Marta Semelová
Komunistická strana svými poslanci navrhovala přijetí tohoto zákona (služebního zákona - pozn. Demagog.cz).
Není úplně jasné, co Marta Semelová myslí pod pojmem “navrhovat přijetí zákona”. Při pohledu do sněmovních archivů vidíme, že při hlasování o platném služebním zákonu (218/2002 Sb.) hlasovali komunističtí poslanci většinou proti, zákon nepodpořil ani jeden z nich.
Podpořili zároveň téměř všechna hlasování o odkladu účinnosti tohoto zákona - při hlasování o zákoně č. 281/2003 Sb. o odložení účinnosti na rok 2005 se komunističtí poslanci zdrželi, zákon č. 626/2004 Sb. (odklad na rok 2007) i zákon č. 531/2006 Sb. (na rok 2009) převážně podpořili. Při hlasování o novele č. 381/2008 Sb. (odklad účinnosti na rok 2012) nefungovalo elektronické zařízení a není tedy k dispozici jmenný seznam (proti však bylo pouze 7 poslanců) a spíše proti hlasovali poslanci KSČM pouze u novely č. 445/2011 Sb., která prozatím naposled odložila účinnost služebního zákona na rok 2015.
Z hlasování komunistických poslanců tedy nevyplývá, že by podporovali přijetí totoho zákona a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Jiří Pospíšil
Třeba v mém Plzeňském kraji je na mé kandidátce 2/3 starostů a místostarostů působících léta v Plzeňském kraji.
Výrok Jiřího Pospíšila je na základě kandidátky ODS v Plzeňském kraji hodnocen jako nepravdivý.
Na webu ODS lze dohledat kandidátní listinu strany v Plzeňském kraji. Celkem zde kandiduje 20 lidí. Z nich je aktuálně (podle samotné kandidátní listiny) celkem 8 v pozici starosty či místostarosty. Jde tedy pouze o necelou polovinu kandidátů.
Pokud bychom připočítali také bývalé starosty/místostarosty na kandidátce ODS, tak zjistíme (při analýze životopisů kandidátů na webu ODS, webu Našipolitici.cz a místních médiích), že pouze 1 další byl v minulosti dlouhodobým starostou, resp. primátorem Plzně a byl jím Jiří Šneberger, sedmička na této kandidátce.
Miloslava Vostrá
V Poslanecké sněmovně je řada předloh, jsou tam i předlohy opoziční, které tam leží už 2 roky a nikdo je neprojednával.
Podle webu poslanecké sněmovny leží v tuto chvíli ve sněmovně 203 návrhy zákonů v různém stadiu projednávání.
Patrně nejstarší je novela trestního zákona, pod kterou jsou podepsáni Jeroným Tejc či Bohuslav Sobotka, tato novela byla předložena 12. července 2011 a nyní je ve druhém čtení.
Ve sněmovně leží také návrh zákona o referendu o majetkovém vyrovnání s církevními a náboženskými společnostmi předložený skupinou poslanců KSČM v březnu 2012, který byl zatím projednán pouze v organizačním výboru, nebo například návrh zákona o majetkovém přiznání z května 2012.
Nedá se však říci, že by ve sněmovně ležely už dva roky předlohy, které by vůbec nikdo neprojednával, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Pavel Bém
Václav Klaus byl postaven do situace, buď to prostě zkusí a zariskuje, ale uvědomme si, že on vlastně ještě nikdy neprohrál.
Václav Klaus vedl Občanskou demokratickou stranu do čtyřech voleb do Poslanecké sněmovny, respektive v případě voleb prvních ještě do České národní rady: 1992, 1996, 1998, 2002.
V roce 1992 získala ODS (v koalici s KDS) 29,73 % hlasů a s přehledem zvítězila. V roce 1996 obdržela vítězná ODS 29,62 % hlasů, o více něž tři procentní body více než druhá ČSSD.
V roce 1998 se ODS pod vedením Václava Klause podařil překvapivě dobrý výsledek, ačkoliv krátce předtím nastal rozkol ve straně provázený skandály, rozpadem vládní koalice a odchodem mnoha vlivných členů. Strana tehdy dosáhla výsledku 27,74 % hlasů, necelých pět procent za vítěznou sociální demokracií. V takto komplikované situaci lze dosažený volební výsledek považovat za úspěch.
