Přehled ověřených výroků

Janu Bartoškovi uznáváme pravdivý výrok, neboť spor v ČSSD má vyřešit stranické referendum a komunisté odmítají vstoupit do vlády, která by navyšovala počty českých vojáků v zahraničních misích.

Co se týče rozporu uvnitř ČSSD, dochází ke kolizi mezi předsednictvem sociálních demokratů a především klubem senátorů za ČSSD, za nejž do veřejného prostoru promlouvá předseda Senátu Milan Štěch či předseda senátorského klubu Petr Vícha.

Senátoři ČSSD vystoupili na konci dubna na tiskové konferenci, kde Petr Vícha prohlásil, že by pro důvody trestně stíhaného premiéra a riziko plynoucí ze spolupráce s KSČM a hlasovací koalici ANO/SPD/KSČM ČSSD do vlády s hnutím ANO vstupovat neměla. (čas 49.28)

„V senátorském klubu se dlouhodobě diskutuje tato situace a kupodivu máme poměrně jednotné názory na to, že sociální demokracie by měla být v tomto volebním období i na základě volebního výsledku v opozici, konsolidovat se tak jako to v minulosti udělala Občanská demokratická strana.“

V podobném duchu se vyjádřil v Interview ČT 24 v půlce května předseda Senátu Milan Štěch: „Vadí mi samozřejmě premiér a jeho chování v předchozím angažmá v koalici. On celou dobu, podle mého přesvědčení a nejen mého, pracoval na tom, aby sociální demokracii maximálně oslabil. Přivlastňoval si výsledky, které nebyly jenom jeho.“ (čas 0.48)

Na druhé straně barikády stojí předsednictvo ČSSD v čele s Janem Hamáčkem, který podle jeho slov nerozumí„takto razantnímu vystoupení senátorů uprostřed jednání o vládě,“ jelikož od 21. května 2018 probíhá vnitrostranické referendum o vstupu ČSSD do vlády s hnutím ANO za podmínek vyjednaných v programovém prohlášení a koaliční smlouvě. (čas 0.32)

Pokud jde o podporu vlády Komunistickou stranou, 12. května 2018 si stanovila KSČM novou podmínku, kterou musí vláda splnit, aby pro ni komunisté zvedli ruce. Nelíbí se jim část Programového prohlášení vlády, kde se mluví o zvyšování účasti českých vojáků na misích v zahraničí, například: „Posílíme účast na mírové a výcvikové misi v Afghánistánu (Resolute Support), zvýšíme přítomnost v Iráku.“

Od 31. října 2017 byl Andrej Babiš poprvé pověřen prezidentem sestavením vlády. Premiérem byl Babiš jmenován 6. prosince 2017. Do dne vyřčení výroku, 22. května 2018, nebyl jmenován premiérem a sestavením vlády nebyl pověřen nikdo jiný než Andrej Babiš.

Vládě Andreje Babiše se nepodařilo získat důvěru. Po přijetí vládní demise 24. ledna 2018 byl sestavením vlády opět pověřen Babiš a doposud setrvává v pozici premiéra v demisi.

Neoblomný postoj k obsazení premiérského postu vyjádřilo 22. ledna 2018 hnutí ANO. Celostátním výborem hnutí byl jednohlasně zvolen jako jediný možný kandidát na premiéra Andrej Babiš.

Ve druhém kole vyjednávání o vládě Babiš nadále trvá na obsazení premiérského postu. Dne 18. února 2018 například uvedl: „Já si to rád vyslechnu osobně. Myslím, že ČSSD dobře ví, že hnutí rozhodlo o tom, že já jsem jediný kandidát na premiéra,“nebo 21. února 2018: „Bude to stále stejné, budu jediný kandidát až do smrti.”

Osoba trestně stíhaného premiéra je ve druhém kole jednání o vládě s hnutím ANO překážkou pro ODS, STAN, Piráty, TOP 09 a KDU-ČSL.

