Přehled ověřených výroků

Jelikož se nám nepodařilo dohledat, že by v některé zemi došlo ke zrušení daňových povinností prostřednictvím referenda, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť někteří z aktérů Topolánkovy i Nečasovy vlády byli kritizováni levicovou opozicí kvůli vládní politice (některým krokům) vůči Číně.

Bývalý premiér Mirek Topolánek ve své zahraniční politice zdůrazňoval nutnost dodržovat lidská práva. Kvůli tehdejším událostem v Tibetu odmítl expremiér účast na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Pekingu 2008 a zvažoval, že do Číny nepojede vůbec. Své rozhodnutí účastnit se her nakonec oznámil s tibetskou vlaječkou v klopě, což pobouřiločínské úřady. Zanedlouho poté poskytl Topolánek rozhovor pro MF Dnes, ve kterém Čínu opět kritizoval za nedodržování lidských práv a který Čína také přijala negativně.

Většina tehdejší vlády rozhodnutí Mirka Topolánka neúčastnit se LOH 2008 kvůli lidským právům podpořila. Naopak ostře se proti Topolánkovu vystupování postavila KSČM v čele s Vojtěchem Filipem.

Kromě samotného premiéra byly předmětem kritiky levicové opozice (či některých jejích částí) aktivity některých vládních aktérů. Konkrétně zmiňme např. pravidelné vyvěšování tibetské vlajky v Poslanecké sněmovně poslanci Strany zelených, což se setkávalo s odporem předsedy Sněmovny Vlčka z ČSSD.

Zdrcující kritiku také podstoupila pravicová koalice 1. dubna 2008 ve Sněmovně při projednávání "Návrhu Prohlášení Poslanecké sněmovny u příležitosti 49. výročí povstání v Tibetu", které předkládala Kateřina Jacques. Stenoprotokoly dokládají, že vláda Mirka Topolánka ztotožňovaná s českou pravicí byla kritizována opozičními poslanci, za všechny můžeme jmenovat zákonodárce KSČM Grebeníčka a Konečnou.

Spíše pro doplnění pak dokládáme interpelaci poslance Hamáčka na ministra zahraničí Schwarzenberga 27. září 2007, která se týkala chystané výstavy EXPO v Šanghaji, kdy naznačil jistá zanedbání ze strany české vlády.

Expremiér Nečas na rozdíl od Topolánka kladl v politice vůči Číně důraz na navýšení ekonomické výměny a zlepšení česko-čínských vztahů, od kterých se měly odvíjet velké čínské investice do ČR. Nečasův postoj byl pak kritizován jako nadřazující proexportní politiku nad politiku dodržování lidských práv. Negativní ohlasy vyvolal především Nečasův projev na Mezinárodním strojírenském veletrhu v září 2012, kde mimo jiné označil podporu dalajlamismu jako módní politickou vlnu, která může ohrozit české vztahy s Čínou. Kriticky se k projevu vyjádřili bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jenž Nečasova slova označil za úlet, dále dřívější prezidentský kandidát Jan Fisher, ale také Jiří Dienstbier za ČSSD.

Souhlas s expremiérem naopak vyslovil bývalý ministr průmyslu Martin Kuba z ODS. Kritizoval Schwarzenberga za ohrožení českého exportu neuváženou lidskoprávní politikou a za šíření "jedné pravdy". Z opozice se podobně vyjadřovala také KSČM.

Oldřich Vlasák byl skutečně podle jeho profilu na stránkách Evropského parlamentu zpravodajem tří zpráv (stínový zpravodaj 16 dalších) a předložil 11 stanovisek.

Zmiňovaná hlavní témata, evropské fondy a doprava, jsou patrná z přehledu jeho vystoupení na plénu.

O jeho zapojení ve vyjednávání mezi Radou a Komisí o podmínkách čerpání evropských fondů se píše na webu jeho domovské ODS, podle tohoto článku byl skutečně jediným Čechem, který se vyjednávání zúčastnil.

Výrok hodnotíme celkově jako pravdivý. Ministr Babiš hovoří o období 2007–2013, z něhož je nicméně možné čerpat finanční prostředky až do roku 2015. Částka, kterou uvádí, je celkové množství prostředků určených pro ČR pro celé období. Souhlasí, pokud jde o částku v eurech, nesouhlasí pouze přepočet na Kč.

V tomto výroku referuje ministr Babiš k využívání tzv. eurofondů. Fondy EU jsou rozdělovány na základě vypracovaných a schválených operačních programů v jednotlivých víceletých finančních plánech. Tato období, na kterých ČR participovala, byla 2004–2006, 2007–2013 a 2014–2020.

Když však Andrej Babiš hovoří o konci období v roce 2015, zahrnuje i pravidlo N+2, které z praktických důvodů umožňuje čerpat prostředky ještě dva roky po formálním konci programového období. (V tomto bodě bychom rádi poděkovali za faktickou připomínku našemu čtenáři Miroslavovi, výrok jsme na jejím základě upravili.)

Uplatnění tohoto pravidla můžeme nalézt třeba ve výročních zprávách OP, např. Výroční zpráva Operačního programu Podnikáni a inovace za rok 2012 (.pdf, str. 19, Tabulka 14).

V programovém období 2007–2013 bylo pro Českou republiku alokováno celkem 26,69 mld. EUR, tj. cca 752,70 mld. Kč.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak zmiňuje Václav Moravec v daném výroku, levicoví aktivisté, kteří demonstrovali v moskevských Lužinkách před sídlem ruského olympijského výboru, byli zadrženi soukromou bezpečnostní službou a následně předáni policii.

Útvar odhalovaní korupce a finanční kriminality SKPV (zkráceně Finanční policie nebo FIPO) byl rozpuštěn k 1. lednu 2007, tedy v ministerském období Ivana Langera, člena ODS.

Není pravdou, že by se Evropská úmluva o lidských právech (.pdf) netýkala imigrantů.

Úmluva zavazuje signatářské státy dodržovat a zajišťovat práva a svobody v ní obsažené, mezi nimi i článek 8 upravující právo na respektování rodinného a soukromého života. Článek první pak říká, že „Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejichjurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy".Nejde tedy jen o občany signatářských států.

Imigranti, kteří vstoupí na území státu (tedy i ti, co se vylodili na břehu, o kterých Klára Samková mluvila) spadají pod teritoriální jurisdikci dané země, a tím pádem je signatářský stát povinován chovat se k nim v souladu s Úmluvou. V opačném případě jsou imigranti za splnění podmínek podání aktivně legitimováni k podání žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva, a to na stát či státy, které se takto nechovaly.

Dokladem o aplikaci této interpretace jsou například četné příklady ve Spojeném království, které tuto problematiku jako země s množstvím imigrantů dlouhodobě diskutují. Imigranti čelící deportaci se často a úspěšně odvolávají na své právo na rodinný život dané právě článkem 8.

Článek 8 se tedy imigrantů bezpochyby týká a zároveň je velmi dobře aplikovatelný v případech, kdy mají v daném státě rodinné zázemí. Proto výrok Kláry Samkové hodnotíme jako nepravdivý.

Pravdivost výroku Martina Komárka potvrzují zpravodajské články k tématu, projev bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR a doplňující informace poskytuje Český statistický úřad.

Martin Komárek ve svém výroku uvádí, že se některé soudní procesy " táhnou strašně dlouho " a zmiňuje také případ Mostecké uhelné společnosti. Je jistě na subjektivním zvážení čtenáře, jaký časový interval považuje za "strašně dlouho". Nicméně ke zmíněné kauze MUS (od r. 1996), kde zapojení švýcarského soudu v Bellinzzoně dokládají články z českých, anglických (eng) i švýcarských (eng) zdrojů můžeme přidat například také případy firmy H-System (od r. 1999), CS Fondy (od r. 1997), investiční fond Trend (od r. 1997), kauza Union banky (od r. 2003) a další (výčet jiných kauz lze dohledat například v projevu Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR ze dne 17. ledna 2013 nebo webových zpravodajských stránek ČTK ceskenoviny.cz).

Pro doplnění uvádíme informace ze statistické ročenky ČR 2012 Českého statistického úřadu. Ten uvádí ve svém dokumentu (.xls) "SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA, NEHODY: Pravomocná rozhodnutí soudu a průměrné délky soudního řízení" průměrné délky soudních řízení rozdělených podle druhů.

Na základě dohledaných informací hodnotíme Mládkův výrok jako nepravdivý.

Členové ruské Dumy se opravdu řadili mezi nejbohatší parlament na světě, ale ještě před drtivými následky poslední finanční krize. Nejaktuálnější výsledky, které jsou nyní k dispozici, ukazují, že nejbohatší parlament na světě v současné době tvoří členové čínského Národního lidového kongresu.

Bohatství členů ruské vlády v porovnání s vládními představiteli ostatních zemí je v současné době, vzhledem k vysoké frekvenci změn a z kapacitních důvodů, neověřitelné.

Při hodnocení výroku vycházíme z materiálu Strategie financování a řízení státního dluhu, na který se ve studiu odvolává i sám Andrej Babiš. Data uvedená v tomto dokumentu však byla ministrem Babišem dezinterpretována. Zmíněných 298 miliard totiž nejsou peníze uložené Ministerstvem financí.

Podle čtvrtletních údajů (.pdf) Ministerstva financí činil dluh ke konci roku 2013 skutečně 1 683 miliard korun (str. 13; v tuto chvíli už je to daleko více vzhledem k tempu růstu zadlužení o více než 3 tisíce korun za vteřinu). Úroková sazba za nejdražší, 10leté, dluhopisy se pak během roku 2013 držela pod třemi procenty p.a. (str. 16). Sazby pro dluhopisy s kratší splatností (3 roky, 5 let) byly ještě nižší.

Materiál Strategie financování a řízení státního dluhu (.pdf, 9727 kB) pak ukazuje saldo státní pokladny (str. 51), které skutečně ke konci prvního pololetí činilo 298 miliard (ke konci roku to bylo už jenom 278 miliard, v dubnu 2013 pak podle grafu vystoupala hodnota až na 350 miliard). Materiál však také vysvětluje, co způsobilo tento nárůst v prvním pololetí 2013. V roce 2013 totiž došlo k příbytku účtů, patrně také na základě metodického pokynu (.pdf) ministerstva.

Účty vedené u ČNB spadající pod státní pokladnu tak patří například SŽDC, obcím, vysokým školám či ROPům. Jedná se často o prostředky na každodenní provoz, zčásti pak o státní rezervu, která ale byla během roku rozpuštěna až pod hodnotu 50 miliard na konci roku. Prostředky na účtech státní pokladny jsou pak ministerstvu k dispozici ke krytí případné neočekávané výpůjční potřeby v průběhu kalendářního roku. Andrej Babiš dříve prohlásil, že by tyto peníze mohly být použity ke snížení státního dluhu, ekonomové se ale shodují v tom, že to není možné.

Informaci tedy hodnotíme jako nepravdivou, nejedná se v žádném případě o peníze Ministerstva financí. Stejně tak výše úroků, které podle Babiše platíme, je mírně nadhodnocená.