Přehled ověřených výroků

Zákon stanovuje, že převody věcí ze státu na církevní subjekty musí povinné osoby každoročně nahlašovat Ministerstvu kultury, které bude tyto údaje dále předávat Českému statistickému úřadu a Ministerstvu financí – stát tedy bude mít přesnou evidenci. Žádná z těchto institucí v tuto chvíli neuvádí, že by došlo ke kladnému vyřízení některé ze žádostí.

Zákonné lhůty pro přezkoumání a rozhodnutí o jednotlivých žádostech jsou poměrně dlouhé, vydávání majetku na základě tohoto zákona bude poměrně zdlouhavý proces.

Podle aktuality z pondělního rána na webu Státního pozemkového úřadu bylo v danou chvíli celkem evidováno 237 výzev v souhrnu za všechny povinné osoby. Přímo SPÚ bylo adresováno 125 výzev, Lesy ČR uvádí 105 výzev (k 10.5.2013). Další výzvy jsou adresovány například na Diplomatický servis ministerstva zahraničních věcí, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo Povodí Moravy.

Počet přijatých žádostí byl tedy ministrem Bendlem evidentně nadhodnocen a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Na základě informací ze švýcarské Banky pro mezinárodní platby (BIS) je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Ačkoliv Francie představuje největšího věřitele Itálie, francouzské banky (především banky PNB Paribas, Credit Agricole a Societe Generale) drží ale státní obligace Itálie v menší hodnotě než 420 miliard euro - např. na konci roku 2010 držely francouzské banky 392,6 miliardy USD italského dluhu (dle informací ze zpravodajského serveru aktualne.cz) a na konci roku 2011 332,345 miliard USD (dle interaktivní grafiky (.swf) Reuters). Dle serveru Financial Times představuje k 26. březnu 2013 výše dluhu 334 miliard USD, což, při kurzu Evropské centrální banky ke dni 3. dubna 2013 (1 EUR = USD 1.2828), představuje cca 260 miliard euro.

Na základě dohledaných dat hodnotíme tedy tento výrok jako nepravdivý.

Banka pro mezinárodní platbu, mající ústřední sídlo ve švýcarské Basileji, je považována za metodické, teoretické a informační centrum pro centrální banky. Vedle snahy vytvářet příznivé podmínky pro mezinárodní finanční operace se také snaží nad touto spoluprací vykonávat dohled. Pomocí interaktivní mapy na stránkách Financial Times, využívající nejnovější data právě z této banky, lze zjistit, jak velký podíl mají banky určitých evropských zemí vůči sobě navzájem.

Výrok označujeme na základě údajů Eurostatu za pravdivý. Zveřejněná data statistického úřadu Evropské unie o nezaměstnanosti jsou pro všechny země sedmadvacítky kompletní od měsíce září 2012, kdy se skutečně Česká republika umísťuje na 7. místě. Nejaktuálnější data z prosince 2012 řadí ČR na 8. místo (scházejí ovšem údaje z Estonska, Lotyšska, Maďarska, Řecka a Velké Británie).

Pro doplnění kontextu je nutné zdůraznit, že Eurostat využívá pro vykazování nezaměstnanosti metodiku tzv. " harmonizované nezaměstnanosti ". Ta se ve zkratce značí těmito charakteristikami: nezaměstnaní jsou osoby od 15 do 74 let, které 1) jsou bez práce během referenčního týdne (tj. nepracují ani jednu a více hodin jako zaměstnanec či OSVČ); 2) jsou schopni nastoupit do práce během následujících dvou týdnů; 3) aktivně hledali práci v posledních čtyřech měsících nebo již práci našli a nastoupí do ní až za následující tři měsíce (více o tématu viz např. tento dokument (.pdf, ang.)).

Výrok předsedy Senátu Milana Štěch hodnotíme na základě stenozáznamu jako pravdivý. V zápisu z 28. schůze Senátu, která se uskutečnila 19. 7. 2012, nalezneme tato slova Milana Štecha: " Včera nebo předevčírem jsem četl v Mladé frontě informace o počínání pana náměstka Šišky. Podívejte se na jeho agendu, podívejte se mu na prsty. "

Projekt sKaret byl skutečně různými institucemi často kritizován. Do procesu výběrového řízení na vydávání sKaret nejprve zasáhl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten nejprve 27. září 2011 zakázal smlouvu na plnění veřejné zakázky uzavřít. Toto rozhodnutí nicméně 9. prosince 2011 zrušil (.pdf).

