Přehled ověřených výroků

Nejprve zařaďme výrok do kontextu rozhovoru. Bezprostředně před tímto výrokem říká ministryně Schillerová: „My ale částečně touto cestou jdeme. Od 1. června společně s pokladním plněním zveřejňujeme přehled opatření, která vláda zavádí v souvislosti s krizí. K 1. červenci jsme do ekonomiky pustili 128 miliard, což zahrnuje přímou pomoc typu kompenzačních bonusů nebo Antiviru i úlevy na daních. Snížili jsme DPH, odložili jsme splatnost řady daní, odpustili jsme soc. pojištění.“

Mluví tedy zjevně o opatřeních, která již byla přijata, resp. již platí. Poté po otázce moderátorky: „To vše jsou ale dočasná opatření. Pravicová opozice žádá trvalý pokles daňové zátěže,“ následuje ověřovaný výrok.

Daň z nabytí nemovitosti je obsažena v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb. V rámci opatření, která se snaží snížit negativní dopady koronavirové epidemie, vláda vypracovala návrh zákona (.pdf) obsahující zrušení daně z nabytí nemovitosti (str. 10). Vláda si od novely slibuje snížení daňové a administrativní zátěže a rovněž rozproudění trhu s nemovitostmi (str. 10–11.) Novela ve středu 8. července 2020 prošla 3. čtením a zamířila do Senátu.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť zákon rušící daň z nabytí nemovitosti je stále v legislativním procesu, a může být tedy zamítnut Senátem, popř. vetován prezidentem republiky. Jinými slovy, fakt, že zákon schválila Poslanecká sněmovna, nutně neznamená, že daň bude skutečně zrušena. Z kontextu výroku i jeho znění se však zdá, že zrušení daně z nabytí nemovitosti již prošlo celým legislativním procesem, tedy, že daň z nabytí nemovitosti již byla úspěšně zrušena. 

Snížená sazba DPH platí od 1. května 2020. Jedná se o přesunutí mnohého zboží a služeb do druhé snížené 10% sazby. Z 21 % se snížila daň z přidané hodnoty na 10 % u služeb jako kadeřnictví, oprava jízdních kol, půjčování knih, prodej točeného piva a jiné. Z 15 % poté klesla DPH např. u služby čištění vnitřních prostor v domácnostech, mytí oken v domácnostech, domácí péče o děti a jiné.

Tato opatření však nebyla přijata v důsledku epidemie koronaviru, ale byla schválena Poslaneckou sněmovnou již 13. září 2019, kdy poslanci přehlasovali senátní veto. Jednalo se navíc o spojitost s další vlnou EET, ministryně financí Alena Schillerová konkrétně uvedla: „S tímto snížením DPH jsme přišli v souvislosti s náběhem poslední [vlny] EET (…)“ Přestože závěrečná fáze EET byla z důvodu koronavirové krize odložena, snížení DPH zůstalo.

Následně ovšem vláda přišla 25. května s návrhem protikrizového daňového balíčku, který zahrnoval i snížení DPH vztahující se „na oblasti ubytovacích služeb, vstupného na kulturní akce a sportovní události, vstupného na sportoviště, jízdného na vlecích a vstupného do saun a dalších podobných zařízení, a to ze současných 15 na 10 procent“, jak uvedla vláda po svém jednání.

Protikrizový daňový balíček byl poté 16. června Poslaneckou sněmovnou ve zrychleném jednání přijat a následně, po schválení Senátem a podpisu prezidenta republiky, 30. června publikován ve Sbírce zákonů. Jeho součástí bylo kromě již zmíněného dalšího snížení DPH také snížení jiných daní. Konkrétně se jednalo o snížení silniční daně o 25 %, a to pro auta nad 3,5 tuny. Dále budou moci obce osvobozovat od daně z nemovitých věcí u více mimořádných událostí.

8. června 2020 následně vláda schválila Liberační balíček III, který zahrnuje odložení platby daně z nabytí nemovitostí do konce roku, podání daňového přiznání k dani z příjmu do 18. srpna 2020 a jiné. Posunutý je také termín pro plátce DPH. Tento balíček upravuje již úlevy přijaté v Liberačním balíčku I a II.

