Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že Jan Bartošek (KDU­‑ČSL) v debatě mluvil o tom, že ruský prezident Vladimir Putin porušil svůj dřívější příslib, že Rusko nebude umisťovat jaderné zbraně mimo své území. Podle Jana Bartoška to Severoatlantická aliance bude muset nějakým způsobem reagovat, protože dle jeho slov „není možné“ jen přihlížet tomu, jak Ruská federace rozmisťuje jaderné zbraně na další místa. V této spojitosti pak upozorňoval na to, že v případě umístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku bude v jejich dosahu i Česká republika.

Ruské jaderné zbraně v Bělorusku

Že Rusko umístí taktické jaderné zbraně na území Běloruska, oznámil Vladimir Putin v sobotu 25. března 2023. Skladovací prostor pro tyto zbraně by měl být připraven k použití do 1. července 2023. Pod kontrolou by jej měla mít přímo Ruská federace, nikoliv Bělorusko.

Pro kontext zmiňme, že jako taktické jaderné zbraně se obvykle označují takové jaderné zbraně, které v krátkodobějším časovém měřítku umožňují dosažení úspěchů na bojišti (.pdf, str. 5). Jsou určeny zejména k ničení nepřátelských vojenských cílů (jednotek či jejich podpory) v konkrétní bojové operaci. V tomto ohledu se liší od tzv. strategických jaderných zbraní, které jsou určeny především k ničení cílů, „jejichž zničení či poškození bude mít závažný, dlouhodobý vliv na celkovou protivníkovu schopnost vést další boj – tedy velká průmyslová a ekonomická centra, prvky kritické infrastruktury a podobně“.

Ačkoli se odborníci v tomto případě neshodují na přesných definicích, taktické a strategické jaderné zbraně se liší v aspektech, jako je např. síla exploze a dosah. Za taktické jaderné zbraně se obvykle považují ty, které mají dosah menší než 500 kilometrů. Doplňme, že za délku doletu ovšem odpovídá spíše nosič nežli zbraň samotná, jelikož jaderné zbraně mohou být odpáleny také z ponorky či letadla.

Co se týče potenciálního zasažení České republiky, Bělorusko od minulého roku disponuje několika letouny, jež jsou schopny nést jaderné hlavice, i raketovým systémem Iskander‑M, který je také schopen nést i jaderné hlavice a má potenciální dostřel také až 500 km. Při odpalu z pohraniční oblasti by pak tyto rakety byly teoreticky schopny zasáhnout území České republiky. Upřesněme, že by se jednalo o část Česka na severovýchodě Moravy. Pokud by například taktická jaderná zbraň byla vystřelena poblíž relativně velkého běloruského města Brest, byla by teoreticky schopna zasáhnout město Ostravu.

Pro úplnost dodejme, že Rusko argumentuje, že umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku neporušuje Dohodu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), protože ta se vztahuje jen na rakety s doletem 500 až 1 000 km (krátký dolet) a 1 000 až 5 500 km (střední dolet). 

Kaliningradská oblast

Doplňme, že již nějakou dobu se spekuluje o přítomnosti jaderných zbraní v ruském Kaliningradu. Tyto spekulace ruská strana nikdy nepotvrdila, podle západních zpravodajských zdrojů se zde ovšem jaderné zbraně nachází. O tom, že v Kaliningradu již ruské jaderné zbraně jsou, mluvil v dubnu 2022 například i ministr obrany Litvy, která s Kaliningradskou oblastí sousedí. Potvrzeno poté je, že se v Kaliningradu nachází raketový systém Iskander‑M. 

Vzdálenost České republiky od nejbližšího bodu Kaliningradské oblasti je právě přibližně 500 km, systém Iskander‑M je tedy teoreticky schopný zasáhnout část území ČR, konkrétně menší území na česko‑polských hranicích v Osoblažském, Javornickém a Broumovském výběžku. 