Patrně nejrozsáhlejší soubor kritických argumentů přinesl ve svém stanovisku (.pdf) ombudsman Pavel Varvařovský. Poukázal především na problematické aspekty nové právní úpravy, například v souvislosti se zpoplatněním některých úkonů, směšování funkcí výplaty sociálních dávek a identifikačního průkazu ZTP, případně nedostatečného právního ošetření ochrany osobních údajů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo též kritizováno Úřadem pro ochranu osobních údajů. Podle něj projekt sKaret nebyl v ucelené podobě předložen k meziresortnímu připomínkovému řízení, a tedy všechna potenciální rizika nemohla být kvalifikovaně posouzena (viz tiskovou zprávu ÚOOÚ z 3. prosince 2012).

Mezi výrazné kritiky patří též Národní rada osob se zdravotním postižením, která ve svém vyjádření projekt sKaret principiálně odmítla. Na základě výše uvedeného přehledu lze tedy výrok hodnotit jako pravdivý.

Všichni členové lichtenštejnského Landtagu jsou poslanci "na částečný úvazek", tedy mají politickou funkci, ale dál vykonávají své povolání. Dostávají odměnu CHF 20 000 tedy asi 415 000 korun ročně a v době zasedání denní dávky 300 CHF (6 200 korun). Kromě toho obdrží stejnou částku také za přípravné práce ke každému dni zasedání.

Poslanci tedy vykonávají vedle mandátu i své povolání, není jim však vyplácená pouze náhrada ušlé mzdy.

Za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.

V čase existence ČSFR je nutné rozlišovat dvě úrovně vlád - federální a národní. Události těsně předcházející volbám v roce 1990 (obvinění předsedy ČSL Bartončíka Janem Rumlem (Občanské fórum) z vazeb na StB, známé též jako "aféra Bartončík") a následný neúspěch strany v těchto volbách, vedly k nedelegování žádných svých zástupců do vlády na federální úrovni jako protestu proti postupu zástupců Občanského fóra. V případě národní vlády však strana aktivní byla a jejími zástupci ve vládě Petra Pitharta byli Antonín Baudyš (místopředseda) a Ludvík Motyčka (ministr stavebnictví až do zrušení tohoto úřadu).

Výrok hodnotíme jako zavádějící, ačkoli Nový občanský zákoník (NOZ) skutečně nabývá účinnosti k 1. lednu 2014, jeho platnost je v současné době teprve jeden rok.

Právní předpisy nabývají platnosti v den svého vyhlášení ve Sbírce zákonů, v případě NOZ tomu bylo dne 22. března 2012. NOZ tedy ještě není platný dva roky.

Výrok Michala Babáka hodnotíme na základě dohledaných informací jako zavádějící, neboť pravdivá je pouze část výroku, ve které se hovoří o pozici marketingového ředitele. Na osobních stránkách poslance Václava Kubaty nalezneme jeho životopis včetně pracovních zkušeností. Dozvíme se tak, že pan Kubata pracoval jako ředitel úseku marketingu v České spořitelně a.s. v letech 2001 až 2009. O práci v Rakousku pro ERSTE se však tento životopis nezmiňuje. Jelikož se nám nepovedlo najít ani žádné informace o tomto pracovním poměru, považujeme tuto část výroku za nepravdivou.

Dle serverů České noviny a Impuls počet odborářů vskutku klesá. V článku Českých novin z června 2012 je konstatováno, že "...z atímco v roce 2004 bylo evidováno 800.000 odborářů, tak v roce 2006 jich bylo 610.000 a nyní se jejich počet pohybuje pod hranicí půl milionu... " Pro rádio Impuls to v rozhovoru s Václavem Moravcem přiznal i šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil s tím, pokles je ročně průměrně o 7 %.. Je samozřejmě otázka, co je dramatický způsob poklesu. Výrok však hodnotíme jako pravdivý.