Přehled ověřených výroků

Nejdražší armádní nákup v novodobé české historii, kterým by Česká republika měla získat 210 pásových bojových vozidel pro armádní pěchotu za zhruba 52 mld. Kč, začalo Ministerstvo obrany plánovat již v roce 2018. Výběrové řízení na tento nákup nicméně stále probíhá, přihlášky do něj mohly firmy podávat do začátku září 2021. Současné Ministerstvo obrany tak zakázku již s velkou pravděpodobností podepsat nestihne.

Doplňme, že do výběrového řízení se přihlásily celkem 3 firmy: švédská BAE Systems, německá Rheinmetall Landsysteme a španělská společnost GDELS.

Podle serveru Army Technology bude finská armáda modernizovat a investovat do svých bojových vozidel CV90. V červnu 2021 podepsalo Finsko kontrakt za 32 milionů dolarů (asi 704 milionů Kč) na modernizaci, prodloužení životnosti a zlepšení bojové efektivity do roku 2030. Prototypy a testovací vozidla CV9030FIN budou modernizovány jako první, další modernizace bude následovat v letech 2022 až 2026. Plánování a vývoj bude probíhat ve Švédsku, produkce a výroba pak ve Finsku.

Oproti tomu v červnu 2019 podepsalo české Ministerstvo obrany smlouvu na dodávku 62 vozidel TITUS za více než 6 miliard Kč, které by armáda měla dostat v letech 2022 a 2023. Podle náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty by tato vozidla měla směřovat ke 4. brigádnímu úkolovému uskupení, jehož jádro tvoří 4. brigáda rychlého nasazení.

Především ale v červnu 2021 Ministerstvo obrany prodloužilo až do 1. září termín, do kterého mohou firmy podávat své nabídky na dodání 210 vozů v hodnotě 52 miliard korun. Nákup nových pásových bojových vozidel pěchoty byl přitom součástí plánu na přezbrojení 7. mechanizované brigády tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě. Do výběrového řízení se přihlásil i švédský BAE Systems s výše zmíněným vozidlem CV90.

Tomio Okamura zde mluví o schvalování novely zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou Sněmovně předložila vláda v květnu 2020. Tento původní vládní návrh měl mimo jiné za cíl snížit podporu pro solární elektrárny zavedením tzv. vnitřního výnosového procenta (IRR), tedy maximální stanovené výnosnosti. Ta by měla zajistit, že výrobci energií nezískají nadměrné kompenzace. Podle vládního návrhu tak v případě solárních elektráren nově nemělo vnitřní výnosové procento investic překročit 6,3 % (.pdf, str. 35–36).

Uveďme, že předložená vládní verze neobsahovala vyšší zdanění solárních elektráren, Ministerstvo průmyslu a obchodu však nakonec navrhlo tento kompromis do novely zahrnout. Díky pozměňovacímu návrhu (.pdf, str. 58–59), který poslanci schválili, návrh novely nakonec obsahoval část, podle níž na solární elektrárny z roku 2009 nově dopadne odvod z výkupní ceny energií, a to ve výši 10 a 11 %. V případě solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010 vzrostou odvody na 20 a 21 %.

Při hlasování ve třetím čtení byla tato verze 14. července 2021 Poslaneckou sněmovnou schválena, přičemž zákon podpořili i všichni přítomní poslanci SPD. Doplňme, že poslanci SPD také hlasovali pro přijetí výše uvedeného pozměňovacího návrhu.

Senát ale následně novelu do Sněmovny vrátil se svými pozměňovacími návrhy. V nich navrhl upravit maximální hranici vnitřního výnosového procenta. Sněmovnou schválené znění počítalo s jasně stanovenými hodnotami pro jednotlivé zdroje elektrické energie (.pdf, str. 35–36), Senát ale místo toho navrhl zavést společný interval v rozmezí 8,4–10,6 % (.pdf, str. 3). O jeho konkrétní výši bude v jednotlivých případech rozhodovat svým nařízením vláda. Celkově se tak jedná o limit vyšší, než pro který původně hlasovala Sněmovna včetně SPD. Při hlasování o znění novely, které navrhl Senát, se všichni přítomní poslanci SPD zdrželi.

Co se týče rozpočtových dopadů novely zákona o podporovaných zdrojích energie, materiál Senátu o pozměňovacích návrzích přesnou hodnotu neuvádí (.pdf). Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček nicméně již dříve uvedl, že pokud by u solárních elektráren bylo IRR 8,4 % a současně by se o deset procent zvýšila solární daň, přineslo by to do státního rozpočtu na solární dani čtyři až pět miliard Kč. Ministryně financí Alena Schillerová poté ve spojitosti s novelou hovořila o přínosu ve výši 3–4 miliard. Lze tedy říci, že Tomiem Okamurou uváděné rozmezí 3–5 miliard se shoduje s hodnotami uváděnými vládními ministry.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Při konečném hlasování ve Sněmovně po vrácení Senátem se poslanci SPD zdrželi (nehlasovali proti), při hlasování dolní komory o novele zákona o podporovaných zdrojích energie ve třetím čtení však návrh podpořili, a to včetně pozměňovacího návrhu, který solární elektrárny více zdaňuje.

