Přehled ověřených výroků

Politické hnutí Ostravak bylo založeno v roce 2010. V komunálních volbách v témže roce postavilo hnutí dvě kandidátky - do zastupitelstva města Ostravy a do zastupitelstva v městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. V rozhovoru před komunálními volbami se předseda politického hnutí Tomáš Málek pro idnes.cz vyjádřil, že priority hnutí jsou transparentnost, boj proti korupci a životní prostředí.

Záměr politického hnutí bojovat proti korupci dokládají také stanovy přijaté 6. června 2017, kde se ve čl. 2 odst. 4 písm. e uvádí, že jedním z cílů při správě věcí veřejných je "prosazovat průhlednost veřejného života, potírání korupce a obnovení důvěry v právní řád a stát". 

Co se týče jmenovitého hlasování, příslušná část webových stránek města Ostrava nabízí jmenovité seznamy hlasování rady města od 1. ledna 2016. Návštěvníkovi stránka nabídne k nahlédnutí dva dokumenty. První obsahuje přijatá usnesení, druhý zmiňované jmenné seznamy hlasování.

Přestože některé odkazy na hlasování ke dni ověřování nefungují, příkladmo hlasování z 24. mimořádné schůze 18. srpna 2017 či 59. řádné schůze 17. června 2016, většina hlasování je přístupná on-line, pročež hodnotíme výrok jako pravdivý.

Politické hnutí Ostravak bylo založeno v roce 2010. V komunálních volbách v témže roce postavilo hnutí dvě kandidátky - do zastupitelstva města Ostravy a do zastupitelstva v městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. V rozhovoru před komunálními volbami se předseda hnutí Tomáš Málek pro idnes.cz vyjádřil, že prioritami hnutí jsou transparentnost, boj proti korupci a životní prostředí.

Záměr politického hnutí bojovat proti korupci dokládají také stanovy přijaté 6. června 2017, kde se ve čl. 2 odst. 4 písm. e uvádí, že jedním z cílů při správě věcí veřejných je "prosazovat průhlednost veřejného života, potírání korupce a obnovení důvěry v právní řád a stát".

Rada města již v dubnu 2018 schválila záměr (.pdf, str. 41) na vyhlášení soutěže o návrh koncertní haly města Ostravy. Samotnou soutěž o návrh na řešení koncertní haly město vyhlásilo (.pdf) 22. srpna 2018. Výstavba koncertní haly s kapacitou až 1300 diváků by pak mohla vyjít zhruba na 1,5 miliardy korun.

Je možné, že David Witosz mluví o patnáctiletému chlapci, ke kterému vyjížděli záchranáři 11. září kvůli intoxikaci. Serveru Demagog.cz se nicméně nepodařilo dohledat jakoukoliv informaci, která by tvrzení o útěku přátel tohoto chlapce potvrzovala.

Vznik obecně prospěšné společnosti Renarkon byl schválen ostravským zastupitelstvem v roce 1997. Jejím účelem (zápis z 11. září 1997) byly "primárně a sekundárně preventivní činnosti, tj. konzultační a poradenské služby klientům a rodinným příslušníkům klientů umístěných v zařízení".

Jak vyplývá z obchodního rejstříku, Zbyněk Pražák zasedl do správní rady společnosti hned při jejím vzniku.

V podle posledních informací za rok 2015 působí v Ostravě několik organizací zabývající se protidrogovou tématikou (.pdf, str. 11, tab.1).

Organizace Teen Challenge, kterou Jiří Jureček zmínil jako zrušenou, ukončila provoz (viz bod 4, str. 3) svého Kontaktního centra v Ostravě v roce 2007. Jako důvod nicméně udává nedostatek personálu. V roce 2017 navíc obnovila provoz, jak uvádíme v jiném výroku.

Ukončení činnosti dalších subjektů z této oblasti se Demagog.cz nepodařilo zjistit.

Společnost Renarkon, která je v Ostravě největším poskytovatelem služeb v této oblasti, ve své výroční zprávě (.pdf, str. 5) za rok 2017 uvádí, že se jí podařilo zajistit dostatek finančních prostředků.

Na druhou stranu ve Strategii protidrogové politiky Moravskoslezského kraje na období 2015-2020 se hovoří o tom, že "v kraji je nedostatek specifických služeb či léčebných programů pro děti a mladistvé a pobytové léčebné zařízení pro tuto cílovou skupinu zcela schází." (.pdf, str. 24, kapitola 11: Zdravotní a sociální služby pro osoby závislé nebo ohrožené závislostí."), a dále také, že "s ohledem na skutečnost, že objem prostředků vynakládaných na protidrogovou prevenci ze státních prostředků má klesající tendenci, pociťují někteří poskytovatelé služeb pro uživatele návykových látek ohrožení, že své služby nebudou schopni poskytovat v potřebném rozsahu a odpovídající kvalitě," (.pdf, str. 16).