Odpuštění sociálního pojištění bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou 16. června 2020 poté, co byl návrh vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy. Novela zákona byla publikována ve Sbírce zákonů 30. června. Jedná se v ní o odpuštění té části sociálního pojištění, kterou platí zaměstnavatelé, a to v období červen, červenec, srpen. Tito zaměstnavatelé ovšem musí splňovat několik základních podmínek: zaměstnávají maximálně 50 osob, počet odpracovaných dní těmito zaměstnanci se nesmí snížit o více než 10 % oproti březnu 2020, zaměstnavatelé musí vyplatit alespoň 90 % mzdy ve srovnání s březnem 2020. Zároveň tyto firmy však nesmí požádat o podporu Antivirus B.

Již dříve pak byly živnostníkům odpuštěny platby minimálních záloh na sociální pojištění.

Ministerstvo financí na svých stránkách zveřejnilo podrobná data o plnění státního rozpočtu za leden až červen 2020, mezi nimiž lze nalézt také informace týkající se opatření zavedených kvůli koronavirové krizi. Jedná se konkrétně o tabulku (.xlsx, list Plnění COVID-19), ve které se skutečně objevuje vyčíslení zahrnující kompenzační bonusy, program Antivirus či úlevy na daních, o nichž hovoří Alena Schillerová. Součtem jednotlivých částí této tabulky (viz níže) také dostaneme číslo 127,7 miliard (83,2 + 19,4 + 25,1 = 127,7), tedy zaokrouhleně 128 miliard, které ministryně financí uvádí ve výroku.

Některé položky v tabulce, zejména kompenzační bonusy, programy Antivirus A a B, ošetřovné či zvýšení platby státu za státní pojištěnce, nejsou z hlediska hodnocení výroku problematické a lze říci, že tyto finance stát skutečně do ekonomiky „pouští“.

O použití tohoto slova by se do jisté míry dalo polemizovat ve spojení s prominutím červnových záloh na daně z příjmu a posečkáním u DPH. Jedná se sice o vstřícné gesto státu, nicméně tyto finanční prostředky stát ve skutečnosti nemá (pouze očekával, že je od těchto daňových poplatníků vybere) a de facto je tak do ekonomiky nemůže „pustit“. Navíc se v těchto případech jedná pouze o prominutí záloh, nikoliv o prominutí daně. Nelze ovšem popřít, že díky tomu mohou poplatníci tyto částky v současnosti využít jinak a podpořit tak českou ekonomiku.

Za nejproblematičtější však považujeme skutečnost, že Alena Schillerová hovoří o částce 128 miliard, ve kterých jsou započítány také státní záruky úvěrů v programech COVID I až III atd. Ty jsou konkrétně obsaženy v sumě 25,1 miliardy ve třetí části tabulky. (Přesněji Česká republika poskytuje „státní záruku za dluhy Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., které vyplývají z ručení za dluhy z úvěrů poskytnutých bankami“. Právě Českomoravská záruční a rozvojová banka má na starosti většinu programů COVID a vystavuje dalším bankám záruky na úvěry z těchto programů.) Navíc, COVID Praha připravila Českomoravská záruční a rozvojová banka ve spolupráci s městem Praha, nikoliv ve spolupráci s vládou.

Je pravdou, že bez programů COVID by mnozí podnikatelé na úvěry nedosáhli. Nelze však říci, že k vyplacení státních záruk došlo a stát tyto peníze „pustil do ekonomiky“. Stát, resp. Českomoravská záruční a rozvojová banka za tyto úvěry pouze ručí, tj. peníze budou „puštěny“ pouze v případě, že ten, jehož úvěr byl zaručen, úvěr nesplatí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Dodejme, že k zahrnutí státních garancí do vyčíslení státní pomoci se již dříve vyjadřoval například hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň, který uvedl, že je to „spíše účetní položka než skutečná pomoc“.

Do zmiňovaných 128 miliard pak nezapočítáváme poslední část tabulky s názvem Úvěrové moratorium (264,9 mld.), neboť se jedná pouze o možnost odložení splátek spotřebitelských úvěrů, podnikatelských úvěrů a hypoték. Pro úplnost je třeba také poznamenat, že tabulka uvádí data k 30. a 29. červnu.

Pokladní plnění je pravidelně zveřejňováno každý měsíc na stránkách Ministerstva financí ČR a jsou v něm vyjádřeny příjmy, výdaje a saldo státního rozpočtu. Podrobné informace jsou zveřejňovány vždy na začátku měsíce. Je přitom pravdou, že počínaje 1. červnem (.xlsx) jsou v této publikaci zveřejňovány vedle klasických údajů o pokladním plnění také výdaje na protikrizová opatření.

