Přehled ověřených výroků

Většinovou podporu začalo hnutí ANO hledat až po jmenování své menšinové vlády. První vládu Andreje Babiše jmenoval prezident Zeman 13. prosince 2017. Tato vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a v současnosti tak vládne v demisi.

Již týden po volbách předseda ANO avizoval, že se pokusí sestavit vládu menšinovou, protože ostatní strany nechtějí spolupracovat. Prezident Miloš Zeman navíc pověření o vyjednávání o nové vládě nepodmínil podporou alespoň 101 poslanců.

Andrej Babiš sice začal jednat s ostatními stranami hned po volbách, ale přímou podporu pro svou vládu v Poslanecké sněmovně začalo hnutí ANO hledat až týden po jejím jmenování.

Poslanci Grospičovi uznáváme faktickou pravdu, jelikož tzv. restituční zákon skutečně není koncipován jako výčet majetku, který by měl být vrácen, ale jako možnost o určitý majetek zažádat a podle tohoto zákona jej také obdržet.

Církevní restituce se doposud řídí zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ve Sněmovně však již čeká na projednání ve druhém čtení komunistická novela tohoto zákona, která má zrušit (.pdf, str. 2) odstavec 6 v paragrafu 15, jenž vyjímá náhrady církvím z daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš, stejně jako předseda ČSSD Hamáček, návrh komunistů podporují, lze očekávat jeho schválení.

Restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Další variantou vyrovnání státu a církví je postup podle § 15, tedy peněžité vyrovnání s taxativně vyjmenovanými církvemi. Každý rok po 30 let by jmenované církve měly obdržet paušální částku, která v celkovém součtu církví i let činní cca 59 miliard korun a vychází z dohody zástupců vlády Petra Nečase s jednotlivými náboženskými společnostmi.

Nabídky do tendru na nový mýtný systém, který vypsalo ministerstvo dopravy, podali čtyři uchazeči. Jedná se o stávajícího provozovatele mikrovlnného systému - firmu Kapsch, německou T-Systems International (jakožto součást telekomunikační společnosti Deutsche Telekom), maďarského výběrčího mýta National Toll Payment Services (jenž se o zakázku uchází spolu s partnerskou i-Cell Mobilsoft a tuzemským výrobcem dopravních systémů Eltodo) a slovenský SkyToll, který se tendru účastní společně se společností CzechToll.

Satelitní technologii pro výběr mýta ve svých nabídkách preferovali všichni uchazeči o zakázku. V současné době se pro výběr mýta v České republice používá mikrovlnný systém provozovaný firmou Kapsch.

V Německu je vybíráno mýtné pomocí satelitní technologie a provozovatelem je společnost Toll Collect. Toll Collect je společným projektem Deutsche Telekom, Daimler a francouzského silničního operátora Cofiroute a je považován za favorita německého tendru na nového provozovatele mýtného systému na německých dálnicích.

Úkrok hnutí ANO doleva v rámci politického spektra názorně popisuje v rozhovoru pro DVTV sociolog Daniel Prokop ze společnosti Median. Prokop v rozhovoru říká, že ANO nyní reprezentuje novou levicovou stranu: „Ne levicovou deklarativně, ale z hlediska toho, kdo ho volí a jaké mají preference ve zdravotnictví, důchodové reformě, ekonomické politice, protože velká část jeho voličů jsou bývalí voliči ČSSD. Sociodemograficky odpovídají elektorátu ČSSD.“

Společnost Median představila data z volebních modelů od roku 2014, s nimiž lze různě pracovat. Tato data potvrzují úkrok ANO doleva a postupné přebírání voličů ČSSD přibližně od jara 2016, což v rozhovoru ukazuje i Prokop. Např. průměrný věk voličů ANO (53,4 let) byl velmi podobný průměrnému věku voličů ČSSD (55,8 let). Podobné to bylo s podílem voličů v důchodu u obou stran (39 % voličů ANO, 44 % voličů ČSSD).

Ve druhé části výroku Jan Hamáček zjevně naráží na Jaroslava Ungermana, který je blízkým spolupracovníkem Andreje Babiše a zároveň jeho poradcem na Úřadu vlády. Po roce 1990 byl Ungerman členem sociální demokracie, radil bývalému sociálnědemokratickému premiérovi Vladimíru Špidlovi. Ungerman nyní již několik let spolupracuje i s odboráři, konkrétně pracuje jako makroekonomický expert pro centrálu konfederace odborových svazů.