Podle vládní Souhrnné zprávy o realizaci protidrogové politiky v krajích v roce 2016 (str. 56, odst. 3.2) je Moravskoslezský kraj jedním z mála, kde objem finanční podpory ze strany obcí na protidrogovou politiku přesahuje objem podpory ze strany kraje (106 % krajského příspěvku).

Celková částka v Moravskoslezském kraji za rok 2016 byla 31,5 milionu korun, což bylo druhé největší číslo po Praze (63,4 milionu korun). Obce v Moravskoslezském kraji se na financování podílí celkovou měrou ve výši 51,5 %, přičemž celorepublikový průměr je 25,9 %.

Vznik obecně prospěšné společnosti Renarkon byl schválen ostravským zastupitelstvem v roce 1997. Jejím účelem (zápis z 11. září 1997) byly "primárně a sekundárně preventivní činnosti, tj. konzultační a poradenské služby klientům a rodinným příslušníkům klientů umístěných v zařízení".

Křesťanská organizace Teen Challenge, která se snaží pomáhat drogově závislým lidem, podle svých oficiálních stránek navázala první kontakt v České republice už v roce 1987. Školení pracovníků začalo v roce 1989 a první středisko bylo otevřeno v roce 1994 v Beskydech. V průběhu let otevřeli v České republice několik dalších kontaktních center a středisek. Kontaktní centrum v Ostravě spolupracovalo s psychiatrickou léčebnou v Opavě. Poskytovalo poradenství rodinným příslušníkům drogově závislých a zajišťovalo nástup do středisek (.pdf, str. 3). Toto centrum bylo zrušeno během roku 2007 z důvodu nedostatku personálu pro zajištění chodu (.pdf, str. 4). Podle výroční zprávy z roku 2017 by mělo být Kontaktní centrum v Ostravě znovu v provozu a křesťanská organizace Teen Challenge podle ní navázala spolupráci s Církví Nová naděje sbor Ostrava (.pdf, str 2).

V červenci 2018 je míra nezaměstnanosti na našem území rovna 2,3%. Míra nezaměstnanosti se v ČR dlouhodobě pohybuje na nejnižších mírách ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v tomto roce výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se v roce 2017 umístila (s. 10) na 6. příčce ze 163 zemí. Tento index bývá často jak politiky, tak médii brán jako žebříček nejbezpečnějších zemí světa. Nicméně tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují), což jsme také rozebírali v komentáři. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný, neexistují prokazatelná data popisující to, jak si země vedou ohledně jejich vnitřní bezpečnosti.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd. Dodejme, že v roce 2016 se Česká republika umístila opět na 6. příčce ze 163 zemí a o rok dříve obsadila Česká republika 12. místo. V roce 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Spor o vedení Andreje Babiše jako agenta někdejší československé tajné policie StB se táhne více než 6 let. Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a že o dva roky později ho k údajné spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Babiš vědomou spolupráci s StB dlouhodobě popírá. Andrej Babiš se u slovenských soudů domáhal očištění svého jména ve sporu proti Ústavu paměti národa (ÚPN), který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů.

Byť Babiš se žalobami původně uspěl u všech instancí, zvrat v případu nastal rozhodnutím slovenského Ústavního soudu v roce 2017. Ten zrušil původní rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě i Nejvyššího soudu, které daly Babišovi za pravdu.

• rozsudek Okresního soudu
• rozsudek Krajského soudu
• rozsudek Nejvyššího soudu

Ústavní soud konstatoval, že slovenské soudy v Babišově kauze rozsudky chybně založily na svědectví bývalých příslušníků StB, kteří při výpovědích před okresním a krajským soudem nebyli zproštěni mlčenlivosti. Ústavní soud také zpochybnil věrohodnost těchto svědků, kteří vypovídali ve prospěch Babiše a jejichž výpovědi byly klíčové v původním líčení. Další překážkou bylo, že žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa, který svazky StB na Slovensku spravuje.

Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl Babišovu žalobu, že je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie veden jako agent neoprávněně. Proti tomuto rozhodnutí podal dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, který ho také zamítl.

Andrej Babiš řekl, že je připraven se soudit celý život. Hodlá připravit novou žalobu, ve které si tentokrát místo na Ústav paměti národa bude stěžovat na slovenské ministerstvo vnitra nebo na slovenský stát. V červnu 2018 Andrej Babiš žaluje Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva. Rozhodnutí tohoto soudu nemůže zvrátit rozhodnutí justice v dané zemi. Soud může pouze konstatovat, že daný stát porušil při posuzování dané kauzy konkrétní lidská práva, a nařídit mu zaplacení odškodnění stěžovateli a soudní výlohy. Poté ovšem otevírá cestu k novému soudnímu líčení, které by bylo vázáno rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva.