Přehled ověřených výroků

Poslanec Mašek mluví o návrhu novely zákona o krizovém řízení (tzv. krizového zákona), který Poslanecká sněmovna schválila (.pdf) 9. prosince 2020.

Sněmovna schválila návrh novely zákona, který upravuje jednak zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, a také zákon č. 243/2020 Sb., o pravomoci Policie ČR a obecní policie postihovat porušení protiepidemických opatření.

Co se týče zákona o krizovém řízení, novela mimo jiné zavádí (.pdf, str. 2) oprávnění příslušníka Policie České republiky a strážníka obecní policie „v mezích své působnosti kontrolovat dodržování krizových opatření," a s tím související možnost „příkazem na místě uložit pokutu za přestupek“.

Tuto verzi (.pdf) Sněmovna dne 11. prosince 2020 postoupila k projednání Senátu. Nicméně Senát původní návrh schválený Poslaneckou sněmovnou zamítl. Sněmovna jej tak musela znovu projednat 19. ledna 2021, avšak projednávaní bylo přerušeno kvůli nedostatku poslaneckých hlasů na přehlasování Senátu.

Skupina poslanců spolu s Martinem Baxou v říjnu 2020 předložila odškodňovací zákon.

Vláda k návrhu zákona podala nesouhlasné stanovisko. Organizační výbor přesto doporučil projednání návrhu. Návrh by měl být v Poslanecké sněmovně projednáván v prvním čtení 12. února.

Návrh prosazuje plnohodnotnou náhradu fixních nákladů podnikatelům, kteří museli kvůli vládním opatřením zavřít. Kabinet své stanovisko argumentuje tím, že aktuálně platné podpůrné programy je možné lépe zacílit.

Pro podnikatele, kteří byli přímo zasaženi vládními opatřeními, nyní funguje například program Kompenzační bonus (OSVČ, malé s. r. o.) ve výši 500 Kč nebo COVID – Gastro ve výši 400 Kč za každého zaměstnance.

Před datem debaty, kde Martin Baxa pronesl tento výrok (8. února), se v Poslanecké sněmovně již pětkrát hlasovalo o prodloužení nouzového stavu. V každém z těchto 5 případů našla vláda oporu v poslaneckých řadách KSČM, ČSSD a vládního hnutí ANO.

Poprvé se o návrhu prodloužit nouzový stav hlasovalo v dolní komoře Parlamentu 30. října, a také za pomoci hlasů komunistů byl návrh na prodloužení nouzového stavu přijat do 20. listopadu. Podruhé se nouzový stav prodlužoval do 12. prosince a potřetí až do 23. prosince. Tyto návrhy na prodloužení nouzového stavu poslankyně a poslanci KSČM svými hlasy vždy podpořili. Výjimkou nebylo ani hlasování o prodloužení nouzového stavu do 22. ledna nebo 14. února. 

Pošesté však Sněmovna již nouzový stav neprodloužila. Širší vedení KSČM totiž doporučilo poslancům a poslankyním nehlasovat pro prodloužení nouzového stavu, a vládní strany tak neměly dostatečnou podporu při hlasování. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

Je nutné zmínit, že hnutí Trikolora nemá v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR žádný poslanecký klub, přesto se do jejich řad počítají 3 poslanci, které můžeme najít pod „nezařazenými". Jsou jimi poslankyně Hyťhová, Majerová Zahradníková a předseda Trikolóry Václav Klaus ml. 

Poprvé po příchodu tzv. druhé vlny epidemie covidu-19 měli poslanci dolní komory Parlamentu ČR v programu hlasování (č. hl. 212) o prodloužení nouzového stavu 30. října. Pro hlasovalo 86 přítomných poslanců z celkových 97 přihlášených. Pouze 11 z nich hlasovalo proti. Byli to všichni nezařazení přítomní poslanci a poslankyně (tedy i zástupci Trikolóry) a členové poslaneckého klubu SPD. Návrh na prodloužení nouzového stavu byl schválen do 20. listopadu.

