Přehled ověřených výroků

Ze zveřejněné struktury akcionářů je vidět, že k 19. červnu 2012 tvořil podíl státu ve společnosti ČEZ, a.s. 69,78%. Aby nedošlo k záměně za státní podnik, ten jen značen zkratkou s.p. (nikoliv a.s. jako je např. ČEZ), tak vznik takovéhoto podniku upravuje zákon 77/1997 sb. (.pdf). Takovýmto podnikem jsou například Lesy ČR, s.p., zatímco ČEZ, a.s. je regulérní akciovou firmou, kde majoritním akcionářem je stát.

Dále je pravdou, že ČEZ, a.s. je kótován na burze, konkrétně na Burze cenných papírů Praha, a.s., kde je veden od 22. června 1993.

Výkonná rada ODS dne 28. února 2013 na zasedání v Jihlavě skutečně zrušila dvě oblastní sdružení, která byla součástí regionálního sdružení Praha. Konkrétně se jednalo o oblastní sdružení v Praze 4 a oblastní sdružení v Praze 12. Na stejném jednání bylo také zrušeno oblastní sdružení v Praze-západ, oblastní organizace spadající do regionálního sdružení Středočeského kraje. S odvoláním se na ČTK o rozhodnutí rady ODS informaly zpravodajské servery Lidových novin i Hospodářských novin. Jak oba zdroje uvádí, důvodem ke zrušení těchto buněk spolu s jejich místními sdruženími byla netransparentnost náboru nových členů. Dle informací z České televize bylo také jedním z důvodů zrušení sdružení skutečnost, že v řadách daných buněk byli nedůvěryhodné osobnosti.

Pro doplnění uvádíme, že zrušená oblastní i místní sdružení s rozhodnutím rady nesouhlasí. Oblastní sdružení z Prahy 4 tak například vydalo k této věci tiskové prohlášení, ve kterém vysvětluje své stanovisko.K dnešnímu dni, 18. března 2013, členové některých zrušených sdružení své buňky obnovují nebo jednají o jejich obnově.

Smlouva (.pdf) o zajištění administrace výplaty nepojistných dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti a provozování karty sociálních systémů je skutečně zveřejněna na internetových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. Stejně tak je pravda, že smlouva automaticky nezaručuje nárok České spořitelny na přímé kompenzace, ale za stanovených podmínek pouze umožňuje zahájení jednání o kompenzaci pro Českou spořitelnu. Na druhou stranu se ministr Drábek dopustil faktické nepřesnosti, když odkazoval na lhůty, po nichž je možno k jednání přistoupit. K zahájení jednání totiž podle ustanovení 12.2.4 smlouvy může Česká spořitelna vyzvat ministerstvo " [v] případě, že plnění závazků, které ČS převzala na základě Smlouvy, bude pro niznamenat dlouhodobé a významné dotování Systému administrace dávek [...] ". Šestiletá lhůta se však vztahuje až k následujícímu bodu 12.2.5, který ale upravuje situaci jednostranného odstoupení od smlouvy, pokud by na základě předchozího jednání ke kompenzacím nedošlo. Smlouva pak stanoví, že " [t]akovýto důvod ukončení Smlouvynemůže ČS uplatnit dříve než po šesti (6) letech trvání této Smlouvy ". Výrok je na základě informací obsažených ve smlouvě hodnocen jako zavádějící. Důvodem je zejména nepřesné odkazování na smluvní časové lhůty, které ministr používá v pozměněném kontextu, čímž může vytvářet dojem, že daná problematika není v dohledném časovém horizontu aktuální.

Ačkoliv po výdajové stránce Margaret Thatcherová do britského zdravotnictví výrazněji nezasahovala, ke konci svého mandátu učinila některé reformní kroky, které proměnily jeho podobu.

Veřejné výdaje na zdravotnictví ve Spojeném království zůstávaly během dekády (rok 1979 není započítán) vládnutí Thatcherové (vzhledem k hospodářskému vývoji země) prakticky neměnné. Pohybovaly se v rozpětí 5,05 % HDP až 5,57 % HDP. V roce 1980 činily právě 5,05 % HDP (absolutně 11,8 miliard liber; celkově 11,3 % všech vládních výdajů), na konci politické kariéry Thatcherové pak 5,14 % domácího produktu (absolutně 29,3 miliard liber; celkově 14,6 % všech centrálních útrat).

Thatcherová se ovšem ke konci své premiérské éry do způsobu organizace a řízení britského národního zdravotnictví (NHS) několikrát pokoušela zasahovat. Její administrativa vydala dvě bílé knihy (white papers): Working for Patients (abstrakt zde) a Caring for people (abstrakt zde). Tyto pracovní materiály nastínily strukturu a organizaci zdravotnických služeb ve Velké Británii pro další desetiletí podle tzv. zásad "vnitřního trhu".