Rusko má ovšem v Kaliningradu také letadla MiG‑31 vybavená hypersonickými raketami Kinžal, které jsou také schopny nést jaderné hlavice. Na rozdíl od systému Iskander‑M mají tyto rakety větší dosah, a to až dva tisíce km. Jejich prostřednictvím by tak Rusko teoreticky mohlo zasáhnout jakékoliv místo v ČR.

Závěr

Na závěr shrňme, že Rusko má systémy, které jsou schopné nést jaderné hlavice, umístěny i v Kaliningradské oblasti. Systém Iskander‑M by odtamtud mohl zasáhnout menší část území ČR na česko-polských hranicích, rakety Kinžal by také mohly zasáhnout jakékoliv místo v Česku, protože mají větší dosah. 

Umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku se nicméně rozšiřuje oblast, ze které může Rusko při teoretickém útoku jaderné hlavice vyslat. Někteří bezpečnostní experti proto upozorňují, že umístění jaderných zbraní v Bělorusku může zkrátit dobu, kterou má NATO na reakci v případě, že by k útoku skutečně došlo. Doplňme, že systém Iskander‑M má dosah až 500 km, při vyslání jaderné hlavice z Běloruska by tak teoreticky Rusko mohlo zasáhnout i část území České republiky, konkrétně oblast severovýchodní Moravy. Z uvedených důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Švédsko, které se v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu uchází o členství v NATO, potřebuje k přijetí souhlas od všech členských států. V tomto směru je ale problematický přístup představitelů Turecka, kteří dlouhodobě deklarují, že jejich podpora přijetí Švédska není jistá.

Kurdské milice

Hlavním problémem, pro který Turecko přijímání Švédska do aliance kritizuje, se týká švédské politiky vůči kurdské milici YPG a Straně kurdských pracujících (PKK). Tyto militantní organizace působící převážně v Turecku považuje tamní vláda za teroristické. Švédsko pak dlouhodobě kritizuje za to, že proti těmto organizacím údajně bojuje nedostatečně. Dodejme, že obě milice byly spojencem západních států v boji s tzv. Islámským státem, a proto s nimi mělo mnoho západních států přátelské vztahy.

Artikulace tureckých podmínek vedla v červnu 2022 k tomu, že zástupci Švédska, Finska a Turecka podepsali vzájemné memorandum. V něm se Švédsko a Finsko zavázali změnit politiku vůči kurdským militantním organizacím. Turecko na oplátku slíbilo, že nebude bránit jejich přijetí do NATO. Dodejme, že podle informací publikovaných až po konání námi ověřované debaty Švédsko dle Turecka stále dostatečně neplní požadavky obsažené v tomto memorandu.

Vydání konkrétních osob úřadům

Další problémy však záhy nastaly koncem roku 2022, kdy švédský soud rozhodl, že Turecku nevydá novináře a kritika Erdoğanova režimu Bülenta Keneşe. Na něj byl v Turecku vydán zatykač za údajné podezření z participace na protivládním puči z roku 2016. Prezident Erdoğan však již dříve avizoval, že vydání novináře považuje za součást očekávané silnější politiky Švédska vůči kurdským organizacím. Doplňme, že Keneş není jedinou osobou pobývající ve Švédsku, jejíž vydání si Turecko žádá.

Demonstrace ve Švédsku

Kromě neochoty vydat konkrétní osoby k trestnímu stíhání má Turecko rovněž problém s přístupem švédských úřadů k protiislámským a protitureckým demonstracím. Týká se to například demonstrace ve Stockholmu z ledna 2023, při které zúčastnění vystavili figurínu prezidenta Erdoğana, kterou pověsili za nohy hlavou dolů. Turecký ministr zahraničí Çavuşoglu následně žádal švédské představitele o zakročení. Demonstranti se však do problémů s úřady nedostali, neboť jim nárok na podobnou akci dle švédské strany umožňuje legislativou vymezená svoboda projevu.

