Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Podle studie Eurostatu je rozdíl v platech mužů a žen v České republice 22,5 % v neprospěch žen. Česká republika se tím řadí na druhé místo mezi zeměmi Evropské unie, větší rozdíl v platech existuje pouze v Estonsku. V průměru vydělávají ženy v EU o 16,3 % méně než muži.

Tato studie srovnávala hodinové mzdy mužů a žen v roce 2015, nikoliv mzdy a platy na stejných pozicích. Rozdíly se údajně dají částečně vysvětlit „individuálními charakteristikami“, mezi něž lze zařadit zkušenost, stupeň vzdělání či fakt, že muži častěji volí lépe placené profese a sektory. Studie uvádí, že rozdíly tedy souvisí s kulturními, právními, sociálními a ekonomickými odlišnostmi, které dalece přesahují otázku „za stejnou práci stejný plat“.

Dle § 196 zákoníku práce přísluší rodičovská dovolená matce po skončení mateřské dovolené nebo otci po narození dítěte nejvýše do doby dosažení věku 3 let u dítěte. Délka rodičovské dovolené je variabilní a může trvat 2, 3 nebo nejdéle 4 roky.

V porovnání s ostatními státy má Česká republika jednu z nejdelších rodičovských dovolených. V některých zemích totiž trvá rodičovská dovolená pouze několik měsíců, což je případ Belgie, Dánska, Portugalska či Dánska. Například v Nizozemsku neexistuje rodičovská dovolená vůbec, neboť většina žen se hned po mateřské dovolené vrací zpět do práce a dítě nastupuje do jeslí. Skutečnost, že žena může mít po několikaleté rodičovské dovolené potíže s návratem do práce, potvrzují i lidé z personálních společností. Brzký návrat z rodičovské naopak zjednodušuje opětovné zapojení do pracovního procesu.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť prohlášení, které Andrej Babiš ohledně závěrů summitu udělal, skutečně vychází z veřejně dohledaných dokumentů Evropské rady. Andrej Babiš o summitu Evropské rady, který proběhl na konci minulého týdne, prohlásil:

„Dosáhli jsme obrovského úspěchu. Kvóty, které byly tématem téměř čtyři roky, jsou minulostí. Evropa začne pracovat na zřizování středisek mimo EU, kde by se mělo rozhodovat o nároku na azyl. Zároveň budeme nadále bojovat proti pašerákům. Jde o přelomovou dohodu v rámci EU, do které Visegrádská skupina prosadila body, o které jsme dlouhodobě usilovali.“
V závěru ze summitu se píše: „Všechna opatření v kontextu těchto kontrolovaných středisek, včetně relokace a přesídlování, budou dobrovolné povahy a nebude jimi dotčena reforma dublinského nařízení."
Z citované pasáže zasedání Evropské rady vyplývá to, co tvrdí Andrej Babiš, tedy že tzv. systém povinných kvót již není jedna z možností, jak řešit příliv imigrantů z Afriky a Asie. Skupina V4 vystupuje proti kvótám skutečně již od roku 2015.

Další pasáž výroku Andreje Babiše mluví o zřizování středisek mimo EU. Závěry summitu EU zní jasně:

„Na území EU by v souladu s mezinárodním právem mělo být o zachráněné osoby postaráno na základě sdíleného úsilí, a to jejich přemístěním v rámci kontrolovaných středisek zřízených v členských státech, výlučně na dobrovolném základě, kde by rychlé a bezpečné zpracování umožnilo za plné podpory ze strany EU odlišit nelegální migranty, již budou navráceni, od osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na něž by se vztahovala zásada solidarity.“
I v tomto bodě vyjádření Andreje Babiše vychází ze závěrů, které se podařilo Evropské radě přijmout. Posledním bodem prohlášení Andreje Babiše je boj proti pašerákům. Podle závěrů zasedání Evropské rady se v boji proti „převaděčům“ má bojovat jednak pomocí regionálních vyloďovacích platforem, kde by byli koncentrováni imigranti zachycení na moři, a jednak pomocí posílení Evropské pohraniční stráže, tzv. FRONTEX. I v tomto případě Andrej Babiš vychází ze závěrů summitu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vyjma stran, které s hnutím ANO jednají (ČSSD, KSČM, SPD), další strany před volbami nemluvily o tom, že by bez Andreje Babiše bezproblémově utvořily koalici s hnutím ANO. Lidovci podmínili možná jednání programem a zakotvením ČR, TOP 09 a STAN takové jednání odmítli a priori a Piráti měli další podmínky ve své povolební strategii.

