Přehled ověřených výroků

Výrok Vladimíra Franze hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat zcela aktuální a přesná čísla, která by jeho výrok potvrzovala. Našli jsme pouze srovnání s jinými zeměmi v úžeji profilovaných statistikách.

Co se týká povolení alkoholu za volantem, srovnání ČR, Rakouska a Německa nabízí web Ministerstva vnitra, další země pak popisuje web pojišťovny Generali.

V roce 2007 (.doc) pak byl počet usmrcených v Německu a Rakousku nižší (na milion obyvatel) než v ČR.

ČR - 118,8 Německo - 60,1 Rakousko - 83,3

Předesíláme, že nemůžeme ověřit názor ministra, že daná úprava je nesmyslná.

Právo jednotlivého poslance podávat návrhy zákonů je zakotveno v čl. 41 Ústavy ČR. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny mu pak v § 63 umožňuje podávat návrhy k předmětné věci vč. návrhů pozměňovacích, kterými lze mj. upravovat text projednávané legislativy. Jednotlivý poslanec tak opravdu může navrhovat jak zákon, tak jeho případnou změnu.

V původním návrhu (.pdf) zákona o volbě prezidenta republiky v roce 2013 se opravdu zmiňované věci (tedy finanční limit na volební kampaň, volební účet, vedení účetnictví a sankce za překročení) nenachází. Ty byly předmětem až pozměňovacích návrhů (.pdf) dodaných po jednání (.doc) ústavně právního výboru ke druhému čtení. Ve třetím čtení byl pak zákon schválen 171 poslanci. V platné verzi zákona (.pdf) můžeme nalézt v paragrafech:

• volební účet - §24
• vedení účetnictví - §36
• finanční limit na volební kampaň - §37
• sankce za překročení limitu - §90a (vložen za §90, v dokumentu str. 30)

O informaci, že tento zákon byl schválen jako kompromis mezi vládními stranami i ČSSD informovaly média, o roli ČSSD informoval např. i Bohuslav Sobotka nebo Novinky.cz. Podle ČTK se návrhům sociální demokracie např. vládní ODS nebránila, návrh finančních stropů zmiňovala již v únoru také např. strana Věci veřejné.

Že se výše zmíněné podobné návrhy snažila prosadit sociální demokracie můžeme odvodit také například ze slov poslance Jana Chvojky, který v prvním čtení tohoto zákona jménem sociální demokracie označil za nejzásadnější výhradu otázku řešení financování a limitů. Také zmínil svou představu tohoto stropu ve výši 20 mil. Kč, podle zpravodajství pak ČSSD uvažovala o 15 mil. Kč (v platném znění je to však jak uvádí Lubomír Zaorálek 40 mil. Kč v případě účasti v prvním kole, 50 mil. Kč v případě účasti v obou kolech volby).

Dle článku 40 Ústavy České republiky musí být zákon o volbách schválen oběma komorami Parlamentu České republiky. Na rozdíl od běžných zákonů zde tedy Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat.

Vyjádření Lukoil Aviation Czech, s.r.o., ani její mateřské společnosti ke sponzorským darům pro prezidentskou kampaň Miloše Zemana není dohledatelné. K dispozici je pouze rozhovor Martina Nejedlého (Lidovky.cz), jednatele společnosti a místopředsedy Zemanovců, že zmíněná firma dar straně neposkytla. Toto prohlášení je ovšem z 11. října 2010, nejde o oficiální prohlášení firmy, ale o soukromý rozhovor Nejedlého. Tento rozhovor se navíc prezidentské kampaně Miloše Zemana vůbec netýká.

Vzhledem k tomu, že se v médiích výrok opakuje a částečně posouvá, tak jej doplňujeme.

Miloš Zeman se 8. ledna 2012 v pořadu TV Nova Televizní Noviny: Cesty na Hrad vyjádřil podobně v duchu svého původního výroku. Uvedl, že zmíněné oficiální vyjádření firmy Lukoil bylo zveřejněno v posledních 4 měsících v tištěném médiu. Vyšlo najevo, že oním deníkem je MF Dnes, která otiskla následující článek (uvádíme jej celý). Pod článkem také přidáváme náš komentář.