Na jedné z dalších demonstrací ze začátku letošního roku ve švédském Stockholmu protestující pálili korán, tedy hlavní náboženský text islámu. Policie proti nim však nijak nezasáhla, rovněž z důvodu práva na svobodu projevu. Prezident Erdoğan v reakci na incident řekl, že Turecko vstup Švédska do NATO nepodporuje.

Závěr

Důvodů, proč se Turecko staví kriticky k přijetí Švédska do NATO, je několik. Švédsko podle Turecka nebojuje dostatečně s kurdskými milicemi YPG a Stranou kurdských pracujících, které mj. Turecko považuje za teroristické organizace. Dalším důvodem je neochota švédské strany vydat např. novináře a kritika Erdoğanova režimu Bülenta Keneşe do Turecka, či přístup úřadů k protitureckým demonstracím ve Švédsku. Výrok poslance Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jan Bartošek uvádí zbrojení Polska a posilování jednotek NATO v Pobaltí a na Slovensku jako konkrétní příklady kroků, ke kterým dochází v přímé reakci na ruský vpád na Ukrajinu. Zmiňuje je jako součást systému odstrašení, kterým chce Severoatlantická aliance odradit Rusko od ofenzivních akcí vůči svým členům.

Posilování NATO v Pobaltí a na Slovensku

Podle oficiální zprávy NATO nebyly před rokem 2014, kdy došlo k ruské anexi Krymu, v jeho východní části přítomné žádné vojenské složky Aliance. V reakci na tuto ruskou agresi začalo NATO svůj východ posilovat, přičemž vytvořilo čtyři mezinárodní bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku vedené Spojeným královstvím, Kanadou, Německem a Spojenými státy.

K výraznému posílení ve východoevropské části NATO došlo v lednu roku 2022, kdy již Ruská federace soustřeďovala své vojenské síly v blízkosti hranic s Ukrajinou. Některé státy Aliance se tehdy rozhodly poslat na východ Evropy zejména vzdušné a námořní síly, konkrétně baltskou oblast tak posílila dánská fregata a čtyři stíhačky F-16 směřující do Litvy.

10. února 2022 tehdejší britský premiér Boris Johnson během své návštěvy velitelství NATO v Bruselu prohlásil, že Spojené království zdvojnásobí svou vojenskou přítomnost v Estonsku.

Ruská invaze na Ukrajinu, která začala o dva týdny později, pak vyvolala další posilování východní části NATO. Český informační server Natoaktual.cz 2. března 2022 uvedl, že NATO na východním křídle, tedy především v Pobaltí, Polsku a v Rumunsku, zdvojnásobilo svou vojenskou přítomnost. Dohromady se tak podle něj v oblasti nacházelo „takřka 20 tisíc vojáků“.

Už 16. února 2022 se nicméně ministři obrany zemí NATO shodli na „zvážení vytvoření nových bojových skupin NATO ve střední, východní a jihovýchodní Evropě“. Počítalo se s tím, že by vojenské skupiny mohly vzniknout v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. 24. března 2022 se na summitu NATO tento plán nakonec potvrdil.

Slovenský parlament schválil návrh, podle kterého mohla mezinárodní jednotka mít na Slovensku až 2 100 zahraničních vojáků, později byl tento počet ještě navýšen na 3 000. Jednotce velí čeští vojáci a připravena k ochraně slovenských hranic je od září 2022. Formovat se nicméně začala již na konci loňského února, 20. března pak na Slovensko dorazily první jednotky Aliance, aby zde rozmístily systém protivzdušné obrany Patriot. Ten slouží k ochraně před taktickými balistickými střelami, raketami s plochou dráhou letu i letouny a „využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 60 kilometrů a dosahem radaru až 160 kilometrů“.

V červnu 2022 pak summit NATO dospěl k závazku dále posílit východní křídlo, konkrétní čísla nicméně nepředstavil. 12. října 2022 se pak Francie rozhodla posílit své vojenské síly v rámci NATO v Rumunsku, Litvě a Estonsku.

