Přehled ověřených výroků

Uniklý návrh programového prohlášení vlády, který 11. května 2018 zveřejnil server iRozhlas.cz, jasně vyjadřuje zahraničně politickou orientaci. Návrh prohlášení říká: „Členství České republiky v Evropské unii a prosazování jejích zájmů v příslušných orgánech je pro vládu prioritní.“ O členství v NATO se v návrhu uvádí, že: „…je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu.“Návrh se konkrétně vyjadřuje také ke vztahům ČR s dalšími důležitými státy, podporuje ekonomickou diplomacii a členství v multilaterálních organizacích jako je OSN, WTO, OECD atd.

Vztah ČR k EU prohlášení rozebírá v bodě Zahraniční politika a Evropská unie. Cílem vlády bude zajistit, aby byla Česká republika aktivním a respektovaným členem EU. Vláda plánuje aktivní zapojení do diskuse o reformě EU s důrazem na posílení role členských států, Evropské rady a principů subsidiarity a proporcionality.

Velkým tématem ve vztahu k EU je pro vládu otázka ilegální migrace. Vláda slibuje navrhnout změnu Společného evropského azylového systému, a zajistit tak subsidiaritu členů EU v otázce přijímání a přesidlování uprchlíků. Zároveň chce vláda v rámci EU a NATO prosazovat u migrace razantnější přístup a řešit problematiku v zemích původu a prvního útočiště, kam uprchlíci přicházejí. K tomu se váže také vládní závazek větší aktivity v rozvojové spolupráci a humanitární pomoci.

O členství v NATO tento bod říká: „NATO je páteří naší bezpečnostní politiky.“
Vztah ČR k NATO se ale podrobněji rozebírá v bodě Obranná politika a Armáda České republiky. Vláda se zavazuje k další účasti na mírových misích a aktivitách NATO a také na zahraničních operacích OSN a EU.

Je vyjádřena podpora, aby vojáci Armády České republiky pokračovali a byli zapojeni do alianční spolupráce. Prohlášení zmiňuje například: „…účast na mírové a výcvikové misi v Afghánistánu (Resolute Support), zvýšíme přítomnost v Iráku. Budeme přispívat do předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Ve vztahu k ostatním státům návrh prohlášení deklaruje zachování nadstandardních vztahů se Slovenskem, pokračování spolupráce v rámci V4, prohlubování vztahů s Rakouskem, vytvoření pragmatických aliancí s Německem a Francií a zachování vztahů s Velkou Británií v ekonomice a bezpečnosti po Brexitu. Detailněji je popsána spolupráce s USA se zaměřením na obchod, investice, obranu, bezpečnost, vědu a výzkum.

Vláda se v návrhu také zavazuje pokračovat ve stávající politice vůči Izraeli a udržet strategické přátelství a partnerství. Podporuje mírové řešení palestinské otázky v souladu s rezolucemi RB OSN.

O vztahu s Ruskou federací se návrh prohlášení zmiňuje pouze takto: „Chceme se v EU mnohem aktivněji účastnit diskuze o budoucích vztazích s Ruskou federací se snahou o nalezení všeobecně přijatelných řešení vedoucích ke snížení napětí v Evropě.“ S Čínou plánuje vláda: „…docílit vyvážených a vzájemně výhodných vztahů na základě uzavřených dohod respektujících pravidla mezinárodního obchodu.“

Z diplomatického hlediska v návrhu vláda deklaruje větší důraz na prosazování lidských práv, a to v rámci členství ČR v Radě pro lidská práva OSN v období 2019 až 2021. V ekonomické diplomacii se zavazuje podporovat české exportéry a zahraniční investiční projekty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože prezident Zeman tvrdí, že pokud soud dopadne pro Mynáře neúspěšně, tak jej odvolá – toto rozhodnutí se ovšem nedá v brzké době očekávat, a prakticky proto prověrka není podmínkou setrvání ve funkci.