Poslanecká sněmovna hlasovala podruhé o prodloužení (č. hl. 11) nouzového stavu dne 19. listopadu. Prodloužení nouzového stavu mělo platnost do 12. prosince. Pro návrh hlasovali přítomní poslanci klubů ANO, ČSSD a KSČM. Oba dva přítomní poslanci hnutí Trikolory hlasovali proti.  

Potřetí poslanci dolní komory Parlamentu hlasovali o prodloužení nouzového stavu 9. prosince. I v tomto hlasování se poslanci Trikolóry vyjádřili proti a pro prodloužení hlasovali opět poslanci z klubů ANO, ČSSD a KSČM. Nouzový stav byl prodloužen do 23. prosince (č. hl. 12).

V pořadí čtvrté hlasování o prodloužení nouzového stavu měli poslanci na programu (č. hl. 7) dne 22. prosince. I v tomto případě byl návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu ze strany Poslanecké sněmovny přijat poslanci hnutí ANO, ČSSD a komunistů. Proti návrhu se opět vyslovili dva přítomní nezařazení poslanci za hnutí Trikolora. Trvání nouzového stavu se prodloužilo o 30 dnů do 22. ledna.

Páté hlasování o nouzovém stavu měli poslanci a poslankyně na pořadu 21. ledna. I v tomto zatím posledním případě byl nouzový stav prodloužen díky hlasům poslanců z řad komunistů, ČSSD a hnutí ANO. Poslankyně a poslanec Trikolóry hlasovali proti prodloužení. Nouzový stav byl prodloužen do 14. února.

Vláda následně schválila podání žádosti o další prodloužení nouzového stavu o 30 dní, tedy do 16. března, nicméně tentokrát již nemohla počítat s hlasy komunistů, protože jejich širší vedení v pátek 5. února doporučilo poslancům nehlasovat pro prodloužení. Pošesté tedy Sněmovna již nouzový stav neprodloužila. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

I přesto, že předseda Klaus ml. uvádí, že poslanci z řad Trikolóry hlasovali již pošesté o prodloužení nouzového stavu, z logiky věci a celého znění výroku je jasné, že tomu tak být nemohlo, protože i sám ve stejné větě uvádí, že se teprve bude hlasovat pošesté. Důležité ovšem je, zdali poslanci Trikolory pokaždé hlasovali proti prodlužování nouzového stavu, což je pravda. Proto tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vláda v pondělí 8. února schválila žádost o prodloužení nouzového stavu o dalších 30 dnů do 16. března. Sněmovna o prodloužení nouzového stavu hlasovala ve čtvrtek 11. února. Šlo již o šesté hlasování o prodloužení nouzového stavu od začátku druhé vlny pandemie covidu-19. Hnutí ANO a ČSSD s jeho schválením do té doby pomáhala KSČM, nicméně pokaždé to spojila s určitými požadavky.

Dne 30. října se KSČM vyjádřila, že podporuje prodloužení nouzového stavu, avšak zároveň požaduje, aby došlo k prodloužení současných programů pro podporu občanů i k přijetí dalších opatření k omezení následků nouzového stavu.

KSČM dokonce dvakrát podala návrh na prodloužení nouzového stavu, který by trval kratší dobu než požadovala vláda. „Asi jsem ho úplně nepotěšil, protože jsem řekl, že klub o konečném stanovisku jedná, že úplně s tím nejsme smířeni,“ řekl předseda KSČM Vojtěch Filip po schůzce s premiérem Babišem k návrhu vlády, aby nouzový stav trval až do 20. prosince. Dne 19. listopadu tedy KSČM navrhlo prodloužení o 22 dnů a 21. ledna navrhli prodloužení o dalších 23 dnů. Oba návrhy prošly.