Podobné informace pak obsahuje i zatím poslední zveřejněná tabulka (.xlsx) z 1. července 2020.

Důvodová zpráva k vládní novele zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, uvádí (.pdf, str. 3–4), že vláda „pro rok 2021 navrhuje vytvořit fiskální prostor až do výše 4 % HDP a následně konsolidovat veřejné finance (…) o půl procentního bodu meziročně. Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem“.

Dle dokumentu (.zip, D01.pdf, str. 10) Ministerstva financí, zveřejněném v říjnu 2019, tedy ještě před pandemií, odpovídá limit střednědobého rozpočtového cíle „hodnotě strukturálního salda −0,75 % HDP“. Dodejme, že stejné číslo uvádí také zmíněná důvodová zpráva (.pdf, str. 3): „Výše střednědobého rozpočtového cíle je pro rok 2020 a roky následující stanovena na −0,75 % HDP.“

Ministerstvo financí tedy plánovalo, že strukturální schodek veřejných financí nepřesáhne 0,75 % HDP. Z důvodové zprávy a také z Rozpočtové strategie sektoru veřejných institucí České republiky na roky 2021 až 2023 (.pdf, str. 2) z dubna 2020 pak vyplývá, že strukturální saldo by mělo podle MF v roce 2028 činit −0,5 % HDP.

Zde je důležité zmínit, že hodnoty strukturálního salda veřejných financí byly dle dat MF (.pdf, str. 39) v letech před pandemií vyšší než −0,5 % HDP. V roce 2019 byl výsledek záporný a činil −0,1 % HDP, jednalo se tedy o strukturální deficit. V předcházejících třech letech naopak strukturální saldo skončilo v číslech kladných, tedy v přebytku – v roce 2018 to bylo 0,7 % HDP, v roce 2017 1,1 % HDP a v roce 2016 0,9 % HDP.

Dle dostupných informací tak Ministerstvo financí plánuje, že v roce 2028 bude činit strukturální saldo veřejných financí −0,5 % HDP, a nepřesáhne tudíž před pandemií stanovenou hodnotu střednědobého rozpočtového cíle (−0,75 % HDP). Ve veřejně dostupných dokumentech MF se však neobjevuje, že by strukturální saldo v roce 2028 mělo dosáhnout hodnot z let před pandemií (−0,1 % HDP a vyšších), výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Alena Schillerová ve svém výroku hovoří o období vlády Petra Nečase. Recese nastala po krátkém oživení ekonomiky po globální hospodářské krizi z let 2008/2009. V letech 2010 a 2011 česká ekonomika rostla, sice pomalu, ale následně v roce 2012 propadla znovu do recese, která trvala zhruba 2 roky (viz graf níže). Ve spojení s hospodářskou krizí z roku 2009 se tak hovořilo o nejdelší recesi v České republice v historii. Index prosperity, který porovnává vývoj reálných mezd a míru nezaměstnanosti, se teprve v roce 2015 dostal nad hodnotu, které dosáhl v roce 2007.

Roční růst HDP České republiky vyjádřený v %

V roce 2010 tehdejší vláda dle svých vlastních vyjádření skutečně šla spíše cestou škrtů ve vládním rozpočtu nežli zvýšenou investiční aktivitou. Vláda snižovala počty státních zaměstnanců a přistupovala k obecným úsporám ve státním sektoru ve snaze neprohlubovat zadlužení státu. Dále také například zmenšovala výdaje na dopravní infrastrukturu či rušila některé programy sociální politiky. Na rok 2011 pak vláda naplánovala rozpočet s nižším deficitem, než jaký byl v letech 2009 a 2010 (viz graf níže). I média v té době hovořila o velkém šetření a škrtání ve vládním rozpočtu – hovořilo se o „Kalouskově léčbě“, hojně probírané byly škrty platů státních zaměstnanců.

Celkové výdaje za rok 2011 pak ve výsledku byly ještě nižší, než jaké vláda plánovala – místo schválených 1 190,70 mld. korun se utratilo pouze 1 155,53 mld. Největší úspory lze pozorovat v kapitálových výdajích. Schodek schváleného rozpočtu se tak oproti roku 2010 snížil téměř o 15 mld. korun.

