Samozřejmě, že ta situace (děti měnící pěstounské rodiny) se dá výrazně zlepšit lepší prací s pěstouny. Možností odlehčovacích služeb, možností odborného poradenství, proškolení pěstounů. To je také součást novely zákona o sociálně právní ochraně dětí. Novela, která je teď projednávaná v Poslanecké sněmovně, má za cíl zlepšit práci jednak s rodinami, kde to dítě je v přirozeném prostředí. To znamená maximálně zabránit tomu, aby děti byly vytrhávány například ze sociálních důvodů z jejich pokrevních vlastních rodin. Za druhé zlepšení pěstounské péče tak, aby k dnešním třem tisícům pěstounů přibylo dalších řádově 500.
Možnost odborného poradenství, pomoci a odborného přezkušování žadatelů je přímou součástí novely, konkrétně v §48 odst. 2 písemna d) až f).
Novela je v současnosti projednávána v poslanecké sněmovně, byla zde předložena k projednání 2. února 2012. Dokument je poměrně obsáhly, ale je v něm vidět pokus o dosažení cílu, které si stanovil, to znamená i ministrem zmíněné zabraňování vytrhávání dětí z vlastních rodin. Toho je dosahováno především prostřednictvím pomoci těmto rodinám a přikročení k pěstounské péči až jako k poslední variantě.
Není ale jasné, jakým způsobem by novela zvýšila počet pěstounů. Je zde sice snaha o sjednocení odborné přípravy pěstounů a její zkvalitnění, stejně jako její hrazení příslušnými krajskými úřady, ale je už otázka, jestli to skutečně povede k nárůstu zájmu občanů o registraci do evidence pěstounů.
Součastí novely je i finanční motivace pěstounů a jejich materiální zabezpečení v přechodném období, kdy se mají starat o dítě.
Výrok můžeme označit za pravdivý
My už jsme konali a teď řeknu jako senátoři napříč politickým spektrem, navrhl jsem panu Pascalovi při dlouhém tři a půlhodinovém rozhovoru vznik nadace nebo nadačního fondu nebo nějaké OPS a bude zřejmě po volbách, senátních, ustavena společná komise na záchranu kulturního a architektonického dědictví České republiky a tam samozřejmě se budeme mattonkou zabývat, protože petice vyvolala tento zájem senátorů.
Jelikož se nám nikde nepodařilo dohledat zdroj podporující celé tvrzení senátora Horníka, je jeho výrok hodnocen jako neověřitelný.
Nepodařilo se nám dohledat zdroj, který by potvrzoval dlouhý tří a půlhodinový rozhovor, o kterém mluví senátor Horník.
Jak vyplývá ze zápisu z výjezdního zasedání Výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR, senátoři (Horník a Homolka) skutečně navrhli projednání možnosti vytvoření ad hoc komise Senátu nebo podvýboru pro záchranu kulturního dědictví. Tento orgán by měl spolupracovat s Karlovarským krajem, s Národním památkovým úřad a Ministerstvem kultury České republiky. Oba senátoři pocházejí z rozdílných částí ideového spektra, senátor Horník je členem klubu TOP 09 a Starostové, senátor Homolka je z KSČM.
Na opravu a rekonstrukci Ještědu bychom byli potřebovali 400 milionů korun.
Výrok Lenky Kadlecové je hodnocen jako pravdivý, neboť částka 400 milionů na rekonstrukci Ještědu se skutečně ve veřejném prostoru objevuje.
Výše částky potřebná na opravu a rekonstrukci Ještědu se liší. Např. radní kraje Bursa (ČSSD) odhadl (iDnes.cz) tuto částku na 300 milionů, jindy odhady podle veřejných zdrojů (Aktuálně.cz) dosahují výše až 400 milionů. Výrok je tak hodnocen jako pravdivý.
My jsme jasně řekli, že podobné ústavní experimenty (klouzavý mandát, konstruktivní vyslovení nedůvěry, pozn.) podporovat v tuto chvíli nebudeme jako sociální demokraté.
Dle kontextu diskuse hodnotíme výrok jako pravdivý.