Na 9. schůzi Poslanecké sněmovny, která byla svolána na 7. března 2018, bylo jediným návrhem pořadu schůze (.pdf) odvolání Tomia Okamury (SPD) z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Odvolání z funkce místopředsedy bylo navrženo v souvislosti s výroky Tomia Okamury týkající se koncentračního tábora v Letech u Písku.

Na této schůzi bylo Janem Chvojkou (ČSSD) předneseno stanovisko klubu ČSSD k tomuto návrhu. Ve stanovisku klubu řekl: „Drtivá většina nebo celý poslanecký klub ČSSD se shoduje na tom, že takováto osoba(Tomio Okamura)nesmí zastávat tuto vrcholnou funkci, to znamená, že by měla být odvolána z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny.“

Na závěr také apeloval na poslance za hnutí ANO, aby byl program schůze schválen. A aby přispěli k tomu, že bude Tomio Okamura za jeho nepřijatelné a extremistické výroky odvolán.

Pořad 9. schůze Poslanecké sněmovny nakonec schválen nebyl, a tudíž ani k hlasování o odvolání Tomia Okamury nedošlo.

Postoj ČSSD ke spolupráci s SPD byl také potvrzen 28. dubna 2018 na jednání Ústředního výkonného výboru sociální demokracie v Hradci Králové. Na tomto jednání byl přijat zákaz spolupráce s hnutím SPD. Zákaz byl zdůvodněn mimo jiné i výroky členů hnutí SPD týkající se koncentračního tábora v Letech u Písku.

I když zmíněné strany spolu v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji, není pravdou, že by spolu hlasovali ve všech případech jednotně.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje, nakolik podobně hlasují poslanci, a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor, politolog a analytik sdružení KohoVolit tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala, nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subejkty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Poslanecká sněmovna na své květnové schůzi měla jako 1. bod projednávat kauzu Novičok. Schůze začínala 22. května a na tento termín byl v návrhu programu zařazen právě bod s názvem Novičok.

Po zahájení schůze navrhl ovšem poslanec Leo Luzar (KSČM), aby byl bod o Novičoku vyřazen z jednání. Pro tento návrh hlasovali poslanci ANO, SPD, KSČM a poslanec Foldyna z ČSSD.

Tím pádem se bod neprojednával a Sněmovna jako celek nemohla přijmout k věci žádné usnesení.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože informace k otázce Novičoku v ČR, které řekl prezident Zeman v pořadu na televizi Barandov, byly za několik hodin přijaty Ruským ministerstvem zahraničních věcí, které je využilo k potvrzení svého pohledu na otázku původu Novičoku v Anglii. Následně byla tato informace s tímto proruským pohledem převzata ruskou státní informační agenturou TASS, odkud se rozšířila zpět do světa.

Otázka dokazování existence takzvané ruské "prokremelské" propagandy není součastí tohoto textu. Zde je podstatné, že přímo ruské ministerstvo zahraničních věcí hned následující den po rozhovoru prezidenta Zemana ze dne 3. května 2018 na televizi Barandov, využilo tento rozhovor pro potvrzení svého pohledu ve věci afery kolem použítí jedu Novičok. Informace zveřejněné prezidentem Zemanem pak využili s jasným záměrem devalvovat anglickou pozici v této věci a zároveň využili toto Zemanovo prohlašení i proti NATO jako celku, když implikovali, že by v otázce výroby Novičoku v ČR měli mít také nějaký podíl (bod 8).

Tento "oficiální" ruský pohled převzala a rozvedla hned za několik desítek minut dne 4. května 2018 ruská státní tisková agentura TASS, která dokonce uvedla nepravdu o tom, že jed Novičok byl dokonce skladován v ČR. Agentura TASS prezentuje své zprávy (pdf.) zcela v rovině s linií podávanou ruskou vládou a jejími představiteli.