Avšak na začátku února KSČM avizovala, že další žádost už nepodpoří. Filip 3. února uvedl: „Setrval jsem na stanovisku, které bude projednávat výkonný výbor v pátek s tím, že dostatečně dopředu oznamuji předsedovi a místopředsedovi vlády, že ten náš souhlas nemohou v příštím týdnu, pokud se na tom shodne náš výkonný výbor, očekávat.“ 

Na zasedání výkonného výboru KSČM dne 5. února 2021 se širší vedení strany opravdu dohodlo, že nepodporuje další prodloužení nouzového stavu. Jako hlavní důvod bylo uvedeno, že vláda ignorovala oprávněné požadavky, kterými strana podmínila svůj souhlas s posledním prodloužením nouzového stavu. 

„KSČM podmínila souhlas s prodloužením nouzového stavu do 14. 2. 2021 tím, že požadovala návrat žáků 1. stupně do školních lavic od 1. 2. 2021 a od 29. 1. 2021 otevření zimních středisek. Žel, tyto sliby naší podpory nebyly vyslyšeny. (…) Vzhledem k ignorování našich požadavků doporučujeme vládě, aby si podporu hledala u těch politických subjektů, jejichž požadavkům bude ochotna a schopna vyhovět,“ uvedlo ve stanovisku vedení KSČM.

Vláda podle něj může opatření proti koronaviru vyhlásit i bez nouzového stavu, např. zavádět omezení na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Filip očekával, že poslanci se budou stanoviskem vedení řídit. Podpořila ho většina členů, i když připustil: „(…) část okresů se přikláněla k tomu, že bychom měli nouzový stav prodloužit.“ 

Poslanci KSČM nakonec doporučení vedení strany uposlechli a prodloužení nouzového stavu nepodpořili. Vládní strany tak přišly o potřebné hlasy a nouzový stav nebyl prodloužen. Vláda nicméně na žádost hejtmanů nouzový stav obratem znovu vyhlásila, a to na 14 dní.

Poslanec Luzar tento výrok pronesl v rámci debaty o nadcházejícím jednání o prodloužení nouzového stavu spojeném s pandemií covidu-19. Jeho slova o nákupech prováděných Správou státních hmotných rezerv proto interpretujeme tak, že se jedná právě o nákupy související s řešením epidemické situace.

Návrh novely (.pdf) zákona o zadávání veřejných zakázek byl Poslanecké sněmovně Parlamentu předložen 23. června 2020. Návrh představila skupina poslanců, konkrétně se jedná o Zdeňka Ondráčka z KSČM, Jiřího Maška z hnutí ANO, Jana Birkeho z ČSSD. Na návrhu se podílel rovněž Radek Koten z SPD, který však svůj podpis v srpnu 2020 vzal zpět. Prostřednictvím Zdeňka Ondráčka tedy KSČM byla jedním z navrhovatelů novely.

Návrh novely zákona byl v Poslanecké sněmovně projednán v pátek 29. ledna 2021 na 79. schůzi. Návrh byl poslanci přijat ve zrychleném režimu již v prvním čtení. Novelu musí schválit rovněž Senát.

Návrh k zákonu o zadávání veřejných zakázek přidává výjimku, ve které za určitých podmínek „zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení“ (§ 29 odst. 1).

V důvodové zprávě (.pdf, str. 2) návrhu novely stojí, že „předkládaný návrh zavádí výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Tato výjimka bude využitelná toliko k pořízení státních hmotných rezerv (…) pouze za předpokladu, že to bude nezbytné z důvodu ochrany bezpečnostních zájmů ČR v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2.“

Důvodová zpráva rovněž uvádí, že „účinnost navrhované změny (je) časově omezená, a to na 6 měsíců.“

Účelem návrhu tedy skutečně je, aby zásoby mohly být nakupovány bez výběrového řízení. Týká se to ovšem pouze zásob, které jsou pořízené za účelem zvládání epidemie covidu-19. 

