Přehled ověřených výroků

V jednacím řádu vlády není explicitně vymezeno, jaké stanovisko může vláda k předloženému návrhu zákona zaujmout.

Situaci, kdy vláda nepřijme žádné stanovisko, však jednací řád výslovně předvídá v čl. X odst. 3, kde stojí: „(...) pokud vláda dospěje k závěru, že k předloženému materiálu nepřijme usnesení, uvede se tato skutečnost spolu se závěry do písemného záznamu.“

V minulosti k takové situaci, kdy vláda žádné stanovisko nepřijala, docházelo. Příkladem je nezaujmutí žádného stanoviska vládou k zákonu o vyvlastňování v roce 2009 kvůli neshodě.

Dalším příklady nalezneme např. na jednání vlády dne 16. listopadu 2016 (.docx), kde vláda nepřijala žádné stanovisko k poslanecké novele církevního zákona či snaze poslanců o včlenění „Mezinárodního dne studentstva“ do oficiálního názvu státního svátku 17. listopadu. Obdobně viz návrh na uzákonění adopcí registrovanými partnery projednávaný vládou dne 8. října 2014 (.docx).

V případě, o němž hovoří Miroslav Kalousek, se však vláda většinově shodla na „neutrálním“ stanovisku. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných poslanců a proti nehlasoval nikdo.

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

Jak je možné vidět z přiložené tabulky níže, v roce 2014, tedy rok nástupu Martina Stropnického do funkce ministra obrany, byl rozpočet ministerstva obrany skoro 42 mld. Kč. Schválený rozpočet ministerstva obrany na rok 2018 je 58,99 mld. Kč. Tento rozpočet připravovala ještě minulá vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

V otázce Jaromír Soukup mluvil o společnostech Deutsche Telekom a Volkswagen, v nichž by podle jeho zjištění mělo Německo vlastnit 22% a 20% podíl.

V Deutsche Telekom má ve skutečnosti Německo 14,5% podíl a ve společnosti Volkswagen má 20% podíl Dolní Sasko.

Česká republika zastoupená ministerstvem financí vlastní ve společnosti ČEZ 69,78% podíl, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanci Grospičovi uznáváme faktickou pravdu, jelikož tzv. restituční zákon skutečně není koncipován jako výčet majetku, který by měl být vrácen, ale jako možnost o určitý majetek zažádat a podle tohoto zákona jej také obdržet.

Církevní restituce se doposud řídí zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ve Sněmovně však již čeká na projednání ve druhém čtení komunistická novela tohoto zákona, která má zrušit (.pdf, str. 2) odstavec 6 v paragrafu 15, jenž vyjímá náhrady církvím z daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš, stejně jako předseda ČSSD Hamáček, návrh komunistů podporují, lze očekávat jeho schválení.

Restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Další variantou vyrovnání státu a církví je postup podle § 15, tedy peněžité vyrovnání s taxativně vyjmenovanými církvemi. Každý rok po 30 let by jmenované církve měly obdržet paušální částku, která v celkovém součtu církví i let činní cca 59 miliard korun a vychází z dohody zástupců vlády Petra Nečase s jednotlivými náboženskými společnostmi.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož řádně byl Zdeněk Ondráček zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS (Komise) pouze jednou. Ve druhém případě byla jeho volba prohlášena za zmatečnou.

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela Komise 2. března 2018. V tajné volbě obdržel 79 hlasů z celkového počtu 155, přičemž kvorum pro jeho zvolení bylo 78 hlasů.

První volba předsedy Komise se přitom konala již v prosinci 2017 a byla dvoukolová. Ondráček byl jediným kandidátem. V prvním kole nebyl zvolen kvůli nedostatečnému počtu hlasů, neboť získal 85 hlasů ze 186 hlasovacích lístků.

Ve druhém kole volby obdržel Ondráček 95 hlasů ze 179 hlasovacích lístků, volba však byla předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem prohlášena za zmatečnou kvůli nejasnostem týkajícím se kvóra. Pro volby bylo totiž vydáno 191 hlasovacích lístků, avšak 12 poslanců své hlasovací lístky k volbě předsedy Komise vrátilo.