O tom, že Vratislav Mynář potřebuje pro setrvání ve funkci kancléře bezpečnostní prověrku, se prezident Zeman vyjádřil v říjnu 2013. Konkrétně v pořadu Otázky Václava Moravce uvedl následující: „Vratislav Mynář si především bude muset urychleně udělat prověrku. To je conditio sine qua non. Nastupují dvě možnosti: buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane a pak zůstane kancléřem, a nebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového.“(video zde, čas 37.07)

V září 2015 (den předtím, kdy se veřejnost dozvěděla, že Mynář prověrku nezískal), Zeman řekl, že očekává Mynářovo odvolání se proti případnému negativnímu výsledku. Nicméně v případě, že odvolání bude neúspěšné, kancléř skutečně ve své funkci skončí:

„Pokud v té obálce bude rozhodnutí o neudělení prověrky na stupeň přísně tajné, předpokládám, že tak jako jakýkoliv jiný občan České republiky, využije možností, které mu dává proces odvolání. A pokud ani tyto možnosti nedopadnou dobře, pak samozřejmě dodržím slovo, které jsem dal.“

V rozhovoru pro Parlamentní listy o den později Zeman uvedl: „Pokud mě sám pan kancléř nebude chtít opustit, vždycky pro něj na Hradě bude důstojné místo.“

V lednu 2016 se ukázalo, že Mynář s odvoláním (tzv. rozkladem) neuspěl. Na to uvedl prezident Zeman: „Jenom bych předeslal, že vy novináři, kteří pořád mluvíte o bezpečnostní prověrce, zapomínáte, že není žádný zákon, podle kterého by kancléř měl mít bezpečnostní prověrku. Čili pan Mynář žádný zákon neporušil.“

Podobnou informaci zopakoval v lednu 2017 v rozhovoru pro Český rozhlas (čas 33.25):

„Žádnou prověrku ze zákona nepotřebuje, a když si o ni z frajeřiny řekl na ten nejvyšší stupeň a když soudní přezkum dopadne v jeho neprospěch, bude za to muset zaplatit.“

V listopadu 2017 už uvedl pouze: „Hradní kancléř prověrku nepotřebuje, a navíc už ji má na stupeň vyhrazené.“

To, jestli kancléř prezidenta ČR prověrku skutečně nepotřebuje, již Demagog.cz ověřoval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, vzhledem k tomu, že důvodem pro zrušení dodatku k memorandu byla kritika KSČM - mj. hlavně skutečnost, že kvůli dodatku kritizovaným komunisty bylo přerušeno jednání o toleranci vlády mezi ANO a KSČM.

O dodatku k memorandu informoval ministr průmyslu a obchodu Hüner, který vyjednával s těžaři. Pro Radiožurnál uvedl:

"Během jednání jsme si vyjasnili vnímání memoranda, jeho obsahu a právních závazností, a abychom stvrdili toto vnímání i právě relevantním dokumentem, dohodli jsme se, že do týdne uzavřeme dodatek k memorandu." Babiš však na toto r eagoval kriticky s tím, že dodatek nebyl projednáván s vládou:

"On má možná dobrý úmysl, že to chce nějakou formou zrušit, ale úkol byl, že má informovat vládu. Pokud se to sám dozvídám z médií a ještě to nešťastně komunikoval, není to dobře." Babiš také kritizoval samotné memorandum:

"Protože já jsem přesvědčen, že to memorandum nemá logiku a nemůže být platné, když se odvolává na ochranu investic mezi Austrálií a Českou republikou, a ta firma sedí někde na Britských panenských ostrovech. A musím o tom s panem ministrem mluvit." Z řad KSČM zaznívala k dodatku kritika, dle webu ČT se předseda komunistů Filip vyjádřil v Otázkách Václava Moravce k dodatku takto:

"Naštvalo mě nejvíc, že jestliže hlasy ANO, KSČM a SPD jsme na zářijové schůzi schválili, že memorandum je právě nulitní, tak nemůžu k právně nulitnímu dokumentu přijmout dodatek." Deníku Echo řekl Filip následující:

"Řekl jsem panu předsedu Babišovi, že jsem proti dodatku. Pokud chce ministr Hüner dodatek skutečně podepsat, tak s nimi (hnutí ANO - pozn. red.) nemá cenu dál jednat." Vzhledem k tomu, že dodatek schválen vládou nakonec nebyl a po vyjasnění si informací okolo dodatku mezi ANO a KSČM se komunisté vrátili k jednání o toleranci vlády, předseda Filip mj. uvedl:

