Přehled ověřených výroků

V současné době skutečně není stíhaný ani kancléř Mynář ani poradce prezidenta Nejedlý. U kancléře Mynáře se však při udělování bezpečnostní prověrky stupně „přísně tajné“ objevily informace o jeho 30 let staré nehodě, za kterou měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen. V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádná vznesená obvinění, případně trestná stíhaní. Součástí trestního stíhání se však stala firma Lukoil Aviation Czech, ve které působí Martin Nejedlý jako jednatel a která musela vyplatit státu odškodné ve výši 27,5 milionu korun. To nakonec za Nejedlého zaplatila ruská společnost Lukoil.

Vratislav Mynář byl před více než 30 lety účastníkem dopravní nehody. Podle jeho slov se jednalo o nehodu pod vlivem alkoholu, kdy Mynář měl vypít pár piv a s vozidlem svých rodičů nabourat do budovy obecního rozhlasu. Za tuto nehodu měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen.

Na Vratislava Mynáře dále podal trestní oznámení bývalý hradní právník Pavel Hasenkopf, který kancléře Mynáře obvinil z pomluvy za jeho tvrzení, že Pavel Hasenkopf je spoluautorem amnestií bývalého prezidenta Václava Klause. Vedoucí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 však uvedl, že „policejní orgán založil trestní oznámení jako nedůvodné. Ani v jedné jeho části neshledal důvody k zahájení trestního řízení“.

V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádné vznesené obvinění či trestné stíhaní, které by se přímo vztahovalo k jeho osobě. U soudu se však ocitla společnost Lukoil Aviation Czech, kde Martin Nejedlý působil jako jednatel. Obvodní soud pro Prahu 1 v tomto stíhání rozhodl, že firma porušila smlouvu při skladování leteckého paliva a musí státu zaplatit 27,5 milionu korun. Firma se osm dní po rozsudku ocitla v likvidaci.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že kancléř čistě formálně prověrku podle zákona nepotřebuje, pro výkon jeho funkce je ovšem nezbytná, a to z toho důvodu, že bez ní se nemůže účastnit řady jednání nebo se seznamovat s utajovanými informacemi.

Je pravdou, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nemá zákonem přímo uloženou povinnost získat prověrku na určitý stupeň. Zákon totiž neváže stupně na jmenovité funkce, ale újmu, kterou vyzrazení informací, se kterými se osoba bude potýkat, může způsobit. Podle této hrozby újmy si pak osoba musí opatřit příslušné osvědčení, a to podle toho, s jakými informacemi přichází do styku. Z podstaty funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky tedy zákon de facto vyžaduje bezpečnostní prověrku. Čím nižší je její stupeň, tím více bude kancléř v této funkci limitován omezeným přístupem k citlivým dokumentům a jednáním.

Kancléřova funkce je upravena v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky, byť velmi stručně. O žádném stupni prověrky zde není řeč z důvodů výše uvedených. Na nátlak mj. ze strany prezidenta Zemana zažádal Mynář koncem roku 2013 o prověrku na nejvyšším stupni, tedy „přísně tajné“. Ta mu však po vleklém řízení, kdy měl kancléř potřebné doklady dodávat zhruba jeden rok, nebyla udělena. Musel se tak spokojit s nejnižším stupněm, tedy „vyhrazeno“, který mu však neumožňuje například účastnit se s prezidentem zasedání Bezpečnostní rady státu a neměl by znát ani program státních návštěv.

Mynář proti rozhodnutí podal rozklad, tedy přezkumný nástroj směřující k vedení NBÚ. Ten byl ovšem zamítnut a Mynář již v tu chvíli ohlásil úmysl dovést případ k soudu žalobou. V říjnu loňského roku potvrdila mluvčí městského soudu v Praze serveru Lidovky.cz, že případ pana Mynáře mají na stole, nicméně nebude do konce roku rozhodnut. To vskutku nebyl.

Zakotvení bezpečnostní prověrky zavedl až zákon o ochraně utajovaných informací z roku 1998, do té doby se vydávalo pouze vyjádření o tom, zda neexistují určité překážky bránící styku se státním tajemstvím. První kancléři tak „bezpečnostní prověrku“ ani získat nemohli, přesto zde existovalo prověření osob nakládajících s utajovanými informacemi. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Termínem bezpečnostní prověrka se označuje proces, kterým se ověřuje splnění podmínek pro stanovení oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Úroveň utajovaných informací souvisí se stupněm bezpečnostní prověrky, která byla dotyčnému Národním bezpečnostním úřadem vystavena. Utajované informace se podle svého významu dělí do čtyř stupňů: Vyhrazené, důvěrné, tajné a přísně tajné. Zakotvení bezpečnostní prověrky zavedl až zákon o ochraně utajovaných informací z roku 1998, provádí ji Národní bezpečnostní úřad.

