Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme na základě informací z webů swissworld.org, swissinfo.ch , globaledge.msu.edu, wikipedia.org a ch.ch jako zavádějící.

Je pravdou, že švýcarský parlament, Federální shromáždění, je dvoukomorovým tělesem. Dolní komora, Národní rada, se skládá z 200 poslanců a horní komora, Rada států, je tvořená 46 zástupci kantonů.

Také je pravdou, že občané Švýcarska mohou zrušit zákon, který podle jejich názoru není v soulady s jejich zájmy, a to prostřednictvím referenda a lidového hlasování. Občané Švýcarska s volebním právem, nebo minimálně 8 kantonů má právo iniciovat referendum o přijatém zákoně či legislativním aktu. Pokud se do 100 dnů od vyhlášení zákona, jemuž referendum oponuje shromáždí 50 000 platných podpisů, je platnost zákona posouzena prostřednictvím lidového hlasování.

Politický systém Švýcarska je velmi specifický a nelze jej označit jako klasickou parlamentní demokracii. Vláda země, Federální rada, je volena oběma komorami parlamentu a po zvolení jí nelze vyjádřit nedůvěru. Federální parlament může byt rozpuštěn pouze v případě přijetí iniciativy na kompletní změnu ústavy. Oba tyto znaky švýcarský politický systém odlišují od jiných parlamentních demokracií.

K založení Strany Práv Občanů došlo v prosinci 2009, kdy se strana i oficiálně registrovala na Ministerstvu vnitra.

V únoru 2010 pak přidala ke svému názvu přídomek “ Zemanovci ”, zároveň proběhla i změna stanov. SPOZ v plném názvu tedy opravdu vznikla v únoru 2010.

V sobotním vydání Mladé fronty Němcová k pozici předsedy ODS uvedla následující: " Ve dvojkolejnosti ODS v této přechodné době problém je, ale nebylo možné to udělat jinak. Na tuto otázku vám odpovíme, až si ji probereme uvnitř. Znamenalo by to narychlo svolat kongres. Samozřejmě jsem přesvědčena, že má být jedna hlava. Jakmile jsou dvě, je to vždycky složitější. "

Na základě tohoto konkrétního vyjádření je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných informací o deficitech státního rozpočtu a celkového zadlužení ČR k HDP hodnocen jako zavádějící.

Vláda Petra Nečase nastoupila v létě 2010, má tedy za sebou sestavení tří rozpočtů. Bohuslav Sobotka má pravdu v tom, že ve všech z těchto tří let byl deficit přes 100 mld. Kč. Konkrétní údaje např. server Euroekonom ze zdrojů Ministerstva financí.

Stejně tak poměr státního dluhu k HDP neustále stoupá.

Vývoj můžete vidět v tomto grafu založeném na datech Eurostatu. Je otázkou, co míní Sobotka obratem "za nás" - ČSSD jako strana (data od roku 98) nebo až jeho aktivní působení ve vládě? V obou případech ovšem výsledná data nepopisují výrok Sobotky jako pravdivý.

Vyjdeme-li z roku 2002, kdy vládu přebral Vladimír Špidla (po Miloši Zemanovi), v jehož vládě působil Bohuslav Sobotka jako ministr financí, stoupl poměr státního dluhu k HDP z 27,1% (2002) na 45,8% (2012).

V době, kdy ČSSD předávala vládu ODS (rok 2006), činil tento poměr 28,3%, není tedy pravdou, že vláda pravice schodek zdvojnásobila. Z toho důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící. Procentuální rozdíl mezi dvojnásobkem zadlužení z roku 2006 a současností je přes 10 %, což nelze považovat ani za přibližný údaj. Výrok předsedy ČSSD je tedy hodnocen jako zavádějící.

Do vzniku samostatné České republiky v roce 1993 probíhalo vládnutí na federální a státní úrovni. Během tohoto období byla KDU-ČSL součástí vlád na obou těchto úrovních. Výjimku tvořila federální vláda sestavená po volbách v roce 1990, kdy strana"[d]o federální vlády nedelegovala na protest proti nekorektnímu postupu představitelů vítězného Občanského fóra v době předvolebního agitačního moratoria žádného kandidáta." Od ustavení samostatné ČR se pak KDU-ČSL nepodílela celkem na pěti vládách. Poprvé v letech 1998 až 2002, kdy byla, s podporou ODS, Milošem Zemanem sestavena jednobarevná menšinová vláda. Dalším případem byla první vláda Mirka Topolánka (2006 až 2007) skládající se pouze z ministrů za ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru parlamentu.