"Vzhledem k tomu, že předseda vlády nařídil panu ministru Hünerovi, aby postupoval v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny ze září loňského roku, tak se KSČM vrací k jednání." 1. března tohoto roku oznámil Hüner při sněmovních interpelacích, že ČR vypověděla memorandum o těžbě lithia u Cínovce s australskou společností European Metal Holdings (EMH). Uvedl následující:

"Zrovna dneska jsem vzpomenuté firmě EMH zaslal v podstatě výpověď z toho memoranda,ve formě prohlášení o jeho neplatnosti. Tímto krokem jsem chtěl definitivně ukončit různé dezinterpretace a spekulace, které se objevovaly různě nakonec i v médiích." Loni před sněmovními volbami byla kauza lithium jedním z rozhodujících témat. Tehdejší ministr průmysl Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal memorandum o porozumění s EMH, jež se stalo terčem kritiky. Necelé dva týdny před volbami s prvotní informací o lithiu přišel dezinformační server Aeronet. Dle informací z Aeronetu ČSSD chystala tunel, který by Česko připravil o peníze z lithia. Kauza byla dále rozebírána například zde.

Podniky spravované ministerstvem obrany působí na základě výročních zpráv od roku 2013 jako finančně zdravé podniky, ne jako podniky, které by hospodařily se záporným výsledkem. U některých z nich došlo během působení Martina Stropnického na ministerstvu k výraznému zlepšení hospodaření, nejednalo se ale o obrat z červených čísel. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Ministerstvo obrany je zakladatemem pěti státních podniků:

• VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína
• LOM PRAHA, s. p.
• Vojenské lesy a statky ČR, s. p.
• Vojenský technický ústav, s. p.
• Vojenský výzkumný ústav, s. p.

Ve sbírce listin jsme se podívali na jejich hospodaření od roku 2013, tedy od roku před nástupem Martina Stropnického do funkce ministra obrany, do roku 2016, za který jsou zatím poslední dostupné výsledky hospodaření. V tabulce najdete ukazatel Výsledek hospodaření před zdaněním, čísla jsou v tisících Kč.

2013201420152016 VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína 60,660-61,093-36,57622,017 LOM PRAHA, s. p. 26,80029,43841,64996,740 Vojenské lesy a statky ČR, s. p. 257,862286,837359,756415,916 Vojenský technický ústav, s. p. 10,801-32,98510,12815,303 Vojenský výzkumný ústav, s. p. 1,5771,2622,20910,071

Ve výsledcích jsou patrné výkyvy v hospodaření u podniku VOP CZ, který v letech 2013-2014 procházel restrukturalizací, měnil svoje zaměření ze servisní organizace téměř výhradně pro českou armádu na organizaci, která pracuje i na civilních či zahraničních zakázkách, změn doznalo také hospodaření a metody účtování.

Další výkyv je pak evidentní u Vojenského technického ústavu v roce 2014. „Závěrka za rok 2014 vykazuje ztrátu, která byla konkrétně způsobena pozdním uzavřením smluvního vztahu na projekt KIM 5, natvořením opravné položky k pohledávce převzaté ke dni vzniku Vojenského technického ústavu, s.p. a v neposlední řadě právě již výše zmíněnou mimořádnou událostí [výbuchy v muničním areálu v Bohuslavicích nad Vláří, pozn. Demagog.cz], která nedovolila ukončit zakázku na vývoj a výrobu munice pro Armádu České republiky. S ohledem na složitou a finančně náročnou majetkovou strukturu podniku (především v o.z. VTÚVM) a vývoj zájmu o jednotlivá odborná portfolia podniku byla v roce 2014 zahájena realizace tzv. Plánu konsolidace státního podniku,“ komentuje tento výkyv ve výroční zprávě ředitel podniku Jiří Protiva.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že podniky pod správou ministra obrany působí finančně zdravě a působily tak i před nástupem Martina Stropnického na post ministra obrany. Žádný z podniků nebyl v "červených číslech" (záporný hodpodářský výsledek).

Miroslav Kalousek ve svém výroku popisuje skutečnost, že v české politice dříve odcházeli členové vlády ze svých funkcí často při podezřeních z nekalých činů, a nemuselo jít ani o trestní stíhání. V tom má Kalousek pravdu.

