Tomio Okamura
Zastupitelská demokracie, zastupitelská demokracie funguje dále, a to referendum je takovým kontrolním mechanismem. A mimochodem vychází to z naší ústavy. Jo, takže my to máme v ústavě přímo zakotveno.
Výrok hodnotíme v daném kontextu jako pravdivý.
Ústava České republiky v druhém odstavci článku 2 explicitně uvádí, že: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Vyjdeme-li z tohoto článku, lze tvrdit, že institut referenda je v naší ústavě jistým způsobem zakotven.
Petr Fiala
Dámy a pánové, uvědomme si, že živnostenské paušály využilo například v roce 2011 více než půl milionu lidí z celkového počtu jednoho milionu živnostníků, kteří měli tuto možnost.
O čísle půl milionu živnostníků využívajících výdajové paušály hovoří např. články uveřejněné na zpravodajském serveru ČT 24 (články z 9.1. 2012 a 24.3. 2012), portálu Ihned.cz (článek z 21. 1. 2012), severu měšec.cz (článek z 16.1. 2012). Statistiky orgánů veřejné správy zabývajících se problematikou živnostenského podnikání – především Ministerstvo financí či Generální finanční ředitelství – se nám nepodařilo nalézt. I přesto s ohledem na četnost zdrojů potvrzujících výrok jej označujeme jako pravdivý.
O tom, aby občané se mohli sami vyjádřit, zdali souhlasí s církevními restitucemi či ne. Jediní, kdo v Poslanecké sněmovně předminulý týden hlasovali pro toto referendum, byli poslanci hnutí Úsvit a poslanci KSČM.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť pro zmíněný návrh hlasovali mimo poslanců Úsvitu a KSČM také někteří poslanci ČSSD.
Zmíněný návrh byl projednáván v Poslanecké sněmovně 18. března. Šlo o návrh poslanců KSČM na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Tento návrh byl zamítnut v prvním čtení. Proti zamítnutí (tedy v logice výroku Okamury "pro referendum") hlasovalo celkem 56 poslanců a poslankyň. Z toho šlo o 32 členů klubu KSČM, 11 poslanců hnutí Úsvit a také 13 poslanců ČSSD.
Není tedy pravda, že by pro zmíněný návrh hlasovali pouze poslanci hnutí Úsvit a poslanci KSČM. Návrh byl podpořen také 13 zástupci ČSSD. Jediný klub, který hlasoval v této otázce jednotně proti zamítnutí, byl klub KSČM. V rámci hlasování byl mimo jiné i 1 poslanec hnutí Úsvit (Augustin Karel Andrle Sylor) pro zamítnutí tohoto návrhu.
Jan Mládek
Já bych rád reagoval i na více bodů jeho vystoupení a začal bych tím nejednodušším, a to je celní unie mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jeden z prvních činů po nástupu na Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo to, že jsem spolupodepsal článek osmi ministrů pro Financial Times, který říkal, že naším zájmem je, aby tato dohoda o celní unii byla podepsána co nejdříve, takže já to jednoznačně podporuji, vláda to podporuje.
16. února tohoto roku se konala schůze mezi představiteli Evropské unie a Spojených států, jejímž předmětem bylo tzv. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Jedná se o vytvoření celní unie mezi oběma ekonomickými velmocemi.
Schůzka se nesla ve všeobecném souhlasu s touto obchodní spoluprací, důkazem byl podpis pod článek pro Financial Times, který hovořil o prospěšnosti partnerství. Tento článek podepsalo osm evropských ministrů a španělský státní sekretář pro obchod. Jan Mládek, od 29.1.2014 ministr průmyslu a obchodu, se pod článek pro Financial Times o podpoře vytvoření celní unie EU se Spojenými státy spolupodepsal 18 dnů po svém jmenování. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Martin Pecina
My jsme se asi před měsícem sešli s panem premiérem a s panem ministrem práce a sociálních věcí a bavili jsme se o tom, jestli pokračovat v té cestě, kterou začala Nečasova vláda anebo se vrátit k tomu původnímu návrhu (Pecina mluví o zákonu o státní službě - pozn. Demagog.cz).
O vyjádření jsme požádali ředitele odboru tisku a public relations Ministerstva vnitra Mgr. Pavla Nováka, který tvrzení ministra v demisi Peciny potvrdil, stran existence schůzky i jejího obsahu.
„Je to pravda (existence schůzky, pozn. Demagog.cz.) Ministerstvo práce a sociálních věcí se stalo opět hlavním gestorem zákona o státní službě, i když MV je dále spolugestorem a na pracovní úrovni se na přípravě zákona spolupodílí. "
Miloš Zeman
Pane Moravče, o návrhu změny vysokoškolského zákona, které má jenom jednu jedinou větu, to jest právě osoba jmenujícího, jsem se dohodl na veřejné tiskové konferenci s tehdejším ministrem školství Petrem Fialou v květnu minulého roku.
Výrok Miloše Zemana je hodnocen jako nepravdivý, neboť rozsah přijímané legislativy v rámci novely vysokoškolského zákona je značně rozsáhlejší, než uvádí prezident republiky.
Na tiskové konferenci konané 22. 5. 2013 se prezident Miloš Zeman a bývalý ministr školství Petr Fiala dohodli na podobě návrhu změny vysokoškolského zákona. Podle něj by pravomoc jmenovat profesory již nenáležela prezidentovi, nýbrž ministrovi školství. Podle České televize se Fiala rozhodl tento návrh předložit vládě jako součást novely zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
Není však pravdou, že by tento návrh změny zákona (.docx) byl formulován jednou větou. Česká televize informovala 7. ledna 2014 o tom, že se Zeman dohodl s předsedy obou komor Parlamentu (a ministrem školství) na novém návrhu zákona o vysokých školách. Pravomoc jmenovat profesory by díky němu měla připadnout předsedovi Senátu. O tomto návrhu na svém jednání 8. ledna letošního roku rozhodla kladně také vláda Jiřího Rusnoka.