V případě klouzavého mandátu jde podle webu Jiné právo o následující úpravu:
„(1) S výkonem mandátu poslance je neslučitelný výkon funkce člena vlády. Na dobu, kdy je poslanec členem vlády, přechází výkon mandátu poslance na náhradníka, který má postavení poslance. Mandát poslance, který je členem vlády, však nezaniká. Podrobnosti stanoví zákon.“
V případě tzv. konstruktivního vyslovení nedůvěry by se podle vládního webu vlada.cz změnila procedura následovně:
"V případě zavedení institutu vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě by Poslanecká sněmovna mohla vládě vyslovit nedůvěru tehdy, pokud by byl návrh do sněmovny předložen písemně nejméně padesáti poslanci. Návrh by souběžně ale musel obsahovat i jméno kandidáta na nového předsedu vlády. Samotné hlasování by se pak muselo uskutečnit v časovém rozmezí nejdříve 48 hodin od podání návrhu a nejpozději do sedmi dnů ode dne podání návrhu. Stejně jako nyní by pak pro návrh na vyslovení nedůvěry vládě včetně návrhu na nového premiéra musela hlasovat nadpoloviční většina všech poslanců. V případě, že návrh na vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě poslanci schválí, jmenuje nového předsedu vlády prezident na základě návrhu Poslanecké sněmovny. Nový ministerský předseda poté navrhne prezidentovi jmenovat členy své vlády. V případě, že sněmovna návrh naopak nepřijme, je nový návrh přípustný až po uplynutí šesti měsíců. Předložení návrhu o vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě ještě před uplynutím této doby bude možné, ale pouze pokud jej podpoří nejméně osmdesát poslanců. Po uplynutí doby bude opět stačit padesát poslanců, kteří návrh do sněmovny předloží."
ČSSD konstruktivní vyslovení nedůvěry zcela odmítá. Klouzavý mandát naopak neodmítá, ale na rozdíl od vládní koalice si přeje jeho zavedení až po nové volbě do PSP ČR, kvůli obavě z odmítnutí platnosti pro toto volební období Ústavním soudem z důvodu retroaktivity. Bohuslav Sobotka řekl "pro tuto chvíli", zjevně tím myslel pro toto volební období. Výrok je pravdivý.
Naším úkolem (kontrolního výboru, pozn.) není tato kontrola (nálezů NKÚ, pozn.).
Výrok označujeme jako neověřitelný, neboť neexistuje žádné oficiální ustanovení, které by přesně definovalo úkoly kontrolního výboru.
Činnost výborů upravuje Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (Část šestá) a nutno podotknout, že ne příliš konkrétně. Nehovoří ani konkrétně o úkolech kontrolního výboru. Jediný článek týkající se pravomocí výboru navenek je § 39, kde se v bodě 2 stanoví: (2) Člen vlády a vedoucí jiného ústředního správního úřadu je povinen dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže o to výbor požádá, a podat požadované informace a vysvětlení, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.
Pokud se podíváme na činnost kontrolního výboru, můžeme konstatovat, že vydává usnesení k nálezům NKÚ. S těmito usneseními následně seznamuje poslaneckou sněmovnu, případně vládu, a navrhuje patřičná opatření. Primární funkci tedy není kontrolovat práci NKÚ, ale na základě správ tohoto úřadu kontrolovat hospodaření jiných státních orgánů.
Na závěr však podotýkáme, že vymezení kompetencí mezi kontrolním výborem a NKÚ je nejasné a problematické, v minulosti bylo důvodem soudních sporů (viz kauza Dohnal - přibližné info zde, nebo v dalších výrocích této debaty).
...protože zde jsou tři diecéze, tři biskupové. (v Kraji Vysočina)
Výrok Jiřího Běhounka je na základě dohledaných informací z webových stránek katolické církve hodnocen jako pravdivý.
Celá ČR je rozdělena na dvě církevní provincie - českou a moravskou. Česká církevní provincie se dále dělí na Arcidiecézi pražskou, Diecézi českobudějovickou, Diecézi královéhradeckou, Diecézi litoměřickou a Diecézi plzeňskou. Moravská církevní provincie se skládá z Arcidiecéze olomoucké, Diecéze brněnské a Dieceéze ostravsko-opavské.