Zmiňovaným ministrem financí byl Ivo Svoboda, který byl ve vládě Miloše Zemana rok. V červenci 1999 pak Zeman navrhl prezidentu Havlovi odvolání Svobody, jelikož policie zahájila jeho trestní stíhání v kauze Liberta za vytunelování pěti a půl milionu korun z mělnického podniku na výrobu kočárků. Svoboda spolu se svou poradkyní Barborou Snopkovou nastoupili k výkonu pětiletých trestů v roce 2005.

Kapitolou samou pro sebe je rozpad vlády Stanislava Grosse a jeho odstoupení z pozice předsedy ČSSD i celého kabinetu. Gross v roce 2004 nahradil Vladimíra Špidlu v obou pozicích, na vrcholu vydržel však jen jeden rok. Kvůli pochybnostem ohledně financování svého majetku (konkrétně nákupu bytu), které se objevily v lednu 2005, odstoupil v dubnu z funkce předsedy vlády; v září pak oznámil, že rovněž opouští post předsedy ČSSD. Gross v souvislosti s touto věcí nebyl trestně stíhán.

Dále pokračujme ke jménu Jiřího Čunka. Ten podlehl v listopadu 2007 celoročnímu tlaku médií, který vyvolaly jeho kritické názory ohledně sociálních dávek, ale také znovuotevření případu jeho údajné korupce v roce 2002. Ačkoli se v roce 2008 do vlády vrátil, byl Čunek objektem přestavby druhé Topolánkovy vlády v lednu 2009.

Odchody z vlády kvůli nejrůznějším podezřením pak probíhaly také během fungování kabinetu Petra Nečase. V roce 2012 jej opustil např. Alexandr Vondra kvůli kauze ProMoPro (šlo o předražené ozvučení, které bylo spojeno s českým předsednictvím EU), kde Vondra měl „pouze“ politickou odpovědnost. Dále vládu opustil ministr průmyslu Martin Kocourek, který měl před manželkou „odklonit“ část majetku během rozvodu (kauza se tak netýkala jeho politické funkce).

V neposlední řadě můžeme jmenovat případ Jiřího Bessera, ministra kultury v Nečasově vládě. Ten ve funkci skončil poté, co v majetkovém přiznání zatajil spoluvlastnictví společnosti, která kupovala jeho byt na Floridě. Sám Besser trestně stíhán nebyl.

Ač výše uvedený výčet není vyčerpávající, obecně platí, že ministři minulých vlád při podezření z nekalého jednání (natož ze spáchání trestného činu) své posty opouštěli. Trestně stíhaný člen vlády je skutečně unikum. Z tohoto důvodu je Kalouskův výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok pirátského předsedy Ivana Bartoše hodnotíme jako neověřitelný z důvodu absence jistot, o které bychom se mohli v hodnocení opřít, například co je myšleno "podporou" návrhů nebo nedostatečný vzorek případů v krátkém čase.

Není možné zcela jednoznačně určit, co znamená "podpora klubů" pro pirátský návrh. Taková podpora se může projevit například v připsání jména pod seznam předkladatelů nebo v hlasování pro návrh na plénu Sněmovny.

Poslanci z řad Pirátů předložili v tomto volebním období zatím čtyři návrhy novel zákonů, o kterých se ke 27. dubnu 2018 ve Sněmovně hlasovalo. Všechny čtyři prošly do druhého čtení a byly přikázány výborům. Další návrhy, například novela zákona o střetu zájmů, ještě na plénu Sněmovny nebyly projednávány.

Tisk 41, novela zákona o evidenci tržeb, předložili poslanci z klubů ODS, Pirátů, SPD, TOP 09 a STAN. Návrh novely se nejprve poslancům ANO a KSČM nepodařilo zamítnout, poté byla přikázána rozpočtovému výboru všemi devíti kluby.

Tisk 50, novela z. o svobodném přístupu k informacím, byl Poslanecké sněmovně předložen pouze pirátskými poslanci, přičemž byl návrh přikázán vícero výborům díky konsenzu napříč všemi kluby.

Tisk 76, novela z. o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, předložen všemi poslaneckými kluby, následně rovněž všemi kluby přikázán hospodářskému výboru, ústavněprávnímu výboru pak také vyjma SPD a TOP 09.

Čtvrtý a zatím poslední, tisk 99, novela z. o pomoci v hmotné nouzi, byl předložen poslanci z řad Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL a TOP 09, nicméně jej výboru pro sociální politiku poslaly všechny kluby.