Dodejme, že na oficiálních stránkách NATO stojí, že v reakci na ruské činy se aliance rozhodla zvýšit svou vojenskou přítomnost na svém východním křídle. Po ruské invazi na Ukrajinu členové NATO konkrétně nasadili více lodí, letadel a vojenských jednotek na území východní a jihovýchodní Evropy.

Zbrojení Polska

Polsko začalo po ruské invazi na Ukrajinu masivně investovat do obrany. Zatímco v letech 2019–2021 vydávalo na armádu mezi 9 a 14,6 miliardami zlotých, v roce 2022 se výdaje na modernizaci vyšplhaly na 27,9 miliardy zlotých. Celkové výdaje na obranu pak podle Krzysztofa Platka, mluvčího polské agentury pro vyzbrojování, mohly dosáhnout 70 miliard zlotých, tedy asi 350 miliard Kč. Na svou obranu tak Polsko vydalo více než všechny ostatní státy střední Evropy dohromady. Letos plánuje částku ještě navýšit na 130 miliard zlotých a vydat tak na armádu kolem 4 % HDP.

Ve vyzbrojování pomáhá Polsku hlavně USA, se kterými se domluvilo na dodávce stíhaček F-35 či 250 tanků Abrams. S Jižní Koreou pak Polsko uzavřelo řadu dohod o nákupu tanků, letadel a dalších zbraní. 27. prosince 2022 Polsko podepsalo s Francií smlouvu o nákupu dvou průzkumných družic za 575 milionů eur, které by mu v budoucnu měly sloužit k vojenským i civilním účelům.

Polsko zároveň deklarovalo, že chce do roku 2035 vybudovat pozemní armádu čítající 300 tisíc mužů, což je oproti současnému stavu dvojnásobné množství.

Závěr

Jak z předchozích odstavců vyplývá, v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu skutečně došlo k masivnímu zbrojení v Polsku i k posílení jednotek NATO v pobaltských zemích a na Slovensku. Výrok poroto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jan Bartošek (KDU‑ČSL) v kontextu výroku mluví o tzv. hybridní válce, které dle jeho slov probíhá i v rámci Česka. Zároveň zmiňuje pojem Gerasimovova doktrína, která byla pojmenována po Valeriji Gerasimovovi, náčelníkovi generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace, jenž v letošním lednu převzal velení nad ruskými jednotkami nasazenými na Ukrajině.

Valerij Gerasimov v roce 2013 napsal článek (.pdf) s názvem: „Hodnota vědy spočívá v její schopnosti předvídat“. Gerasimov hned na úvod zmiňuje (.pdf, str. 24), že zkušenost vojenských konfliktů potvrzuje, že „dokonale prosperující stát se může během několika málo měsíců nebo dokonce dnů proměnit v arénu zuřivého ozbrojeného konfliktu, stát se obětí zahraniční intervence a potopit se do sítě chaosu, humanitární katastrofy a občanské války.“

Gerasimov dále v textu vyzdvihuje (.pdf, str. 24) nevojenské prostředky (politické, ekonomické, informační, či humanitární) k dosažení politických a strategických cílů, které měly v mnoha případech svou účinností překonat sílu klasických zbraní. Cílem pak má být vytvoření chaosu a dosáhnutí stavu permanentní nejistoty a konfliktu uvnitř nepřátelského státu. Náčelník ruského generálního štábu také kladl důraz na ovládání informačního prostoru.

Na základě Gerasimovova textu začali zejména západní novináři a vědci používat pojem tzv. Gerasimovova doktrína. Tento pojem je ovšem problematický. Jako první s ním přišel britský politolog a expert na moderní Rusko Mark Galeotti, který dle svých slov hledal pouze „výstižný název“ a nečekal, že se stane obecně užívaným termínem. O několik let později vydal článek ve kterém uvádí, že Rusko nikdy takovouto doktrínu oficiálně nepřijalo. Jejich hybridní válka je dle něj nicméně nebezpečná právě proto, že nemá žádný organizační princip pod samostatným kontrolním orgánem. „Má sice široký politický cíl – odvést pozornost, rozdělit a demoralizovat – ale jinak je do značné míry oportunistická, roztříštěná, někdy dokonce protichůdná,“ uvedl politolog.