Andrej Babiš poukazuje na roční nárůst platů učitelů v době, kdy byl Petr Fiala ministrem školství ve vládě Petra Nečase. Srovnává meziroční nárůst s celkovým nárůstem za celou dobu, kdy je hnutí ANO ve vládě. Toto srovnání je pochopitelně nestandardní. Jelikož je ale zjevné, že porovnává neporovnatelné, za pomoci trojčlenky jeho výrok v následujících odstavcích ověříme.

Petr Fiala byl ministrem školství mezi lety 2012 a 2013, vliv tedy mohl mít pouze na meziroční navýšení mezi těmito lety, případně na rok 2014. Jak vyplývá z grafu níže, v roce 2012 byl nominální plat učitelů 26 491 Kč, o rok později pak o 197 korun více a v roce 2014 dostali přidáno v průměru o 351 Kč.

Uveďme, že data v grafu vycházejí ze statistických ročenek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z let 2020, 2014, 2010 a 2008 (vše .xlsx) a Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v hlavním městě Praze ve školním roce 2005/2006 (.docx, str. 83).

Hnutí ANO je ve vládě nepřetržitě od roku 2014, reálný vliv na platy učitelů tak mohlo mít až od roku 2015. Rok 2014 tedy budeme považovat za výchozí. Graf zobrazuje vývoj nominálního platu učitelů v posledních 20 letech. Na první pohled je tak vidět, že platy v posledních letech rostly výrazněji než dříve. Nominální plat učitele v regionálním školství činil v roce 2014 27 146 Kč, v roce 2020 pak 44 224 Kč. Jedná se tedy o nárůst o přibližně 17 tisíc korun.

Pro plné zhodnocení výroku Andreje Babiše bychom se nicméně museli podívat i na vývoj platů v letošním roce, pro který zatím nejsou k dispozici kompletní data. Ministerstvo školství dosud nezveřejnilo data za první dvě čtvrtletí roku 2021, v rámci ověření tak vycházíme ze schváleného rozpočtu. Při vyjednávání o státním rozpočtu pro rok 2021 se vláda nejprve dohodla na nárůstu o 9 % u platů učitelů. Nakonec však v prosinci 2020 schválila pouze 4% nárůst tarifní složky platu učitelů. Ministr školství Robert Plaga však tehdy také uvedl, že další peníze dostanou učitelé v odměnách a příplatcích, a celkový objem prostředků na jejich platy by tak podle něj měl skutečně narůst o 9 %.

Tomu odpovídají i data Ministerstva školství, podle kterých je v jeho rozpočtu pro rok 2021 (.docx, str. 1) vyčleněno více než 121 miliard Kč na mzdy/platy všech zaměstnanců regionálního školství, tedy přibližně o 10 % více prostředků než v roce 2020 (.doc, str. 1). Při tvorbě rozpočtu (.docx, str. 3) pak ministerstvo zohlednilo právě „zvýšení prostředků na platy pedagogických pracovníků o 9 % (…), z toho zvýšení platových tarifů o 4 %“.

Pokud tedy budeme vycházet z rozpočtu Ministerstva školství, průměrný plat učitele by letos měl dosáhnout 48 204 Kč, tedy o 21 058 Kč.

Andrej Babiš tedy uvádí správnou hodnotu navýšení platů za vlád, jichž se se svým hnutím účastnil. Nárůst učitelských platů za Petra Fialy však neuvedl správně. Mezi lety 2012 a 2013 se platy zvedly o 197, nikoliv o 122 korun. Kdybychom s rokem 2013 srovnali meziroční nárůsty platů za vlád hnutí ANO, poukazuje nicméně Andrej Babiš správně na to, že v posledních letech rostly výrazně rychleji. V kontextu výroku, kterým Andrej Babiš poukazuje právě na rozdíl mezi érou Petra Fialy a vlád hnutí ANO, je tak odchylka mezi 122 a 197 korunami minimální, a výrok jako celek proto hodnotíme jako pravdivý.

Platy a mzdy zdravotníků vycházejí především z peněz od zdravotních pojišťoven, které získávají peníze z veřejného zdravotního pojištění. Přímo stát hradí pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy děti, studenty a seniory. Stát může ovlivnit výši platu zdravotníků především skrze tyto platby. Ministerstvo zdravotnictví upravuje následné rozdělení peněz z veřejného zdravotního pojištění v takzvané úhradové vyhlášce, vláda pak nařízením upravuje platy ve státních nemocnicích a sociálních službách.

