Přehled ověřených výroků

Spor o zřízení systému automatických relokací v rámci Evropské unie opravdu probíhá. Návrh Dublin IV přináší možnost spuštění relokačního mechanismu, podle kterého by se změnilo určení členského státu, jež by posuzoval žádosti o mezinárodní ochranu, z tzv. „hraničních“ zemí na další země, včetně České republiky. K tomu by však došlo pouze při přetížení prvního členského státu, ve kterém žadatel podá žádost. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

V současném Dublinském systému může docházet k tomu, že státy Evropské Unie, které se nacházejí na vnějším okraji společenství, mohou být přívalem migrantů přetíženy a z tohoto důvodu by nedocházelo k efektivním azylovým řízením. V době migrační krize se tato situace řešila tzv. kvótami, které měly právě za úkol ulehčit situaci státům na okraji EU.

V Dublinu IV jde hlavně o změnu azylového mechanismu EU. Podle tohoto návrhu nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu by se automaticky spustil relokační systém právě v případě, který nastal mezi lety 2015 a 2017, kdy se na území Itálie, Řecka a dalších států EU na okrajové hranici dostalo velké množství migrantů a dané státy situaci efektivně nezvládaly.

Pokud by došlo k jednohlasnému schválení Dublinu IV, bylo by možné automaticky přemístit žadatele o azyl v rámci Evropské unie tak, aby okrajové státy EU nebyly přetíženy a azylová řízení by se tak vedla ve státech, kam by se žadatelé přesunuli.

„Pokud dožádaný členský stát vyhoví žádosti o převzetí žadatele dožadující členský stát neprodleně žadateli písemně oznámí rozhodnutí přemístit ji do příslušného členského státu a případně i rozhodnutí neposuzovat její žádost o mezinárodní ochranu.“ (článek 27)

Podle Dublinu IV by tak nedocházelo k tomu, že by se migranti volně pohybovali po EU a vybírali si, v jaké zemi požádají o azyl, nýbrž země, které by byly přetíženy vyřizováním žádostí o azyl, by přemístily dané migranty do partnerských zemí EU, ve kterých by následně docházelo k vyřizování azylového řízení.

„Pokud osoba, která hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu, vstoupila na území členských států neoprávněně, podává se žádost v členském státě tohoto prvního vstupu.“ (článek 5)

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Miloš Zeman tvrdí, že po přijetí Dublinu IV nemůže migrant legálně zažádat o azyl v jiné, než v první okrajové zemi Evropské unie, avšak nařízení Dublin IV pouze umožňuje v případě nouze participaci jiných států EU, než těch okrajových.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ve skutečnosti bylo podepsáno memorandum, podle kterého by k takovému obchodu mělo dojít. Nicméně nejde o podepsané smlouvy a není tak jisté, zda v takové míře ke kontraktu dojde.

Společnost Zetor v listopadu loňského roku na svém webu uvedla, že se jí v Moskvě podařilo podepsat memorandum s ruskou společností Kovrov Electro Mechanical Plant na dodávku až šesti tisíc traktorů modelové řady Forterra. Finanční objem spolupráce byl vyčíslen na 550 milionů eur. Společnost očekává, že dodávka zemědělských strojů bude trvat do roku 2022. Spolupráce mezi oběma společnostmi započala už počátkem října, kdy oba subjekty uzavřely v Brně smlouvu o dodávce 450 traktorů během roku 2018.

Výrok se vztahuje k reakci na článek Leonida Maslovského s názvem Československo by mělo být SSSR vděčné za rok 1968: Historie Pražského jara. Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože nebyl publikován v Krasnej zvezdě, autor článku nebyl vyhozen a nevyšel další den článek oslavující Pražské jaro.