Cílem Gerasimovovy doktríny je tedy skutečně přenést konflikt do jiného státu a na jeho území vyvolat chaos a ovládnout informační prostor. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně dodejme, že pojem Gerasimovova doktrína je poněkud problematický – nejedná o oficiální doktrínu Ruska, ale o obecný pojem, se kterým přišel politolog Mark Galeotti.

Ve veřejných zdrojích jsme informace o zajetí Pavla Růžičky během mise v Kosovu nenašli. Ve svém životopise poslanec Růžička pouze uvádí, že se účastnil dvou misí v Kosovu, a také v Iráku. Obrátili jsme se proto na Armádu ČR, zdali by nám neposkytla potřebné informace. Zástupci Armády nicméně odpověděli, že nemohou sdílet osobní údaje bývalých příslušníků bez jejich souhlasu. Potvrdit můžeme jen to, že Pavel Růžička končil v hodnosti podplukovníka, a to ve funkci hlavního inspektora Vojenského požárního dozoru.

Kontaktovali jsme tedy přímo poslance Růžičku, který odpověděl, že se mělo jednat o zásah při plnění úkolů na základně Šajkovac. Dále nám předal kontakt na osobu, která byla součástí jeho týmu. Tu jsme ovšem zastihnout nedokázali. Z veřejných zdrojů navíc nelze potvrdit, ani vyvrátit, zdali byl poslanec Růžička během mise v Kosovu skutečně zajat, a zdali strávil 24 hodin na hranici s Maďarskem. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Poslanec Pavel Růžička mluví o tancích Leopard 2 A4, které se Německo rozhodlo poskytnout České republice za vojenskou pomoc Ukrajině. Podle Růžičky jsou tyto tanky 20–25 let staré. V rozhovoru v této souvislosti upozorňoval, že podle něj musí být překontrolovány, aby byly v souladu s českými obrannými standardy a neohrožovaly vojáky při manipulaci s nimi.

Německá firma Krauss-Maffei Wegmann začala tanky Leopard 2 vyvíjet ke konci 60. let minulého století. Tanky Leopard 2 A4, které zmiňuje Pavel Růžička, tato firma vyráběla mezi lety 1985–1992 (.pdf, str. 33). První darovaný tank Česko převzalo v prosinci 2022, zbylých 13 tanků by pak ČR měla podle harmonogramu dostat do konce letošního roku. Pokud by tedy Česká republika dostala nejnovější vozidla tohoto typu, i tak by byla přes 30 let stará.

Upřesněme, že ministryně obrany Jana Černochová informovala o úmyslu Německa darovat Česku 15 tanků Leopard 2 A4 v květnu 2022. Rovněž oznámila zahájení jednání o nákupu až 50 nejmodernějších tanků Leopard verze 2 A7+. Již tehdy se počítalo s tím, že získané tanky typu 2 A4 budou muset být modernizovány na verzi 2 A7+. V říjnu loňského roku pak zástupci Ministerstev obrany ČR a SRN podepsali dohody o darování zmiňovaných tanků. Doplňme, že kromě 14 bojových tanků Leopard 2 A4 starší výroby se Německo zavázalo dodat Česku také vyprošťovací vozidlo Bpz3 Büffel, hodnota daru i s náhradními díly a tříletou servisní podporou dosahuje necelých 4 miliard korun.

