Přehled ověřených výroků

Poslední data k vývoji HDP zveřejněná ČSÚ pro třetí čtvrtletí hovoří o poklesu -1,3%. Předběžný odhad ČSÚ pro 4. čtvrtletí uvádí pokles ve srovnání s předchozím čtvrtletím o -0.2%. Tvrdá data k aktuálnímu růstu HDP nejsou k dispozici.

Česká národní banka predikuje pro rok 2013 meziroční růst reálného HDP ve výši -0.3%.

Ministerstvo financí ve své predikci (.pdf) z ledna 2013 uvádí růst HDP pro letošní rok o 0.1%.

Evropská komise ve své zprávě (Aj.) z 1. února 2013 přisuzuje České republice stagnaci, tedy 0.0% pro rok 2013, leč v podrobném dokumentu (.pdf, Aj.), zaměřeném na hospodářství České republiky hovoří o oživení zahraniční poptávky v druhé polovině roku 2013.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle bleskového průzkumu agentury Median, který proběhl téměř bezprostředně po vyhlášení amnestie, tedy 3. - 4. ledna, nesouhlasí s rozsahem amnestie více než 80% občanů. Nepodařilo se nám však dohledat žádný průzkum, který by určoval politickou příslušnost respondentů.

V médiích se však objevilo značné množství prohlášení různých představitelů ODS, například neúspěšného prezidentského kandidáta Přemysla Sobotky v MF Dnes, místopředsedy strany Jiřího Pospíšila na idnes.cz,předsedy poslaneckého klubu Marka Bendy v Událostech, komentářích ("Ne všichni i v ODS jsou nadšeni z toho, že amnestie je v tomhle rozsahu a přišla hlavně v tomhle čase, kdy strašně ovlivnila prezidentské volby.“), ministra dopravy Zbyňka Stanjury v Interveiw ČT ("Bezesporu, nás to poškodilo jako politickou stranu. A poškodilo to našeho kandidáta.“) nebo dokonce samotného premiéra a předsedy ODS pro agenturu Mediafax. Svůj nesouhlas s amnestií dalo veřejně najevo také oblastní sdružení ODS Praha-západ.

V důvodové zprávě zákona (.doc) o podpoře regionálního rozvoje skutečně na str. 19 najdeme větu "Evropská unie vyžaduje, aby odpovědnost za využívání prostředků z předvstupních fondů i ze strukturálních fondů nesl stát."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože poslanci KSČM při různých příležitostech opakovaně upozorňovali na absenci seznamu restituovaného církevního majetku a požadovali jej.

Požadavek na předložení seznamu restituovaného majetku se objevuje například v projevu Miroslava Grebeníčka, poslance za KSČM, před Poslaneckou sněmovnou PČR 6. června 2012, jak je patrné ze stenoprotokolu jednání PS PČR.

O seznam žádal také sněmovní petiční výbor, resp. jeho opoziční členové na návrh předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, o čemž referoval např. Deník.cz 2. října 2012 nebo Parlamentní listy 31. října 2012.

Zemí, které zavedly nějaký způsob elektronizace výplaty dávek je velké množství. Elektronizací je ostatně již zavedení výplaty dávek (elektronicky) na bankovní účet. Příkladů zavedení "sociáních karet" je málo.

S českou sKartou srovnatelná australská Basic card (BBC) je provozována v přepočtu za několik mld. Korun. Karty využívá také americký program SNAP, který je na úrovni států administrován za úplatu, kupř. ve státě Washington (.pdf) ve výši přes 1 % obratu programu.

Tyto částky však zahrnují provoz celého systému správy dávek kontroly jejich využívání, zatímco Česká spořitelna zajišťuje pouze samotnou výplatu. Takový případ se nám mimo ČR najít nepodařilo a nemůžeme tedy ověřit, zda podobná elekronizace někde v zahraničí proběhla za "nulovou cenu".

Aktuální nezaměstnanost (k lednu 2013) podle dříve užívané metodiky činí 10,1 %, podle nové metodiky výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, která vyjadřuje "podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku", se jedná o přibližně 8 %. V roce 2004 nezaměstnanost činila 10,2 %, podle metodiky, která se v tomto roce začala nově používat a používala se do konce roku 2012, však činila 9,2%. (Průměrná míra nezaměstnanosti od roku 1997 do roku 2012 . xls)

MPSV:"Údaje počínaje měsícem říjnem 2012 jsou zveřejněny podle stávající i nové metodiky paralelně, od ledna 2013 pouze podle nového výpočtu." Na výše uvedeném odkazu lze mj. nalézt také oficiální důvody pro změnu metodického postupu.

Dřívější metodika fungovala od druhé poloviny roku 2004: "za nezaměstnané považují všechny osoby od 15 let, které nejsou zaměstnané, jsou pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů a v průběhu posledních čtyř týdnů hledaly aktivně práci, a to prostřednictvím úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce či přímo v podnicích, využíváním inzerce a podnikáním kroků pro založení vlastní firmy." I tehdy se očekávalo snížení "přibližně o 1,5 až 2 procenta" oproti původní metodice.

Vyhledáním v databázi senátních tisků pro funkční období 2010-2012 a 2012-2014 zjistíme, že posledním návrhem na jmenování ústavního soudce byl návrh Zdeňka Koudelky, který by Senátu předložen 7. března 2012, přesně rok před koncem Klausova mandátu. Prezident tedy opravdu žádné návrhy celý rok nepředložil.