Je tedy pravdou, že vláda po roce 2010 prováděla politiku škrtů a že poté došlo k recesi ekonomiky České republiky. Je také pravdou, že pokles výdajů vlády se projeví negativně na růstu HDP. Na druhou stranu celkové výdaje státního rozpočtu se i přes uvedené škrty nijak výrazně nesnižovaly a spíše stagnovaly, jak je vidět z údajů státního závěrečného účtu za rok 2010, 2011 (.pdf, str. 2) a 2012 (.pdf, str. 2). Nelze tedy prokázat příčinnou souvislost mezi prováděnými škrty a vzniklou recesí. Názory odborníků na danou věc se liší. Někteří ekonomové, jako například v dané době Tomáš Holub či zpětně Miroslav Singer, považovali škrty a šetření vlád během krize za chybu a za důvod následné recese. Jiní, jako například Aleš Michl, ale tvrdili, že samotné škrty Českou republiku do recese nedostaly.

Výrok Aleny Schillerové obsahuje dvě faktické části, na které jsme se při hodnocení zaměřili. Jedná se jednak o tvrzení, že tehdejší pravicová vláda v roce 2010 škrtala a také, že těmto škrtům následovala ekonomická recese. Další části jsou buď subjektivním hodnocením ministryně, případně naznačením kauzálního vztahu mezi rozpočtovými škrty a ekonomickou recesí, na kterém nepanuje odborná shoda. Jelikož jsou obě faktické části pravdivé, výrok jako celek také hodnotíme jako pravdivý.

O tom, že schodek státního rozpočtu na příští rok bude zřejmě také velký, mluvil už makroekonomický expert Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a poradce Andreje Babiše pro ekonomiku Martin Fassmann. Pokud podle něj bude letos schodek rozpočtu dosahovat výše 500 miliard, pak musí být schodek pro příští rok minimálně stejně velký. S dlouhodobějším propadem v příjmech a naopak také s navýšením výdajů pak počítá i důvodová zpráva (.pdf, str. 3) k diskutované novele.

Jak již dříve uvedla ministryně financí Alena Schillerová, česká ekonomika by musela ročně růst až o 11 %, aby se státní rozpočet ve střednědobém výhledu vrátil ke schodkům kolem 40 až 50 miliard. Česká národní banka však očekává pro příští rok růst české ekonomiky o 4 %, Evropská komise o 5 %.

V dubnu vláda schválila novelu (.pdf) zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Tento zákon má zabránit nadměrnému a nekontrolovatelnému zadlužování státu. Vláda ale v souvislosti s pandemií koronaviru připravila jeho změnu, jelikož předpokládá, že stát se bude muset v následujících letech zadlužit víc, než současný zákon dovoluje. Novela například umožňuje vytvořit pro rok 2021 fiskální prostor na úrovni strukturálního deficitu ve výši 4 % HDP. V následujících letech by pak veřejné finance byly konsolidovány podle nařízení Rady EU č. 1466 z roku 1997 o půl procentního bodu ročně. Česká republika by tak do roku 2028 měla opět plnit svůj střednědobý rozpočtový cíl a ekonomika by neměla být destabilizována nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem.

Podle Konvergenčního programu České republiky z dubna 2019 byl střednědobý rozpočtový cíl pro Českou republiku v letech 2020 až 2022 nastaven na −0,75 % HDP (.pdf, str. 2).

Od 27. dubna 2020 je však v platnosti novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelu přijali poslanci 22. dubna, pro hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM, poslanci dalších stran hlasovali proti.

O úpravě a snižování střednědobého rozpočtového cíle pojednávají § 10a a § 11a:

㤠10a

Ministerstvo stanoví částku celkových výdajů sektoru veřejných institucí pro

a) rok 2021 jako součet částek nejvýše 4 % prognózovaného nominálního hrubého domácího produktu a prognózovaných celkových konsolidovaných příjmů sektoru veřejných institucí upravených o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací na rok 2021; celkové výdaje sektoru veřejných institucí se konsolidují o jejich vzájemné finanční vztahy a stanoví se podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího Evropský systém národních a regionálních účtů v Evropské unii,

b) roky 2022 až 2027 ve výši odpovídající meziročnímu zlepšení salda hospodaření sektoru veřejných institucí upraveného o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací, alespoň o 0,5 procentního bodu.“

㤠11a

Pro účely § 11 se částka celkových výdajů sektoru veřejných institucí za

a) rok 2021 vypočtená zpětně v roce 2022 navyšuje o částku použitou ministerstvem v roce 2021 podle § 10a písm. a),

b) roky 2022 až 2027 vypočtená zpětně v roce následujícím navyšuje na částku odpovídající meziročnímu zlepšení salda hospodaření sektoru veřejných institucí, upraveného o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací, o 0,5 procentního bodu.“

