V minulém období jsme měli pouze plat českého poslance na úrovni předsedy výboru a náhrady, no, a pak se udělal prostě, protože byla velká nerovnost mezi těmi poslanci v rámci Evropské unie, nejméně, tuším, měli Lotyši a nejvíc měli Italové, kteří měli 13 tisíc eur, tak se udělal kompromis a nakonec tedy je to v řádu tedy 7 tisíc eur a po zdanění je to o něco méně, ale prostě je to v zásadě prostředek toho rozpětí, které bylo původně mezi těmi, tou nízkou úrovní Lotyšů a tím, co měli Italové.
Miloslav Ransdorf se vyjadřuje ke změně v platech europoslanců, která proběhla v červenci 2009, a na základě dostupných informací je tento výrok hodnocen jako pravdivý.
Jak uvádí oficiální stránky Evropského parlamentu (na stránce zcela dole - Platy a příspěvky), od července 2009 vstoupil v platnost jednotný statut, na základě kterého pobírají europoslanci stejný hrubý měsíční plat (7 956 euro). Zpravodajský server iDnes.cz uvádí, že vzhledem ke skutečnosti stejného spotřebního koše pro všechny europoslance bylo sjednocení platů nezbytné.
Na stránkách (v sekci FAQ - How much does a Member of the European Parliament earn?) evropského centra lze zjistit, že mzdy (z roku 2003/2004) europoslanců z Lotyšska byly, vedle mezd europoslanců ze Slovenska (888 euro) a Maďarska (761 euro), jedny z nejnižších (1 075 euro). Nejvyšší mzdy měli naopak poslanci z Itálie (12 007 euro). Ačkoliv se tyto konkrétní hodnoty mezd liší od těch uvedených Miloslavem Ransdorfem, jednoduchým početním úkonem lze doložit, že nový jednotný plat se dá pokládat za zprůměrňované mzdy všech evropských politiků, a tak tento výrok hodnotíme jako pravdivý.
Pro bližší přiblížení situace uvádíme, že do roku 2009 byli europoslanci jedinými zaměstnanci společných evropských institucí, jejichž platy se odvíjely od národních parlamentů. Nyní jsou hrazeny z rozpočtu Evropského parlamentu, odvádí se z nich daň EU a také příspěvek na úrazové pojištění. Po těchto odvodech plat činí 6 200 euro. Členské státy mohou plat podrobit rovněž vnitrostátnímu zdanění. Dle oficiálních stránek (na stránce zcela dole - Platy a příspěvky) Evropského parlamentu však také existuje několik výjimek: poslanci EP, kteří byli poslanci již před volbami roku 2009 a ti, kteří se rozhodli pro zachování předchozího vnitrostátního systému pro plat, odchodné a důchod, mají mzdy původní. Vedle svých platů dostávají všichni europoslanci od Evropského parlamentu ještě příspěvky určené na pokrytí výdajů, které jim vzniknou při plnění parlamentních povinností - příspěvky na všeobecné výdaje, cestovní výdaje, roční příspěvek na cestovní výdaje a denní příspěvky.
Jeho autor, zakladatel a současný šéf kanceláře ředitele ÚSTR Pavel Žáček přišel v uplynulém týdnu s další podobnou – řádně nepodloženou – bombou: Sověti prý v roce 1989 byli připraveni přijít se zbraněmi v ruce na pomoc protikomunistické opozici.
Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravda, že vyšla publikace, která obsahuje Zaorálkovo tvrzení, je ovšem problematické označit ji za "nepodloženou bombu".
Pavel Žáček v dokumentech (edice Vypovídat pravdu a nic nezamlčet) vyšetřovací komise Ústavu pro studium totalitních režimů pro objasnění událostí 17. listopadu uvedl konkrétně:" Pokud by v roce 1989 došlo v Československu k ozbrojeným střetům mezi komunisty a opozicí, byla sovětská armáda připravená zasáhnout. Na rozdíl od roku 1968 překvapivě na straně reformních sil."
Edice dokumentů není na internetu volně k dispozici. V rozhovoru pro ČT Pavel Žáček uvedl:" S poměrně dlouhým odstupem můžeme konstatovat, že informace zapadají do kontextu archivních materiálů, které už byly publikovány v Rusku. "
O nepodložený výrok, či "řádně nepodloženou bombu", tedy ze strany Pavla Žáčka nešlo. Jde totiž o historickou publikaci, která zmíněnou informaci obsahuje. Na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, kde jsou o publikaci dohledatelné informace, je konkrétně uvedeno:
" Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií. Publikaci doplňuje CD s dalšími dokumenty včetně tzv. autentizovaných sešitů vysokých funkcionářů Státní bezpečnosti, záznamu radioprovozu útvarů SNB zasahujících na Národní třídě nebo závěrečné zprávy parlamentní vyšetřovací komise."
