Přehled ověřených výroků

V květnu 2020 předložila vláda návrh (.pdf) novely zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. V ní navrhovala například snížit podporu pro solární elektrárny. Přímo vyšší zdanění solárních elektráren vládní návrh původně neobsahoval, Ministerstvo průmyslu a obchodu však nakonec navrhlo tento kompromis do novely zahrnout. Konečné znění novely tedy obsahuje také (.pdf, str. 19) část, podle které na solární elektrárny z roku 2009 nově dopadne odvod z výkupní ceny energií, a to ve výši 10 a 11 %. V případě solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010 vzrostou podle novely odvody na 20 a 21 %.

Novelu ve znění senátních pozměňovacích návrhů schválila Poslanecká sněmovna 15. září 2021 především díky hlasům vládního hnutí ANO a ČSSD. Prezident ji následně podepsal 27. září.

Politika vlády je jedním z faktorů, které inflaci ovlivňují, ku příkladu ekonom Štěpán Jurajda vliv vlády na růst inflace připustil, ale větší dopad na zdražování přisoudil (video, čas: 8:57) celosvětovým vlivům. Ekonom Jan Švejnar mluví (video, čas: 0:46) o zpřetrhání dovozních řetězců či nedostatku některých vstupů jakožto hlavním důvodu vysoké inflace. Globálně zdražují například stavební materiály nebo energie. O vlivu vlády na zdražování mluví například ekonomka Helena Horská, i ta však nepokládá politiku vlády za hlavní příčinu. Výlučně vládních vlivů se pak týká krátká citace Petra Kříže v deníku E15, který mezi příčiny řadí vysoké schodky státního rozpočtu nebo růst důchodů. Dle zbytku článku a ostatních zde citovaných ekonomů však vládní politika není hlavním viníkem současné inflace. 

Je také nutné říci, že dle poslední zprávy Eurostatu je v České republice nižší inflace, než kolik je průměr Evropské unie. Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl pak označil tvrzení, že za inflaci může vláda, za nesmysl.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Přestože ekonomové o vlivu vlády na ztrátu kupní síly české koruny mluví, nehovoří o ní jako o hlavním vlivu.

Cena elektřiny na burze (Power Exchange Central Europe, a.s.) skutečně v průběhu letošního roku vzrostla. Na začátku ledna 2021 byla velkoobchodní cena za 1 MWh 53,17 eur, zatímco 5. října byla cena již 163,83 eur za 1 MWh. Vidíme tedy nárůst o 208,12 %.

Obdobně vzrostla na burze i cena zemního plynu. Na začátku ledna odpovídala velkoobchodní cena zemního plynu za 1 MWh částce 7,2 eur. Oproti tomu nyní 1 MWh zemního plynu na burze stojí 18,6 eur. Velkoobchodní cena tedy vzrostla o 157,4 %.

Velkoobchodní cena elektřiny i zemního plynu se tedy během roku 2021 mnohonásobně zvýšila. Výrok Jana Hamáčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, je plán Evropské unie, jak transformovat hospodářství za účelem dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. 

Evropská komise v plánu navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 50–55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by poté mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, tedy stavu, kdy státy „odstraňují z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Tento plán byl v prosinci 2020 schválen Evropskou radou, ta schválila také jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), a vyzvala k urychlenému schválení (.pdf, str. 5). Tento rámec byl schválen v červnu 2021 a vstoupil v platnost v červenci 2021.

V oblasti energetiky komise navrhuje zvýšit podíl obnovitelné energie v energetickém mixu EU na 40 % do roku 2030. Pro kontext dodejme, že v roce 2019 to bylo 19,7 % celkové vyrobené energie.

Růst cen energií je podle expertů způsoben mimo jiné i zvyšováním cen emisních povolenek. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2. Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena téměř zdvojnásobila na přibližně 60 EUR. To je podle expertů zčásti také zapříčiněno novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hrají ale také investoři, které přilákal vytrvalý růst cen v posledních měsících.