Dodejme, že Ondráček několik dní po svém zvolení do čela Komise sám na tuto funkci rezignoval.

Není pravdou, že by všechny strany s výjimkou SPD, ANO a KSČM řekly, že chtějí být v opozici. Stejně tak není pravdou, že by ostatní strany nespolupracovaly na programových otázkách a pro své návrhy nehledaly podporu. Například návrh zákona na úpravu EET předložilo pět stran včetně Okamurovy SPD.

Mluví-li Okamura o tom, že kromě ANO, SPD a KSČM ostatní strany řekly, že chtějí být v opozici, není to pravda. Zejména ČSSD aktuálně vyjednává s hnutím ANO o vstupu do možné koaliční vlády. V únoru se také veřejně vyjádřilo hnutí STAN, že by bylo ochotno jednat o podmínkách podpory pro vládu hnutí ANO. Předseda SPD sice korektně uvádí, že další strany nechtějí jednat s ním, to ovšem neznamená, že nejednají o vládě nebo o svých návrzích zákonů.

Před volbami zveřejnila ODS svou Vyšehradskou deklaraci, což byl seznam podmínek pro vstup do budoucí vlády. Stejně tak Piráti zveřejnili před volbami svou povolební strategii, která jim spolupráci s SPD nebo přímou účast ve vládě ANO zapovídala. Obě strany se tak drží svých předvolebních slibů. Nejde o vyčerpávající výčet stran, ale o nastínění motivace dalších subjektů.

Okamura se rovněž mýlí v tom, když uvádí, že další strany nespolupracují a nehledají podporu pro své návrhy zákonů. Dokladem toho jsou zákony, které strany mimo vznikající koalici předložily do Poslanecké sněmovny, a které jim již prošly do druhého čtení.

Za všechny jmenujme návrh hnutí STAN, aby kancléř prezidenta musel mít prověrku na stupeň „přísně tajné“, dále návrh napříč spektrem na výjimky ze systému EET. Druhý zmíněný návrh předložili poslanci STAN, ODS, Pirátů, TOP 09 a hnutí SPD – to vyvrací Okamurův výrok, že by na programových věcech s ním (vyjma ANO a KSČM) nikdo nespolupracoval. Dodejme, že jde pouze o příklady předložených zákonů, reálně je jich více.

V rámci hodnocení jsme hledali, nakolik si pirátské strany vedou ohledně zastoupení v národních parlamentech. V tomto ohledu se výrazně prosadili Piráti na Islandu a v České republice. V dalších zemích jde prozatím spíše o dílčí úspěchy sestávající v zisku europoslaneckého křesla. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pirátské strany jsou zakládány všude po světě, jejich seznam lze najít na Pirate Parties International, tedy nadnárodním sdružení pirátských stran.

Na Islandu zaznamenala tamní Pirátská strana v parlamentních volbách v roce 2016 úspěch, kdy získala 14,5% voličských hlasů a 10 křesel v Parlamentu.

Švédská Pirátská strana v roce 2009 získala jedno z křesel Švédska v Evropském parlamentu.

V Německu měla Pirátská strana vcelku nadějné pozice po úspěchu v roce 2012, avšak její popularita poté klesla.

Ve Finsku se Piráti do vyšší politiky ještě nedostali, avšak objevují se v politických funkcích na nižších úrovních.

V kontextu evropské politiky, jak shrnuje článek Evropské rady pro mezinárodní otázky, se pirátské strany mohou jevit jako rebelské hlasy úzké skupiny společnosti. Vzhledem k tomu, jakými otázkami se zabývají, a vzhledem k jejich rostoucí popularitě na různých úrovních politiky by ale neměli být opomíjeni.

V České republice získali Piráti v posledních parlamentních volbách 10,79 % hlasů, tedy 22 mandátů.

Pirátské strany většinou nehrají prim ve vyšší politice jednotlivých států, Island a Česká republika jsou prvními státy s výrazným zastoupením členů Pirátské strany v parlamentu. V ostatních zemích se Piráti zapojují spíše do regionální politiky a jejich zisky ve volbách nejsou nijak závratné.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Andrej Babiš v posledních měsících veřejně tlačil na Murínovo odvolání. A to ať například tím, že dal podnět k vyslání kontroly z ministerstva financí na GIBS, nebo tím, že navrhoval jeho kázeňské šetření. Přímo Murína neodvolal, nicméně veřejně o jeho skončení ve funkci mluvil Babiš nezřídka.