Pro ověření výroku jsme prošli předvolební vyjádření lídrů stran k možné spolupráci s hnutím ANO. Začněme u KDU-ČSL. Ta odmítala spolupráci s trestně stíhanými politiky.

13. října předseda KDU-ČSLBělobrádek na dotaz, zda by jeho strana vstoupila do vlády s Babišem, odpověděl pro Echo24: „Ne, je trestně stíhaný.“

O 4 dny později v rozhovoru pro Novinky pak mluvil Bělobrádek přesně o tom, co popisuje Fiala ve svém výroku. Z daného vyjádření neplyne to, že by predikoval bezproblémovou dohodu či nějakou automatickou koalici.

„Pane vicepremiére, několikrát jste řekl, že je pro vás nepřijatelné, aby ve vládě seděl člověk, který je trestně stíhaný. Kdyby Andrej Babiš nebyl ve vládě, šel byste do koalice s hnutím ANO?“„To nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. To záleží na dalších podmínkách, jestli bychom mohli realizovat náš program, jestli by ta vláda byla proevropská, prozápadní, která by nedementovala náš demokratický systém a ústavní pořádek. Takže je to věc programová a ideová, nelze to obecně říct, záleží to na mnoha podmínkách.“

TOP 09 a STAN před volbami odmítly jednat s hnutím ANO o vládě. Lídr STANuFarský se vyjádřil: „Pro Starosty je překážkou k vyjednávání o vládě s hnutím ANO především program a samotná podstata tohoto hnutí. O faktu, že vrcholný politik se nemá pokoušet zneužívat dotace, nemusíme přeci vůbec diskutovat.“

Miroslav Kalousek, tehdejší předseda TOP 09, vyloučil rovněž spolupráci s hnutím ANO jako takovým. 9. října pro Lidovky.cz uvedl:

„Tři roky konzistentně říkáme, že s hnutím ANO nemůžeme jít do vlády, protože chtějí mnohem autokratičtější systém než liberální parlamentní demokracii. To je Čapí hnízdo sem, Čapí hnízdo tam. To není rozhodující. My prostě nemůžeme jít do vlády s hnutím ANO kvůli tomu, co chce udělat s naší zemí.“

Předseda Pirátů Bartoš spolupráci s hnutím ANO po volbách nevyloučil, ale požadoval, aby případní koaliční partneři nominovali do vlády lidi bez problematické minulosti. Ve své povolební strategii k tomu Piráti říkají: „Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“

Pro Piráty tak byl problémem nejen Babiš, ale také lidé, kteří si dle jejich názoru nesou nějakou „korupční minulost“. Předseda Bartoš aktuálně takto popisuje např. nominanta na ministerstvo zahraničí Pocheho. Dále je pro ně problematické, pokud by v případné vládě mělo ANO většinu.

Lídr ČSSD Zaorálek vládu s ANO nevyloučil, ale zdůraznil problematičnost Babišova trestního stíhání slovy: „Já si myslím, že Česká republika si nemůže dovolit uvažovat o premiérovi jako o člověku, který je trestně stíhán. To je pro mě nemyslitelné.“

Podobnými slovy komentoval povolební vyjednávání šéf SPDOkamura: „Pro nás je problém být ve vládě, kterou by vedl trestně obviněný premiér, jelikož to bude nestabilní vláda.“

Nejsmířlivěji se k Babišovu stíhání vyjádřil šéf KSČMFilip, když pronesl: „Musíme ctít presumpci neviny. Samozřejmě to komplikuje situaci, ale i přes sdělení obvinění stále platí, že se na to má hledět jako kdyby nebyl vinen. Z právního hlediska to jistě žádná překážka není. Z politického hlediska to samozřejmě vyvolává další otázky.“

Nicméně dále Filip upozornil, že programy KSČM a ANO nejsou příliš kompatibilní.