Od začátku roku stoupla cena elektřiny a zemního plynu na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) o 208,12 % na 163,83 EUR (k 5. říjnu). Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, na začátku října pak 7,1828 za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Pro kontext ale dodejme, že cenu energií ovlivňují v současné době i další faktory. Šéf komise Green Deal Frans Timmermans řekl, že pouze „pětinu“ vyšších nákladů na energii lze přičíst rostoucí ceně emisních povolenek (ETS, pozn. Demagog.cz), zbytek je způsoben prudce stoupajícími cenami plynu a uhlí a nízkou produkcí větrných elektráren. Cena zemního plynu vyskočila v září poté, co si ruská společnost Gazprom, jakožto největší dodavatel na evropský trh, rezervovala pouze zlomek tranzitní kapacity. Podle dat z roku 2018 tvoří Gazprom až 36,7 % evropského trhu s plynem.

Podle ČSÚ se na zvyšování inflace podílely téměř všechny oddíly spotřebního koše. Vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen ČSÚ Pavla Šedivá uvedla, že největší vliv na meziroční cenový růst mají ceny v dopravě, tedy ceny automobilů a ceny pohonných hmot. Dalšími výrazně dražšími položkami spotřebního koše jsou některé potraviny, alkohol a bydlení.

Podle viceprezidenta Hospodářské komory Tomáše Prouzy inflaci nahoru nejvíce táhnou ceny energií, energie jen za poslední rok vzrostly o 274 %.

Eurostat, tedy Statistický úřad Evropské unie, každý měsíc vydává studii ohledně komodit, které zaznamenaly největší růst cen. Na prvním místě jsou ceny energií, a až daleko za nimi jsou potraviny a další výrobky.

Skupina poslanců z ČSSD 10. července 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh (.pdf) zákona o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě dostupného bydlení. Ačkoliv má zákon navrhovaný ČSSD umožnit obcím, některým korporacím a bytovým družstvům obnovit levnější a pro občany dostupnější výstavbu, ekonomové a developeři tvrdí, že tato novela žádnou zásadní změnu nepřinese. 

Vláda k této novele zaujala (.pdf, str. 1) nesouhlasné stanovisko a označila návrh za nekoncepční, nekonzistentní a v určitých ohledech i neústavní. Projednávání návrhu bylo zařazeno na pořad 111. schůze Sněmovny, nicméně návrh se do konce volebního období pravděpodobně projednat nestihne. Zmiňme, že pozměňovací návrh (.pdf) k této novele předložili také poslanci Jan Kubík a Monika Červíčková z ANO.

Komplexní pozměňovací návrh (.pdf) podala ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, a to spolu s poslanci ČSSD. Návrh mění kompletně celý původně předložený text. Dodejme, že pokud by Sněmovna s komplexním pozměňovacím návrhem ve druhém čtení souhlasila, stal by se tento návrh základním textem pro další projednávání.

Ministryně Dostálová přitom na tomto zákoně (resp. pozměňovacím návrhu) pracovala již v první polovině roku 2020. Následně, místo aby byl její text předložen jako samostatný návrh zákona, byl předložen pouze jako již zmíněný pozměňovací návrh.

Jelikož je Klára Dostálová ministryní i poslankyní za hnutí ANO, není pravdou, že by ČSSD byla jedinou stranou, která by předložila zákon o dostupném bydlení. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Mezi tematickými a koncepčními materiály na webu KSČM se nenachází žádný materiál, který by se týkal obecního bydlení. Mezi programovými tezemi KSČM se nicméně nachází část věnovaná podpoře bydlení, v níž se komunisté zavazují prosazovat „státní program výstavby státního, obecního a družstevního bydlení“. KSČM zde také uvádí další body, které popisují program komunistů, co se týče „dostupného a kvalitního bydlení pro všechny,“ kde navrhují vyvlastnění nevyužívaných a dlouhodobě chátrajících budov ve prospěch obcí či omezení „diktátu bank a developerů“ v oblasti bydlení.

