připraveny, jsou zadministrovány. (…) Můžou být vypsány v řádu dnů.
Dle věstníku veřejných zakázek, který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo k zakázce na zajištění dodávek tabulek registračních značek 1. 7. 2013 vydáno tzv. oznámení předběžných informací. Jde o první krok v celém cyklu zadávání zakázky, na který musí k jejímu plnému vyhlášení navazovat tzv. oznámení o zakázce a nakonec tzv. oznámení o zadání zakázky (viz. nápověda k věstníku, 8. otázka). Zakázka je v tomto smyslu tedy skutečně připravena.
Václav Moravec
Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval naposledy velvyslance vloni v listopadu. Bylo jich 5. Mířili do Španělska, Irska nebo do Srbska a také do Moskvy.
Miloš Zeman jmenoval (podepsal pověřovací listinu) v listopadu loňského roku celkem 6 velvyslanců, mezi nimi byla Livie Klausová (Slovensko), Vladimír Remek (Rusko, Moskva), Kateřina Lukešová (Španělsko), Hana Mottlová (Irsko), Ivana Hlavsová (Srbsko) a Vítězslav Pivoňka (Ázerbájdžán). Livie Klausová byla jmenována 5. listopadu, zbytek velvyslanců potom 16. listopadu. Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jan Zahradil
Já bych připomněl, že jsme byli schopní jako čeští europoslanci, celá ta dvaadvacítka, organizovat ty úterní snídaně právě tady během těch štrasburgských zasedání, kdy se nás tam většina byla schopná sejít, na které jsme si zvali ministry, náměstky ministrů, na které jsme si zvali ředitele důležitých státních podniků, třeba jsme tady měli ředitele Českých drah a tam docházelo k té interakci, k té výměně názorů a k tomu, že jsme z nich ty české pozice nakonec dostali.
Při hodnocení tohoto výroku vycházíme ze zpráv v médiích. Podle těch si ještě v roce 2009 stěžoval europoslanec Richard Falbr na nejednotnost českých europoslanců a dával za příklad slovenské europoslance, kteří se podle něj pravidelně scházejí před štrasburskou schůzí na snídani.
Od té doby však začaly fungovat podobné schůzky i mezi 22 českými europoslanci. Zprávy hovoří o tradičních úterních snídaních, kterých se v posledních letech zúčastnili například ředitelé veřejnoprávních médií, generální ředitelé Českých drah a SŽDC, zástupci Ministerstva dopravy, ministr pro evropské záležitosti nebo zástupci ČEPS a Svazu chemického průmyslu.
Ze zpráv vyplývá, že europoslanci si se svými hosty vyměňovali stanoviska k aktuální agendě, která pak mohli použít při tvorbě legislativy. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Jana Lorencová
Mnohokrát se stalo, že policie něco vyšetřila a vzápětí na to, to konkrétně můžu teď připomenout kauzu nadhodnocených kamenů, policie, dokonce se to jmenovalo Tým šutr, policie vyšetřila kauzu, policista odjel na dovolenou, vrátil se a měl prázdný sejf, ve kterém měl důkazy.
Na základě veřejně dostupných informací se nám výrok bohužel nepodařilo ověřit.
J. Lorencová zřejmě odkazuje na případ úvěrových podvodů z 90. let založených na nadhodnocených kamenech. Podvedené banky přišly společně o téměř 404 milionů. Obvinění byli nakonec osvobozeni.
Podobná je ale i kauza bývalého místopředsedy ODS Miroslava Macka. Privatizace Knižního velkoobchodu proběhla za podezřelých okolností, většina majetku zmizela výměnou za bezcenné "drahé kameny". Dohledat informace o vyšetřovacím týmu Šutr a dalších okolnostech, které popisuje J. Lorencová, se nám ale nepodařilo.