Již v prosinci 2020 bylo schválené (.pdf) nařízení (.docx), které zvyšuje platy a mzdy zdravotníků o 10 %.

Andrej Babiš však pravděpodobně mluví o výsledku jednání mezi jím samotným a ministrem zdravotnictví Vojtěchem na straně jedné a Českou lékařskou komorou (ČLK) a zdravotnickými odbory na straně druhé, na kterém se domluvili na tarifním růstu platů lékařů, sester a dalších zdravotníků o 6 % pro rok 2022. Jelikož se Andrej Babiš odchyluje pouze o 1 %, hodnotíme výrok jako pravdivý.

26. května 2015 tehdejší ministr financí Andrej Babiš na půdě Poslanecké sněmovny prohlásil: „Nemám žádné offshory jak vaši kámoši. A vy taky někteří držíte svoje firmy na offshorech.“ Odmítl tak jejich vlastní využívání a zároveň neadresně poukazoval na jejich využívání jinými poslanci, výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Předešleme, že Jan Hamáček zde reaguje na dotaz, jak ČSSD zamýšlí řešit nedostatek bytů. Říká (video, čas 44:15) přitom, že ve výroku zmíněný zákon bude „první věc, kterou budeme tlačit novou Poslaneckou sněmovnou“. Jan Hamáček tedy netvrdí, že by zákon měl být schválen do konce volebního období. Tvrdí pouze, že připravený zákon bude ČSSD prosazovat v novém složení sněmovny.

Skupina poslanců ČSSD 10. července 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh (.pdf) zákona o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě dostupného bydlení. Ačkoliv má tento zákon podle ČSSD umožnit obcím, některým korporacím a bytovým družstvům obnovit levnější a pro občany dostupnější výstavbu, někteří ekonomové a developeři tvrdí, že tato novela žádnou zásadní změnu nepřinese.

Na přelomu července a srpna 2020 poté k tomuto návrhu zákona probíhalo připomínkové řízení, v němž své připomínky podalo například Ministerstvo pro místní rozvoj nebo Ministerstvo financí.

V polovině srpna 2020 poté vláda k této novele zaujala (.pdf, str. 1) nesouhlasné stanovisko a označila návrh za nekoncepční, nekonzistentní a v určitých ohledech i neústavní. Projednávání návrhu bylo zařazeno na pořad 111. schůze Sněmovny, nicméně návrh se do konce volebního období pravděpodobně projednat nestihne.

Zmiňme, že v roce 2021 k tomuto návrhu zákona předložili pozměňovací návrh (.pdf)  poslanci Jan Kubík a Monika Červíčková z ANO. Komplexní pozměňovací návrh (.pdf) pak předložila ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

V předvolebním desateru ČSSD je v kapitole o vlastním bydlení mj. uvedeno: „Zavedeme pokuty za dlouhodobě neobsazené byty.” Ve svém podrobném programu (.pdf) tuto tezi strana dále rozvádí a nastiňuje, že pokuta má být ve formě zdanění (str. 16). Podle vyjádření ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a Matěje Stropnického by se mělo jednat o zdanění ve výši průměrného nájmu. „Bylo by to do výše průměrného nájemného v daném městě. Tak, aby se nevyplatilo nechat byt prázdný,” uvedli pro CNN Prima News.

Dodejme, že v předvolební debatě na CNN Prima News se Jan Hamáček k výši pokut vyjádřil následovně: „Mohlo by to být tři až pět tisíc korun měsíčně.”

Veškeré návrhy, které v minulosti zazněly od různých představitelů Pirátské strany, se týkaly zdanění prázdných bytů. V programu Pirátské strany pro sněmovní volby v roce 2017 stojí: „Dáme obcím možnost zvýšit daně z dlouhodobě neobydlených bytů.“ Nicméně aktuální program uskupení Pirátů a Starostů do voleb do Poslanecké sněmovny tento slib už neobsahuje.

Pražský primátor a člen Pirátské strany Zdeněk Hřib na besedě s občany 20. února 2019 uvedl, že „legislativní nástroj, který by existoval (k řešení bytové krize, pozn. Demagog), je založený na reformě daně z nemovitosti. To je nástroj, kterým to řešili například ve Vancouveru nebo v jiných světových metropolích. Myslím, že není úplně vyloučeno, že i na toto dojde, protože to patří k mixu těch nástrojů“. Přímo v rozhovoru pro Novinky.cz pak zdanění prázdných bytů nevyloučil. Ještě v srpnu 2019 pak o možném zdanění prázdných bytů někteří pražští radní přemýšleli.

V předvolebním desateru ČSSD je pak v kapitole o vlastním bydlení mj. uvedeno: „Zavedeme pokuty za dlouhodobě neobsazené byty.“ Ve svém podrobném programu (.pdf) tuto tezi strana dále rozvádí a nastiňuje, že pokuta má být ve formě zdanění (str. 16). Podle vyjádření Matěje Stropnického a ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové by se mělo jednat o zdanění ve výši průměrného nájmu. „Bylo by to do výše průměrného nájemného v daném městě. Tak, aby se nevyplatilo nechat byt prázdný,” uvedli pro CNN Prima News. Dodejme, že v předvolební debatě na CNN Prima News se Jan Hamáček k výši pokut vyjádřil následovně: „Mohlo by to být tři až pět tisíc korun měsíčně.“

Protože jak pražský pirátský primátor Hřib, tak ČSSD navrhovali zdanění prázdných bytů, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Počet neobydlených bytů zjišťuje Český statistický úřad (ČSÚ) v rámci pravidelného sčítání obyvatelstva. Podle jejich statistik se počet neobydlených bytů od roku 1970 trvale zvyšuje. Například v roce 2001 byl počet neobydlených bytů vyšší než 540 tisíc, což představovalo 12,4 % celkového tehdejšího bytového fondu v České republice. Z definitivních údajů získaných v roce 2011 vyplývá, že neobydlených bytů bylo 651 937 z celkových 4 756 572 bytů v bytovém fondu (.pdf, str. 5, 9), což odpovídá zhruba 13,7 %. Výsledky letošního sčítání se zatím stále zpracovávají. 

Ve městech s populací nad 100 tisíc obyvatel představoval podíl neobydlených bytů v roce 2001 cca 9,2 %. Z dat pocházejících z roku 2011 (.pdf, str. 8) můžeme vysledovat trend, podle kterého podíl neobydlených bytů klesá s vyšší populací obce (viz graf). Obecně tedy můžeme říct, že ve větších městech je menší podíl neobydlených bytů.

Mezi neobydlené byty ale ČSÚ řadí například i byty využívané k rekreaci a chalupaření, které zároveň nejsou vyčleněny z bytového fondu. Zároveň jsou pod tento pojem zahrnuty i byty v rekonstrukci nebo byty nezpůsobilé k bydlení. Z toho tedy vyplývá, že počet neobydlených bytů se nerovná počtu volných bytů. Mezi hlavní důvody neobydlenosti takovýchto bytů ČSÚ v roce 2001 zařadil fakt, že se jedná o byty určené k rekreaci nebo k přechodnému bydlení. Nezpůsobilost bytu k bydlení byla podle dat ČSÚ až třetí nejčastější důvod.

Specifickou situací z konce loňského roku způsobenou globální pandemií se zabývala statistika společnosti GarantovanyNajem.cz. Z výsledků statistiky vyplývá, že míra neobsazenosti bytů, které jejich majitelé pronajímají tzv. na vlastní pěst, mohla v té době dosahovat zhruba 16–20 % oproti standardním 8–10 %. Mezi hlavní příčiny tohoto trendu se podle společnosti řadí zejména úbytek poptávky po bydlení ze strany zahraničních pracovníků a studentů, obdobně jako větší nabídka bytů vzniklá propadem trhu krátkodobých pronájmů.

Situaci ze začátku letošního roku komentoval provozní ředitel společnosti Century 21 Tomáš Jelínek, podle kterého bylo v tu dobu nejvíce volných bytů v centru Prahy, kde se majitelé původně poskytující krátkodobé pronájmy snažili tyto byty obsadit dlouhodobými nájemci. „V regionech, které nejsou tolik turisticky exponované a nenachází se tam velké množství bytů ke krátkodobým pronájmům, je situace stabilnější. Třeba v Ostravě a Moravskoslezském kraji je o nájemní bydlení velký zájem,“ dodal. Zde je ale nutné si uvědomit, že tyto statistiky se zabývají primárně byty, které jsou určeny k pronájmu a jsou momentálně neobydlené, nikoli dlouhodobě neobydlenými byty.

Podle posledních oficiálních dat pocházejících z roku 2011 je tedy podíl neobydlených bytů 13,7 %, přičemž můžeme dlouhodobě pozorovat mírně rostoucí trend. Zároveň vlivem globální pandemie nastala situace, kdy se mohl podíl neobydlených bytů zvýšit, přičemž se to týká zejména bytů určených k pronájmu. Proto lze předpokládat, že podíl neobydlených bytů se bude v České republice pohybovat okolo 15 %.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť je pravdou, že v celé republice je přibližně 15 % bytů trvale neobydlených. Z grafu výše však vyplývá, že zejména ve městech nad 10 000 obyvatel je neobydlených jen cca 10 %  bytů, nikoliv tvrzených 15 %. Především ale tyto byty nejsou neobydlené z důvodu zdevastování, takových bytů je pouze osmina z neobydelných bytů. Převažují tedy jiné důvody.