Švédsko během pandemie obecně nechalo základní školy otevřené. Třídy prvního stupně švédských základních škol (.pdf, str. 13) jsou podle listu The Local otevřené ve většině případů, mohou však být uzavřeny například kvůli nedostatku učitelů.

Druhých stupňů základních škol se také plošná omezení nedotkla. Jejich vedení si nicméně s ohledem na vývoj pandemie může samo určit, zda bude výuka probíhat v prezenční nebo distanční podobě, případně jejich kombinaci. Podle průzkumu švédské Národní agentury pro vzdělávání (Skolverket) z 20. ledna 2021 (.pdf, str. 4–5) pak na distanční výuku zcela nebo částečně přešly téměř dvě třetiny druhých stupňů základních škol.

Uveďme, že zákaz veřejných shromáždění v počtu 8 a více osob ve Švédsku se nevztahuje na školy a předškolní zařízení. I přesto švédská Národní agentura pro vzdělávání školám doporučuje zavedení opatření, která mají zabránit tomu, aby se například ve školních jídelnách či v posluchárnách shromažďovalo příliš mnoho lidí.

Doplňme, že střední školy (.pdf, str. 13), které byly ve Švédsku uzavřeny například od března do srpna 2020, jsou ve většině případů uzavřeny i nyní. Od 25. ledna však může zčásti probíhat prezenční výuka. Podobná je situace i v případě univerzit.

Co se týče roušek, švédská vládní zdravotní agentura povinné nošení masek nenařídila s odkazem na nedostatečné důkazy o jejich účinnosti. V prosinci 2020 Švédsko doporučilo nosit roušky aspoň ve veřejné dopravě.

Byť švédské autority prezenční výuku na druhých stupních základních škol nezakázaly, velká část tříd na druhých stupních v prezenčním režimu nefungovala. Výrok poslance Luzara hodnotíme jako zavádějící právě vzhledem k tomu, že naznačuje, že fungování švédských základních škol nebylo v průběhu pandemie nijak omezeno.

Koalice SPOLU zveřejnila 8. února 2021 plán 6 kroků (.pdf), jejichž plnění považuje za nezbytné. První krok se věnuje právě otázce školství. Tzv. Anticovid tým již dříve vyjádřil požadavek obnovení prezenční výuky pro první stupně základních škol, závěrečné ročníky základních i středních škol, dále pro obory s nutností praktické výuky a základní umělecké školy ve formátu jeden žák na jednoho učitele. Zainteresované strany, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09, považují obecně za důležité stanovení jasného plánu, který bude předvídatelný a eliminuje nejistotu.

V souvislosti s tím koalice SPOLU vyzývá, aby byli do první vlny očkování, která se týká prioritních skupin, zařazeni také učitelé. Koalice to považuje za určitý krok prevence, aby při zhoršení koronavirové situace nemuselo být školství omezováno zásadnějším způsobem. Pedagogové by podle návrhů koalice zároveň měli být vybaveni respirátory FFP2, a to ze státních zdrojů. Jedním z požadavků, který se týká školství, je i zajištění plošného a šetrného antigenního testování žáků a studentů, aby se minimalizovalo riziko šíření koronaviru ve školách. Koalice jako jeden ze způsobů testování zmiňuje i rakouský model, kdy při odběru vzorku není třeba přítomnosti zdravotnického personálu.

Předně uveďme, že v tomto odůvodnění nehodnotíme, co je „naprosto nezodpovědné“ a co nikoliv, neboť se jedná o hodnotící soud Martina Baxy. Předmětem hodnocení je pouze část výroku o existenci uváděného slibu ministra zdravotnictví Jana Blatného.

Ministr Blatný se k otevření škol v průběhu ledna vyjádřil několikrát. Na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2021 nejdříve uvedl, že se s ministrem školství Robertem Plagou prozatím dohodli „na tom, že zatím není vhodné, aby se zvyšoval počet těch tříd, které navštěvují školy“. Přesný termín návratu dětí do škol v té době novinářům nesdělil. 