"Určité výzvy" k podání návrhů jsme ovšem nenašli ani v médiích, ani v zápisech z jednání Senátu apod. Nemůžeme vyloučit, že v nějaké podobě k výzvě došlo, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010 slibovaly některé volební průzkumy ČSSD zisk až 30%. Další lehce pod touto hranicí jako například květnový průzkum společnosti SANEP. Skutečný výsledek sociálních demokratů pak byl 22%, což je výrazně míň než v uvedených průzkumech, až do této části je tedy výrok Pavla Kováčika pravdivý.

Zavádějícím ho ale činí tvrzení o tom, že se tento trend opakoval i v krajských volbách u strany Narodní socialisté LEV21, které Jiří Paroubek v současnosti předsedá. V předvolebních průzkumech (tabulka - "Kraje ČR" a zde příslušný kraj a průzkum), které si nechávala dělat Česká televize před krajskými debatami se ani jednou nedostala strana Jiřího Paroubka tak vysoko, aby mohla získat byť jen jednoho zastupitele. Například v Karlovarském kraji se tato strana nedostala ani ze sloupce "ostatní"(pdf.str.7.) a v reálných volbách pak dostala víc hlasů, než strany které skončily v průzkumu nad ní. Konečný výsledekv krajských volbách ale byl pro tuto stranu stejně neúspěchem - Národní socialisté získali v republikovém průměru pouhých 0.5 % hlasů.

Výrok Pavla Kováčika na základě zjištěných informací z předvolebních průzkumů hodnotíme jako zavádějící. Ve volebních výsledcích a preferencích ČSSD při volbách do poslanecké sněmovny rozdíl velký byl. Ovšem při volbách do krajských zastupitelstev byli Národní socialisté LEV21 marginální stranou jak v preferencích tak v konečných výsledcích, v některých případech jí předvolební průzkumy dokonce ubraly.

Program a vládní politika ČSSD zahrnovala i takové vojenské zásahy. Působení Čechů v Mali většina poslanců ČSSD nepodpořila.

Nejprve ověřujeme, jak se ČSSD v minulosti stavěla k vojenským zásahům k zajištění globální bezpečnosti - tedy i v zemích "do kterých nám nic není".

Zahraniční politice se věnuje především dlouhodobý program strany. Aktuální dlouhodobý program ČSSD (.pdf, z roku 2005) uvádí pouze, že "řešení bezpečnostních problémů světa musí být multilaterální" (str. 19). Jeho předchůdce (.pdf, r. 2003) však vypovídá jednoznačně: přestože klade důraz na mírové řešení a prevenci konfliktů, ČSSD podle něj "podpoří i použití síly v nezbytně nutné míře na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN" (str. 22). Pro konflikt v Mali přitom bylo kromě podpory dosavadního působení mezinárodních jednotek (např. Idnes) Radou bezpečnosti schváleno již i vyslání mírových sil OSN (web OSN).

Nejde však jen o obecná prohlášení v programu. Před invazí do Iráku např. Miloš Zeman otevřeně podporoval vojenský zásah a českou účast na něm (připomíná Český rozhlas), byť se stranický sjezd později (r. 2003, uvádí Idnes) vyjádřil jinak. I Paroubkova vláda později působení českých vojáků v zemi podporovala (vizte Český rozhlas).

Dále jsme ověřili, kolik poslanců ČSSD hlasovalo pro působení českých vojáků v Mali. Předně je třeba zmínit, že působení ozbrojených sil v zahraničí si dle Čl. 39 odst. 3 Ústavy ČR vyžaduje nadpoloviční většinu všech poslanců. Neúčast na hlasování má proto stejný efekt jako hlasování proti takovému zásahu.

Při hlasování pak pro příslušné usnesení "zvedlo ruku" pouze 27 z celkem 54 poslanců klubu ČSSD, nikoli tedy nadpoloviční většina. Samotný Paroubek přitom opravdu hlasoval proti.

Výrok poslance Paroubka je tedy v obou částech nepravdivý.

Současnými členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (dále ÚSTR) jsou Petruška Šustrová, Mgr. Lukáš Jelínek, MUDr. Naděžda Kavalírová, PhDr. Emilie Benešová, PhDr. Jan Bureš, Ph.D. a Mgr. Michal Uhl.

Petruška Šustrová byla Senátem zvolena 30.října 2008 na návrh Poslanecké sněmovny.

Mgr. Lukáš Jelínek, PhDr. Emilie Benešová a Mgr. Michal Uhl byli do Rady zvoleni 5. prosince 2012 na návrh občanských sdružení nebo jiných právnických osob. MUDr. Naděžda Kavalírová byla zvolena na návrh prezidenta Václava Klause.

PhDr. Jan Bureš Ph.D. byl zvolen dle 21.března 2013 na návrh občanských sdružení či jiných právnických osob.

PhDr. Jan Bureš kandidoval za ČSSD v roce 2010 v komunálních volbách a Mgr. Lukáš Jelínek je členem představenstva Masarykovy demokratické akademie, čili think-tanku české demokratické levice.

Dle paragrafu 9 odst. (1) písm. b) Zákona č. 181/2007 Sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů do působnosti Rady náleží jmenovat a odvolávat ředitele a dohlížet na jeho činnost.

Dle jednacího řádu je Rada " schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. K platnosti usnesení Rady je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů " (čl.5, odst. 3). Hlasování o odvolání ředitele není v jednacím řádu nijak zvláštně upraveno.

Při odvolání ředitele Hermana 10. dubna 2013 měla Rada šest členů, k odvolání tedy stačily čtyři hlasy. Ředitel Herman byl odvolán většinou pěti hlasů.

Na základě dostupných informací o volbě členů Rady ÚSTR a podmínkách odvolání ředitele ÚSTR hodnotíme výrok Pavla Kováčika jako zavádějící.