Například Ústavní soud dokonce zakázal stáže na ministerstvu soudcům.
Ústavní soud tyto stáže na Ministerstvu spravedlnosti soudcům zakázal (článek č.1) v říjnu 2010 s dokazem na: "...narušení principu kontinuálního výkonu soudcovské funkce a riziko spojené se vznikem střetu zájmů a ohrožení nezávislosti a nestrannosti soudce po návratu do své soudcovské funkce."
O tomto ustanovení už rozhodoval jednou nález Ústavního soudu č. 349/2002 Sb. (rtf. strana 9.) ve kterém se píše mimo jiné: Ke zrušení jsou dále navrhována v ustanovení § 68 odst. 1 citovaného zákona slova „k ministerstvu nebo“ a tatáž slova v § 99 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, kterými je umožněno přidělení soudce k Ministerstvu spravedlnosti a stanovuje se dočasné zproštění výkonu funkce soudce v případě tohoto přidělení.
V roce 2010 byla pak možnost stáží zrušena definitivně.
Já jsem se dvakrát, dvakrát omluvil, tím považuju tu věc za vyřízenou, protože šlo o mediální neobratnost, věcný problém zůstal.
Výrok hodnotíme na základě informací z webu ČSSD a médií jako pravdivý. Poprvé se Mládek omluvil prostřednictvím blogu na webu strany ČSSD. Omluvu následně zopakoval na tiskové konferenci v pondělí 18. března 2013. Nesouhlasný postoj k danému výroku vyjádřil i předseda strany Bohuslav Sobotka.
Už několik týdnů zní z ODS, že sociální demokracie chce utlumit proces digitalizace. Má se vyvolat dojem, že nás děsí, co se v útrobách svazků skrývá, nebo tím plníme nějakou podmínku povolební spolupráce s komunisty.
Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme na základě dohledaného prohlášení premiéra a předsedy ODS jako pravdivý.
Petr Nečas vydal 21. března prohlášení, kde skutečně popisuje své obavy o ÚSTR v duchu výroku místopředsedy ČSSD Zaorálka.
Nečas konkrétně uvádí (zdroj - web ODS): "Včerejší rozhodnutí Senátu, kde nebyl zvolen kandidát Poslanecké sněmovny do rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Liška, a naopak byl zvolen pouze další kandidát satelitu ČSSD Masarykovy demokratické akademie Jan Bureš, pokládám za další nehoráznou demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera.Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům. Mám důvodnou obavu, že dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM. Stále otevřenější příprava na odvolání dosavadního ředitele Daniela Hermana, stejně jako reorganizační plány na převedení digitalizace z Ústavu na Archiv a jejího následného utlumení, což je mimochodem v rozporu se zákonem, jsou toho zřetelnými signály."
Premiérovo prohlášení převzala i média; např. Deník (ČTK) a Český rozhlas. Lubomír Zaorálek tedy popisuje výrok Petra Nečase korektně.
Tři čtyři místopředsedové, když to i srovnáte se situací v jiných parlamentech, tak to prostě není žádná nehoráznost.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, mnoho zemí má skutečně podobný počet místopředsedů, či funkcí analogických.
Národná rada Slovenskej republiky má momentálně 4 místopředsedy. Podle sekce who is who na stránkách Národního shromáždění má Slovinsko aktuálně 3 místopředsedy, německý Bundestag má nyní 5 místopředsedů a litevský Seimas má aktuálně dokonce 7 místopředsedů.
V některých zemích se pak systém vedení dolních komor parlamentu odlišuje, Národní rada Rakouska má např. 3 předsedy.
Záleží tedy, s jakými zeměmi srovnáváme, avšak počet tří až čtyř místopředsedů, či funkcí podobných skutečně není neobvyklý.
.. bojoval jsem za obchvat Plzně, teďka ve středu jde konečně na vládu.
Poslanec Vít Bárta se již v listopadu roku 2012 nechal slyšet, že bude bojovat za to, aby se obchvat Plzně stavěl a má v plánu spolupracovat s občanským sdružením Plzeň-Roudná proti průtahu. V dané věci také interpeloval na půdě Poslanecké sněmovny ministra dopravy Dobeše.