Před tímto zákonem upravoval postup seznamování se s utajovanými informacemi zákon o ochraně státního tajemství, podle kterého však nebyla prováděna bezpečnostní prověrka, nýbrž se ke styku se státním tajemstvím vyžadovalo pouze vyjádření ministerstva vnitra nebo Bezpečnostní informační služby o tom, zda neexistují určité překážky bránící styku se státním tajemstvím. Jednalo se tak o méně intenzivní způsob prověřování bezpečnostní způsobilosti.

Milost pro Jiřího Kajínka není jedinou milostí od Miloše Zemana udělená z jiného důvodu než špatného zdravotního stavu způsobeného nevyléčitelnou nemocí. Ačkoliv nezpochybňujeme závažnost jednotlivých případů, výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť fakticky byla podmínka nevyléčitelné nemoci v případě milostí porušena celkově dvakrát.

Miloš Zeman od začátku svého funkčního období udělil celkově osm milostí, přičemž tu první udělil ze zdravotních důvodů odsouzeného až v únoru roku 2016. V květnu téhož roku udělil prezident druhou milost, taktéž s ohledem na zdravotní stav odsouzeného. Třetí milost Miloš Zeman uložil v září roku 2016, a to odsouzenému, jehož postihla mozková cévní příhoda, kvůli které není schopen chápat smysl trestního řízení.

Dne 20. listopadu 2016 pak Miloš Zeman udělil milosti hned dvě. V pořadí čtvrtou milost udělil prezident ženě dlouhodobě psychicky nemocné a k témuž dni udělil milost z podnětu papeže Františka.

V oficiální tiskové zprávě Pražského hradu je uvedeno, že „výjimečnost této milosti k ukončení Svatého roku spočívá v tom, že omilostněná nesplňuje podmínku závažného zdravotního stavu“.

Omilostněná žena vykonávala trest odnětí svobody se svým malým dítětem, který by byl po dosažení maximální věkové hranice, kdy je možné ponechat dítě s matkou ve výkonu trestu, matce odebrán.

V průběhu svého úřadu pak Miloš Zeman udělil v pořadí šestou milost v prosinci roku 2016 onkologicky nemocnému odsouzenému a v dubnu roku 2017 byla sedmá milost Milošem Zemanem udělena taktéž onkologicky nemocnému odsouzenému podstupujícímu náročnou léčbu.

Prozatím poslední milost byla Milošem Zemanem udělena v květnu roku 2017 Jiřímu Kajínkovi se sedmiletou podmínkou.

V průběhu státní návštěvy Vladimira Putina v Německu došlo při návštěvě průmyslové výstavy v Hannoveru 8. dubna 2013 k incidentu, kdy dvě polonahé členky hnutí FEMEN vběhly v rámci svého antiputinovského protestu s hesly namalovanými na svých tělech do přímé blízkosti obou státníku. Video z incidentu je dostupné na stránkách zpravodajského portálu Euronews. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Daň z příjmu (str. 5) fyzických osob se ve Švédsku skládá ze dvou částí – státní daně (inkomstskatt), která je pevná a pro fyzické osoby je nejvyšší sazba 25 %, a místní daně (kommunalskatt), která je regionální a liší se dle místa výběru.

Například pro rok 2018 je průměrná hodnota daně pro pevninské Švédsko (riket) v průměru 32,16 % a pro oblast ostrova Gotland 33,60 %. Tedy celková daň je v průměru v rozmezí 57,16–58,60 %.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože skutečná sazba přijmu je velice blízká hodnotě ve výroku.

Vzhledem k principu tajnosti voleb opravdu nebylo možné donutit voliče k výběru některého z kandidátů, s bílými lístky jako výslovným nesouhlasným projevem voliče uznávaným státem však počítala až úprava volebního práva za třetí republiky. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

V Československu existovala (s přestávkami vynucenými 2. světovou válkou) v letech 1920-1954 volební povinnost (§ 6). Voliči tak měli povinnost dostavit se k volebním urnám a hodit do nich volební obálku. Vzhledem k tomu, že byly volby tajné, nemusel volič vložit do obálky žádný hlasovací lístek či vložit hlasovací lístek poškozený, čímž se stal jeho hlas neplatným. Za toto mu samozřejmě nehrozil žádný postih, neboť vzhledem k tajnosti voleb byly všechny volební obálky stejné a nedalo se rozlišit, kdo jak hlasoval. Stát tak tím pádem neměl jinou možnost než tento projev volebního práva respektovat, vyžadovala se pouze volební účast.

Rok 1946 s nástupem třetí republiky však přinesl změnu, neboť bylo uzákoněno oprávnění vhodit lístek prázdný. Voliči jej obdrželi v rámci kandidátních listin spolu s ostatními kandidátkami stran. Stát tak oproti předchozí úpravě výslovně počítal s nesouhlasným projevem voliče a umožnil mu jej výslovně projevit. Prázdné lístky se počítaly jako každé jiné lístky, vrcholu své popularity pak dosáhly v roce 1948 v prvních parlamentních volbách po nástupu komunistického režimu, kdy bílý lístek vhodilo 10,7 % voličů.