Tanky Leopard 2 A4, které Německo darovalo Česku, jsou skutečně několik desítek let staré. Jejich výroba byla ukončena již rokem 1992, a pokud by Česko obdrželo nejnovější vozidla tohoto typu, i tak by byla přes 30 let stará. Údaj se tedy mírně liší od rozpětí, které uvádí Pavel Růžička. Ten nicméně správně poukazuje na to, že jsou tyto tanky staršího data, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pásová bojová vozidla pěchoty (BVP) plánuje Ministerstvo obrany pořídit již několik let, za necelých 52 miliard korun by přitom mělo být zakoupeno 210 obrněných BVP.

Zmínky o nutnosti modernizovat BVP se začaly objevovat již na konci 90. let (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a následně je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom podle Bílé knihy mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů, mělo být známo na podzim 2013.

Druhá varianta nakonec zvítězila a v prosinci 2015 byla vládou Bohuslava Sobotky schválena Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 (KVAČR 2025), která pořízení nových BVP zmiňovala v rámci hlavních projektů rozvoje schopností české armády (.docx, str. 19–20). Do roku 2020 tak mělo být zahájeno nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými pásovými BVP, což následně mělo pokračovat až do roku 2025. Doplňme, že s tím, že dojde k dokončení „pořízení pásového bojového vozidla pěchoty a jeho modifikací (náhrada BVP-2)“ do roku 2025, počítá v rámci hlavních projektů a úkolů rozvoje schopností i novější KVAČR 2030 (.pdf, str. 25) z roku 2019.

27. března 2019 zahájilo Ministerstvo obrany, tehdy vedené Lubomírem Metnarem (ANO), armádní tendr, který měl být největším v historii České republiky. Projekt samotný nicméně provázela od začátku řada nejasností a komplikací, kvůli kterým se vláda Petra Fialy nakonec v červenci 2022 rozhodla tendr ukončit a pověřit ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), aby zahájila jednání přímo se švédským výrobcem. Ministryně sama již dříve označila nákup bojových vozidel za prioritu a podobně se v minulosti opakovaně vyjadřovali i členové Výboru pro obranu.

Pořízení bojových vozidel pěchoty je tedy prioritou Armády dlouhodobě. O potřebě modernizace se hovořilo již od 90. let, vláda Bohuslava Sobotky pak v roce 2015 schválila Koncepci výstavby Armády ČR, která nákup nových BVP zařadila mezi hlavní projekty rozvoje armádních schopností. Pořízení BVP pak za prioritu bylo označeno i v Koncepci z roku 2019 a za prioritu jej navíc označuje i současná ministryně obrany Jana Černochová. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Pavel Růžička (ANO) v debatě zmiňoval starší tanky Leopard, které se České republice rozhodlo darovat Německo za vojenskou pomoc Ukrajině. Upřesněme, že první ze čtrnácti tanků Leopard 2A4 dorazil do Česka v prosinci loňského roku, zbytek by měl podle harmonogramu dorazit do konce roku 2023. Česká armáda dosud měla (.pdf) ve výzbroji jen bojové tanky typu T-72, které byly vyrobeny ještě v Československu podle sovětského vzoru. Některé byly později modernizovány.

Pavel Růžička dále mluvil o tom, že se nyní vede diskuze o tancích Leopard, ale dokumenty Armády ČR dle něj zmiňují i jiné možnosti, čím nahradit zastaralou techniku.

Studii TANK – Rozvoj tankového vojska AČR po roce 2025, na kterou poslanec Růžička ve výroku poukazuje, si nechalo Ministerstvo obrany vypracovat od Vojenského technického ústavu. Ten vydal dokument v roce 2019. Studie podle zadání rezortu obrany zahrnuje i přehled komplexních možností „přezbrojení tankových jednotek“.

Dokument v plné verzi není ve veřejně dostupných zdrojích k dispozici, jeho obsah nicméně popisovaly např. zpravodajské servery Seznam Zprávy a iDNES.cz. Druhý zmíněný v únoru 2022 uvedl, že mezi srovnávanými tanky je v dokumentu zahrnut mj. i tank Leopard typu 2, americký tank Abrams typu M1 a jihokorejský K2 Black Panther.