Návrh zákona o "Výstavbě dálničního obchvatu Plzně a souvisejících přivaděčů" (bod č. 20) bude projednáván vládou ve středu 13. 3. 2013.
Výrok Víta Bárty tedy hodnotíme jako pravdivý.
Ne, počítá se s cenou asi 400 korun na plombu. Pojišťovny dneska za ty výkony platí podstatně méně...
Na základě informací z číselníku zdravotních výkonů hodnotíme tvrzení Leoše Hegera jako pravdivé.
Na stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny lze najít aktualizované číselníky se seznamy veškerých zdravotních výkonů hrazených pojišťovnami včetně stanovených úhrad za jednotlivé zákroky. Z číselníku (.pdf), který platí od 1. února 2013 vyplývá, že cenové sazby týkající se ošetření zubního kazu (konkrétně na straně 17 a 18) jsou na základě věku pacientů a použitých materiálů následující:
ošetření stálého zubu u pacienta mladšího 18 let za použití fotokompozitní výplně (tzv. „bílá plomba“) - 315 Kč,
ošetření stálého zubu při použití standardního materiálu (nedózovaný amalgám) jako výplň – 220 Kč,
ošetření dočasného zubu za pomoci definitivní náplně – 126 Kč.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že zdravotní pojišťovny skutečně platí za „plomby“ částky menší než 400 Kč.
Martin Bursík je jeden z lidí, kteří stojí za zákonem obnovitelných zdrojů energie z roku 2005. On byl poradcem ministra Ambrozka, který předložil tento neuvěřitelný návrh (..).
Na základě dohledaných údajů například ze stránek Vlády ČR, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a stránek Strany Zelených označujeme tento výrok za pravdivý.
Bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek vykonával svou funkci za vlád Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, tedy v období od 15. července 2002 do 16. srpna 2006. Na stránkách Strany Zelených se pak uvádí o Martinovi Bursíkovi, že působil v letech 2002 - 2005 jako externí poradce ministra životního prostředí. Stránka nasipolitici.cz dodává, že byl poradcem v oblasti energetiky a životního prostředí.
Co se týče návrhu zákona, premiér Petr Nečas myslí pravděpodobně Zákon č. 180/2005 o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon byl předložen již v roce 2003 vládou zastoupenou jednak ministrem životního prostředí (byl jím v tuto dobu Libor Ambrozek), ale také ministrem průmyslu a obchodu. Vyhlášen byl pak skutečně 5. května 2005. O své roli v přípravě zákona hovoří Martin Bursík také v rozhovoru pro iHNed z února tohoto roku.
Dopravní podnik od nás dostává finanční kompenzaci, která se pohybuje řádově okolo 12, 13 miliard. A neustále narůstá.
Na základě údajů z rozpočtů hlavního města Prahy za r. 2010, 2011, 2012 a návrhu rozpočtu na r. 2013 výrok hodnotíme jako nepravdivý.
Kompenzace pro Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. činila v r. 2010 11 455 890 tis. Kč (.pdf; str. 13), v r. 2011 10 864 662,6 tis. Kč (.pdf; str. 14), dle rozklikávacího rozpočtu r. 2012 10 243 880.40 tis. Kč (cesta: Rozpočet - detailní pohled, Výdaje, Doprava, Běžné výdaje, MHMP - DOP, Provoz veřejné silniční dopravy, PID-DP HMP, a.s. - kompenzace) a dle návrhu rozpočtu na r. 2013 10 603 276,30 tis. Kč (cesta: Návrh rozpočtu - detailní pohled, Výdaje, Doprava, Běžné výdaje, ROPID, Provoz veřejné silniční dopravy, PID-DP HMP, a.s. - kompenzace).
Finanční kompenzace pro Dopravní podnik hl. města Prahy se tedy nepohybuje řádově okolo dvanácti či třinácti miliard jak tvrdí primátor Bohuslav Svoboda. Vzestup lze pozorovat mezi lety 2012 a 2013, nicméně navrhovaná kompenzace na r. 2013 je stále nižší než kompenzace v r. 2010 nebo 2011.