V době před parlamentními volbami 2013, na něž Andrej Babiš připravoval v té době nové hnutí ANO, se Ungerman začal setkávat s lidmi, kteří měli na starosti přípravu programu hnutí ANO. Poté, co se Andrej Babiš stal ministrem financí, úzká spolupráce obou mužů pokračovala a pokračuje až dodnes.

Od 31. října 2017 byl Andrej Babiš poprvé pověřen prezidentem sestavením vlády. Premiérem byl Babiš jmenován 6. prosince 2017. Do dne vyřčení výroku, 22. května 2018, nebyl jmenován premiérem a sestavením vlády nebyl pověřen nikdo jiný než Andrej Babiš.

Vládě Andreje Babiše se nepodařilo získat důvěru. Po přijetí vládní demise 24. ledna 2018 byl sestavením vlády opět pověřen Babiš a doposud setrvává v pozici premiéra v demisi.

Neoblomný postoj k obsazení premiérského postu vyjádřilo 22. ledna 2018 hnutí ANO. Celostátním výborem hnutí byl jednohlasně zvolen jako jediný možný kandidát na premiéra Andrej Babiš.

Ve druhém kole vyjednávání o vládě Babiš nadále trvá na obsazení premiérského postu. Dne 18. února 2018 například uvedl: „Já si to rád vyslechnu osobně. Myslím, že ČSSD dobře ví, že hnutí rozhodlo o tom, že já jsem jediný kandidát na premiéra,“nebo 21. února 2018: „Bude to stále stejné, budu jediný kandidát až do smrti.”

Osoba trestně stíhaného premiéra je ve druhém kole jednání o vládě s hnutím ANO překážkou pro ODS, STAN, Piráty, TOP 09 a KDU-ČSL.

Není pravdou, že by všechny strany s výjimkou SPD, ANO a KSČM řekly, že chtějí být v opozici. Stejně tak není pravdou, že by ostatní strany nespolupracovaly na programových otázkách a pro své návrhy nehledaly podporu. Například návrh zákona na úpravu EET předložilo pět stran včetně Okamurovy SPD.

Mluví-li Okamura o tom, že kromě ANO, SPD a KSČM ostatní strany řekly, že chtějí být v opozici, není to pravda. Zejména ČSSD aktuálně vyjednává s hnutím ANO o vstupu do možné koaliční vlády. V únoru se také veřejně vyjádřilo hnutí STAN, že by bylo ochotno jednat o podmínkách podpory pro vládu hnutí ANO. Předseda SPD sice korektně uvádí, že další strany nechtějí jednat s ním, to ovšem neznamená, že nejednají o vládě nebo o svých návrzích zákonů.

Před volbami zveřejnila ODS svou Vyšehradskou deklaraci, což byl seznam podmínek pro vstup do budoucí vlády. Stejně tak Piráti zveřejnili před volbami svou povolební strategii, která jim spolupráci s SPD nebo přímou účast ve vládě ANO zapovídala. Obě strany se tak drží svých předvolebních slibů. Nejde o vyčerpávající výčet stran, ale o nastínění motivace dalších subjektů.

Okamura se rovněž mýlí v tom, když uvádí, že další strany nespolupracují a nehledají podporu pro své návrhy zákonů. Dokladem toho jsou zákony, které strany mimo vznikající koalici předložily do Poslanecké sněmovny, a které jim již prošly do druhého čtení.

Za všechny jmenujme návrh hnutí STAN, aby kancléř prezidenta musel mít prověrku na stupeň „přísně tajné“, dále návrh napříč spektrem na výjimky ze systému EET. Druhý zmíněný návrh předložili poslanci STAN, ODS, Pirátů, TOP 09 a hnutí SPD – to vyvrací Okamurův výrok, že by na programových věcech s ním (vyjma ANO a KSČM) nikdo nespolupracoval. Dodejme, že jde pouze o příklady předložených zákonů, reálně je jich více.

Podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2016 tzv. odešlo do zahraničí na dividendách téměř 290 mld. Kč. Údaje pro rok 2017 zveřejní ČSÚ pravděpodobně na konci března. Za posledních pět let se odliv dividend pohyboval mezi 220 a 290 mld. Kč

Poradce prezidenta Martin Nejedlý se pravidelně účastní setkáníMiloše Zemana s Vladimirem Putinem. Po boku prezidenta se objevil například při schůzce s Vladimirem Putinem v Kremlu 9. května 2015, v Pekingu14. května 2017 nebo v Soči21. listopadu téhož roku.