21. ledna poté sice Jan Blatný v této souvislosti v Poslanecké sněmovně mluvil o „začátku února“, přesněji nicméně uvedl jen: „Prioritou jednoznačně je návrat žáků prvního stupně do základních škol. Nedá se předpokládat, že by k tomu došlo dříve než začátkem února, ale jestliže to epidemická situace dovolí, potom toto datum je reálné.“

Svá slova pak ještě upřesnil v rámci tiskové konference po jednání vlády 22. ledna (video, čas 0:40). Zmínil, že návrat dětí do škol závisí na epidemické situaci a o datu se bude teprve diskutovat. „Určitě se to nestane dříve než 1. února,“ dodal tehdy.

Vyjádření Jana Blatného o návratu žáků do škol začátkem února tedy vždy obsahovala doplnění, že jde o nejdřívější možný termín nebo že tento návrat musí dovolit epidemická situace. Z jeho strany se tak nejednalo o jednoznačný slib. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, který byl léčen v Německu po předchozím neúspěšném pokusu o jeho vraždu, se rozhodl v neděli 17. ledna 2020 vrátit do Ruska. Okamžitě po přistání na ruském letišti byl však zatčen a vzat do vazby. Navalnyj byl v Rusku již dříve odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a ruská justice mu teď dává za vinu, že porušil podmínky tohoto podmíněného trestu, jelikož se včas nehlásil probační službě. 

Nedlouho po jeho zadržení vyšly desetitisíce Rusů protestovat do ulic. Tyto protesty byly policií násilně potlačeny a veliké množství protestujících bylo zadrženo. Uveďme, že případy použití násilí ze strany protestujících byly naopak zaznamenány jen ojediněle, navíc se většinou jednalo o reakci na zásah ruské policie. Navalnyj byl v úterý 2. února odsouzen k nepodmíněnému trestu 3,5 roků odnětí svobody.

Právě zmíněné policejní násilí při potlačení probíhajících protestů vede státy EU včetně České republiky k obvinění Ruska z porušování lidských práv. Ministr zahraničí Petříček na svém twitterovém účtu tyto násilnosti důrazně odsoudil:

Ve snaze Rusko za porušení lidských práv nějak potrestat jednotlivé státy EU nastolují opět otázku sankcí jakožto mírového prostředku mezinárodního práva. Učinilo tak například Polsko, v rámci svého společného prohlášení také Estonsko, Lotyško a Litva, tedy státy Pobaltí, a nechybí ani Česká republika: 

Minulé víkendy vypukly protesty také v Nizozemí a Francii. V Nizozemí se protestovalo předposlední lednový víkend proti přísným koronavirovým opatřením. Bezpečnostní složky nasadily vodní děla, těžkooděnce a policejní psy. Zadrženo bylo více než dvě stě lidí. Během protestů došlo také k zapalování aut, házení kamenů na policisty či rabování obchodů.

O týden později proběhly demonstrace ve Francii. Hlavním motivem francouzských protestů byl opět návrh bezpečnostního zákona, který například zakazuje publikovat snímky, na nichž je možné identifikovat členy pořádkových složek. Celkový počet demonstrujících se odhaduje na bezmála 33 tisíc lidí. V Paříži, kde demonstrovalo okolo 5 tisíc lidí, byly hlášeny drobné střety mezi demonstranty a policií a následně bylo policií použito vodní dělo či gumové projektily. Zadrženo bylo 26 lidí.

Výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravdou, že se k návrhu sankcí proti Rusku připojily pobaltské státy, Polsko a Česko a že ve stejné době byly potlačeny protesty ve Francii a Nizozemsku, povaha střetů a násilností však byla v Rusku a v západoevropských zemích jiná. Ve Francii a zejména v Nizozemsku docházelo k násilnostem ze strany protestujících, ruské protesty byly v tomto ohledu značně mírumilovnější. Samotnou tvrdost policejních zásahů lze pak z druhotných zdrojů jen těžko srovnat.