Výsledek voleb 2002 - tj. 24,47 %, takřka o šest proc. bodů za vítěznou ČSSD - však interpretujeme jako prohru, byť Václav Klaus hovořil o "jen" nevýhře. ODS byla v té době již opětovně konsolidovaná, nejsilnější stranou pravice a v logice opoziční smlouvy mělo dojít k prohození vládní a opoziční role mezi dvěma největšími stranami. Zároveň se procentem získaných hlasů jednalo o do té doby nejhorší výsledek strany.
Václav Klaus se také dvakrát ucházel o úřad prezidenta republiky, v obou případech (2003, 2008) byl zvolen.
Dodejme také, že Klaus byl úspěšný při své kandidatuře na předsedu Občanského fóra v roce 1990 i při všech svých kandidaturách na předsedu ODS.
I přes řadu nepopiratelných výher Václava Klause musíme označit výrok Pavla Béma z důvodu výsledku voleb 2002 jako nepravdivý.
Miloš Zeman
A v Německu již dlouhá léta existuje tento zákon, který přenáší důkazní břemeno na toho, jehož majetek je prověřován. (zákon o prokázání původu majetku - pozn. Demagog.cz)
Německá daňová legislativa neobsahuje povinnost prokázat původ svého majetku.
Návrh zákona o prokázání majetku (od poslanců ČSSD) v §3 zakládá povinnost oznamovat zisk majetku v určité výši a v §5 odst. 3 pak stanoví, že hodnota předmětného majetku, u něhož nebude prokázáno, že byl nabyt ze zdaněných prostředků, bude dodatečně zdaněna. Je tedy na vlastníkovi, aby dokázal, že svůj majetek nabyl legálně, a v tomto smyslu chápeme i výrok prezidenta Zemana.
V německé daňové legislativě (zejm. fiskální zákon, něm. či angl.) ovšem srovnatelné ustanovení nenajdeme. Daňoví poplatníci nejsou povinni přiznávat majetek, který se nachází na německém území (na povinnost přiznání zahr. majetku upozorňuje - angl., sekce "taxation" - např. britské ministerstvo zahraničí). Částečně tato povinnost platila v době fungování daně z majetku, která se však nevybírá od r. 1997 (Deutche Welle, angl.). Bez povinnosti přiznávat majetek pak není jasné, kdy má v Německu podle Zemana nastávat situace jako v zákoně o prokázání původu majetku. Důkazní břemeno samozřejmě padá na poplatníka např. tehdy, je-li mu vyměřen daňový nedoplatek, ten ovšem není možné vyměřit na veškerý majetek - na nezaplacenou daň se vztahuje pětiletá promlčecí lhůta (dle §228 zákona).
Uzavíráme tedy, že povinnost prokazovat původ veškerého majetku v Německu neexistuje a výrok prezidenta Zemana proto není pravdivý.
Martin Pecina
Ale jako ta policie byla výrazně oslabená. Ten rozpočet klesnul snad o deset miliard korun (od doby, kdy byl Martin Pecina ministrem vnitra, pozn.).
Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě údajů z rozpočtu ČR.
Martin Pecina byl ministrem vnitra od května 2009 do června 2010. Rozpočet Policie ČR v roce 2009 byl dle schváleného rozpočtu Ministerstva vnitra (.pdf - str. 28) 34 715 676 tis. Kč. Rozpočet pro rok 2013 je 27 143 550 tis. Kč (zákon č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2013 - ukazatele kapitoly 314 Ministerstvo vnitra ČR, Specifické ukazatele, Policie ČR). Rozdíl mezi nimi tedy je 7 572 126 tis. Kč, tedy přibližně 7,5 mld. Kč. Martin Pecina tvrdil, že rozdíl mezi nimi je 10 mld., rozdíl mezi jeho tvrzením a realitou je tedy 2,5 mld. Kč.
Rozpočet Policie ČR200934 715 676 tis. Kč201327 143 550 tis. KčRozdíl 7 572 126 tis. Kč
Bohuslav Sobotka
Já bych jenom chtěl připomenout, že debata o kontrole tajných služeb už se jednou vedla, vedla se v okamžiku, kdy se na veřejnosti objevily přepisy telefonních rozhovorů jednoho z pražských lobbistů, tuším, že to byl pan Janoušek a tehdy vládní koalice slibovala, že předloží návrh na posílení systému kontroly tajných služeb. To se ale do dnešního dne nestalo.