Tento návrh je dostupný v knihovně připravované legislativy. Nicméně ani tento návrh novely (.docx) neobsahuje v rámci novelizací pouze jednu jedinou větu.
Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, dohodnutá novela vysokoškolského zákona (s Fialou i aktuální o jmenování předsedou Senátu) je značně rozsáhlejší, než uvádí Miloš Zeman.
Klára Samková
Jestliže spousta a nejenom voličů pana Okamury, prosím pěkně, zajímá, že jsem Romka a oni to považují za kvalitu, respektive za diskvalifikaci ne s ohledem na moji osobu, ne s ohledem na to, jaká já jsem skutečně, jaké zastávám názory, co byla moje práce (...) Nejenom voliči. Kolik procent voličů měl pan Okamura? 7 necelých, ano. A tady se bavíme dejme tomu podle výzkumů, které mám k dispozici, například o 40 % národa, pro které je to určující kvalita. Bohužel.
Na základě dohledaných informací a e-mailu Kláry Samkové hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Kláru Samkovou jsme kontaktovali ve věci výzkumu, z něhož vycházela. Z její odpovědi vyplývá, že si nechala udělat výzkum týkající se její osoby, avšak výsledky se ze strategických důvodů rozhodla nedat k dispozici. Vztahem k Romům se také zabývají různé sociologické agentury:
Podle průzkumu společnosti STEM z r. 2012 by skutečně 38 % občanů pokládalo za „zcela nepřijatelné" mít za souseda Roma.
Nějakou formu negativního postoje dle průzkumů agentury STEM mezi lety 2010 – 2013 zaujalo od 67 % respondentů v r. 2010 do 75 % respondentů v r. 2012.
Ve výzkumu CVVM z r. 2013, který zkoumal sympatie k národnostním skupinám žijícím v ČR, vyjádřilo nesympatii k Romům 78 % dotázaných (.doc, s. 2).
Co se týče volebního výsledku strany Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, dostala v loňských volbách do Poslanecké sněmovny 6,88 % hlasů, což přibližně odpovídá vyjádření Kláry Samkové.
Oldřich Vlasák
To, že je neustálé stěhování nákladné, je pravda, administrativa parlamentu odhaduje dodatečné náklady spojené se sídlem ve Štrasburku na 103 miliony eur.
Na základě informací z Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2013 o umístění sídel evropských institucí (2012/2308(INI)) označujeme výrok jako pravdivý.
Česká verze usnesení (.pdf, str. 587) v poznámce pod čarou k bodu O. vysvětluje výpočet odhadu dodatečných ročních nákladů Evropského parlamentu díky jeho geograficky roztříštěné činnosti. Tyto celkové náklady se pohybují v rozmezí 156 až 204 milionů eur. Z nich odhad dodatečných nákladů štrasburského sídla tvoří skutečně Oldřichem Vlasákem uváděných 103 milionů eur.
Odvolatelnost politiků funguje standardně nejenom ve Švýcarsku, ve Spojených státech, ale i v takových zemích, jako je třeba Venezuela a podobně.
Odvolatelnost politiků (.pdf, s. 4-6) funguje kromě Švýcarska a Spojených států také ve Venezuele, na Filipínách a v kanadské provincii Britská Kolumbie.
Nicméně ve Švýcarsku (s. 5) se nepodařilo nikoho odvolat od roku 2003, v Britské Kolumbii (s. 6) neprošlo 23 petic z 24. I ve Spojených státech (s. 4) je tento prostředek využíván zřídka.
Institut odvolávání politiků tedy v uvedených zemích de iure funguje, není však příliš využíván. Tomio Okamura má nicméně pravdu v tom, že jím zmiňované země (a také některé další) mají prvek odvolatelnosti politiků zaveden a z tohoto důvodu (byť není hojně využíván) hodnotíme výrok jako pravdivý.
Miroslav Kalousek
...nehlasoval jsem pro uznání Kosova.
Z dostupných údajů vyplývá, že Miroslav Kalousek nepodporoval vyhlášení nezávislosti Kosova v pozici poslance, ani jako tehdejší ministr financí ve vládě Mirka Topolánka nehlasoval pro uznání Kosovské republiky jako samostatného státu.
Poslanecká sněmovna se, v souvislosti s množícími se zprávami o možném vyhlášení autonomie, budoucím statutem Kosova zabývala na 27. schůzi 6. února 2008, a to v hlasování č. 181, jehož výsledkem bylo usnesení (.doc) deklarující, že "při jednáních o budoucím statutu Kosova nebyly zatím vyčerpány všechny možnosti". Fakticky tak vládu pověřovalo zasadit se o hledání alternativ k úplnému osamostatnění Kosova. V záznamu o tomto hlasování je Miroslav Kalousek veden jako nepřihlášený. To znamená, že se daného hlasování vůbec nezúčastnil.Vláda pak nezávislost Kosova de facto uznala svým usnesením č. 635 (.pdf) 21. května 2008. Toto usnesení bylo přijato (.doc; str. 20) 11 ministry z 18 přítomných, přičemž 7 členů vlády se hlasování zdrželo. Mezi ty, kdo se zdrželi hlasování, patřili právě tehdejší ministři za KDU-ČSL, tedy i Miroslav Kalousek (viz prohlášení Václava Klause v reakci na uznání Kosova z 23. května 2008).