MF DNES - 29. 11. 2012. Str. 11. Rubrika Ekonomika. Autor: Jana Klímová.

Bez rafinerie moc dalších pump nebude, říká LukoilRuský ropný gigant, který ovládá čtyři procenta českého trhu s pohonnými hmotami, by rád získal podíl v tuzemských rafineriích. Unipetrol, Shell či ENI na jeho vábení zatím neslyší.PRAHA Síť čtyř desítek čerpacích stanic ruské firmy Lukoil, které ve srovnání s konkurencí nabízejí nižší ceny benzinu a nafty, se v dohledné době nebude výrazně rozrůstat. "Chceme ji dál rozšiřovat, ale teď nemá smysl mluvit o nějakém skokovém nárůstu počtu pump, protože zde nemáme rafinérské kapacity. To náš růst limituje," řekl MF DNES ředitel Lukoilu pro střední Evropu a země Beneluxu Bulat Subajev.
Lukoil je třetí největší soukromá firma na světě, která jen za letošní třetí čtvrtletí vydělala v přepočtu 68 miliard korun čistého. Kromě těžby ropy vlastní i rafinerie, žádné z nich však nejsou ve střední Evropě. Koupit si podíl v tuzemských rafineriích a mít přístup k vlastním pohonným hmotám by tak z finančního hlediska asi nebyl problém. Potíž je ale v tom, že se zatím žádný ze tří akcionářů rafinerií, Unipetrol ovládaný polským PKN Orlen, americký Shell či italská ENI, zatím k prodeji nerozhodl. Jednání zřejmě dříve vedl Shell, dohoda však nikdy nebyla uzavřena.
"Mít ucelený řetězec od těžby přes rafinerie až po prodej dává smysl, proto máme zájem i o zdejší rafinerie. Ale všechno záleží na podmínkách. Až dostaneme nabídku, rádi ji vyhodnotíme podle našich investičních kritérií. Jsme připraveni jednat,"dodal Subajev.
Dovážet vlastní pohonné hmoty je podle něj drahé, takže letos Lukoil vše nakupuje právě od České rafinérské. To, že prodává pohonné hmoty o korunu až dvě levněji než ostatní velké řetězce pump, je podle Subajeva díky tomu, že firma nedělá nákladné marketingové kampaně a tím ušetří.
Vydělávat chce navíc hlavně na prodeji zboží v shopu, jež doplňuje stojany s palivy. "Neinvestujeme do velkých reklamních kampaní, protože to stojí spoustu peněz a také se snažíme být méně a méně závislí na marži z prodeje paliv. Nemyslím, že ta ještě někdy poroste, proto jsou pro nás takovou prioritou naše obchody. Cílem je, aby zboží mimo paliva hrálo v našich ziscích čím dál větší podíl," uvedl Subajev.

Za tři roky ztráty 140 milionů

Úspora za reklamu ovšem zjevně není tak velká, aby to společnosti finančně vycházelo. Podle výroční z p r á v y za rok 2011 měl totiž Lukoil ČR ztrátu více než 40 milionů a za poslední tři roky tak celkem dosáhla už kolem 140 milionů korun. Lukoil má v Česku čtyři procenta trhu s pohonnými hmotami, kterých loni prodal 197 milionů litrů a utržil za to 5,4 miliardy korun. Tržby z obchodů dosáhly 682 milionů. Ruští olejáři v Česku prosluli také jako firma, jež má blízko k lidem kolem Strany práv občanů Zemanovci v čele s čestným předsedou a nyní i kandidátem na prezidenta Milošem Zemanem.
Dva z významných straníků totiž mají na Lukoil vazby. Subajev však odmítá, že by Lukoil sám nějak stranu podporoval. "Nesponzorujeme žádné politické strany a nehrajeme žádné politické hry. Pokud chtějí naši zaměstnanci dát nějak najevo svoje politické preference, tak jim to nemůžeme zakazovat, ale jako firma jsme zcela apolitičtí," vysvětlil. O zájmech Lukoilu v politice se spekulovalo již před čtyřmi lety, kdy firma sponzorovala ruské vydání knihy prezidenta Václava Klause Modrá, nikoliv zelená planeta.