Když se podíváme na předsedou Bartošem zmíněnou neobvyklost podpory návrhů opoziční strany pěti nebo šesti kluby, je třeba konstatovat, že Piráti jako předkladatelé nejsou jediní, kteří mají zatím stoprocentní úspěšnost v průchodu prvním čtením. Vedle nich, nepočítáme-li odročení návrhu zákona o celostátním referendu, stojí SPD, jejíchž zatím pět návrhů novel do druhého čtení prošlo. Zůstává nicméně otázkou, do jaké míry potřebuje SPD podporu pěti poslaneckých klubů, když z 82% hlasuje shodně se sedmdesátiosmihlavým klubem hnutí ANO. Další opoziční strany jako ODS, TOP 09 či STAN vždy disponují aspoň jedním návrhem, který byl v prvním čtení zamítnut.

Pokud se bavíme o podpisu poslance a jeho zařazení do skupiny předkladatelů, jedná se nepochybně o formu podpory. Čím více členů různých poslaneckých klubů bude mezi předkladateli zastoupeno, tím pravděpodobnější je širší podpora návrhu. Opačně však tento efekt fungovat nemusí a předkládá-li návrh pouze jeden poslanecký klub, může hlasováním projít, protože má podporu vyjednanou jinak než podpisy navrhovatelů.

Další nejistota pramení z faktu, že výbory Poslanecké sněmovny i samotní poslanci mohou ve druhém čtení předkládat pozměňovací návrhy. Vzhledem k tomu, že čtyři novely předložené pirátskými poslanci prošly právě do druhého čtení, může se spor o tyto návrhy odehrát až tam.

Poslední důvod zařazení hodnocení "Neověřitelné" souvisí s politickou krizí způsobenou absencí vládní většiny. Po půl roce od voleb do Poslanecké sněmovny disponuje dolní komora Parlamentu celkem třemi zákony schválenými v tomto volebním období. Na čtyřech návrzích zákonů před druhým čtením nelze dostatečně kriticky ani objektivně zhodnotit poměry Pirátů vůči ostatním poslaneckým klubům.

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože oficiálním důvodem k odvolání Jiřího Dienstbiera měla být větší kompaktnost vládního týmu a také to, že jde o reakci na výsledek ČSSD ve volbách. Není možné zhodnotit, co bylo konkrétním důvodem k jeho odvolání z vlády; mohlo jít o celou řadu důvodů.

Dienstbier zastával funkci ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu od 29. ledna 2014 do 30. listopadu 2016, kdy ho vystřídal Jan Chvojka. Spolu s ním byl také odvolán ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, kterého nahradil Miloslav Ludvík.

Bohuslav Sobotka oznámil dne 11. listopadu 2016, že předloží prezidentovi návrh na odvolání Dienstbiera. Týden předtím svým spolustraníkům z ČSSD zaslal dopis, kde avizoval změny ve vládě bez konkrétních jmen.

Ve svém oznámení pak Sobotka uvedl, že výměna ministrů Dienstbiera a Němečka není zapříčiněna jejich problémy nebo skandály, ale snahou mít kompaktní tým. Zároveň se vyjádřil, že výměna ministrů je reakcí na krajské a senátní volby. Vláda podle něj měla být dynamičtější. Vyzval také své koaliční partnery, aby udělali změny, což ale odmítli.

Ještě před tím, než bylo známo, kdo bude odvolán, média spekulovala o tom, že by to mohl být Dienstbier. Ten 10. listopadu 2016 zveřejnil na twitteru prohlášení, že za jeho odvoláním stojí „pučisti z Lán Tejc a Zimola pražská mafie-pračka peněz Poche a podvodník Březina“.

Po svém odvolání se Dienstbier v rozhovoru vyjádřil, že Sobotka neměl k jeho práci žádnou výtku a za jeho odvoláním měly být stranické důvody.

Podobný závazek se v koaličních smlouvách od vzniku samostatné ČR dá považovat za bezprecedentní, nicméně takový stav je důsledkem spíše výjimečné situace povolebního složení Sněmovny než vyjednavačského umu ČSSD. Žádná předchozí koalice se nemusela vůbec otázkou trestně stíhaného premiéra zabývat.

