Přehled ověřených výroků

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně MiladaTomková, Vladimír Sládeček, Jan Filip a Jaroslav Fenyk, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server iDnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhou dobu profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jan Filip je také profesorem, od roku 1995 vedoucím Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopise na stránkách vlastní advokátní kanceláře uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc. Milada Tomková byla v letech 1998 až 2003 členkou Legislativní rady vlády České republiky.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wagnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o " osobnostech mezi soudci ". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nově jmenovaných ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za " kapacitu v oblasti správního práva ".

Co se týká Milady Tomkové a její velké praxe z Legislativní rady vlády, o které Štěch mluví, je v jejím životopise uvedeno, že členkou Legislativní rady vlády byla v letech 1998-2003.

Na základě výše zmíněných informací o nových ústavních soudcích považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.

Podle zákona 166/1993, o Nejvyšším kontrolním úřadu (a v souvislosti s kontextem, ve kterém výrok zazněl) hodnotíme výrok poslankyně Peake jako pravdivý.

Podle § 25, odst. 1 se o kontrole, kterou NKÚ provedl, pořizuje kontrolní protokol, ve kterém jsou popsány zjištěné skutečnosti, nedostatky a/nebo právní předpisy, které byly porušeny.

Na základě kontrolních protokolů (a dalších dokumentů) jsou výsledky shrnuty a zhodnoceny jako tzv. kontrolní závěry. Ty jsou pak zveřejněny ve Věstníku Úřadu a zaslány Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě a na případné požádání ministerstvům. Pokud je kontrolovanou osobou Česká národní banka, je kontrolní závěr posílán i jí. (§ 30, odst. 1)

Takto jsou shrnuty kontrolní pravomoci NKÚ, který tedy skutečně nevede správní řízení, ani nevydává sankce. Jedinou výjimku, kdy může udělit pokutu tvoří § 28:

" Fyzické osobě, která zaviněně způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 24 tohoto zákona, může Úřad uložit pokutu až do výše 50 000 Kč." (§ 28, odst. 1)

Karolína Peake však mluvila o možnosti udělovat sankce na základě výsledků kontroly. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V archivu ČT, konkrétně relací pořadu Otázky Václava Moravce, je nejnovějším dílem (cca 57:25 a dále), kdy je poslanec Paroubek zmiňován jako host toho pořadu je 5. června 2011, což je více než rok a půl.

S ohledem na zmiňované datum hodnotíme výrok jako pravdivý.

Úspora 200 milionů v roce 2012 v důsledku zavedení nového způsobu administrace vyplácení sociálních dávek skutečně patří k jednomu z argumentů strany TOP 09. Argument byl též použit samotným Jaromírem Drábkem například v rozhovoru pro časopis Euro z 8. října 2012, který je citován na internetových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. Stejně pak vyznívá také další rozhovor s bývalým ministrem Drábkem uveřejněný na jeho osobních internetových stránkách z února 2013.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, byť chystaná úprava zákona navrhuje zavedení povinného převzetí sKarty Nicméně v platném právním řádu není přímé převzetí sKarty zavedeno.

Proti exekuci by měly být dávky připsané na účet sKarty chráněny stejně jako před zavedením karet, tj. měly by exekuci podléhat pouze zčásti (zejm. dle § 279 a § 299 Obč. soudního řádu). Obavy, že účet sKarty bude možné, jako je tomu u jiných účtů, obstavit, pak definitivně vyvrací novela Obč. soudního řádu, která obstavení účtu sKarty (nový § 303, odst. 3) zakazuje.

Současná zákonná úprava povinnost kartu převzít neobsahuje, přestože zákon o státní soc. podpoře říká že dávka se vyplácí "prostřednictvím karty sociálních systémů". Odsud pramení již dřívější tvrzení poslance Drábka (ČT) či premiéra Nečase (Aktuálně) o dobrovolnosti používání karty.

Pro informaci dodáváme, že zároveň je Ministerstvem práce a sociálních věcí připravena novela (.docx) zákona o Úřadu práce ČR, která povinnost kartu převzít zavádí (Čl. I, b.3), a to s lhůtou 6 měsíců po výzvě (např. Čl IV, b.2), byť neuvádí sankci za porušení této povinnosti. Převzetí karty, jejíž využití předpokládá už zákon o státní sociální podpoře, je tedy dobrovolné zřejmě pouze dočasně.

Zákon stanovuje, že převody věcí ze státu na církevní subjekty musí povinné osoby každoročně nahlašovat Ministerstvu kultury, které bude tyto údaje dále předávat Českému statistickému úřadu a Ministerstvu financí – stát tedy bude mít přesnou evidenci. Žádná z těchto institucí v tuto chvíli neuvádí, že by došlo ke kladnému vyřízení některé ze žádostí.