Z toho vyplývá, že střednědobý rozpočtový cíl deficitu 0,75 % HDP se pro příští rok může navýšit až na 4 % HDP a poté by se měl každoročně snižovat o 0,5 p. b. Takovým tempem by výše střednědobého rozpočtového cíle deficitu v roce 2027 měla klesnout na 1 % HDP a následně dosáhnout na původní úroveň 0,75 % HDP v roce 2028, jak je uvedeno i v důvodové zprávě návrhu (.docx, str. 4): „Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem.“

Ministryně Schillerová sice správně  říká, že se vláda zavázala ke snižování střednědobého rozpočtového cíle, ale už nedodává, že nejprve dojde k jeho podstatnému navýšení z původně plánovaného 0,75 % HDP na 4 % HDP a teprve poté by měla úroveň každoročně klesat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Schválený rozpočet pro rok 2020 počítal s příjmy 1 578 mld. Kč. Po dvou novelách státního rozpočtu byly příjmy stanoveny částkou 1 428 mld. Kč (.pdf, str. 3). Zatím poslední novela státního rozpočtu ovšem počítá s příjmy 1 365 mld. Kč. Jedná se tedy o celkový pokles příjmů o 213 mld. Kč. Tuto třetí novelu zákona o státním rozpočtu však v den uveřejnění rozhovoru (13. července) nepodepsal prezident.

Na straně výdajů byl schválen rozpočet 1 618 mld. Kč. Po dvou novelách byly výdaje stanoveny částkou 1 728 mld. Kč (.pdf, str. 3). Poslední novela státního rozpočtu pak počítá s výdaji 1 865 mld. Kč. Zde tak rozdíl tvoří cca 247 mld. Kč.

Původně schválený schodek státního rozpočtu činil 40 mld. Kč. Pokud tedy k již tomuto existujícímu schodku přičteme změny státního rozpočtu na straně příjmů a výdajů, dostaneme se ke schodku 500 miliard.

První novela zákona o státním rozpočtu na rok 2020 byla přijata v březnu 2020. Touto novelou byl navýšen schodek státního rozpočtu na 200 miliard korun. Příjmy pak byly touto novelou zmenšeny (.pdf, str. 14, 15) o 89,8 miliardy korun, konkrétně v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) o 25 mld. Kč, u Českého telekomunikačního úřadu o 7 mld. Kč, u Správy státních hmotných rezerv o 0,6 mld. Kč, u Operace státních finančních aktiv o 1,5 mld. Kč a u Všeobecné pokladní správy (VPS) o 55,7 mld. Kč.

Následně pak byla vydána zmiňovaná a dosud poslední makroekonomická predikce z dubna 2020. Na základě této predikce pak počítala druhá novela státního rozpočtu z dubna 2020 s propadem příjmů o 60,1 mld. Kč oproti původnímu návrhu. To odpovídá snížení daňových příjmů dle zmiňované predikce, která mluví o poklesu těchto příjmů meziročně o 3,3 % (.pdf, str. 10). Konkrétně došlo ke snížení příjmů (.pdf, str. 5) v kapitole MPSV o 5 miliard a v kapitole VPS o 55,1 miliard. V důvodové zprávě k této novele jsou přitom za důvody snížení příjmů označovány (.pdf, str. 3–8) jak dubnová predikce, tak vládní opatření.

K dalšímu poklesu příjmů došlo i v zatím poslední novele státního rozpočtu (.pdf, str. 3), kterou byl schodek státního rozpočtu navýšen na 500 miliard. Příjmy se tak snížily v kapitole MPSV o 17,6 mld. Kč. V kapitole Ministerstva životního prostředí poté dojde k poklesu příjmů o 2 mld. V kapitole VPS dojde k poklesu o 43,8 mld. Kč. Celkový pokles příjmů tak činí 63,4 mld. Kč (.pdf, str. 10). Za hlavní důvod jsou přitom opět označována přijatá vládní opatření, např. v důsledku Antiviru C je předpokládán pokles příjmů MPSV o 13,5 miliardy korun. Propad daňových příjmů v kapitole Všeobecné pokladní správy je opět zdůvodněn jak ekonomickou situací, tak přijatými vládními opatřeními.

Celkový pokles příjmů, zahrnující tři novely státního rozpočtu, tedy skutečně tvoří částku cca 213 mld. Kč.