My jsme tři roky vedli poměrně tvrdou opoziční politiku vůči vládě, ve které TOP 09 hrála důležitou roli. Odpovídala za rezorty, jako bylo Ministerstvo financí, práce a sociálních věcí, zdravotnictví.
"Tvrdost" opoziční politiky hodnotíme na základě takových skutečností, jakými jsou užitá rétorika vůči vládě a její politice, vyvolání hlasování o nedůvěře a (ne)podpora vládou předkládané legislativy. Jako příklad postoje a používané rétoriky vůči vládě Petra Nečase uveďme např. hodnocení vlády v době jejího zániku Bohuslavem Sobotkou jako ostudn(é) havárie politického projektu pravice, který narazil do zdi chaosu, korupce, neschopnosti a nezodpovědnosti a je zcela zničen. (...)Tenhle koaliční krám už je vhodný jen a jen do sběru.
Pokud nahlédneme do projevů a článků představitelů ČSSD za poslední tři roky, velká část z nich obsahuje jako spojující prvek velmi intenzivní se vymezování vůči vládě Petra Nečase.
Sociální demokracie vyvolala hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase celkem pětkrát, pokaždé neúspěšně. To je stejný počet jako v předchozím volebním období proti vládě Mirka Topolánka a výrazně vyšší, než ve volebních obdobích před rokem 2006.
Pro stručné a přehledné zobrazení rozdílů v hlasování v Poslanecké sněmovně mezi ČSSD a koaličními stranami dobře poslouží grafická analýza politologa Kamila Gregora. Na ní lze vidět poměrně pevnou opozici poslanců ČSSD vůči vládní většině. Ministři nominovaní TOP 09 ve vládě Petra Nečase skutečně odpovídali za uvedená ministerstva, konkrétně Miroslav Kalousek za Ministerstvo financí, Jaromír Drábek a následně Ludmila Müllerová za Ministerstvo práce a sociálních věcí a Leoš Heger za Ministerstvo zdravotnictví. Vedle těchto klíčových ministerstev připadla TOP 09 i další ministerstva: zahraničí (Karel Schwarzenberg, který byl zároveň 1. místopředsedou vlády) a kultury (Jiří Besser, poté Alena Hanáková). Roli TOP 09 ve vládě tak rozhodně lze označit jako důležitou. Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.
Já vím, že prostě došlo k nějaké operaci policejních a státně zastupitelských složek, která směřovala proti třem bývalým poslancům a dnes již bývalému premiérovi, v současné době poslanci, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu, rozhodnutím nejvyššího státního zástupce. Rozhodnutím nejvyššího státního zástupce toto vyšetřování bylo zrušeno a ukončeno.
Poslanec Benda mluví o propuštění bývalých poslanců Tluchoře, Fuksy a Šnajdra z vazební věznice (zadržovaných v souvislosti s údajnou korupcí kolem tzv. politických trafik) na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. NS rozhodl o vynětí trojice z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Jejich trestní stíhání bylo skutečně na jejich žádost nejvyšším státním zástupcem Zemanem zrušeno. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
A to nemluvím ani o vládě Miloše Zemana, kdy se na protipovodňová opatření neinvestovalo v roce nikdy víc než 200 milionů korun.
Vláda Miloše Zemana trvala od roku 1998 až do roku 2002. Konkrétně za jednotlivé roky bylo vyhrazeno na protipovodňová opatření:
- 1998: Ministerstvo zemědělství (Příloha č. 5) - 23 mil. Kč; Ministerstvo dopravy a spojů (Příloha č. 8: Výdaje státního rozpočtu České republiky na financování investičních programů) - 200 mil. Kč.
- 1999: Ministerstvo zemědělství (Příloha č. 4) - 30 mil. Kč (+ 5 mil. Kč v rámci Programu studií odtokových poměrů a preventivních protipovodňových opatření); Ministerstvo dopravy a spojů (Příloha č. 7: Výdaje státního rozpočtu na financování programů reprodukce investičního majetku) - 230,65 mil. Kč.
- 2000: Ministerstvo zemědělství (Příloha č. 4) - 50 mil. Kč. (+ 20 mil. Kč Programu studií odtokových poměrů a preventivních protipovodňových opatření); Ministerstvo dopravy a spojů (Příloha č. 7: Výdaje státního rozpočtu na financování programů reprodukce investičního majetku) - 201,332 mil. Kč.
- 2001: Ministerstvo dopravy a spojů (Příloha č. 5: Výdaje na financování programů) - 28,2 mil. Kč.
- 2002: Operace státních finančních aktiv (Příloha č. 4) - 990 mil. Kč (jedná se o program Výdaje na obnovu koryt vodních toků a vodohospodářských děl a protipovodňová opatření).
Pokud vše shrneme, investice do protipovodňových opatření za vlády Miloše Zemana v každém roce (krom roku 2001) přesáhly 200 mil. Kč, o kterých mluví Miroslav Kalousek (za předpokladu, že v roce 2002 bylo na tyto opatření využito 200 mil. Kč a více z celkové částky 990 mil. Kč v dané výdajové kategorii, která byla ještě využita pro obnovou koryt vodních toků a vodohospodářských děl). Každopádně jsou ale roky, kdy na protipovodňová opatření bylo určeno více než 200 milionů ze státního rozpoču.
