Přehled ověřených výroků

Ústřední výkonný výbor ČSSD v sobotu 24. srpna opravdu stvrdil, že celostátním volebním lídrem a kandidátem na post premiéra bude stranický šéf Bohuslav Sobotka.

Pravidla pro vysílání zaměstnanců do zemí EU jsou upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (.pdf). Na základě této směrnice Německo v zákoně o vysílání pracovníků (DE) stanovilo, že oznámení o vyslání stačí učinit na příslušném úřadě současně s tímto vysláním nebo krátce před ním.

Vysílání pracovníků v souvislosti se založením živnosti v Rakousku tato směrnice neupravuje, neboť se zabývá pouze přesunem zaměstnanců z jednoho členského státu do druhého. Nicméně dle přehledu (.doc) Ministerstva průmyslu a obchodu o vysílání pracovníků, je lhůta oznámení o vyslání v Rakousku nejpozději týden před zahájením činnosti (ve výjimečných případech jako např. živelná katastrofa lze nahlásit i bezprostředně před zahájením).

Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok pana Drábka jako nepravdivý.

Miloš Zeman na začátku února (konkrétně 4. února) skutečně veřejně mluvil o tzv. extenzivním výkladu Ústavy. Konkrétně například iDnes.cz popsal tuto skutečnost následovně: "Nový prezident Miloš Zeman připustil, že hlava státu může odvolat premiéra bez jakýchkoli podmínek. "Myslím si, že to vyplývá z velmi extenzivního výkladu Ústavy," řekl při příchodu do své kanceláře. Neřekl, zda by to udělal." Stejně o této události referoval také server Lidovky.cz. Pro úplnost dodáváme, že Zeman byl prezidentem zvolen ve 2. kole, které se konalo 25. a 26. ledna, tudíž svůj výrok o extenzivním pojetí ústavy pronesl skutečně těsně po něm.

Pro ověření výroku Martina Peciny jsme použili nejnovější data (Vydání a spotřeba domácností, tabulka 5c) Českého statistického úřadu. Domácnosti jsou v této studii rozděleny do deseti pásem podle svých příjmů na osobu.

Například pro páté nejnižší pásmo domácností, které lze označit jakožto domácnosti s průměrnými příjmy, je v průměru podíl vydání za potraviny a nájem (bez dalších nákladů na bydlení, energií atp.) na celkové sumě vydání 17,5 % a 4,9 %, dohromady tedy 22,4 % ze všech vydání.

U pásma s nejvyššími příjmy je situace následující: 10,3 % za potraviny a 12,2 % za nájem. Za potraviny a nájem tak tato vysokopříjmová skupina utratí 22,5 % svých příjmů.

Nehodnotíme, jaký podíl na výdajích je či není obrovský, to závisí na subjektivním posouzení. Pokud bychom však sečetli výdaje za potraviny a nájem, podíl na výdajích těchto dvou skupin (průměrné příjmy a vysokopříjmová) bude takřka shodný. V druhé větě svého výroku však Martin Pecina hovoří již pouze o potravinách.

Vydání za potraviny tvoří pro domácnosti s průměrným příjmem výrazně vyšší podíl výdajů než pro vysokopříjmové. Zároveň většina vydání uskutečněných vysokopříjmovými domácnostmi nespadá do snížené sazby DPH. Proto hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Vojtěch Filip patrně hovoří o Sjednocené komunistické straně Turecka (TBKP). Ta była v roce 1991 rozpuštěna rozhodnutím tureckého Ústavního soudu. Evropský soud pro lidská práva (ECHR) však ve svém rozhodnutí z ledna 1998 (plné znění rozhodnutí anglicky zde) shledal toto rozpuštění v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, konkrétně s článkem 11 o svobodě shromažďování a sdružování a zúčastněným stranám přiznal odškodné ve výši 120 000 francouzských franků (podle historického kurzu přibližně 700 tisíc korun). Ostatní nároky byly soudem zamítnuty, odškodnění tedy zdaleka nečinilo 3 miliony euro, jak tvrdí Vojtěch Filip.

Kvůli nadhodnocené částce odškodnění hodnotíme výrok jako zavádějící.