Záležitost ohledně možného tlaku na rezignaci ředitele GIBS Michala Murína se poprvé na veřejnosti objevila v článku na Aktuálně.cz dne 27. února 2018; následně byla potvrzena i tiskovou zprávou GIBS, která se vyjadřuje ke schůzkám ředitele Murína s premiérem v demisi Babišem a také potvrzuje zahájení kontroly GIBS ze strany ministerstva financí:

„Ředitel GIBS plk. JUDr. Michal Murín se v průběhu tohoto měsíce opakovaně sešel na Úřadu vlády ČR s předsedou vlády Ing. Andrejem Babišem. Premiér pozval ředitele na dvě schůzky, na kterých ho vyzval k rezignaci. Důvodem k odstoupení z čela Generální inspekce bezpečnostních sborů je údajná ztráta důvěry ze strany premiéra. Jako vhodné datum navrhl premiér konec února letošního roku, což by se údajně obešlo bez dalších skandálů.

V pondělí 26. 2. 2018 byla v hlavním sídle Generální inspekce bezpečnostních sborů v Praze zahájena kontrola z Ministerstva financí ČR, které se účastní jejich devět kontrolorů. GIBS těmto zástupcům resortu poskytuje veškerou potřebnou součinnost a vstřícnost. Kontrola je všeobecného charakteru a vzhledem ke značnému množství vyžádaných dokumentů a podkladů je jim poskytováno zázemí pro práci na plánovaných pět týdnů.“

K této kontrole doplňme, že odpověď na otázku, kolik podnětů ministerstvo financí dostalo, vypátral server iROZHLAS. Ministerstvo mluvilo o „celé řadě podnětů“ –reálně však mělo před samotnou kontrolou pouhé dva podněty, z nichž jeden byl anonymní a druhý pocházel přímo od Babiše.

K věci se vyjádřil premiér v demisi na tiskové konferenci následujícího dne, 28. února 2018, v tomto smyslu:

„Co se týká pana Murína, mohu konstatovat, že mám vážné a důvodné pochybnosti o jeho profesionální a morální integritě v postavení ředitele GIBS.“

V rámci této konference se Babiš také vyjádřil v tom smyslu, že záležitost chce předložit na jednání Bezpečnostní rady státu a také by rád věc probral i s bezpečnostním výborem Parlamentu. Bezpečnostní rada státu byla svolána až 27. března 2018, ale situace kolem ředitele GIBS se dle programu jednání na radě neřešila.

Parlamentní výbor pro bezpečnost se záležitostí zabýval následně hned dvakrát, kdy 8. března na vlastní žádost před výborem přednesl své stanovisko Murín, a týden na to (15. března) svoji verzi představil i Babiš. Znovu zopakoval, že v ředitele Murína ztratil důvěru, a odkazoval se na kritiku práce GIBS ze strany stáního zastupitelství. Premiér v demisi také oznámil, že hodlá učinit kroky k tomu, aby ředitel Murín byl zproštěn výkonu služby.

V mezidobí proběhla i interpelace premiéra v demisi na téma GIBS na půdě Poslanecké sněmovny dne 1. března 2018. V ní se Babiš vyhnul odpovědi, zda na počátku jednání s Murínem požadoval jeho rezignaci; na druhé straně potvrdil, že se mu nelíbilo fungování GIBS, a to po především hospodářské stránce.Konečně Babiš přiznal, že o kontrolu GIBS ze strany ministerstva financí požádal on sám.

Dne 19. března 2018 došlo na popud Babiše k zahájení řízení o kázeňském přestupku vůči Murínovi. Toto řízení může být podkladem pro zproštění Murína výkonu služby. K neveřejnému kázeňskému řízení se GIBS i její ředitel odmítli vyjadřovat.

Celá situace vyvrcholila oficiální rezignací ředitele Murína, kterou veřejně oznámil 17. dubna 2018 a ve které se k okolnostem vyjádřil takto:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti nad Murínem vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.