V minulém období jsme měli pouze plat českého poslance na úrovni předsedy výboru a náhrady, no, a pak se udělal prostě, protože byla velká nerovnost mezi těmi poslanci v rámci Evropské unie, nejméně, tuším, měli Lotyši a nejvíc měli Italové, kteří měli 13 tisíc eur, tak se udělal kompromis a nakonec tedy je to v řádu tedy 7 tisíc eur a po zdanění je to o něco méně, ale prostě je to v zásadě prostředek toho rozpětí, které bylo původně mezi těmi, tou nízkou úrovní Lotyšů a tím, co měli Italové.
Miloslav Ransdorf se vyjadřuje ke změně v platech europoslanců, která proběhla v červenci 2009, a na základě dostupných informací je tento výrok hodnocen jako pravdivý.
Jak uvádí oficiální stránky Evropského parlamentu (na stránce zcela dole - Platy a příspěvky), od července 2009 vstoupil v platnost jednotný statut, na základě kterého pobírají europoslanci stejný hrubý měsíční plat (7 956 euro). Zpravodajský server iDnes.cz uvádí, že vzhledem ke skutečnosti stejného spotřebního koše pro všechny europoslance bylo sjednocení platů nezbytné.
Na stránkách (v sekci FAQ - How much does a Member of the European Parliament earn?) evropského centra lze zjistit, že mzdy (z roku 2003/2004) europoslanců z Lotyšska byly, vedle mezd europoslanců ze Slovenska (888 euro) a Maďarska (761 euro), jedny z nejnižších (1 075 euro). Nejvyšší mzdy měli naopak poslanci z Itálie (12 007 euro). Ačkoliv se tyto konkrétní hodnoty mezd liší od těch uvedených Miloslavem Ransdorfem, jednoduchým početním úkonem lze doložit, že nový jednotný plat se dá pokládat za zprůměrňované mzdy všech evropských politiků, a tak tento výrok hodnotíme jako pravdivý.
Pro bližší přiblížení situace uvádíme, že do roku 2009 byli europoslanci jedinými zaměstnanci společných evropských institucí, jejichž platy se odvíjely od národních parlamentů. Nyní jsou hrazeny z rozpočtu Evropského parlamentu, odvádí se z nich daň EU a také příspěvek na úrazové pojištění. Po těchto odvodech plat činí 6 200 euro. Členské státy mohou plat podrobit rovněž vnitrostátnímu zdanění. Dle oficiálních stránek (na stránce zcela dole - Platy a příspěvky) Evropského parlamentu však také existuje několik výjimek: poslanci EP, kteří byli poslanci již před volbami roku 2009 a ti, kteří se rozhodli pro zachování předchozího vnitrostátního systému pro plat, odchodné a důchod, mají mzdy původní. Vedle svých platů dostávají všichni europoslanci od Evropského parlamentu ještě příspěvky určené na pokrytí výdajů, které jim vzniknou při plnění parlamentních povinností - příspěvky na všeobecné výdaje, cestovní výdaje, roční příspěvek na cestovní výdaje a denní příspěvky.
...my jsme opravdu přitvrdili ve financování systémem DRG, platbou za diagnózu. A dneska v letošním roce jsme na úhradách, které jsou z 50% už stejné pro všechny nemocnice a pro všechny pojišťovny. Jednotkovou sazbu jsme sjednotili. My jsme to rozvrhli na čtyři roky, protože ten systém je strašně rozházený a historicky zaneřáděný doslova paušály, které některým nemocnicím nechávaly nárůst úhrad obrovský a některým ho snižovaly.
Zavedení plateb nemocnicím formou systému DRG (Diagnosis Related Group; klasifikační systém, který zařazuje případy hospitalizace na základě tzv. atributů případu do DRG skupin) ohlásilo ministerstvo již v květnu 2011. Počítalo se zaváděním úhrad formou DRG během 3 až 5 let. Do té doby byly mezi úhradami pro jednotlivé nemocnice značné rozdíly.
Na konferenci v prosinci 2012 ministerstvo potvrdilo, že i pro rok 2013 má v úmyslu pokračovat v dalším sbližování základních sazeb i přes odpor velkých nemocnic, ale zřejmě pomalejším tempem a v jiném poměru než v minulém roce.
