Přehled ověřených výroků

Výrok předsedy TOP 09 je hodnocen na základě veřejně dostupných informací o kauze Juraje Chmiel jako pravdivý.

Bývalý velvyslanec ČR v Austrálii Chmiel byl obviněn z toho, že se v této funkci dopustil při zadávání veřejných zakázek zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Konkrétně jeho kauzu popisuje např. Idnes.

Sám Juraj Chmiel se pro tisk nechal slyšet, že jeden ze svědků byl tím, kdo podal trestní oznámení. Toto potvrdil i Karel Schwarzenberg pro ČTK slovy: „Já ani ministerstvo zahraničí jsme trestní oznámení na pana Chmiela nepodali. Pokud je mi známo, trestní oznámení bylo podáno anonymně."

V souladu s trestním řádem pak policie na vyhodnotila podezření pro spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele jako důvodné, zahájila trestní stíhání a vzápětí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo žalobu.

O činnosti inspekce ministerstva zahraničí pak informovaly například servery Idnes.cz či Deník.cz. Vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zahraničních věcí Karla Šrola zaznamenal server Deník.cz. Explicitně zde za MZV říká, že „... v celé kauze vystupujeme pouze v pozici poškozené strany," tedy se nepřipojili k žalobě.

Internetový zpravodaj Vz24.cz pak interpretuje zprávu České tiskové kanceláře o odstoupení MZV z pozice poškozeného, a to ke dni 12. 9. 2013, kdy usoudili, že žádná škoda způsobena nebyla a ani být nemohla.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť "vysoká kvalifikovanost a odbornost" byla zpochybněna minimálně u nově jmenovaného šéfa Ředitelství silnic a dálnic Pavla Kočici či vedoucího legislativního a právního oddělení Roberta Pálenského.

Zdeněk Žák podle článku ČTK z 16. 10. 2013 (pro zajímavost přikládáme ještě článek serveru Česká pozice) uskutečnil společně s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem celkově nejvíce personálních výměn ze všech ministrů Rusnokovy vlády v demisi.

Podle ČTK: "Žák po nástupu do čela ministerstva dopravy odvolal svého náměstka pro letectví a satelitní komunikaci Jiřího Žáka (ODS). Z funkcí posléze odvolal také svého náměstka Miloslava Halu, ředitele IT a spisové služby Jiřího Dastycha a šéfa legislativního a právního oddělení Jakuba Kopřivu. Ministr řekl, že za změnou stojí snaha ušetřit. Na počátku října Žák odvolal šéfy Ředitelství silnic a dálnic Davida Čermáka, Ředitelství vodních cest Jana Skalického a Drážního úřadu Pavla Kodyma. Dosud největší personální obměnu prosadil Žák v Českých drahách, které krátce po jeho nástupu opustil management v čele s dlouholetým generálním ředitelem Petrem Žaludou".

V souvislosti s odbornou kvalifikací nově jmenovaných funkcionářů pak např. server idnes.cz v případě Ředitelství silnic a dálnic upozornil na "nezkušenost" nově jmenovaného Pavla Kočici (článek staví primárně na názoru dopravního experta ČSSD Pavla Švagra).

Pochyby o kvalifikaci a odbornosti – v kontextu vzdělání – vyvolalo taktéž jmenování Roberta Pálenského vedoucím legislativního a právního oddělení.

Dále např. Server E15 zaznamenal rovněž obecnou kritiku nové dozorčí rady ČD Cargo ze strany železničních odborů. „Celé, když se na to díváte, to budí dojem trošku jako chaos a amatérismus. Jestli si někdo myslí, že takto vypadá personální politika a dosazování odborníků, tak v tom jsem velice zdrženlivý,“ nechal se slyšet místopředseda Odborového sdružení železničářů a člen dozorčí rady Carga Radek Nekola.

Dle čl. 63 odst. 1 Ústavy ČR prezident republiky: "a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (v kontextu Ústavy můžeme dále ve vtahu k zahraniční politice doplnit i písm. d) přijímá vedoucí zastupitelských misí."

Při určení hlavních aktérů zahraniční politiky České republiky je nutné "zabrousit" do relevantní literatury věnující se mezinárodním vztahům a námi sledovanému tématu.

Např. sborník autorů – Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav – říká dle analýzy legislativního rámce, že klíčovými aktéry české zahr. politiky jsou prezident (má specifické pravomoci) a vláda (tedy premiér a ministr zahraniční, vláda je vrcholným orgánem výkonné moci).

Vláda je za zahraniční politiku odpovědná jako celek. Ideálním uspořádáním je pak vytvoření jednotné koncepce zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou, přičemž při jejím vytváření by měl převážit postoj vlády. Z Ústavy to ale přímo nevyplývá (kap. 2 sledované publikace).

I přes výše nastíněnou "dualitu" však můžeme s ohledem na praxi (např. účasti na jednání Evropské rady, či Rady EU atd.) souhlasit s tím, že českou zahraniční politiku zásadně definují tři zmínění aktéři – prezident, premiér a ministr zahraničí (poslední dva jako představitelé vlády, která rozhoduje jako kolektivní orgán).

Celkově je výrok s ohledem na výše uvedené označen jako pravdivý.

Z kontextu rozhovoru publikovaného 28. ledna 2014 serverem Parlamentní listy vyplývá, že Milan Šarapatka hovoří zejména o období po vypuknutí krize v r. 2008. V tomto období však dle dostupných dat Mezinárodního měnového fondu HDP žádného ze zmíněných států nerostl ročně na úrovni 10 %. Nejblíže desetiprocentnímu růstu měly v r. 2010 Filipíny, které tehdy zaznamenaly růst HDP 7,6 %. Malajsie pak v r. 2009 zaznamenala dokonce propad o 1,5 %.

Meziroční růst HDP několika asijských zemí se v některých letech skutečně pohyboval kolem 10%. Například Ázerbajdžán v r. 2008 rostl o 10,8 %, Bhútán v r. 2013 o 9,2 % a Turkmenistán též v r. 2013 přibližně o 11,1 %. Čína dosahovala růstu kolem deseti procent do r. 2012, v minulém roce pak rostla „pouze“ o 7,7 %. Katar rostl dokonce více než 10%, avšak v r. 2013 došlo k poklesu též.

K datu rozhovoru pravděpodobně ještě nebyly k dispozici statistiky za r. 2013, Čína by tedy kritérium růstu kolem deseti procent vyřčené Milanem Šarapatkou do r. 2012 splňovala, nicméně státy poslancem Šarapatkou vyjmenované nikoliv a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Růst HDP v letech 2008-2013 *

2008

20092010

2011

2012

2013

Indonésie

6,0

4,6

6,2

6,5

6,2

5,3

Malajsie

4,8

-1,5

7,4

5,1

5,6

4,7

Jižní Korea

2,3

0,3

6,3

3,7

2,0

2,8

Filipíny

4,2

1,1

7,6

3,6

6,8

6,8

* údaje jsou zaokrouhleny

Studii či článek institutu IDEA zaměřený na zadlužení Švédska se nám nalézt nepodařilo, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro doplnění přidáváme data Eurostatu, podle kterých se hrubý veřejný dluh Švédska snížil z 52,5 % HDP (2002) na úroveň 38,2 % HDP (2012). Tato čísla by tedy ukazovala na menší pokles, než o jakém mluví prezident Zeman, nicméně nemůžeme vyloučit, že společnost IDEA vydala odlišné údaje.

Metafory zmíněné ve výrocích pravděpodobně patří do období předvolební kampaně roku 1992. Bohužel se nám však nepodařilo najít relevantní “online” zdroje potvrzující jejich autentičnost. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme s ohledem na data Českého statistického úřadu a vyjádření České národní banky jako pravdivý.

Od 2.11.2012 jsou úrokové míry ČNB na historickém minimu (xls.) a základní dvoutýdenní repo sazba se snížila na 0,05%. Sama Bankovní rada ČNB označila tuto sazbu jako technickou nulu, což v praxi znamená, že další snižování už není možné.

Odhad ČSÚ o HDP za 3. čtvrtletí 2013 skutečně ukázal recesní sklony ekonomiky, když meziročně klesl o 1,5% a poklesl také vůči minulému čtvrtletí (-0,5%).

To že je česká ekonomika v „jakési chronické recesi“ potvrzují i data z 1. a 2. čtvrtletí 2013, které ukazují meziroční pokles o 2,4%, respektive o 1,3%. Navazují tak na celoroční ekonomický pokles v roce 2012 (-0,9%).

Centrální banka má více způsobů a nástrojů na uvolnění monetárních podmínek. Ty se dělí na přímé a nepřímé. Přímé se používají pouze zřídka při selhání nepřímých nástrojů. K uvolnění (expanzi) monetární politiky nepřímými nástroji dochází snížením úrokových sazeb ČNB, jak se stalo, nebo snížením povinných minimálních rezerv komerčních bank, a kurzovými intervencemi.

Ke snížení minimálních povinných rezerv nedošlo a sama ČNB volbu využití kurzových intervencí komentuje následovně:

„Cílem ČNB přitom v souladu s jejím zákonným mandátem bylo a je udržet cenovou stabilitu, a tím přispívat ke stabilnímu vývoji české ekonomiky. ČNB proto současně již od podzimu roku 2012 komunikovala připravenost použít své další nástroje v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky. Pro tento účel byl z mnoha dobrých důvodů vybrán měnový kurz.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť použití kurzových opatření skutečně vyvolalo žádoucí impuls směrem k měnovému uvolnění, jak komentuje také ČNB: „Již samotné vyhlášení ČNB, že je připravena kurzu použít, vedlo koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 k oslabení kurzu koruny, které umožnilo zbrzdit dezinflační tendence a pomohlo ekonomice se přeci jen trochu nadechnout.“

Zajistit zaměstnání pro vězně, je skutečně velkým problémem. Hlavním nedostatkem je, že věznice nedokáží zajisti kvalifikované pracovníky, proto mohou z větší části nabízet pouze nekvalifikované zaměstnance, o které není takový zájem.