Zákonné lhůty pro přezkoumání a rozhodnutí o jednotlivých žádostech jsou poměrně dlouhé, vydávání majetku na základě tohoto zákona bude poměrně zdlouhavý proces.

Podle aktuality z pondělního rána na webu Státního pozemkového úřadu bylo v danou chvíli celkem evidováno 237 výzev v souhrnu za všechny povinné osoby. Přímo SPÚ bylo adresováno 125 výzev, Lesy ČR uvádí 105 výzev (k 10.5.2013). Další výzvy jsou adresovány například na Diplomatický servis ministerstva zahraničních věcí, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo Povodí Moravy.

Počet přijatých žádostí byl tedy ministrem Bendlem evidentně nadhodnocen a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Na téma kouření proběhlo v poslední době několik průzkumů. V listopadu roku 2011 provedla agentura Median průzkum pro MF DNES, další provedla agentura Ipsos v květnu loňského roku a poslední agentura SANEP letos v únoru.

MF DNES ve svém deníku ze dne 4. listopadu 2011 informuje (idnes) o tom, že 67 % Čechů by kouření v restauracích, barech či kavárnách zcela zakázalo.

V tiskové zprávě agentury Ipsos (.pdf) z května loňského roku stojí, že 78 % Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích a více než polovině Čechů (52 %) kouření v restauracích vadí.

Podle výzkumu agentury SANEP z letošního února 71,7 % domácí populace vadí kouření. Striktní zákaz kouření tabákových výrobků v restauračních zařízeních preferuje 36,7 % domácí populace.

V období zhruba minulého roku jsme tedy našli hned tři podobné průzkumy výrok je tím pádem hodnocen jako pravdivý.

Program a vládní politika ČSSD zahrnovala i takové vojenské zásahy. Působení Čechů v Mali většina poslanců ČSSD nepodpořila.

Nejprve ověřujeme, jak se ČSSD v minulosti stavěla k vojenským zásahům k zajištění globální bezpečnosti - tedy i v zemích "do kterých nám nic není".

Zahraniční politice se věnuje především dlouhodobý program strany. Aktuální dlouhodobý program ČSSD (.pdf, z roku 2005) uvádí pouze, že "řešení bezpečnostních problémů světa musí být multilaterální" (str. 19). Jeho předchůdce (.pdf, r. 2003) však vypovídá jednoznačně: přestože klade důraz na mírové řešení a prevenci konfliktů, ČSSD podle něj "podpoří i použití síly v nezbytně nutné míře na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN" (str. 22). Pro konflikt v Mali přitom bylo kromě podpory dosavadního působení mezinárodních jednotek (např. Idnes) Radou bezpečnosti schváleno již i vyslání mírových sil OSN (web OSN).

Nejde však jen o obecná prohlášení v programu. Před invazí do Iráku např. Miloš Zeman otevřeně podporoval vojenský zásah a českou účast na něm (připomíná Český rozhlas), byť se stranický sjezd později (r. 2003, uvádí Idnes) vyjádřil jinak. I Paroubkova vláda později působení českých vojáků v zemi podporovala (vizte Český rozhlas).

Dále jsme ověřili, kolik poslanců ČSSD hlasovalo pro působení českých vojáků v Mali. Předně je třeba zmínit, že působení ozbrojených sil v zahraničí si dle Čl. 39 odst. 3 Ústavy ČR vyžaduje nadpoloviční většinu všech poslanců. Neúčast na hlasování má proto stejný efekt jako hlasování proti takovému zásahu.

Při hlasování pak pro příslušné usnesení "zvedlo ruku" pouze 27 z celkem 54 poslanců klubu ČSSD, nikoli tedy nadpoloviční většina. Samotný Paroubek přitom opravdu hlasoval proti.

Výrok poslance Paroubka je tedy v obou částech nepravdivý.

Nepodařilo se nám dohledat žádné relevantní informace k hospodaření Penamu ani ostatních potravinářských firem holdingu Agrofert za leden 2013 a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jiří Dienstbier společně se skupinou senátorů předložil 10. prosince 2011 návrh (.pdf) na změnu zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

Tento návrh zákona mimo jiné upravuje pravidla pro financování politických stran a volebních kampaní.

Na své 23. schůzi 14. června Senát návrh zákona schválil a 21. června jej předložil Poslanecké sněmovně. 23. července vyslovila Vláda s tímto návrhem nesouhlas. Celý proces je k dispozici na webových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Přikládáme také aktuální znění zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. (předpis č. 424/1991 Sb.)

Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.