Společnost Lukoil Aviation Czech, jejímž jednatelem a spolumajitelem byl toho času Martin Nejedlý, se dostala do sporu se Správou státních hmotných rezerv kvůli nevrácení části odebraného paliva. Lukoilu byla vyměřena pokuta ve výši necelých 28 milionů korun. Prezident Zeman dlouhou dobu tvrdil, že v případě, že by soud rozhodnul v neprospěch Nejedlého Lukoilu, zvážil by jeho setrvání na pozici poradce prezidenta. Nakonec se ale Nejedlý s prezidentem dohodli, že když společnost pokutu zaplatí, Nejedlý zůstane.

Po vyměření pokuty prvoinstatnčním soudem a potvrzení jeho rozhodnutí odvolacím soudem zaplatila společnost Lukoil Aviation Czech pokutu i s úroky z prodlení Správě státních hmotných rezerv, a Martin Nejedlý tak zůstal poradcem prezidenta. Podle dostupných informací získala česká pobočka Lukoilu peníze na zaplacení pokuty od ruského Lukoilu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě předchozího ověření i z nově zjištěných dat. To, jestli skutečně funguje tzv. koalice ANO, SPD a KSČM, už Demagog.cz ověřoval. Z přiložených dat jednoznačně vyplynulo, že tato politická uskupení skutečně hlasují velmi často jednotně. A hlasují spolu také nejčastěji.

Jednota při hlasování se projevila na schůzi Poslanecké sněmovny 22. května 2018. Poslanec KSČM Leo Luzar navrhl, aby bylo z programu schůze vyřazeno projednávání kauzy novičok. Návrh programu byl již předtím schválen organizačním výborem PS (kauza novičok - bod 97).

Pro vyřazení tohoto bodu hlasovali poslanci hnutí ANO (kromě Radka Vondráčka), KSČM (kromě Jiřího Dolejše), SPD a jeden poslanec za ČSSD. Většinou (109 hlasů) tak návrh prošel a kauza novičok nebyla projednávána.

Andrej Babiš má pravdu, že vydání hackera je kompetencí ministra spravedlnosti. Robert Pelikán mohl v době, kdy premiér výrok pronášel, o vydání do USA nebo Ruské federace rozhodnout o své vůli. To se změnilo o dva dny později, kdy Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí do doby, než projedná hackerovu stížnost. Tato informace však nebyla známa a změnila okolnosti případu. Během vysílání OVM byly okolnosti takové, že Robert Pelikán mohl sám o vydání rozhodnout a neohlížet se na další instituce.

Proces tzv. extradice se v České republice řídí zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. § 97 tohoto zákona jasně říká, že vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Stejně tak rozhoduje v případě, že o vydání nějaké osoby žádá více zemí (§ 102 zákona).

Podle § 95 o přípustnosti vydání rozhoduje krajský soud (což se v tomto případě stalo), do tří měsíců od vydání rozhodnutí pak může ministr spravedlnosti podat návrh na přezkum Nejvyššímu soudu v případě, že toto rozhodnutí zpochybňuje. To Pelikán neučinil.

Ruského občana Jevgenije Nikulina zadrželi v říjnu 2016 kriminalisté v Praze kvůli podezření z hackerství. Ve stejný den, tedy 16. listopadu, požádaly o jeho vydání USA a Rusko. Zatykač na Nikulina vydali Rusové o měsíc později než Američané a v té chvíli se už nacházel v české vazbě. Na konci května roku 2017 rozhodl Městský soud v Praze, že je možné Nikulina vydat jak do USA, tak i do Ruska. Přípustnost vydáni Nikulina potvrdil i pražský vrchní soud.

Rozhodnutí, do které země bude vydán, tedy zůstalo na tehdejším ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi. V lednu 2018 Nikulin neuspěl s ústavní stížností proti vazbě. V únoru podal další ústavní stížnost, podle které bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu. Ta ovšem nemá odkladný účinek, a ministr spravedlnosti tak může o vydání Rusa podle zákona rozhodnout již nyní.

Nikulin také neuspěl se žádostí o „humanitární azyl“, proto chtěl podat žalobu na ministerstvo vnitra. Současný ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán ještě nerozhodl, do které země bude nakonec Nikulin vydán.