Když se podíváme do ustanovení koaličních smluv dostupných na oficiálních stránkách vlády ČR, tedy konkrétně na: koaliční smlouvu Špidlovy vlády z roku 2002, koaliční smlouvu Grossovy vlády z roku 2004, koaliční smlouvu Topolánkovy druhé vlády z roku 2007, koaliční smlouvu Nečasovy vlády z roku 2010 a koaliční smlouvu Sobotkovy vlády z roku 2013, tak podobné ustanovení doopravdy nenalezneme. Což je samozřejmé, protože takový stav, kdy by předseda vlády nepoložil vládu ani za úplného odstoupení jedné ze stran koalice, jsme tu ještě neměli. Podobnou problematiku tedy předcházející vlády vůbec nemusely řešit.

Předseda ČSSD Jan Hamáček navíc tuto podmínku prezentuje jako přelomovou páku na svého koaličního partnera, avšak koaliční smlouva je ze své samotné povahy pouze politickým dokumentem. Jeho právní irelevanci popsal ve svém nálezu již Ústavní soud v roce 2011 (Pl.ÚS 53/10, bod 87). Tudíž v případě odstoupení všech pěti ministrů za ČSSD z vlády by mohl Andrej Babiš bez jakýchkoli právních důsledků zůstat ve vládě a křesla zaplnit poslanci z jiné strany. Jeho jedinou sankcí by byla nepodpora ze strany poslaneckého klubu ČSSD (15 členů) ve Sněmovně. Dle Ústavy totiž předsedu vlády k demisi může dohnat buď jeho svědomí, konec volebního období, anebo nevyslovení důvěry či vyslovení nedůvěry jeho vládě, nikoli však koaliční smlouva.

V praxi jsme se s konfliktem Ústavy a koaliční smlouvy setkali již v květnu 2017 při politické krizi ohledně odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí. V takovém případě má Ústava ČR jakožto nejvýznamnější právní dokument našeho právního řádu samozřejmou přednost před koaliční smlouvou. A to i přesto, že se to některým občas nemusí hodit.

Článek 5 nové koaliční smlouvy tedy lze považovat za bezprecedentní, nikoli však za naprosto přelomový v pozitivním slova smyslu. Předcházející vládní koalice nepotřebovaly zakomponovat podobné ustanovení do koaličních smluv, zejména proto, že nemohly očekávat setrvání vlády i po hromadné demisi jedné ze stran.

Předseda KSČM v minulosti skutečně veřejně kritizoval ministry ze jmenovaných resortů. Pokud jde o ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (nestr. za ANO), Vojtěch Filip mu na tiskové konferenci vyčítal odvolání Svatopluka Němečka z funkce ředitele ostravské nemocnice:

„Legitimita těch rozhodnutí, pokud není podložena vnější kontrolou, je pochybná. Já chápu jeho (Adamovu) odvahu některé personální kroky dělat. Ale považuji to za krok velmi špatným směrem.“ Ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner (nestr. za ANO) byl Filipem kritizován za záměr podepsat dodatek k memorandu o těžbě lithia. Poslanecká sněmovna se přitom v září 2017 usnesla, že memorandum není právně závazné, což podle Filipa nedává smysl. Na toto téma se vyjádřil v České televizi 28. ledna 2018 (čas 44:55):

„...A co mě na tom naštvalo nejvíc. Jestliže hlasy ANO, KSČM a SPD v zářijové schůzi (.....) jsme schválili, že to memorandum je právně nulitní, tak nemůžu k tomu právně nulitnímu dokumentu dělat nějaký dodatek.“ Pro deník Echo24 Filip uvedl, že pokud by byl dodatek podepsán, přestal by o toleranci Babišovy vlády vyjednávat: „Pokud chce ministr Hüner dodatek skutečně podepsat, tak s nimi nemá cenu dál jednat.“ Staronového ministra dopravy Dana Ťoka kritizoval Filip ještě před volbami, v květnu 2017 v Českém rozhlase za prodloužení smlouvy s firmou Kapsch (čas od 4:13): „Ta vláda má problém jako celek (...) Pokud jde o ministra Ťoka, to přece ví každý, že se propadl ten termín, kdy měla být přijata nová pravidla na mýtný systém, a radši se prodlužovala smlouva s Kapschem“ (více zde).