Daniela DRTINOVÁ: Tak zpátky k té mojí předchozí otázce. Vy byste tedy kladli důraz na to, aby se neztrácely ze státního rozpočtu miliardy. Takto zachráněné miliardy byste směrovali do zdravotnictví, školství, do penzijního systému, tak je to ve vašem programu. Kolik takových miliard, podle vás, by z toho mohlo vzejít? Máte na to nějakou analýzu? Ludvík Adámek: Myslím, že to byla paní ekonomka Šichtařová, která řekla, že stát vybere na mandatorní výdaje dost, dokonce ještě asi o 100 miliard víc.
Markéta Šichtařová napsala, že se ročně vinou korupce vypaří až 100 miliard korun. Pokud by tedy nebylo korupce, mohly by se tyto finance použít na mandatorní výdaje.
Vzpomeňme si, kolik měla ČSSD preference, když si Stanislav Gross vzpomínal na strýčka Vika, bylo to kolem 8 %.
Stanislav Gross „vzpomínal“ na svého strýce Františka Vika podle serveru iDNES 17. ledna 2005. Podle výzkumu agentury STEM měla ČSSD v lednu roku 2005 podporu 13,9 % voličů. Podle výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR se v lednu roku 2005 pohybovaly volební preference ČSSD kolem 14,5 %, v únoru téhož roku pak přesně 14 %. V době odstoupení Stanislava Grosse (25. dubna 2005) byly volební preference ČSSD 10,5%.
V této zemi už bylo rozpočtové provizorium, dokonce vícekrát. Jednou velmi krátce, jednou trochu déle.
Jak shrnuje server ceskenoviny.cz, Česká republika už zažila rozpočtové provizorium dvakrát, jednou si krátkým obdobím rozpočtového provizoria prošla Československá republika.
Poprvé zažila Česká republika rozpočtové provizorium na počátku roku 1999, státní rozpočet byl tehdy schválen 15. ledna 1999. Druhé provizorium nastalo hned v roce 2000 a trvalo tehdy více než dva měsíce (zákon byl schválen 3. března).
Takže dá se dohromady petice a v případě odvolání senátora navrhujeme, přesně švýcarský model, odvolání hlasováním vždy větším počtem hlasů, než byl ten senátor zvolen a nejčastěji jednou za rok, aby nedocházelo k permanentnímu odvolání.
Odvolatelnost politikůve Švýcarsku (ang.) funguje pouze na úrovni kantonálních parlamentů, a to v šesti kantonech z celkových 26: v Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri. Ve všech těchto kantonech funguje odvolání na základě petice. Petici za odvolání musí podepsat předepsaný počet voličů, toto číslo je založeno na procentuálním počtu obyvatel a liší se kanton od kantonu. Nejedná se však o příliš využívaný ani úspěšný nástroj a v některých kantonech (Aargau, Baselland, Lucerne) došlo v minulosti k jeho zrušení.
Zdroje k tématu odvolatelnosti politiků ve Švýcarsku jsou velmi omezené, a proto se nám nepodařilo dohledat, zda tento institut může být využíván pouze jednou za rok.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podmínkou pro odvolání není shromáždění většího počtu hlasů, než kterými byl určitý politik zvolen. Neexistuje navíc žádný jednotný "švýcarský model", jak o něm mluví Tomio Okamura, podmínky pro odvolání politiků se v jednotlivých kantonech liší.
Dokonce vám řeknu jednu věc. Eurostat, Evropský, teda Evropský statistický úřad dělá čas od času propočty, kde sečte dluhy domácností, dluhy korporací, čili privátní dluh, dluh domácností a státní, nebo veřejný dluh. A tam jsme na druhém místě jako nejlepší.
Česká republika měla skutečně v roce 2012 druhý nejmenší součet vládního a soukromého dluhu v EU.
Pan Berlusconi údajně podle tisku spolupracoval s mafií, (...), pan Berlusconi má údajně problémy s daněmi.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací dohledaných v českém a zahraničním tisku.
Podle českého (např. iHNed.cz, 8. 9. 2013; deník.cz, 24. 4. 2012) a zahraničního tisku (např. The Independent, 6. 9. 2013; Global Post, 10. 6. 2013) bývalý italský premiér Silvio Berlusconi spolupracoval se sicilskou mafií Cosa Nostra za účelem ochrany vlastní osoby.
Média přinesla také informace o daňových nesrovnalostech Silvia Berlusconiho; ten byl v říjnu loňského roku odsouzen za krácení daně ve své společnosti Mediaset (Mediář.cz, 26. 10. 2012) a rozsudek byl letos v srpnu potvrzen odvolacím soudem (lidovky.cz, 1. 8. 2013).
Tak azylová politika patří do kompetence ministra vnitra, nikoliv ministra zahraničních věcí. Čili já k tomu mohu dát akorát nějaké doporučení, ale nic s tím neudělám.
Za problematiku mezinárodní migrace a mezinárodní ochrany v České republice zodpovídá Ministerstvo vnitra. A to jak na úrovni legislativně - koncepční, analytické, tak i realizační. V rámci ministerstva za tuto oblast zodpovídá odbor azylové a migrační politiky.