Poněkud problematické je potvrzení, zda a do jaké míry toto prohlášení poškodilo ohledně našich spojenců, nejen z řad členských států NATO. Nestandartní způsob, kterým prezident Zeman prezentoval zjištění tajných služeb, tedy že je prezentoval veřejně skrze media, by například podle generála Petra Pavla, nejvyššího vojenského představitele NATO, mohl do určité míry poškodit důvěryhodnost ČR jako stabilního mezinárodního partnera. Jako prohlášení ohrožující zájmy ČR odsoudil prohlášení prezidenta Zemana také senátní výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost.

Politická situace v červnu 2013 a následujících měsících vskutku nebyla klidná. Policejní útvary Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu provedly 13. června 2013 nebývalou razii na Úřadu vlády, Ministerstvu obrany a Ministerstvu financí. Mezi zatčenými byl i předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř nebo blízká spolupracovnice předsedy vlády Petra Nečase – vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Jana Nečasová (dříve Nagyová). V bezprostřední reakci na obvinění své blízké spolupracovnice z neoprávněného úkolování vojenské rozvědky a údajného korumpování tří poslanců ODS Petr Nečas oznámil, že nehodlá rezignovat na post předsedy vlády, a to i přes výraznou kritikuopozice v čele s ČSSD. Necelé 3 dny od razie však Petr Nečas přijímá politickou odpovědnost a ohlašuje rezignaci na post předsedy vlády i předsedy strany a avizuje svůj odchod z politiky. Den nato, 17. června, podává demisi do rukou prezidenta republiky.

Tyto události se promítly i do veřejného mínění, kdy Občanské demokratické straně spadly volební preference o desítky procent. Navíc důvěra občanů v ústavní činitele vskutku nebyla příliš vysoká (a to po celou dobu vlády Petra Nečase). Doznívání ekonomické krize je patrné z ekonomického růstu země, kdy v letech 2012 a 2013 zažívala ČR pokles.

Janu Farskému zde dáme za pravdu, neboť existuje několik kauz, ve kterých až soud nařídil Miloši Zemanovi omluvu za řečené nepravdivé informace. Pro ilustraci uvádíme tři příklady, ve kterých figurovala Zemanova omluva. Další případy zmapovaly lidovky.cz.

Jozef Wagner, bývalý sociálnědemokratický poslanec, žaloval Zemana v roce 1997 za nactiutrhání kvůli Zemanovým výrokům o Wagnerově snaze vstoupit do KSČM.

„Z ČSSD jsme vyloučili člověka, o jehož přijetí do poslaneckého klubu KSČM se podle sdělení předsedy klubu hlasovalo a dostal tam pouhé tři hlasy, takže ho nechtějí ani komunisté.“

Wagner dokázal, že Zeman netvrdil pravdu a Městský soud v Praze nařídil Zemanovi omluvu, které se exposlanec Wagner dočkal až v roce 2001.

Další a zřejmě nejznámější případ nařízené omluvy soudem Miloši Zemanovi je kauza novináře Ivana Breziny, o kterém Zeman prohlásil:

„Psal články na podporu dostavby jaderné elektrárny Temelín (...) a měl důvěrnou smlouvu s Českými energetickými závody, to znamená, že psal na objednávku Českých energetických závodů.“

Brezina se začal soudit na podzim 1999 u Městského soudu v Praze, který mu dal za pravdu. Vrchní soud v Praze rozhodnutí nižšího stupně zrušil a nařídil Březinovi zaplacení soudních výloh, dovolání k Nejvyššímu soudu dopadlo obdobně. V roce 2005 zrušil Ústavní soud rozsudky nižších instancí a vrátil věc Vrchnímu soudu. Ten v roce 2007 rozhodl, že Zeman Březinovi vyplatí padesát tisíc korun jako odškodné a veřejně se mu omluví, k čemuž došlo v červnu toho roku v MF Dnes v následujícím znění:

Posledním ilustračním případem je kauza Peroutka, kdy v lednu 2015 Zeman už jako prezident označil zesnulého novináře a autora článku „Hitler je gentleman“ za „fascinovaného nacismem“. Článek stále (k 22. květnu 2018) nebyl nalezen a strany momentálně čekají na zveřejnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je naplánováno do 7. června 2018.