Foto: Bulat Subajev vede Lukoil ve střední Evropě a Beneluxu.
Foto: Shutterstock Tento text, jak z něj jasně vyplývá, není oficiálním prohlášením firmy Lukoil, který by konkrétně uváděl, že firma nedává straně SPOZ, resp. kampani Miloše Zemana ani korunu, ale článkem, který se primárně zabývá zcela jinou problematikou. Z tohoto důvodu trváme na původním hodnocení výroku Miloše Zemana.

KSČM se skutečně dá označit za nereformovanou komunistickou stranu, která se nezřekla minulosti a nástupnictví KSČ. Avšak jako nereformované komunistické strany jsou označovány i některé další, které Zuzana Roithová nezmiňuje. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

PhDr. Stanislav Balík Ph.D. v textu (2004) KSČM a její vztah k vlastní minulosti přímo píše: „Postavení Komunistické strany Čech a Moravy – personální i právní nástupkyně Komunistické strany Československa – je v kontextu bývalých středo a východoevropských satelitů Svazu sovětských socialistických republik do značné míry výjimečné. Vedle České republiky již totiž jedině v Bělorusku a částečně na Ukrajině nedošlo k důsledné transformaci někdejší státostrany ve stranu socialistickou či sociálně demokratickou,.."

Problém reformace komunistických stran je v tom, že se dá dívat na tuto rovinu z užšího pohledu, tedy pouze na komunistické strany, které byly ve východním bloku u moci a reformovaly se směrem od revolučního komunismu spíše k socialismu nebo sociální demokracii, ale pak také je možno použít širšího pohledu, kde bychom museli vzít v potaz všechny nezakázané komunistické strany, které se hlásí k marxisticko-leninistické ideologii a používají i stejnou symboliku, i když se otevřeně nehlásí k násilí a revoluci. V takovémto případě bychom našli v Evropě mnoho příkladů různých radikálně komunistických stran například Dělnickou komunistickou stranu Francie nebo Stranu italských komunistů, která se odtrhla od Strany komunistické obnovy právě kvůli jejich reformovanosti.

Pokud ale budeme brát pouze v potaz státostrany východního bloku, který byl v područí sovětského svazu a jejich nástupnické strany, tak nám jako nejvýraznější zůstává pořád komunistické strana v Bělorusku, Ukrajině a Rusku. Tvrdit že tyto strany jsou více reformované, než KSČM je celkem relativní, jelikož prakticky zachovali veškerou symboliku stejně jako KSČM, ale stejně jako oni tvrdí, že chtějí zachovat demokratický systém, soukromé vlastnictví a základní práva a svobody, což je poněkud ambivalentní k k tomu jakým způsobem se prezentují před svými voliči. Pokud Ukrajinská komunistická strana například používá stále stejnou symboliku, ba dokonce oslavuje 95. výročí ustanovení sovětské moci nad ukrajinským územím jí staví do podobné pozice jako KSČM.

Stejně tak se mezi nereformované komunistické strany rovněž často počítá i Komunistická strana Ruské federace, která se neméně hlásí k sovětské minulosti a oslavuje její vůdce, jakožto se i nezřekla plně marxisticko-leninistické ideologie, k čemuž se hlásí i na svých stránkách, kde používá podobnou rétoriku jako KSČM, tedy velebení převratu v carském Rusku a obecně pozitivní smyšlení o státem řízeném hospodářství a Sovětském svazu.

Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku (v anglickém jazyce) ze dne 23. září 2008 provedl kratší exkurz do problematiky amnestií například v Portugalsku, Rumunsku či ve Francii. Konkrétně se jedná o část IV. rozsudku (Law, Practice and Legal Opinions in Other States) a články 88-95.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě článku 64 Ústavy ČR jako pravdivý.

Ve druhém odstavci článku 64 Ústavy se píše: “Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.”

Vzhledem k tomu, že podstatou výroku Karla Schwarzenberga není místo jednání, ale fakt, že prezident má právo projednávat s ministrem věci týkající se jeho působnosti, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Svolání schůze mohou koaliční poslanci opravdu zabránit. To však neznamená, že nemůže dojít k debatě.

Poslanci mají omezené možnosti, jak zařadit bod na pořad schůze:

1) mohou rozšířit již schválený pořad schůze (dle §54, odst. 6 jednacího řádu), v tom je však může zastavit i námitka 20 poslanců.

2) mohou, v počtu nejméně 40, požádat (dle §51, odst. 4 řádu) o svolání nové schůze (tzv. mimořádné) a navrhnout její pořad jednání. U opozicí svolané schůze však pořad zpravidla není schválen a schůze je ukončena. Např. 3. listopadu 2011 proběhly za dopoledne takové schůze hned 4.

3) mohou (dle §84 řádu) v počtu 50 podat návrh na vyslovení nedůvěry a schůze k tomuto bodu je pak neprodleně svolána.

Poslanec Sobotka ale zároveň tvrdí, že bez schválení programu schůze by nedošlo k debatě. Např. na mimořádné schůzi 21. prosince 2010 (jejíž pořad nakonec nebyl schválen) k tématu zdravotnictví však k debatě došlo. Schůze trvala hodinu a půl, vyjádřili se (ke zdravotnictví, nikoli pouze k parlamentní proceduře) poslanci Sobotka, Kováčik a Zaorálek a dostali odpověď od ministra Hegera.

O pořadu schůze se sice hlasuje bez rozpravy (ač to tak často nevypadá), i bez schválení pořadu je však na vyžádání vždy uděleno slovo (dle § 67 řádu) mj. členu vlády, předsedovi poslaneckého klubu a (až na výjimky) předsedovi strany.

Bez schválení pořadu schůze se tedy nemůže vyjádřit každý poslanec, je ale zavádějící tvrdit, že nemůže dojít k vůbec žádné diskusi.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme na základě nalezených informací jako zavádějící. ODS i TOP 09 se před volbami vyslovily proti zvyšování daní, nicméně jej zcela neodmítly (vyjádřily podporu nízkým daním, či nechuť daně zvyšovat, TOP09 dokonce připustila možnost zvýšení nepřímých daní).

Na blogu Viktora Vereše naleznete dvě videa, která tento výrok podporují. V případě prvního videa se jedná o premiéra Petra Nečase, který na obrazovce ČT1 prohlašuje: " Vědomě, vědomě říkáme, že nechceme zvyšovat daně. " Ve druhém videu pak Miroslav Kalousek na obrazovce ČT24 prohlašuje: " V době krize pokládáme zvyšování daní za škodlivé pro ekonomiku. " Ve volebním programu TOP 09 pro volby 2010 v sekci Reforma důchodového systému dočtete, že: " Výpadek příjmů stávajícího průběžného systému financování důchodů pokryje vláda z aktiv společnosti ČEZ a v případě nutnosti z nepřímých daní."Volební program ODS (.pdf) pro stejné volby pak na straně 16 obsahuje toto prohlášení: " ODS je přesvědčena o správnosti nízkých daní. Lidem tak zůstane více peněz pro využití podle vlastního uvážení, pro investice, o jejichž správnosti jsou sami přesvědčeni. Nízké daně umožňují podnikům vytvářet vlastní kapitál a rozvíjet se. Nízké daně jsou trvalou ekonomickou pobídkou pro zahraniční firmy, aby zde umístily svoje výrobní kapacity."

Poslední zvýšení daní proběhlo 1. ledna 2013, kdy se DPH zvedla o 1 %, jak se můžete dočíst na zpravodajských portálech idnes.cz a ihned.cz.