Česká republika má nyní pronajatých 14 letounů Gripen na roky 2004 až 2014 za 19,6 mld. Kč. Jelikož v příštím roce tento pronájem vyprší, probíhají dlouhodobá jednání se švédskou stranou o jeho prodloužení. Podle jedné z dřívějších švédských nabídek mohla být cena za desetiletý pronájem 14,5 mld. Kč. Na tuto nabídku však vláda nepřistoupila. Nyní ministr obrany Picek uvedl, že je dohoda o pronájmu téměř u konce a její „podmínky jsou velmi dobré.“ Neupřesnil však žádné její detaily kromě doby pronájmu, která má být nejméně desetiletá. E15.cz odhaduje, že „desetiletý, případně dvanáctiletý pronájem švédských strojů by se měl pohybovat mezi deseti až patnácti miliardami.“

Tvrzení o pronájmu jako závazku na „mnoho, mnoho miliard korun“ je tedy možné – na základě předchozích návrhů i výše uvedeného odhadu – hodnotit jako pravdivé.

Celkový dluh Hlavního města Prahy (vč. jí zřízených příspěvkových organizací) dosáhl ke konci roku hodnoty 31,2 miliard korun, což je o 4,5 mld. Kč více než v roce předchozím. Nákup nových tramvají pak bude stát Prahu dalších 19,2 miliard korun. Pokud by se tato částka měla promítnout do zadlužení města, dostane se Praha na částku 50,4 mld. Kč, tedy na číslo nižší, než uvádí Miroslav Poche.

Pro komparací míry zaměstnanosti těchto tří zemí můžeme použít data Eurostatu a nebo OECD. U Eurostatu jsou poslední dostupná data za rok 2012 a srovnání vypadá takto:

země míra zaměstnanosti

Česká republika 71,5 %
Polsko 64,7 %
Slovensko 65,1 %

U OECD jsou pak porovnávána data z prvního čtvrtletí roku 2013:

země míra zaměstnanosti

Česká republika 67,3 %
Polsko 59,5 %
Slovensko 60,0 %

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Česká republika si v obou srovnáních vede lépe než Polsko a Slovensko.

Výrok Tomáše Hudečka hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat podrobné informace o pracovních úvazcích úředníků na pražském magistrátě.

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť je pravda, že i bez tří náhradníků za tzv. poslanecké rebely ODS by vláda prosadila zákon, se kterým spojila hlasování o důvěře vládě.

Obvinění, o kterých je řeč, jsou vznesená proti bývalým poslancům za ODS, resp. nezařazeným, premiérově pravé ruce Janě Nagyové a od pondělka i proti Petru Nečasovi. Jde o obvinění z podplácení, za účelem zvrácení politické situace ve svůj prospěch. Hlasování o důvěře, které má Miroslava Němcová evidentně na mysli, je tedy situace z listopadu 2012, kdy vláda Petra Nečase spojila důvěru vládě s návrhem zákonao změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který se také lidově nazývá "Kalouskův balíček".

Ve 3. čtení, kde byl návrh 7. listopadu 2012 v Poslanecké sněmovně, pro něj zvedlo ruku 101 poslanců, a to již včetně náhradníků za 3 odstoupivší poslance ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa). Ovšem, jak je patrné z tohoto hlasování, vládě by k prosazení tohoto návrhu stačilo 98 hlasů, tedy důvěru by získala, i kdyby zmínění 3 náhradníci nehlasovali pro tento návrh. Důležité je si uvědomit, že pro získání důvěry vládě stačí získat podporu přítomných poslanců, nikoli nutně 101 hlasů.

Dodáváme však, že tento návrh zákona by bez podpory těchto poslanců (Pekárek již nehlasoval) měla vláda problém prosadit po jeho vrácení Senátem, kdy by již potřebovala 101 hlasů. V tomto hlasování získala vláda pro svůj návrh 102 hlasů, když pro něj navíc oproti předchozímu sněmovnímu jednání hlasoval poslanec Pavel Bém (toho času nezařazený) a exministr kultury Besser, který se 1. hlasování neúčastnil.