Problémem je také fakt, že z důvodu bezpečnosti nemohou být všichni odsouzení zaměstnávání mimo věznice. Určitá část musí být zaměstnávána uvnitř areálu věznice, což zvyšuje náklady a omezuje spektrum nabízených služeb.

Jiří Pospíšil jako bývalý ministr spravedlnosti 28. června 2008 otevřel ve věznici Oráčov na Rakovnicku první výrobní zónu svého druhu v České republice, která ve své době obsahovala jednu výrobní halu.

Zaměstnanost vězňů v České republice byla k říjnu 2013 68,72%.

Informace o výrobních areálech uvnitř německých věznic se nám nepodařilo dohledat. Pravdou ovšem je, že v německých věznicích je dnes moderní a účinně organizovaná výroba, kde vězni plní stále složitější úkoly a o jejich práci je zde zájem ze strany věznic, vězňů i zaměstnavatelů.

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme na základě tiskového brífinku Petra Nečase po jednání Evropské rady v listopadu roku 2012 a článku z portálu EurActiv jako nepravdivý.

Je pravdou, že jednání ohledně alokaci finančních prostředků z fondů EU na programové období 2014-2020 byla složitá a Česká republika se snažila přidělenou sumu navyšovat. Uvedená suma 400 milionů eur ovšem není pravdivá, ČR se podařilo oproti návrhu z mimořádného summitu Evropské rady v listopadu 2012 (19,5 resp. 19,6 mld. eur) podařilo zvýšit přidělenou alokaci na současných 20,5 mld. eur, tedy přinejmenším o 900 milionů eur.

Spor ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s prezidentem Milošem Zemanem o některé velvyslanecké posty skutečně zablokoval na nějaký čas jmenování nových ambasadorů. K prezidentovým nominantům patřila Livia Klausová na post v Bratislavě a Vladimír Remek na post v Moskvě. Zejména s bývalou první dámou však Karel Schwarzenberg ostře nesouhlasil, hlavně kvůli tomu, že se nejedná o profesionální diplomatku, nabídku pak považoval za odměnu za podporu v kampani.

Oproti tomu bývalého kosmonauta Remka výslovně neodmítl. Již v únoru minulého roku Česká televize uvádí, že Schwarzenberg "neprotestuje proti dosazení europoslance za KSČM Vladimíra Remka na post ruského velvyslance". Naopak vymezil se proti jmenování Jana Fischera ambasadorem.

Neshody ohledně jmenování balíku velvyslanců dále pokračovaly několik měsíců. Schwarzenberg sice tvrdil, že jde o kompetenční spor a že má pro post v Moskvě lepšího kandidáta, již předtím ale například v rozhovoru pro Právo z 6. dubna 2013 připustil, že by se s Remkem v Rusku dokázal smířit, pokud by to vedlo k odblokování dalších nominací. Jedním z jeho nominantů pak měl být Alexandr Vondra na post velvyslance v Izraeli.

* Jak se díváte na návrh prezidenta, aby byl Vladimír Remek jmenován velvyslancem v Moskvě?

Uvidíme, jestli u pana prezidenta pokročí jmenování velvyslanců.

* S ním byste neměl problém, když je to zástupce europoslanec za KSČM?

Je to rozumný člověk, zná a má zkušenosti z Ruska. Mohu si to představit, ale uvidíme, jestli se pan prezident uvolí a schválí velvyslance. Pak navrhnu také Remka.

(Právo, Schwarzenberg: Musím se ozvat, když se Zeman pokouší zavádět moresy prezidentského systému, 6. 4. 2013)

Spor ukončil až pád vlády Petra Nečase, prezidentem jmenovaná úřednická vláda v čele s Jiřím Rusnokem oba nominanty schválila a Livia Klausová se pak v prosinci ujala své funkce, Vladimír Remek se pak formálně velvyslancem stal v lednu.

Z výše uvedeného však vyplývá, že odmítnutí Karla Schwarzenberga se týkalo spíše Livie Klausové. V případě jmenování Vladimíra Remka byl tehdejší ministr zahraničí ochoten ustoupit od nutnosti jmenování kariérních diplomatů do velvyslaneckých pozic a o jeho vyslání do Ruska s prezidentem jednat. Kvůli této odlišnosti obou případů hodnotíme výrok Václava Moravce jako zavádějící.