V České republice se nepodařilo to, co se povedlo v Německu. Tam se nad ustavením Gauckova úřadu podařilo najít dohodu mezi křesťanskými a sociálními demokraty. V čele pak stanula osobnost s všeobecnou autoritou.
V čele tzv. "Gauckova úřadu" stanuli (něm.) zatím tři osoby - Joachim Gauck, Marianne Birthler a v současné době Roland Jahn.
Joachim Gauck byl zvolen (něm.) téměř jednomyslně 2. října 1990. Marianne Birthler byla zvolena (něm.) 27. ledna 2006, také velkou většinou hlasů. Jak vyplývá z informací Českého rozhlasu, oba jsou bývalými členy východoněmeckého disentu. Joachim Gauck je v současnosti německým spolkovým prezidentem.
V současnosti stojí v čele úřadu Roland Jahn, který byl taktéž zvolen naprostou většinou hlasů, podle analýzy Vladimíra Handla (k dispozici je i podrobnější audiozáznam) pro něj hlasovali i poslanci za radikálně levicovou stranu Die Linke.
Není sice jasné, koho z výše uvedených má Lubomír Zaorálek na mysli, ale všechny tři osobnosti se těší všeobecnému uznání a byly bezpochyby zvoleny hlasy napříč politickým spektrem.
(Já jenom říkám, že podíváte-li se do eurozóny a do Evropské unie, tak stále ještě Česká republika patří mezi země s tou nižší nezaměstnaností) a ta nezaměstnanost se zvyšuje všude.
Výrok hodnotíme na základě meziročního srovnání nezaměstnanosti ke konci roku 2012 v zemích EU podle Eurostatu.
Z 27 členských zemí v 7 zemích meziročně nezaměstnanost klesla (vyjádřeno v procentních bodech): Dánsko-0,1Německo-0,4Estonsko-2,3Lotyšsko-1,2Litva-2,0Rumunsko-0,4Finsko-0,1
V Maďarsku a na Maltě zůstala míra nezaměstnanosti meziročně stejná.
Pro úplnost dodáváme, že data Eurostatu nejsou úplná o údaje 3 zemí, a to Řecka, Rakouska a Spojeného království.
Celkově se tedy v 1/3 zemí Evropské unie nezaměstnanost nezvyšuje (tj. meziročně se snížila nebo zůstala konstatní), o třech zemích nejsou dostupné aktuální údaje. Na základě těchto údajů tedy nelze tvrdit, že by se "nezaměstnanost zvyšovala všude", a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Jeden z našich předchůdců, pan doktor Motejl, kdysi, a je to dneska snad jedenáct let, a zcela správně uvažoval o tom, že je potřeba rekodifikace občanského práva, což znamená mimo jiné i vznik nového občanského zákoníku a vybral si tehdy určitý tým, který vede profesor Eliáš.
Tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl se skutečně v r. 2000 obrátil na profesora Karla Eliáše, který pak ve spolupráci s profesorkou Michaelou Hendrychovou (Zuklínovou) v následujících letech vypracoval nový občanský zákoník.
Rekodifikační komise v čele s Karlem Eliášem byla ustavena v lednu r. 2000 (pdf; str. 1). Odhad 11 let Pavla Blažka tedy není zcela přesný, avšak podstata výroku se tím nemění a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Nový občanský zákoník by měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2014.
...byla provedena sociální reforma, která ušetřila 8 miliard korun proti už seškrtanému rozpočtu, to je číslo, které můžete najít ve státním rozpočtu, naplňování státního rozpočtu.
Dle tiskové zprávy Ministerstva financí z 3. ledna 2013 (v sekci Výdaje státního rozpočtu): " Úspora cca 10 mld. Kč proti rozpočtu po změnách se týkala prostředků na podpory v nezaměstnanosti (úspora 3,7 mld. Kč), státní sociální podpory (2,4 mld. Kč), důchodů (0,4 mld. Kč) a ostatních sociálních dávek (3,9 mld. Kč – týká se zejména paragrafu „Nemocenské“) ". Tuto citaci ilustruje také tabulka "Pokladní čerpání výdajů státního rozpočtu", umístěná v závěru zprávy.