Věcné usměrňování cen je zakotveno v § 6 zákona o cenách (č. 526/1990 Sb.). Podle tohoto ustanovení je možné, aby stát, resp. cenové orgány, určily maximální rozsah zvyšování cen za určité období. Uvedený paragraf rovněž stanovuje možnost omezit prodejcům zvyšování ceny zboží či služby z důvodu zvyšování cen vstupů (materiálu apod.), či stanovit závazný postup při určování ceny včetně omezení výše marže. § 8 daného zákona, který se týkal časového usměrňování cen, je zrušený zákonem č. 403/2009 Sb., tedy již 12 let. Protože se však v zákoně Vojtěchem Filipem zmíněná regulace skutečně nachází, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Snížením daně na 15 % myslí premiér Babiš pravděpodobně zrušení superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného placeného zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože však byl daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo efektivní zdanění hrubé mzdy logicky větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku (.docx) v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu a základ daně je nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy pak navrhl přímo premiér Babiš formou pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali především poslanci hnutí ANO, ale i poslanci za ODS, SPD a KSČM.

Samotné zrušení superhrubé mzdy znamenalo snížení výběru daní o cca 88 miliard korun, spolu s dalšími návrhy pak cca 100 miliard.

Dalším významným zásahem pak bylo zrušení daně z nabytí nemovité věci, taktéž v roce 2020, což znamenalo snížení daňových příjmů o cca 14 miliard.

Co se týče dalších, spíše dílčích daňových změn od roku 2014, kdy je hnutí ANO ve vládě, zmiňme výpadek 23 miliard ročně z důvodu daňových změn pro rok 2015. V dalších letech však byly změny spíše drobné. Pro rok 2016 jsme nedohledali žádné významné daňové změny. V roce 2017 došlo ke změnám v oblasti DPH a spotřební daně z minerálních olejů, které mohly snížit daňové příjmy o přibližně 3 mld. Kč. V roce 2018 byly daňové příjmy sníženy jen o 2 mld. V rámci jednotek miliard se pohybuje i snížení daní pro rok 2019. Dílčí změny pro rok 2020 pak znamenaly snížení daňových příjmů o cca 15 mld. Kč.

Pokud bychom tedy výše uvedené částky sečetli, dostaneme se ke snížení daní o přibližně 160 miliard. Když sečteme vlivy těchto dílčích daňových změn od počátku jejich účinnosti až do roku 2021, dostaneme se na cca 350 miliard korun, tedy podstatně méně, než tvrzených 507 miliard korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš slova o 507 miliardách nepoužil v debatě poprvé, obrátili jsme se s žádosti o vysvětlení původu tohoto čísla na Úřad vlády i hnutí ANO. Dosud jsme však žádnou odpověď neobdrželi, což je ale vzhledem k časovému presu před volbami pochopitelné.

Nejprve uveďme, že Petr Fiala zde reaguje na působení Andreje Babiše v politice. Ten zastává funkci premiéra od prosince roku 2017. Od ledna roku 2014 byl také ministrem financí, což byla jeho první veřejná funkce. Podíváme-li se na data Českého statistického úřadu, poslední údaje o ceně mléka v České republice se vztahují k srpnu letošního roku. Podle nich činí průměrná cena mléka 18,73 Kč. V prosinci 2017 pak cena mléka byla 20,32 Kč a v lednu 2014 odpovídala 19,86 Kč. Podle dat ČSÚ tak v uvedeném období cena mléka nestoupla, jak tvrdí Petr Fiala, ale naopak mírně klesla.

Doplňme, že výrok Petra Fialy si lze vyložit i jako snahu ukázat dopad inflace na ceny běžných produktů, a cena mléka tak může být pouhou ilustrací obecného navýšení spotřebitelských cen. V takovém případě by však Fiala růst cen výrazně nadhodnocoval. Celková míra inflace mezi lety 2014 a 2021 činila pouze 16,2 %. Navýšení z 12 na 20 korun, o kterém hovoří Fiala, by však představovalo dokonce 67 %. Dodejme, že pro rok 2021 pracujeme s predikcí Ministerstva financí.

Fialův výrok tedy neodpovídá ani obecnému růstu cen, ani růstu cen mléka, a je tak nepravdivý.