Přehled ověřených výroků

Zastupitelstvo, ne jen starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, rozhodlo o dalším nakládání se sochou maršála Koněva. Hlasováním (33 pro, 1 proti, 6 se zdrželo, 5 nehlasovalo) bylo rozhodnuto, že pro sochu bude nalezeno důstojné uplatnění a že pro oblast na náměstí Interbrigády bude vyhlášena umělecká soutěž. Tento návrh byl předložen politickými kluby TOP 09, KDU-ČSL, ODS a STAN jako návrh koaliční (.doc, str. 17).

Socha byla na začátku dubna 2020 odstraněna a měla by být zapůjčena plánovanému Muzeu paměti 20. století. Nyní je socha v depozitáři a není tedy přístupná veřejnosti.

Vojtěch Filip hovoří o mezinárodní smlouvě, konkrétně o smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, kterou v roce 1993 podepsal za českou stranu Václav Havel a za ruskou Boris Jelcin. Článek 22 této smlouvy mluví o spolupráci při potlačování zločinnosti, pašování zboží, ale také uměleckých předmětů majících kulturní a historickou hodnotu, nemá tedy co do činění s pomníky či válečnými hroby.

Obsah 21. článku této smlouvy je následující: „Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim. Budou rovněž spolupracovat při zjišťování a udržováni pohřebišť občanů druhé Smluvní strany, výměně informací o osudu zemřelých a nezvěstných na svém území“. Podle tohoto paragrafu by tedy Česká republika měla zajistit přístup k vojenským pomníkům. Jak ale uvádí ve svém prohlášení české Ministerstvo zahraničí, přemístění tohoto pomníku není porušením dané smlouvy.

Vojtěch Filip zde hovoří o Smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci (dále jen Smlouva), podepsanou v Praze 26. srpna 1993. Za Českou republiku ji podepsal prezident Václav Havel, za Ruskou federaci prezident Boris Jelcin. Smlouva později byla ratifikována Parlamentem.

Podle důvodové zprávy je hlavním cílem uzavření této mezinárodní smlouvy vytvoření standardních bilaterálních vztahů, odpovídajících nové politické a ekonomické situaci. Smlouva je založena na některých základních hodnotách, jako je například zásada neporušitelnosti hranic. V preambuli je také explicitně vyjádřen zájem definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a dalším neospravedlnitelným setrváním sovětských vojsk na československém území. Smlouva na základě svého článku 26 vstoupila v platnost (.pdf, str. 1108) dnem 5. března 1996, kdy došlo v Moskvě k výměně ratifikačních listin. Tím byla zároveň ukončena platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR ze dne 6. května 1970.

Sám Vojtěch Filip na dotaz Václava Moravce uvádí dále v diskusi pouze jediný případ, kdy podle něj došlo k porušení této Smlouvy. Tím mělo být zamezení přístupu k pomníku maršála Koněva, což vyžaduje Článek 21 této Smlouvy. V tomto článku se mimo jiné uvádí:

„Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim."

Ministerstvo zahraničích věcí České republiky vydalo v dané věci prohlášení, ve kterém zdůrazňuje, že přesunutí sochy není v rozporu se zněním této Smlouvy, a vymezilo se proti zásahům státních orgánů Ruské federace do vnitřních záležitostí České republiky. Opačný postoj však zastává ruská strana. Ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov označil počínání úřadů v Praze za „pobuřující a cynické“ a dodal, že odporuje výše zmíněné Smlouvě z roku 1993. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová podle agentury TASS uvedla, že „vzhledem k nezbytnosti zajistit přístup k památníku by se otázka o tom, kde se nachází, neměla řešit jednostranně.“

Dodejme v této souvislosti, že podle usnesení (.doc, str. 3) Rady městské části Prahy 6 má být socha zapůjčena Muzeu paměti XX. století a veřejnosti by měla být znovu přístupna od 1. ledna 2021.