Zatím nejnovější údaj Český statistický úřad nabízí za třetí čtvrtletí roku 2017. V tomto čtvrtletí byla průměrná mzda rovna 29 050 Kč, což je 6,8% nárůst oproti stejnému období v roce 2016. Po započtení růstu spotřebitelských cen se reálná mzda zvýšila o 4,5 %. Mediánová mzda byla v tomto období 25 181 Kč. (Údaje jsou předběžné, zpřesněné údaje budou k dispozici v březnu 2018, pozn. ČSÚ).

Vývoj průměrné mzdy po čtvrtletích zachycuje následující tabulka:

ČSÚ k metodice výpočtu průměrné mzdy uvádí, že „podprůměrně placených zaměstnanců je vždy více než těch nadprůměrných, skoro dvě třetiny.” Z toho tedy vyplývá, že na průměrnou a vyšší mzdu dosáhne pouze třetina pracovníků.

Detailnější pohled na mzdovou strukturu v České republice tak nabízí mediány měsíčních hrubých mezd (.pdf) podle sektoru, věku nebo pohlaví. Mediánová mzda je nad 29 000 Kč pouze u věkových skupin od 35 do 44 let (zde jsou údaje za rok 2016).

Předně uveďme na pravou míru, že předmětem ověřování je faktická část výroku, tedy to, jak stát začal omezovat možnosti jednoduchého zakládání tzv. lichvářských firem. Zde hovoříme o nebankovních poskytovatelích spotřebitelských půjček a Drahoš má pravdu, když tvrdí, že výraznější omezení jejich samotného vzniku a existence přišlo až v nedávné době, ačkoli problém s takovými půjčkami je dlouhodobý.

Prvním výraznějším krokem k ochraně spotřebitelů (zjednodušeně řečeno nepodnikatelů) před nevýhodnými půjčkami od bank a jiných podnikajících osob byl zákon z roku 2001.

Ten tuto oblast upravoval opravdu jen spoře a přestože byl doplňován obecným omezením lichvy pocházejícím tehdy převážně z rozhodovací praxe soudů, nerozlišoval například mezi bankovními a nebankovními subjekty, nekladl také zvláštní důraz na způsob oprávnění, které k podnikání mají.

Spotřebitelský zákon z roku 2010 učinil velký krok směrem k ochraně spotřebitele, přičemž jedním z nejdiskutovanějších pravidel se stala povinnost subjektu informovat se o schopnosti spotřebitele splácet. V zákoně však nenajdeme omezení samotného založení či existence lichvářských firem.

To přinesl až spotřebitelský zákon z roku 2016, který nově stanovuje Českou národní banku jako subjekt dozorující nad nebankovními poskytovateli i zprostředkovateli spotřebitelských úvěrů, a zejména také jako subjekt, který nově musí takovýmto společnostem vydat licenci podmíněnou splněním licenčních podmínek, z nichž možná nejvýraznější je počáteční kapitál společnosti alespoň 20 milionů korun (zejména vezmeme-li v potaz, že od roku 2012 lze podle zákona o obchodních korporací založit například jednočlennou společnost s ručením omezením se základním kapitálem pouhých 1 Kč).

Kvůli lhůtám pro vyřízení množství žádostí tak nyní v roce 2018 budou dobíhat lhůty k zažádání, respektive udělení licencí a očekává se zánik subjektů, které přísná kritéria nesplní. Co se týče možnosti jednoduše založit tzv. lichvářskou firmu, má Drahoš pravdu v tom, že takový krok přišel (v reakci na rozmáhající se síť takových subjektů) až nedávno, přestože zákony postupně přidávaly jiná ustanovení na ochranu spotřebitele.

16. listopadu 2017 v první společné debatě prezidentských kandidátů na Seznam Zprávy (čas 24:09 a dál) odpovídala šestice uchazečů o post prezidenta na otázku, zda v případě, že se nedostanou do druhého kola volby, automaticky vyzvou voliče, aby podpořili Zemanova protivníka.

Kladně na tuto otázku odpověděl Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Michal Horáček, Marek Hilšer, Mirek Topolánek i Vratislav Kulhánek. Stejní kandidáti také v dalších debatách tento svůj slib opakovali.

Namátkou pro server iROZHLAS.cz 13. prosince 2017 Mirek Topolánek uvádí: „Podpořím kteréhokoliv kandidáta proti Miloši Zemanovi, pokud se do druhého kola nedostanu sám.“

Sám Jiří Drahoš pak podobný závazek opakoval v rozhovoru pro Českou televizi 6. prosince 2017. Uvedl, že s výjimkou Petra Hanniga by podpořil proti Miloši Zemanovi libovolného protikandidáta.