Jan Farský skutečně zastupuje jako delegát Českou republiku v Parlamentním shromáždění NATO. Z každoročních zasedání pěti výborů se před třemi a čtyřmi roky zúčastnil zasedání výboru pro Obranu a bezpečnost. Parlamentní shromáždění NATO vydává souhrnnou zprávu z každého zasedání těchto výborů. V rámci zasedání, kterých se účastnil přímo Jan Farský, však jeho jméno figurovalo jenom v řádku delegáta za Českou republiku. Úlohy jednoho z mluvčích se tedy oficiálně neujal ani v roce 2014, ani v roce 2015. Neexistuje tedy oficiální záznam zmiňovaného apelu na americké kolegy.

Parlamentní shromáždění NATO dále vydává oficiální dokument, ve kterém uvádí politická doporučení pro členské a spřátelené krajiny. Již v roce 2014 je zmíněna potřeba zlepšit obranyschopnost vůči propagandě a dezinformacím z Ruska hlavně v souvislosti s děním na Ukrajině.

V roce 2015 byla problematice ruských dezinformací jakožto bezpečnostní hrozbě věnovaná přímo celá kapitola doporučení. Rovněž je zmíněná potřeba států efektivně se vůči tomuto typu hrozeb bránit. Lze tedy usoudit, že všichni účastníci Parlamentního shromáždění NATO, včetně amerických delegátů, se na takto definované hrozbě a potřebě jejího řešení shodli již v roce 2015, kdy prezident Trump svou kandidaturu pouze ohlašoval.

Co se týče výčtu zmiňovaných amerických sociálních médií, jedná se o soukromé společnosti (ne o vládou kontrolované podniky), které skutečně odkazují na právo svobody slova. Avšak v souvislosti se zvyšujícím se počtem provalených dezinformačních skandálů, Facebook i Twitter vydali prohlášení o dezinformacích jako skutečné hrozbě občanské společnosti a nabídli vlastní strategii, jak problém řešit. Co se týče Youtube, ten označil dezinformace na své platformě spojené s volbami v USA a Evropě za málo významné, protože jejich dopad byl podle zástupců společnosti minimální, ačkoliv odborníci poukazují na nesrovnalosti v tomto tvrzení.

Samotné tvrzení o apelu Jana Farského na americké kolegy je samo o sobě neověřitelné. Všechny členské státy NATO, včetně amerických zástupců, však i v rámci Parlamentního shromáždění uznali dezinformace jako základní bezpečnostní hrozbu, kterou bylo potřeba řešit již v roce 2015. U samotných soukromých společností, zejména Facebooku a Twitteru, však můžeme pozorovat výraznější aktivitu skutečně až v roce 2017, resp. 2018, tedy po zvolení Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta.

Hnutí ANO změnilo morální kodex na svých webových stránkách 3. března 2017. Jedinou změnou, ke které došlo, byla změna X. článku, který mluví o rezignaci člena hnutí v případě trestního stíhání, respektive podání obžaloby proti členovi hnutí ANO.

V původní verzi morálního kodexu měl člen hnutí povinnost rezignovat na volený mandát, na svou funkci ve hnutí a na členství ve hnutí v případě, že proti jeho osobě bylo zahájeno trestní stíhání.

Po změně kodexu musí člen rezignovat až v případě, že je proti němu podána obžaloba.

Zdroj: Aktualne.cz

Kodex byl údajně změněn na podnět z regionů na základě usnesení výboru hnutí. V září téhož roku byl k trestnímu stíhání kvůli podezření z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo vydán Poslaneckou sněmovnou předseda ANO Andrej Babiš a předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek.

Po sněmovních volbách byl Andrej Babiš jmenován premiérem, a i přes neúspěšné pokusy o vytvoření vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny zůstává jediným kandidátem hnutí ANO na pozici premiéra. Sám Babiš v únoru 2018 řekl: „Bude to stále stejné, budu jediný kandidát až do smrti.”