Můžeme tedy souhrnně říci, že zda je přesun sochy maršála Koněva porušením smlouvy mezi ČR a Ruskem o přátelských vztazích, je v současné době předmětem sporu mezi oběma zeměmi. Vojtěch Filip přitom nebere v potaz to, že zde nějaký spor běží, a staví se ve svém prohlášení na ruskou stranu. 

V týdeníku Respekt skutečně 26. dubna 2020 vyšel článek Muž s ricinem, který upozorňoval na příjezd ruského občana s diplomatickým pasem, údajného pracovníka ruské tajné služby. Článek se zakládá na informacích od neznámého zdroje, který tvrdí, že muž u sebe měl mít kufřík, v němž převážel jed ricin.

Ministr zahraničí Petříček, o kterém Ivan Bartoš hovoří, v rozhovoru pro iDnes potvrdil informace, že do Čech přicestoval pracovník ruské ambasády s diplomatickým pasem. Odmítl se ale vyjadřovat k informaci, že by u sebe měl mít jed ricin. Dříve už přílet ruského diplomatického pracovníka potvrdila i mluvčí Ministerstva zahraničí Zuzana Štíchová. Ministr Petříček ovšem ani ve zmíněném rozhovoru pro iDnes, ani ve dřívějším rozhovoru pro Deník N nepotvrdil, že by tento muž přicestoval do České republiky s možným cílem ohrozit české politiky. Veškeré informace kromě jeho příletu odmítl komentovat. 

Je také pravda, že české bezpečnostní složky vyhodnotily současnou situaci jako bezpečnostní hrozbu pro pražského primátora Zdeňka Hřiba a starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře. Oba politici získali celodenní policejní ochranu. Pražský magistrát totiž na konci února odsouhlasil přejmenování náměstí Pod Kaštany, kde se nachází ruská ambasáda, na náměstí Borise Němcova. Městská část Praha 6 na začátku dubna odstranila kontroverzní sochu sovětského maršála Koněva.

Policejní ochranu spolu s nimi dostal i starosta Řeporyjí Pavel Novotný, který ruský režim také otevřeně kritizuje a který na konci dubna v Řeporyjích instaloval památník vlasovcům. Ti se na konci druhé světové války zúčastnili osvobozování Prahy v rámci Ruské osvobozenecké armády, vytvořené pod německým velením z ruských válečných zajatců.

Oficiální vyjádření Bezpečnostní informační služby ale k příjezdu zmiňovaného ruského občana chybí. Sdělení jejího mluvčího Ladislava Štichy, že „BIS považuje současnou situaci, kdy je vyhrožováno českým komunálním politikům, za mimořádně vážnou, velmi intenzivně se proto v souladu s naší působností věnujeme činnosti cizích zpravodajských služeb,“ svědčí o tom, že BIS vnímá současnou situaci jako ohrožující pro zmíněné politiky. Nedává ji ale do přímé souvislosti s daným ruským diplomatickým pracovníkem.

Rusko zmíněné politiky za jejich kroky veřejně kritizovalo a v ruském parlamentu prošel zákon, díky němuž je možné trestně stíhat a až na 5 let věznit osoby, které nějakým způsobem poškodí či zničí hroby a památníky ruských obětí druhé světové války. Tento zákon by dle svého znění měl jít vymáhat i mimo území Ruské federace. České Ministerstvo zahraničí se proti tomu ale vymezilo ve svém prohlášení s tím, že taková legislativa nebude na území České republiky vymahatelná.

Proti informacím z článku v Respektu se Rusko ohradilo, dementovalo jej jako „novinářskou kachnu“ a diskreditační desinformační kampaň. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil možnost otrávení českých politiků jako absurdní a nemyslitelnou.

Pro Deník N komentovaly tuto situaci i blíže neurčené zdroje od policie: „Ministr Tomáš Petříček si předvolal ruského velvyslance Zmejevského a řekl mu, že tuto informaci máme a že jestli se těm lidem něco stane, budeme vědět, kdo to udělal, a budeme adekvátně reagovat.“ (…) „Ti tři na základě těchto informací dostali policejní ochranu“. Sám ministr Petříček pak toto vyjádření nepopřel, ale ani nepotvrdil.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť oficiálně jak bezpečnostní složky, tak ministr Petříček informace Respektu nepotvrdily.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš zde hovoří o policejní ochraně, pod kterou jsou nyní starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09), starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) a pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti), jejichž jména zazněla na začátku pořadu.

Všichni tři politikové čelili v poslední době kritice Moskvy: Ondřej Kolář za odstranění sochy maršála Koněva, Pavel Novotný za vybudování pomníku vlasovcům a Zdeněk Hřib za přejmenování náměstí, na němž sídlí ruská ambasáda, po zavražděném ruském opozičním politikovi Borisi Němcovovi. 

Ondřeji Kolářovi byla podle jeho vlastních slov policejní ochrana přidělena kvůli Rusovi, který ho měl údajně za úkol zabít, stejně jako starostu Řeporyjí Novotného a pražského primátora Hřiba. Na konci dubna se také policie začala zabývat fotomontáží, kterou na Twitteru zveřejnil předseda hnutí Slušní lidé Zdeněk Pernica. Ta zobrazuje Novotného, Koláře a Hřiba obklopené dvěma ozbrojenci a Pernicou držícím útočnou pušku. Montáž pak doplňují slova: „Nevíte, kolik rublů je odměna? Přišel jsem kvůli koroně o peníze a potřebuju to nějak doskočit.“

V souvislosti s těmito skutečnostmi pražský primátor Zdeněk Hřib pro rádio Frekvence 1 uvedl: „Pro mě je velice důležité, abych si stál za svým názorem, i když to může znamenat nějaké ohrožení mé bezpečnosti.“ Téměř stejná slova použil také v rozhovoru pro FTV Prima (video, čas 00:20). Dříve se podobným způsobem vyjádřil i na Twitteru. Nepodařilo se nám dohledat, zda Zdeněk Hřib pronesl přesně taková slova, jaká ve výroku uvádí Ivan Bartoš. Jelikož však vyjadřují stejnou myšlenku, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Čínská lidová republika (ČLR) a Ruská federace (RF) jsou často hodnoceny jako autoritářské, nesvobodné nebo nedemokratické země. Bližší pohled na stav demokracie v těchto zemích poskytuje například index demokracie od analytické skupiny Economist Intelligence Unit, mezinárodní organizace IDEA v dokumentu Stav demokracie ve světě (.pdf, např. str. 178) nebo nevládní organizace Freedom House v hodnocení stupňů demokratické svobody.

V posledních letech se vyskytlo několik situací, v nichž především čínská diplomacie kritizovala a vyhrožovala českým představitelům, pokud nebudou jednat podle jejich zájmů. Příkladem je vyhoštění tchajwanského představitele ze setkání v březnu 2019 na Ministerstvu průmyslu a obchodu, který byl na žádost čínského velvyslance požádán o odchod ze sálu. Dalšími konfliktními liniemi v česko-čínských diplomatických vztazích byla také návštěva dalajlámy v říjnu 2016, setkání čínského velvyslance s premiérem Andrejem Babišem v prosinci 2018 kvůli varování Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost před společností Huawei, vyjádření českých politiků k demonstracím v Hong Kongu nebo česko-tchajwanské vztahy, známé konflikty při vypovězení partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, plánování návštěvy Tchaj-wanu zesnulým předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou nebo při přijetí zdravotnické pomoci z Tchaj-wanu přesedou Senátu Miroslavem Vystrčilem.

Ruské velvyslanectví v ČR je známé (.pdf, str. 2) především velikostí svého diplomatického sboru v ČR. Na tento fakt upozornila i výroční zpráva Bezpečnostní informační služby z roku 2018 (.pdf, str. 6), která zde uvádí: „Dlouhodobým bezpečnostním problémem zůstává personální naddimenzování ruské diplomatické mise v ČR, které pro české občany zvyšuje hrozbu vystavení se kontaktu se zpravodajskou službou cizí moci.”

Ve zmiňované výroční zprávě BIS je vedle Ruska jako bezpečnostní riziko zmiňována i ČLR a její diplomatické působení v ČR. Ve zprávě se konkrétně uvádí: „K nátlakovému prosazování čínských zájmů se uchylovali stejně jako v předcházejícím období také čínští kariérní diplomaté.” (str. 7)

Diplomatické vztahy s Ruskem v posledních letech nacházejí, stejně jako česko-čínské vztahy, různé konfliktní linie. Bylo jím například vyhlášení seznamu osob se zakázaným vstupem na území RF, které Rusko vyhlásilo v reakci na hospodářské sankce EU, které je zavedlo po ruské okupaci Ukrajiny. Na seznamu jsou 4 čeští politici (Karel Schwarzenberg, Marek Ženíšek, Jaromír Štětina a Štefan Füle). Další konfliktní událostí bylo zařazení organizace Člověk v tísni na seznam organizací, které jsou v Rusku nežádoucí. Proti tomuto kroku se ohradil ministr zahraničí Tomáš Petříček, který jej považoval za absurdní. Konfliktním bodem ve vzájemných vztazích je také problematika válečných hrobů a pomníků, a to jednak péče o české hroby na území RF a jednak přesun sochy Koněva v Praze 6, na nějž reagovalo Rusko zahájením trestního stíhání.

Ministr Havlíček zmiňuje článek týdeníku Respekt s názvem „Muž s ricinem“, publikovaný 26. dubna 2020.

Respekt zde uvedl, že podle informací jeho zdrojů měl na začátku dubna do České republiky přicestovat člen ruské tajné služby se smrtícím jedem ricinem v kufříku. Reakcí na přílet tohoto pasažéra mělo být následné přidělení policejní ochrany dvěma pražským politikům, pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi a starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi. Ruská strana tyto politiky kritizovala za některá jejich nedávná rozhodnutí. Primátor Hřib stojí za přejmenováním náměstí před ruským velvyslanectvím v Praze 6 na náměstí Borise Němcova a starosta Kolář za odstraněním sochy sovětského generála Koněva z pražského náměstí a jeho přesunem do depozitáře.

Proti tomuto článku se záhy ohradilo Velvyslanectví Ruské federace v České republice na své oficiální webové stránce a označilo jej za fake news:

„(…) Velvyslanectví Ruské federace v České republice striktně odmítá takové nehorázné a lživé pomluvy.

Domněnky uvedené v článku jsou absolutně neopodstatněné. Je zcela zřejmé, že se jedná o pokračování narůstající zde v posledních dnech informační kampaně zaměřené na diskreditaci naší země a vnucování jejího nepřátelského obrazu české veřejnosti.

Takové primitivní provokačně propagandistické metody, které odporují základní novinářské etice, nemůžou vyvolávat nic jiného než nechuť. Věříme, že se zmíněnému hanebnému článku v ČR dostane adekvátního hodnocení.

V této souvislosti Velvyslanectví zaslalo MZV ČR nótu, v které poukazuje na nepřípustnost trvajících nepodložených útoků na Rusko a jeho zastupitelský úřad v Praze.“

Závěrem dodejme, že ministr Havlíček ve svém výroku tvrdí, že jediná dostupná fakta o dané věci pochází z týdeníku Respekt. Ministr Havlíček je členem Bezpečnostní rady státu a z tohoto titulu může disponovat řadou neveřejných informací. Zda disponuje i nějakými takovými informacemi, které by se týkaly příjezdu onoho „muže s ricinem“, se nám z pochopitelných důvodů nepodařilo ověřit.

Zdravotní výbor sněmovny dnes schválil moje doporučení MZ a MŠMT stran vyjasnění situace zahraničních studentů. Je třeba dořešit mmj. přijímání ke studiu v ČR. Slováci tvoří nemalou část našich mediků. Pokud je letos nepřijmeme, za šest let bude o to méně lékařů v praxi.

— Vlastimil Válek (@vlvalek) April 29, 2020

Zdravotní výbor 29. dubna 2020 zasedal a hlasoval souhrnně o třech návrzích (.mp3, 2:31:30) Vlastimila Válka:

1. „Výbor pro zdravotnictví žádá obě dvě ministerstva o stanovení jasných pravidel, za jakých mohou nemocnice přijímat studenty na praxi, resp. praktickou výuku, a současně žádá, aby tuto informaci dostaly písemně příslušné fakulty a přímo řízená zdravotnická zařízení.“
    
2. „Výbor žádá obě ministerstva o jasnou informaci, kdo zajistí a zafinancuje ochranné pomůcky pro všechny studenty, kteří by měli 4. května nastoupit běžnou výuku na vysokých školách.“
    
3. „Výbor pro zdravotnictví žádá Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství o přesné vyjasnění situace týkající se přijímacího řízení pro uchazeče o studium na vysokých školách, a to zejména podmínky pro studenty ze Slovenska a studenty samoplátce.“

Hlasování proběhlo, ale v dostupném audiozáznamu (.mp3) nebyl oznámen jeho výsledek.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat specifickou statistiku ohledně počtů studentů medicíny se slovenským občanstvím.

Podle serveru Lidovky v roce 2017 z 13 000 studentů všeobecné medicíny 2 150 bylo původem ze Slovenska, jde tedy o výraznou část.

Na druhé straně ČSÚ v roce 2018 evidoval na všech vysokých školách v ČR celkem 21 292 slovenských studentů, což představuje přibližně polovinu ze 43 713 zahraničních studentů v ČR. Na lékařských fakultách veřejných vysokých škol pak ve stejné době studovalo kolem 8 069 zahraničních studentů z celkového počtu 26 011 studentů. Podíl slovenských mediků ČSÚ bohužel neuvádí.

Smlouvu mezi ČR a Senegalem o zamezení dvojího zdanění dnes odsouhlasil @SenatCZ. Jsme tak o krok blíže k úspěšnému završení její ratifikace. Senegal je jeden z našich největších obchodních partnerů v subsaharské Africe. Věřím, že smlouva přinese prohloubení spolupráce.

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) April 29, 2020

Senát schválil vládní návrh předložený Alenou Schillerovou usnesením č. 382 na 21. zasedání Senátu ve 12. funkčním období, dne 29. dubna 2020, tedy v den vydání tweetu ministryně Schillerové. Pro toto usnesení hlasovalo v 29. hlasování na této schůzi 54 z přítomných 58 senátorů, zbytek se zdržel.

Samotná smlouva připojená ke sněmovnímu tisku nese název „Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Senegalské republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti“.

Pro porovnání důležitosti Senegalu jako obchodního partnera minimálně číselně pomůže tabulka (.xlsx) Ministerstva průmyslu a obchodu ČR o statistikách obchodu s různými státy za rok 2019. Dle OSN jsou za státy subsaharské Afriky považovány v zásadě všechny africké státy, kromě těch nejsevernějších. Tyto státy se podílejí na celkovém obchodním obratu ČR s ostatními státy, který činí 8 625,2 mld. Kč, pouhými 49,8 mld. Kč, tedy přibližně 0,6 %. 

Senegal se podílí na celkovém obratu ČR se státy subsaharské Afriky přibližně 0,8 %, tedy je až 11. největším obchodním partnerem ČR v subsaharské Africe, měřeno celkovým obchodním obratem, viz graf níže. O tuto příčku navíc soupeří například s Angolou nebo Ugandou. Na většině obratu ČR se zeměmi subsaharské Afriky se podílí Jižní Afrika a po ní Nigérie.

Považujeme-li za měřítko důležitější čistě vývoz z ČR do jiných států, který živí některé tuzemské firmy, pak z celkového vývozu 4 563,3 mld. Kč za rok 2019 je vývoz do států subsaharské Afriky 25,1 mld. Kč. Tedy přibližně opět 0,6 %. Z těchto 25,1 mld. Kč činí 384,2 mil. Kč, tedy přibližně 1,5 %, vývoz do Senegalu, který je díky tomu 7. nejdůležitějším státem regionu pro vývoz z ČR.

Kvůli tomuto považujeme výrok o tom, že je Senegal jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů ČR v subsaharské Africe za zavádějící. Senegal je sice při porovnání obchodu se subsaharskými státy na 7., resp. 11. místě, avšak reálná hodnota obchodu s tímto státem je v zásadě zanedbatelná, a to jak v absolutním srovnání, tak ve srovnání s jinými státy tohoto regionu – Jižní Afrikou či Nigérií.

Výrok ministra vnitra Jana Hamáčka reaguje na prohlášení (video, čas 00:47) předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové učiněného během rozhovoru ve Studiu ČT24.

V něm na otázku, zdali TOP 09 podpoří hlasování o prodloužení nouzového stavu do 25. května 2020, uvedla: „(…) my ty argumenty, které jsou vznášeny (…) považujeme za řešitelné i mimo nouzový stav, (…) další argumentace týkající se těch různých omezení, tak ta lze dělat i bez nouzového stavu podle krizového zákona i podle zákona o ochraně veřejného zdraví.“

Nouzový stav, jeden ze čtyř krizových stavů, se vyhlašuje na základě § 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Samotná opatření, která zasahují do základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod, jsou následně vyhlašována podle § 5 krizového zákona (240/2000 Sb.). Jsou jimi například práva na svobodu pohybu a pobytu nebo právo provozovat podnikatelskou činnost.

Krizový zákon během nouzového stavu vládě umožňuje (§ 6) použít i další opatření, například uložení pracovní povinnosti, nařízení vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou v krizové situaci vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce (například pracovníci IZS ad.) nebo opatření k přednostnímu zásobování složek IZS a ozbrojených sil.

Prakticky tak není možné přijímat opatření podle krizového zákona bez předchozího vyhlášení nouzového stavu.

Ministr Petříček zde hovoří o zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve kterém skutečně v § 69 odst. 1 psím. b) stojí, že je možným mimořádným opatřením v době epidemie „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi“. Městský soud v Praze 23. dubna 2020 ale zrušil část vládních opatření, která v souvislosti s pandemií koronaviru omezila volný pohyb, maloobchod a služby, jelikož dle něj nebyly přijaty v souladu s krizovým zákonem č. 240/2000 Sb. Tato opatření zavádělo samo Ministerstvo zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví a nikoliv celá vláda podle krizového zákona. Pouze vláda totiž může vymezit, která práva a v jakém rozsahu se při vyhlášení nouzového stavu v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají (str. 27).

Městský soud sám v rozsudku uznává (.pdf, str. 26), že je možné do jisté míry omezit volný pohyb osob zákonem o ochraně veřejného zdraví. Domnívá se ale, že v takovém rozsahu, v jakém byl volný pohyb omezen, je toto pravomoc pouze vlády, nikoliv jednotlivých ministerstev. Zdůrazňuje také, že při nouzovém stavu má krizový zákon před obecnými zákony, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví, přednost. A to zejména v případech, kdy dochází k takto masivním zásahům do základních práv a svobod občanů.

Na problematičnost přijatých opatření bez krizového zákona upozorňovalo například i Ministerstvo vnitra na svém twitterovém účtu. Na celkovou problematičnost opatření omezující volný pohyb osob poukazovali i někteří právníci a experti. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda podobná varování přicházela i od právníků Ministerstva zdravotnictví.

Dlouhodobě upozorňujeme, že v době nouzového stavu se má postupovat podle krizového zákona.
Reakce @vnitro a @jhamacek na rozhodnutí Městského soudu v Praze: https://t.co/URBTQSkJd3

— Ministerstvo vnitra (@vnitro) April 23, 2020