Maslovského článek nebyl publikován, jak bylo zmíněno, v Krasnej zvezdě, ale na webu televize Zvezda (původní text již není dostupný). Text vyvolal protesty prezidenta Zemana a také reakci Zvezdy. Ta druhý den uveřejnila redakční komentář, v němž nezazněla omluva, ale vysvětlení, že Zvezda poskytuje prostor pro zveřejňování různých stanovisek a původní článek vyjadřoval osobní názor autora. Vedle tohoto komentáře vyšel k tématu článek dalšího autora, jehož tón ovšem není oslavný. Spíše ukazuje, že vstup vojsk SSSR byl v některých ohledech škodlivý (například negativně ovlivnil image SSSR ve světě).

Autor původního článku Maslovskij od té doby na webu Zvezdy nepublikuje, nebyl ovšem vyhozen, protože publikoval ve Zvezdě externě. O tom ve svém textu píše mediální analytik Milan Šmíd z fakulty sociálních věd, stejnou informaci publikoval novinář Alexandr Mitrofanov. Informoval o tom také ruský list Kommersant. Informace, zda dostal šéfredaktor Zvezdy opravdu důtku, se nepodařilo dohledat.

Článek, o kterém Zeman hovoří, nevyšel v Krasnej zvezdě, ale na webových stránkách televize Zvezda, nejedná se tedy o stejné médium. Zeman se tak dopouští touto záměnou zavádění.

Krasnaja zvezda je ruský (původně sovětský) armádní deník založený v roce 1923, který se zabývá vojenskou tématikou. Pokud se podíváme na webové stránky deníku, zjistíme, že shlédnutí jednotlivých nejnovějších článků se pohybují v řádech stovek čtenářů, tištěně vychází třikrát za týden. Dá se tedy za okrajové periodikum považovat.

Článek, ve kterém autor tvrdí, že Sovětská okupace v roce 1968 byla pro Československo přínosnou, a že by Češi měli být SSSR vděční, vyšel za doby návštěvy Miloše Zemana v Ruské federaci.

Zeman při setkání s ruským premiérem Medveděvem přinesl kopii článku a požadoval po něm, aby se od textu distancoval, což Medveděv udělal. Ruská vláda podle něj nezasahuje do práce novinářů a názor, který byl v článku vyjádřen je pouze názorem autora, nikoli televizní stanice, nebo vlády Ruské federace. K pozici ruské vlády k okupaci v roce 1968 řekl toto:

„Článek neodráží oficiální stanovisko našeho státu. Vy víte, že toto stanovisko bylo vyjádřeno již v roce 1993 v době, kdy se vyjednávaly a podepisovaly dohody mezi našimi zeměmi. Toto stanovisko bylo nejednou potvrzeno vrchními představiteli zemí, včetně prezidenta Putina.“

Nedošlo tedy k omluvě, premiér Medveděv se od názoru autora článku pouze distancoval.

Francouzský prezident Macron byl na třídenní státní návštěvě Číny 8.–10. 1. 2018. Na závěr návštěvy bylo mimo jiné oznámeno, že si Čína objedná 184 letadel Airbus A320 v celkové hodnotě 18 miliard dolarů. Nicméně podle agentury Bloomberg nemá tato dohoda prozatím podobu závazné smlouvy.

Macron během návštěvy, jak uvádí např. zpráva ČTK, veřejně o lidských právech nemluvil. Uvedl, že „mezi námi jsou rozdíly, které souvisejí s naší historií, s našimi hlubokými filozofiemi, s povahou našich společností.“

Jak zpráva uvádí, Macron měl se svým protějškem tuto věc probírat na soukromém jednání. Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože smlouva, jak o ní Zeman mluví, nebyla doposud podepsána, Macron kromě zmíněného prohlášení měl navíc jednat podle svých vlastních slov s čínským prezidentem za zavřenými dveřmi.

V průběhu státní návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve dnech 28.–30. března 2016 v České republice došlo v rámci uzavření strategických dohod mezi preferované oblasti vzájemného zajmu i oblast letectví. V případě letounu L-410 se tak podepsáním memoranda 30. března 2016 o zakoupení 20 kusů letounu L-410 čínskou firmou CASC naplnil první krok k jeho přístupu na čínský trh.