Výrok předsedy Kalouska je hodnocen jako zavádějící, jelikož se přisuzuje komunistům automatický vzorec chování, jenž však nemusí platit vždy zcela absolutně.

V pátek, 1. června 2018 probíhala v Poslanecké sněmovně diskuse o vládním návrhu zahraničních misí pro léta 2018 až 2020. Celý návrh z dílny ministerstva obrany byl schválen, proti byli pouze komunisté a SPD.

Během rozpravy k návrhu předseda klubu KSČM Kováčik podotkl, že návrhy, které pochází od Rady bezpečnosti OSN komunisté podpoří. Ostatní mise plynoucí ze spolupráce na bilaterální či unijní úrovni jsou pro komunisty problematické.

"Myslíme si, že závazky, které byly učiněny v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN, je třeba ctít. To je pro nás přednostní. To ostatní je u nás problém."

Pro kladné stanovisko Rady bezpečnosti OSN je třeba alespoň 9 z 15 hlasů přičemž žádný z pěti stálých členů (Čína, Francie, Rusko, USA, Velká Británie) nesmí být proti.

Pro Radu bezpečnosti platí mnoho pravidel a v korektní argumentaci není možné vybrat (jakkoli nahodile či promyšleně) jedno z nich a tvrdit, že komunisté chtějí aktivovat právě tuto normu, ačkoli pro to není relevantní důkaz. Ad absurdum, stejně by se v konkrétním případě dalo tvrdit, že KSČM nechce souhlasit s ničím, co nepodpoří Spojené státy americké.

Co se Ruska jako bezpečnostní hrozby týče, Severoatlantická aliance nemá pocit, že by Rusko představovalo pro NATO vojenskou hrozbu či opačně, avšak na obou stranách přetrvávají pochyby o záměrech a politice toho druhého (pdf. str. 10). Naopak se Aliance hodlá v následujících letech snažit o lepší vztah NATO a Ruska (pdf. str. 27). Strategický dokument ovšem pochází z roku 2010, od té doby se vztahy zejména díky událostem na Krymu a východní Ukrajině eskalovaly.

V konkrétních vyjádření členů a zástupců NATO lze ovšem slova o hrozbách skutečně identifikovat. Za všechny můžeme jmenovat Petra Pavla, který Rusko spolu s terorismem označuje za hlavní hrozby pro NATO. Pavel je předseda vojenského výboru NATO.

Česká republika podle zprávy (bod 2.3) Bezpečnostní informační služby z roku 2016 čelí kontrarozvědné činnosti ruských zpravodajských služeb, což lze jako bezpečnostní hrozbu považovat.

"Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. (...) Ruské zpravodajské služby nezměnily svůj extenzivní přístup k využívání nedeklarovaných zpravodajských důstojníků využívajících diplomatického krytí. Ruský diplomatický personál tak zůstává nejvýznamnějším zdrojem rizika nevědomého kontaktu se zpravodajským důstojníkem cizí moci, a dlouhodobě si tak stále drží tento negativní primát v diplomatickém sboru deklarovaném v ČR."

Hlavním cílem Evropského sociálního fondu (ESF) je rozvíjení zaměstnanosti, její snižování, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu, práce a lidských zdrojů. ESF se zaměřuje na tzv. měkké projekty, které mají podporovat a rozvíjet výše zmíněné.

David Sventek (ODS) v roce 2014 jako generální sekretář vyjednával s mandátem české vlády s Evropskou komisí Dohodu o partnerství.

Dohodao partnerstvíje dokument pro čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESI) v programu 2014–2020. Obsahem Dohody o partnerství je také příloha k naplňování předběžných podmínek, které musí být splněny, aby ČR mohla čerpat finanční prostředky z fondů. Dohoda o partnerství byla schválena v srpnu 2014 po tříletém procesu tvorby dokumentu (procesu, který zahrnoval období vlády ODS).