Kraj Vysočina je pak rozdělen mezi tři Diecéze - brněnskou, královéhradeckou a českobudějovickou. Působí zde tedy i tři biskupové.
Upozorňuji přitom, že počet studentů soukromých vysokých škol vzrostl zhruba za posledních deset let téměř třicetinásobně. V roce 2000 to bylo 1 %, tedy 2 000 studentů. V roce 2010 přes 57 tisíc studentů, to už bylo 14 % všech vysokoškoláků.
Tento výrok označujeme na základě statistik ČSÚ za pravdivý.
ČSÚ zveřejnil 15. března 2011 analytickou statistiku zabývající se historií a vývojem polistopadového soukromého školství do roku 2010.
Tento dokument (.pdf) potvrzuje na straně 18 slova Marty Smelové. Soukromé VŠ oproti 1 % studentů (tzn. cca 2000 studentů) z roku 2000 navštěvovalo v roce 2010 14 % z celkového počtu studentů (tzn. cca 57 tisíc studentů). A jejich počet tak vzrostl téměř 30krát (respektive 28krát).
Pro kontext je však vhodné dodat i mezinárodní srovnání. Další dokument této analýzy ČSÚ uvádí, že počet studentů terciárního vzdělání tzv. typu A (např. studenti bakalářských, magisterských a magisterských navazujících programů vysokých škol) na soukromých VŠ v ČR nedosahuje průměru zemí OECD ani EU19, kde zaujímá neveřejný sektor na této vzdělávací úrovni podstatně vyšší podíl (v ČR zhruba desetinu, 19.6 % v EU19 a v zemích OECD 24.6 %).
Stropy (na sociální pojištění, pozn.) jako první v této zemi navrhl nějaký Bohuslav Sobotka, jako ministr financí a později jako poslanec již v roce 2006.
Na základě informacích z internetových stránek Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR a dalších zdrojů byl výrok označen za pravdivý.
Bohuslav Sobotka opravdu v minulosti navrhl zavedení stropů na sociální pojištění (tzv. maximálního vyměřovacího základu). Konkrétně v rámci vládního zákona o nemocenském pojištění, který byl schvalován mezi lety 2005/2006.
O daných stropech se zmiňuje například článek ze serveru lidovky.cz z roku 2005. Odkazuje se na něj také v roce 2006 Petr Nečas.
Opět, v té době již jako opoziční poslanec, se o prosazení dané problematiky pokusil v roce 2007. Návrh poslanců Milana Urbana, Zdeňka Škromacha, Bohuslava Sobotky a Hany Šedivé na vydání zákona o zavedení maximálního vyměřovacího základu pro placení pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, jehož obsahem bylo zavedení výše zmíněných stropů, byl předložen jako sněmovní tisk 166.
„Lisabonská smlouva její ratifikace, budila četné otázky, byla dvakrát u Ústavního soudu, a obě komory českého parlamentu tuto Lisabonskou smlouvu ratifikovaly dokonce ústavní většinou. A po tomto, když se čekalo, že prezident pouze připojí podpis, došlo k tomu, že prezident přišel s požadavkem výjimky.“
Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.
Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.
V hovězím jsme soběstační. (...) Pokud jsme u masa, my jsme soběstační v hovězím, 120 %, tady jsem si to vytáhl, abych byl si úplně jistý.
Výrok je pravdivý, jelikož uvedená procenta souhlasí s údaji z oficiálních statistik.
Podle údajů z komoditní karty (.doc) pro skot, které jsou dostupné na stránkách eAGRI, bylo v uplynulém roce vyrobeno 170 300 tun hovězího masa, přičemž domácí spotřeba činila 143 800 tun. Z těchto údajů vychází, že soběstačnost v produkci hovězího masa činila v tomto roce 118,4 %. Ve stejné tabulce je přitom uveden i odhad pro rok 2012, kde je uvedena hodnota 120%. Toto číslo odpovídá výroku Petra Bendla, a proto si dovolujeme označit výrok za pravdivý.