KDU-ČSL se dále nepodílela ani na úřednické vládě Jana Fischera (2009 až 2010), do níž byli jednotliví ministři navrhováni politickými stranami ODS, ČSSD a Stranou zelených. Po následujících sněmovních volbách, kdy KDU-ČSL nepřekročila 5% volební klauzuli, premiér Petr Nečas sestavil vládní koalici ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Stejně tak se KDU-ČSL nijak nepodílela ani na sestavování současné vlády premiéra Jiřího Rusnoka.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že, pokud vezmeme v úvahu obě vládní úrovně z dob federativního uspořádání státu, politická strana KDU-ČSL od roku 1990 neparticipovala celkem na šesti vládách, což zcela koresponduje s výrokem Pavla Bělobrádka.

Na základě dat statického úřadu Evropské komise Eurostat hodnotíme výrok jako pravdivý.

Při hodnocení vycházíme z dat Eurostatu o nezaměstnanosti mladých ve věku 15 - 24 let z června 2013 (u některých států jsou už dostupná i data z července, ale ne u všech, proto volíme druhý nejnovější set dat).

V České republice je nezaměstnanost mladých lidí do 25 let na úrovni 18,2%. Průměrná hodnota zemí EU28 je 23,5%. Již to zcela jasně ukazuje, že skutečně je ve většině evropských zemí situace na trhu práce pro mladé lidi horší než v Česku. Česká republika je v žebříčku 28 států Evropské unie na 7. místě. Celkovou seřazenou tabulku jsme pro vás vložili na Dropbox (.xls).

Sociální demokracie během schvalování považovala úpravy pravomocí hlavy státu za potřebné.

Prezident by podle jejího zástupce Jeronýma Tejce měl mít právo jmenovat i vedení Nejvyššího správního soudu bez souhlasu vlády, stejně jako u představitelů Nejvyššího soudu. Bankovní radu ČNB by měl ale naopak jmenovat se souhlasem Senátu v podobném režimu, jakým nyní jmenuje ústavní soudce. Samotná koalice žádné úpravy nenavrhovala. " Koalice není přesvědčena, že je nutné měnit pravomoci prezidenta," uvedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS).

Několik z návrhů ale byla tehdejší koalice nucena akceptovat.

Ještě před jmenováním Fischerovy vlády, 7. dubna 2009, předložila skupina poslanců sněmovně návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, tedy o jejím předčasném rozpuštění. Vláda Jana Fischera byla jmenovaná o měsíc později, 8. května.

Ústavní zákon sice byl schválen a vyhlášen ve Sbírce zákonů, avšak 10. září 2009 jej – spolu s říjnovým termínem voleb – zrušil Ústavní soud. Soud tedy řekl své „ne“ až v září, nikoliv „někdy v srpnu“, a výrok je tudíž zavádějící.

Poté co Senát v březnu 2013 zvolil za člena Rady ÚSTR historika a prorektora Metropolitní univerzity v Praze, Jana Bureše, namísto jediného sněmovního kandidáta Jiřího Lišku, rozběhl se tzv. "boj o ÚSTR“.

Rozhodnutí Senátu ostře napadl tehdejší premiér a předseda občanských demokratů Petr Nečas. Hovoří o „další nehorázné demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera“. Dle Nečase přestává být Senát pojistkou demokracie a stává se prostředkem nadbíhání sociálních demokratů komunistům. „Mám důvodnou obavu, že dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM," vysvětlil předseda ODS.

Z důvodu odvolání Daniela Hermana z funkce ředitele ÚSTR na začátku dubna, rezignovalo na protest několik členů Rady.

Výkonná rada ODS na konci dubna prohlásila, že chce, aby se TOP 09 vyjádřila k situaci na ÚSTR zvláště poté, co byl jmenován Zdeněk Hazdra prvním náměstkem nové ředitelky Pavly Foglové. (Hazdra oznámil, že své členství v TOP 09 na podzim roku 2012 pozastavil).

Místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová reagovala na usnesení širšího vedení ODS: „Jakékoli další politické diskuse tuto instituci poškozují“.

Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako neověřitelný, a to z důvodu, že na základě dostupných zpráv o zmíněném tématu se nám nepodařilo nalézt relevantní informace, které by přímo potvrzovaly či vyvracely výrok o ODS jako jediné straně, který bojovala proti oslabení a zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů. Jiří Pospíšil se navíc ve svém výroku dopouští spíše své vlastní expresivní interpretace, kdy je problém přesně postihnout stav hájení pozic ve válce o ÚSTR, resp. boj proti oslabení a zrušení instituce, které ostatní subjekty (alespoň verbálně) odmítaly.

Tereza Bernardová odkazuje zřejmě na pardubickou nemocnici, která v roce 2010 dosáhla téměř stamilionové ztráty. Za důvody tohoto výsledku bylo považováno špatné hospodaření, nárůst mezd a právě nákup magnetické rezonance a počítačového tomografu. Obě tato zařízení už přitom byla ve dvacet kilometrů vzdálené nemocnici v Hradci Králové.