Přehled ověřených výroků

Na základě Návrhu zprávy o návrhu protokolu uplatňování Listiny základních práv Evropské unie a tiskové zprávy Senátu České republiky hodnotíme výrok Zuzany Brzobohaté jako nepravdivý.

Vláda České republiky podala 5. září 2011 Radě návrh na změnu Smluv (pdf.; str. 6/odst. B,C) týkajících se připojení protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie. Tento návrh byl následně 11. října 2011 předložen ke schválení Evropské radě. Za těchto okolností Senát PČR vyzval 6. října 2011, konkrétně jeho sociálně demokratická většina, vládu, aby ustoupila od snahy projednat na nadcházející Evropské radě tzv. výjimku České republiky z Listiny základních práv EU. Senátoři dali zasedáním vládě jasně najevo, že v případě vyjednání tzv. výjimky, ji Senát odmítne, a vláda nebude schopná prosadit její ratifikaci v domácím prostředí a stane se tak terčem posměchu před členy EU. Senát vládě vytýkal zejména neústavnost, což dokazuje tisková zpráva:

Senát:Ve smyslu § 119a odst. 1 písm. d) jednacího řádu Senátu- se zřetelem k ústavně sporným okolnostem, za nichž vznikl příslib možnosti České republiky připojit se k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království- vzhledem k souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy včetně Listiny základních práv Evropské unie schválenému třípětinovou většinou oběma komorami Parlamentu České republiky, a to bez jakýchkoliv výjimek z uplatňování Listiny základních práv Evropské unie,- vzhledem k obavě ze snížení standardu ochrany základních práv a svobod občanů České republiky a- s ohledem na zájem České republiky na přistoupení Chorvatska k EUI. považuje za nepřijatelné spojování projednávání protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice se smlouvou o přistoupení Chorvatska k Evropské unii,II. vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie V České republice znamenající výjimku pro občany ČR při uplatňování Hlavy IV Solidarita Listiny základních práv Evropské unie,III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a členům vlády.

Senát skutečně vytýkal vládě neústavnost při postupu žádosti o výjimku z Listiny základních práv Evropské unie. Ovšem tato kritika ze strany Senátu nevzešla těsně před podáním žádosti vládou, ale až měsíc po něm. Upozornění horní komory bylo podáno pouze těsně před projednáváním žádosti v Evropské radě. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, a to z důvodu nedohledatelnosti relevantních zdrojů, které by jej potvrdili.

Zprávu o chystaném paktu pro růst v hodnotě 200 miliard eur původně přinesl španělský denník El Pais a většina zpravodajských serverů se odvolává právě na tento článek.

Učinil tak i zpravodajský portál EurActiv, který uvádí, že "podle informací novinářů Evropská komise pracuje na plánu nových investic do rozvoje infrastruktury, obnovitelných zdrojů energie a vyspělých technologií o objemu 200 milionů eur." Oficiální informace o přípravě tohoto opatření však Komise neposkytuje.

Ano, solidarita je skutečně jednou ze základních myšlenek evropského integračního procesu, a to od jeho prvopočátků.

V preambuli Smlouvy (.pdf) o založení Evropského společenství uhlí a oceli z roku 1951 státy deklarují, že jsou si vědomy: "že Evropu lze vybudovat jen konkrétnímimi akcemi, vytvářejícími především opravdovou solidaritu, a položením společných základů hospodářského rozvoje."

Solidarita je dále zmiňována ve všech smlouvách primárního práva (s výjimkou Smlouvy o Euratom) až po tu nejaktuálnější, tedy Lisabonskou smlouvu.

V preambuli Lisabonské smlouvy (.pdf) je členskými státy přímo uvedeno: "PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic".

Myšlenka solidarity prostupuje celým textem smlouvy. Je zmiňována solidarita mezi členskými státy a národy, politická solidarita. Dále je její součástí také nová doložka solidarity, která se týká pomoci státu jež se stal "obětí teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy".

Na základě informací z portálu Libereckého kraje hodnotíme výrok jako zavádějící.

Současné znění jednacího řádu bylo schváleno v hlasování 25. 1. 2011. Krajskou koalici tvoří ČSSD a SOS (Strana pro otevřenou společnost).

ProProtiZdržel seNehlasovalČSSD15001SOS1000KSČM8000ODS5151SLK0611

Z tabulky je zřejmé, že návrh prosadila nejen krajská koalice s podporou komunistů, ale i s podporou ODS.