V roce 1990 byl na základě těchto dokumentů přijat tzv. National Health Service and Community Care Act, který de facto zaváděl do zdravotnického systému jisté tržní principy.

Nelze říci, co ministr Heger mínil souslovím "nedovážila sáhnout", nicméně Thatcherová, ač ke konci svého mandátu, určité reformy anglické zdravotní soustavy skutečně nastartovala. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok Petra Bendla hodnotíme na základě informací z Ministerstva zemědělství, Informačního centra bezpečnosti potravin a dokumentu Strategie bezpečnosti potravin a výživy na období let 2010-2013.

Petr Bendl tyto pracovní skupiny a zástupce Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) zmiňuje v souvislosti s problémem tzv. traceability, tedy „dohledatelnosti“ původu potravin. Určitou platformou, kde působí také zástupce SOCR tvoří například Koordinační skupina bezpečnosti potravin. Zde je za SOCR přítomen (.pdf) právě Zdeněk Juračka.

Petr Bendl však hovoří přímo o pracovních skupinách. Ty jsou vytvářeny (.pdf, str. 5) pro podporu činnosti Koordinační skupiny v jednotlivých tématických oblastech. Na vzniku pracovní skupiny zabývající se mj. prezentaci činnosti a kontrol prodeje potravin ze strany státních dozorových orgánů se dohodli zástupci Ministerstva zemědělství a SOCR dne 28. května roku 2012. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Vít Bárta se dle svých slov (viz přepis diskuse) ve svém výroku opírá o informace společnosti Incoma GfK. Jedná se o soukromou společnost. Přístup k analýzám je zpoplatněn, a proto nejsou bohužel uvedená data veřejně dostupná.

Ani na stránkách samotného Plzeňského Prazdroje, a.s. nelze bohužel tato data dohledat.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

O žádosti prezidenta republiky vyslovit souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu hlasoval Senát v tajném hlasování dne 8. února 2012. Ze stenozáznamu (viz. projednávání tisku č. 253) vyplývá, že ze 79 hlasovacích lístků bylo odevzdáno 38 platných hlasů ve prospěch kandidáta. Níže uvádíme citaci předsedy volební komise, Jiřího Pospíšila:

"Počet vydaných hlasovacích lístků byl 79, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 79, pro JUDr. Jana Sváčka bylo odevzdáno 38 platných hlasů.V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu. Děkuji. "

Pro zvolení Jana Sváčka ústavním soudcem bylo potřeba 40 platných hlasů.

Na základě stenozáznamu na stránkách Senátu hodnotíme výrok Milana štěcha jako pravdivý.

Na základě hlasování č. 19 a 22 v Senátu ČR z 30. 1. 2013 hodnotíme výrok jako pravdivý.

Karolína Peake má zřejmě na mysli hlasování č. 19 a 22 z 30. ledna. 2013, kdy se v Senátu skutečně hlasovalo o dvou zákonech souvisejících s pravomocemi Nejvyššího kontrolního úřadu. Z Klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí skutečně hlasovali pro dva senátoři a to Libor Michálek a Tomio Okamura. Při hlasování o návrhu 400/8 (.pdf) byli oba pro schválení a při hlasování o návrhu 15/9 (.pdf) hlasovali proti zamítnutí. Oba dva jsou bezpartajní a nejsou tedy členy KDU-ČSL.

Pražský magistrát disponuje na svých stránkách evidencí smluv, v roce 2011 vypsal poprvé elektronickou aukci (pilotním projektem byl nákup kancelářského papíru, za který oproti minulosti zaplatil cenu o třetinu nižší) a téhož roku přistoupil magistrát k elektronickému zadávání veřejných zakázek.

Okamurova slova neodpovídají přesně tomu, co tvrdí ekonom Kohout. Pavel Kohout v tomto rozhovoru pro Hospodářské noviny konkrétně říká, že “ pokud by se zakázky lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu.”

Na otázku redaktora, zda je tento výrok podložen určitými výpočty nebo zda se jedná pouze o odhady Kohout odpovídá, že “je to podloženo zkušenostmi z aukcí na dodávky pro veřejný i soukromý sektor.”

Pokud se tedy Okamura odkazuje k tomuto rozhovoru, musíme jeho výrok hodnotit jako zavádějící. Kohout jednak nic takového doopravdy nespočítal, dále nemluví o všech neúčelně vynaložených prostředcích, ale pouze o plýtvání v oblasti veřejných zakázek a do třetice a hovoří o umazání většiny, nikoliv celého schodku.