Na jaře 2012 unikly odposlechy Romana Janouška a Pavla Béma z roku 2007pravděpodobně přímo z BIS a zveřejnila je MF Dnes. Následně se vedla diskuse o možném posílení civilní kontroly zpravodajských služeb (blog ČSSD).
Bohuslav Sobotka navrhoval jednak parlamentní komisi, jednak Radu pro zpravodajské služby volenou sněmovnou, senátem a vládou. I KSČM se vyjádřila (.doc, str. 6) pro " posílení pravomocí Parlamentu ČR v otázkách kontroly všech složek bezpečnostního systému ČR, zejména zpravodajských služeb, a použití operativně technických, pátracích a zpravodajských prostředků, jejich využívání a zaměření v souladu s Ústavou ČR a z ní odvozených zákonů." Je tedy pravda, že diskuze se vedla, ale spíše na straně opozice, žádné sliby z řad vládní opozice se nám nepodařilo doložit. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Současná podoba legislativy je shrnuta ve výroku Františka Bublana o civilní rozvědce - Parlament nad ní nemá kontrolní pravomoc.
Petr Cibulka
Ve Švýcarsku každý občan nastupuje na krátkou povinnou vojenskou službu 15 týdnů a po absolvování této služby odchází s kompletní výstrojí a výzbrojí domů.
Podle švýcarské ústavy (čl. 59, něm.) je vojenská služba povinná pro všechny muže. Pro ženy je dobrovolná. Aktivní věk pro vojenskou službu je od 18 do 34 let. Pokud je osoba po vstupní prohlídce shledána schopnou vojenské služby, absolvuje základní výcvik (něm.) v tzv. škole pro rekruty (Rekrutenschule), který trvá 18 až 21 týdnů.
Osoby, které jsou v aktivní vojenské službě, obdrží zbraň (ang.), kterou si ponechávají doma po celou dobu své služby. Nejedná se však o kompletní výzbroj, jak uvedl Petr Cibulka, ale pouze o osobní zbraň (něm.). Od roku 2010 (něm.) platí, že kdo si chce ponechat svou zbraň i po skončení vojenské služby, potřebuje k tomu speciální certifikát.
Z důvodu chybného přepisu jsme původně uvedli, že Petr Cibulka pronesl "15 dnů". Za tuto chybu, nezpůsobenou lidských faktorem, se čtenářům omlouváme.
Jana Bobošíková
No, a pak jsou zde daně jako například daň z převodu nemovitosti, které jsou zbytečné a které už se stejně ruší.
Daň z převodu nemovitosti se nemá v následujících letech rušit, ovšem v souvislosti s novým občanským zákoníkem se má výrazně upravit.
Od roku 2014 by ji měl státu místo prodávajícího odvádět kupující. Nový zákon pak měl v souladu s novým občanským zákoníkem používat místo pojmu "nemovitost" výraz "nemovitá věc". Sazba daně by se nezměnila tak jako tak a zůstala by na současné úrovni čtyř procent. Tuto změnu ovšem neschválil v září Senát.
Nyní má vláda možnost tento zákon prosadit pomocí zákonného opatření. Náměstek ministra financí v demisi Minčič nicméně namítá, že ministerstvo financí není schopno v řádu jednoho či dvou měsíců zpracování takové normy stihnout. Podle senátora Jiřího Dienstbiera v takovém případě zbývá jediná varianta – navrhnout zákonným opatřením odklad celého občanského zákoníku.
Nu, a jinak se snažím neustále zdůrazňovat ve svých vystoupeních a celkem jsem měl už 200 setkání od ministrů až po představitele nejrůznějších společenských organizací, 200 setkání za ty 3 měsíce.
Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako nepravdivý, neboť oficiální zdroje samotného Hradu však ukazují, že jich měl zhruba "jen" 120.
Na základě informací z webu Pražského hradu (hrad.cz), který archivuje tiskové zprávy od nástupu Miloše Zemana do funkce prezidenta, jsme přišli na celkový počet setkání ve výši cca 120.
Data, která ukazují počet setkání prezidenta za jeho dosavadní účinkování (na základě webu Pražského hradu) si můžete stáhnout zde.