Co se týče povahy jednacího řádu, potvrzují zjištěné skutečnosti slova Martina Půty. Aktuální jednací řád v článku VI. bodu 6 říká: "...Materiály pro jednání zastupitelstva, určené zastupitelům, budou krajským úřadem umístěny na webových stránkách kraje v sekci se zabezpečeným přístupem nejméně 9 dnů před jednáním zastupitelstva. Informace o umístění materiálů bude všem členům zastupitelstva oznámena na jejich e-mailové adresy. Návrh usnesení a důvodová zpráva ve verzi odpovídající zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění, budou ve stejné lhůtě umístěny ve veřejně přístupné sekci webových stránek kraje." Z tohoto znění tedy lze odvodit, že materiály jsou před jednáním neveřejné. Nepodařilo se nám dohledat znění předchozí verze jednacího řádu, ale ve verzi schválené 21. ledna 2003 se v sekci o přípravě jednání zastupitelstva nikde nehovoří o umisťování materiálů do prostoru se zabezpečeným přístupem.

Výrok je nepravdivý, jelikož zelená nafta byla zavedena až v roce 2000.

Tzv. vratka ze zelené daně (právně vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu) upravuje § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění předchozích předpisů od roku 2000. Zákon je tedy platný a účinný od roku 2000. Pokud tedy chápeme ministrova slova o "existenci" zelené nafty jako zavedení této daňové výjimky do českého legislativního prostředí, jsou jeho slova nepravdivá.

Na vývoj objemu vratky spotřební daně mezi lety 2000 až 2008 se můžete podívat zde (.pdf, str. 5).

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Tento souhrn výroků hodnotíme jako pravdivý.

Řeč je o tzv. konvergenčních kritériích. Princip 3 % znamená, že "poměr schodku veřejných financí a hrubého domácího produktu nesmí překročit 3 %". Princip 60 % znamená, že "poměr veřejného dluhu a hrubého domácího produktu nesmí překročit 60 %".

ČSSD ve svém volebním programu z roku 2006 (.pdf), konkrétně v šestém bodě "Deseti závazků občanům České Republiky" na straně 10, uvádí slib: "Nadále budeme snižovat tempo zadlužování a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. Učiníme vše potřebné pro přijetí společné měny euro v roce 2010." Na straně 34 je pak explicitně řečeno: "Hlásíme se k Paktu stability a růstu". Podobně na své stránce Hodnoty, cíle a principy ČSSD je znovu uvedena "podpora zavedení eura a začlenění ČR do hospodářské a měnové unie."

V roce 2006 byl dluh veřejných rozpočtů v poměru k HDP podle Eurostatu 28.3 % a schodek veřejných financí 2,4 %. Čísla se liší podle zvolené metodiky. Podle Českého statistického úřadu to bylo 29,4% a 2,6 %. Nicméně obojí potvrzuje slova Lubomíra Zaorálka.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě rozpočtové skladby pro rok 2012.

V příloze k vyhlášce 323/2002 Sb. - Rozpočtová skladba pro rok 2012 nalezneme pod seskupením položek 33 - Kultura, církve a sdělovací prostředky položku 3313 - Filmová tvorba, distribuce, kina a shromažďování audiovizuálních archiválií. Mimo jiné je tato položka specifikována na " spolupráci s domácími a zahraničními institucemi při tvorbě a šíření filmové kultury ".

Role České republiky při podpisu smlouvy EU o fiskální unii opravdu není pro platnost paktu klíčová. Primárním cílem je ratifikace smlouvy minimálně dvanácti státy, kteří jsou členy eurozóny. Tvrzení je tedy jednoznačně pravdivé.

Nepřipojení se České republiky a Velké Británie ke smlouvě EU o fiskální unii nelze považovat za důvod, který by vedl k možnosti nevstoupení aktu v platnost. Článek 14 fiskální smlouvy (.pdf) doslova říká, že: "Tato smlouva vstupuje v platnost dne 1. ledna 2013 za předpokladu, že své ratifikační listinyuložilo dvanáct smluvních stran, jejichž měnou je euro, nebo prvním dnem měsíce následujícího po
uložení dvanácté ratifikační listiny smluvní stranou, jejíž měnou je euro, podle toho, co nastane
dříve." Z výše uvedeného úryvku je patrné, že prvotní je nutnost schválení a ratifikace aspoň dvanácti státy eurozony, k nimž se mohou přidat členské státy Evropské unie, které stojí mimo eurozónu.

Na základě informací dostupných na oficiálních stránkách Evropské komise hodnotíme výrok Hynka Fajmona jako pravdivý.

Evropská komise dne 25. dubna 2012 skutečně předložila návrh rozpočtu (.pdf) pro rok 2013. V návrhu samotném se na straně devět lze dočíst, že návrh rozpočtu předpokládá pro platby výrazné navýšení vyplývající z předchozích závazků. Celkově by se mělo jednat o 134,3 miliard eur vyčleněných na platby, což je o 6,8% více než v roce 2012.

Slovy „zaplatit, to co slíbila“ je pravděpodobně Hynkem Fajmonem myšleno splatit své smluvní závazky z minulých a současných let. Toto je opravdu jeden z důvodů navýšení - v roce 2013 by měla být dokončena řada projektů odsouhlasených v minulých rozpočtech. Komise plánuje také navýšení investic do hospodářského růstu, výzkumu a nových pracovních míst.