Pokud jde o reálné výsledky, v současné době výrobce Aircraft industries nedodal do ČLR ani jedno letadlo L-410, a dokonce ještě nezískal potřebné certifikace, které by mu umožňovaly na tamějším trhu letadla provozovat. O aktuální situaci svého obchodu s ČLR se firma nezmiňuje. Lidové noviny o aktuální situaci napsaly 29. dubna 2017 toto:

„Memorandum o porozumění podepsali loni také kunovický výrobce letadel Aircraft Industries a China Aviation Supplies Holding Company. Dohoda zahrnovala prodej 20 letadel L-410 v průběhu pěti let za přibližně tři miliardy korun. Firma chtěla závaznou smlouvu na dodávku prvních pěti letadel uzavřít již v roce 2016, je ale otázkou, zda se to podařilo a jaký je osud plánovaného obchodu. LN zaslaly vedení společnosti dotazy, zůstaly však bez odpovědí.”

Dále také Miloš Zeman prezentoval informace o čínském zájmu o letadla L-410 a jeho výrobce v článku pro iDNES 5. října 2016, které však nikdo ze strany CEFC či vedení firmy Aircraft industries nepotvrdil.

Zeman ovšem o dané věci jednal, jak uvádí. Netvrdí, že ke kontraktům došlo. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Návrh zákona o přímé volbě starostů v malých obcích z dílny hnutí STAN, které návrh později předložilo také do Sněmovny, podpořil na sjezdu tohoto hnutí v květnu 2013 i Miloš Zeman. Prezident Zeman by do návrhu přidal i přímou volbu hejtmanů.

Hnutí STAN, tehdy ještě spolupracující s TOP 09, v roce 2013 plánovalo předložit návrh zákona, podle něhož by ve všech malých obcích existovala povinnost přímé volby starosty. Ve větších a malých městech by zavedení systému bylo volitelné. Hnutí v minulém volební období návrh také předložilo, ten byl nicméně zamítnut.

Návrh zákona o celostátním referendu předložila do Poslanecké sněmovny v minulém volebním období Sobotkova vláda. Miloš Zeman tento návrh Sobotkovy vlády podpořil, když během projednávání tohoto návrhu vystoupil v Poslanecké sněmovně a apeloval na poslance, aby návrh schválili.

V nynějším volebním období, konkrétně v prosinci 2017, předložili návrh zákona o celostátním referendu do Poslanecké sněmovny poslanci SPD.

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Sankce za porušení volební povinnosti jsou dále rozvedeny v následujícím výroku.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5–10 eur (.pdf, str. 53, čl. 210), při opakovaném provinění může pokuta vzrůst na 10–25 eur (při dnešním kurzu to činí cca 640 Kč).

V Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10); v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262, čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť pokuty se v tomto případě podle zákona mohly pohybovat v rozmezí 20 až 5 000 Kč. V jistých případech tak mohly dosáhnout i výše tisícovky, nicméně nebylo to automatickým pravidlem. Zřetel se bezpochyby bral na osobní majetkové poměry případného postiženého.

Výrok se týká volební povinnosti za první republiky, který je více rozveden výše. Tato část se týká sankcí za porušení volební povinnosti.

Neomluvená neúčast ve volbách byla trestaná pokutou 20 až 5 000 Kč (.pdf, str. 13, § 58, odst. III.), nebo vězením od 24 hodin do 1 měsíce. Průměrná denní mzda dělníka se přitom v letech 1929–1935 pohybovala mezi 15 a 20 Kč. (.pdf, str. 28)

Například v roce 1935 by proto dělník na nejnižší možnou dvacetikorunovou pokutu vydělával jeden a čtvrt dne. Pokud by mu byla udělena nejvyšší sazba, musel by pro její splacení pracovat dokonce 313 dní. Jak byli občané reálně pokutováni nebo posíláni do vězení jsme ve statistických zdrojích nenalezli.