Dne 6. října 2011 předložila Evropská komise balíček legislativních návrhů k podobě politiky soudržnosti v období 2014–2020, mj. specifická nařízení o Evropském sociálním fondu.

Dále, dle nařízení EU z roku 2013 (č. 1303/2013):

„Nejméně 20 % celkových zdrojů ESF v každém členském státě je přiděleno na tematický cíl „podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě a jakékoli diskriminaci“ stanovený v čl. 9 prvním pododstavci bodu 9 nařízení (EU) č. 1303/2013“

Dle Dohody o partnerství (.pdf, str. 135) ČR splnila požadavek legislativy na minimální podíl ESF a podíl ESF na zdrojích strukturálních fondů v programovém období 2014–2020 byl 22,32 %.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, i když se procenta v Babišově tvrzení mírně liší. Dodejme, že nehodnotíme Babišovo vyjádření „nadiktoval nám Brusel“.

Výrok se vztahuje k tomu, zda KDU-ČSL byla ve sněmovně u toho, když se hlasovalo o církevních restitucích.

Jak ukazuje harmonogram schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (tzv. církevní restituce), Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v červenci 2012. Návrh byl však vrácen Senátem a tak jej poslanci museli odsouhlasit ještě jednou v listopadu 2012. V dané době KDU-ČSL skutečně nebyla součástí Poslanecké sněmovny, ani součástí vlády.

Dodejme ještě, že lidovci v té době měli 6 svých zástupců v Senátu a všichni z nich církevní restituce podpořili.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Zdeňku Ondráčkovi nebyla vytýkána jeho odbornost, nýbrž to, že se jako zasahující člen pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti (VB) podílel na potlačování demonstrací v roce 1989, za což se odmítl omluvit.

Jak jsme již v minulosti ověřovali, Ondráček byl v předchozím volebním období 2013–2017 členem Stále komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (Komise), nezastával funkci předsedy. Předsedou Komise byl poslanec Marek Benda, zvolený za ODS.

Během jednání o volbě předsedů komisí vystoupili k Ondráčkově nominaci někteří poslanci, kteří si jeho volbu nepřáli. Argumentace byla ovšem taková, že Ondráček je jako předseda nepřijatelný z toho důvodu, že se v lednu 1989 jako člen pohotovostního pluku VB podílel na zásazích proti demonstrantům v rámci Palachova týdne a nijak to nereflektuje, resp. se za to neomluvil.

Explicitně na mikrofon také někteří poslanci uváděli, že nezpochybňují kompetenci Ondráčka – vadila jim ovšem jeho předlistopadová minulost. Například poslanec Vít Rakušan (STAN) dne 15. prosince v Poslanecké sněmovně uvedl:

„Dámy a pánové, já jistě nezpochybňuji odbornou erudici pana Zdeňka Ondráčka. Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť investigativní novináři dříve působící ve vydavatelství MAFRA po odchodu odtud (v souvislosti se změnou majitele) svou investigativní činnost neopustili, věnují se jí v jiných redakcích.

Jiří Pospíšil mluví o roku 2013, kdy holding Agrofert Andreje Babiše koupil nakladatelství Mafra a s ním i dva přední české deníky Lidové noviny a Mladou frontu DNES. Kvůli osobě Andreje Babiše z obou deníků odešlo mnoho novinářů, jako třeba Václav Dolejší, Dalibor Balšínek nebo Jana Klímová. Z investigativních žurnalistů to byli postupně Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa.

Nikdo z nich s investigativní žurnalistikou neskončil, Jaroslav Kmenta momentálně píše pro magazín Reportér, který založil bývalý šéfredaktor Mladé fronty Robert Čásenský. Janek Kroupa odešel do Českého rozhlasu a tam v práci investigativního novináře pokračuje. Sabina Slonková si založila vlastní magazín Neovlivní a od minulého roku má společně s Jiřím Kubíkem investigativní pořad na Seznam zprávách Zvláštní vyšestřování. Ani o jednom z nich se tak nedá tvrdit, že by s investigativní žurnalistkou kvůli vstupu Andreje Babiše do mediálního průmyslu skončili.