Jaromír Drábek tedy úsporu podhodnotil o 2 miliardy, což je pětina skutečné sumy, a výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, byť tím svému argumentu ubral na váze.
No, já jsem i v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem, já jsem prosazoval i v rozhovorech s ním to, aby tady byla jedna banka pod veřejnoprávní kontrolou, minimálně jedna banka kvůli stabilitě úvěrovacího procesu...
Výrok Miloslava Ransdorfa hodnotíme jako pravdivý na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny ČR a Vlády ČR.
Postavení veřejnoprávního subjektu má Česká národní banka. V tomto výroku (jak je patrné ze záznamu diskuse) má ale Miloslav Ransdorf na mysli udržení veřejnoprávní banky pro poskytování komerčních úvěrů. Kompetence veřejnoprávního podniku jsou stanoveny zákonem.
Tento postoj je patrný například ze stenozáznamu Poslanecké sněmovny ČR ze dne 11. února 1999 (tedy za vlády Miloše Zemana, jejíž funkční období bylo 22. července 1998 - 12. července 2002), kdy se tato zabývala bodem nazvaným Harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účastí státu. Zde Miloslav Ransdorf podal dva návrhy usnesení. Jedním z nich konkrétně vyzývá vládu v rámci privatizace k udržení kontroly nad alespoň jednou bankou. Uvádí:
" Za prvé: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby udržela pod kontrolou státu alespoň jednu banku klíčového významu. Protože jste mě přerušil, nemohl jsem zdůvodnit, proč toto pokládám za zásadní věc. "
Tak já musím říct, že Ministerstvo zdravotnictví velmi usilovně bojovalo ve vládě, aby dostalo gesci nad touhle evropskou směrnicí (na regulaci tabákového průmyslu - pozn. Demagog.cz). Ale ta tradice asi desetiletá ještě před vstupem do Evropské unie byla, že tabák patří k oblasti potravin. V zákoně o potravinách se o něm mluví a tak tradičně ta gesce je na Ministerstvu zemědělství.
Výrok ministra Hegera je odůvodněn jako neověřitelný, neboť sice správně popisuje českou legislativu i gestora evropské směrnice na úrovni české vlády, nicméně se nám již nepodařilo dohledat ministrem zmíněný boj o zisk gesce nad touto směrnicí.
Jak vyplývá z návrhu jednání (.pdf) o zmíněné směrnici z 16. ledna 2013 ve Výboru pro EU na vládní úrovni, předkladatelem české pozice je ministr zemědělství Bendl. Usnesení sněmovního výboru (.doc) pro evropské záležitosti z 24. ledna letošního roku pak zcela jasně uvádí (str. 6 - "Stanovisko vlády"), že gestorem návrhu směrnice na české straně je Ministerstvo zemědělství.
Zákon o potravinách, který Leoš Heger zmiňuje, skutečně řadí tabák k oblasti potravin. Toto legislativní opatření (zákon - .pdf), které bylo přijato v roce 1997 (přijetí 24. duben - účinnost 1. září), má celý název Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že před vstupem do EU byl tabák řazen k oblasti potravin asi 7 let.
Pro tento zákon (nový občanský zákoník, pozn.) nehlasovala KSČM ani, až na jedinou výjimku, ČSSD.
Vládní návrh občanského zákoníku prošel sněmovnou ve třetím čtení 9. 11. 2011.
Proti jeho přijetí hlasovalo všech 23 přítomných poslanců KSČM.
Dva poslanci ČSSD hlasovali pro (většina ostatních sociálních demokratů se zdržela hlasování), ovšem Miroslav Svoboda podal vůči svému hlasování námitku (steno - zcela dole).
Námitka Miroslava Svobody zněla takto: "Děkuji, paní předsedající. Jenom pro steno. Nezpochybňuji hlasování - jenom jsem měl vůli hlasovat proti a teď jsem se dozvěděl, že mám na sjetině pozitivní hlasování. Jen pro steno. Díky."
Plošnou korekci by měl zaplatit zřejmě stát, protože vlastně z důvodové zprávy k zákonu číslo 248/2000 sbírky paragrafu 15 Evropská unie vyžaduje zodpovědnost za využití prostředků strukturálních fondů takovou, aby ji nesl stát.
V důvodové zprávě zákona (.doc) o podpoře regionálního rozvoje skutečně na str. 19 najdeme větu "Evropská unie vyžaduje, aby odpovědnost za využívání prostředků z předvstupních fondů i ze strukturálních fondů nesl stát."