Výrok poslance Růžičky z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně uvádíme, že se v případě zmiňovaného dokumentu jedná o studii Vojenského technického ústavu, nikoli přímo o koncepční dokument vydaný samotným Ministerstvem obrany.

Pavel Růžička poukazuje na slova současné ministryně obrany za ODS Jany Černochové o tendru na nová bojová vozidla pěchoty (BVP).

Jedná se o zakázku, kterou začalo připravovat Ministerstvo obrany už v roce 2015 za vlády Bohuslava Sobotky (.pdf, str. 19). K reálnému zahájení tendru pak došlo v roce 2019 za vlády Andreje Babiše, kdy byl ministrem obrany Lubomír Metnar (za ANO).

Už od počátku výběrové řízení provázely některé problémy. Při oficiálním zveřejnění detailů zakázky v březnu 2019 například resort obrany oznámil změnu některých základních parametrů, které od vozů požadoval. K tomu přitom došlo až poté, co v Česku proběhly testy vozů od dříve oslovených výrobců. Tento krok de facto vyřadil z tendru dva nejvýkonnější typy testovaných vozidel, kvůli čemuž se z tendru v říjnu 2019 jedna z firem úplně stáhla. V roce 2021 poté v Česku probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali.

Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení také několikrát odložilo. Na začátku září 2021 úřad převzal nabídky od zmíněných tří dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Právě kvůli průběhu tendru Jana Černochová skutečně Lubomíra Metnara a Ministerstvo obrany kritizovala. Již v listopadu 2020 (kdy stála v čele sněmovního výboru pro obranu) například upozorňovala na odsouvání termínů podpisu smlouvy. V březnu 2021 pak Jana Černochová svou kritiku zopakovala v souvislosti s posunutím finálního podpisu na období voleb do Poslanecké sněmovny roku 2021. K podpisu nakonec nedošlo a po zmíněných volbách se Lubomír Metnar rozhodl ponechat dokončení tendru své nástupkyni. Po nástupu Jany Černochové na ministerstvo pak došlo k úpravě podmínek a následnému zrušení tendru.

Ministryně obrany Jana Černochová tedy tendr a bývalého šéfa resortu Lubomíra Metnara skutečně kritizovala. Poukazovala zejména na odsouvání termínů podpisu smlouvy a podotýkala, že proces dokončení tendru trvá dlouho. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Historie a problémy tendru

Poslanec Pavel Růžička (ANO) zde mluví o zakázce na nová bojová vozidla pěchoty (BVP), kterou začalo připravovat Ministerstvo obrany už v roce 2015 za vlády Bohuslava Sobotky. Ta v té době schválila Koncepci výstavby Armády ČR 2025 (.pdf, str. 19), která zmiňovala, že by do roku 2020 mělo začít nahrazování stávajících obrněných pásových vozidel BVP-2 modernější technikou.

Zakázku však provázely problémy, zásadní krok nastal v roce 2019 za vlády Andreje Babiše, kdy tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) oznámil reálné zahájení celého výběrového řízení. Ministerstvo tehdy změnilo parametry, což z tendru de facto vyřadilo dva nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později, v říjnu 2019, z tendru odstoupil. V roce 2021 v Česku probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení několikrát odložilo. Na začátku září 2021 pak úřad převzal nabídky od tří zmíněných potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky. O definitivní ukončení tendru nicméně nešlo, a věc tak v prosinci 2021 po nástupu do funkce převzala nová ministryně obrany Jana Černochová (ODS).

Tendr v době vlády Petra Fialy

V únoru 2022 si Ministerstvo obrany nechalo vypracovat právní analýzu s odůvodněním, aby nedošlo k právním sporům a případným arbitrážím kvůli předchozímu průběhu tendru. Jana Černochová k tomu tehdy uvedla, že podle ní ministerstvo pod vedením Lubomíra Metnara výběrové řízení nepřipravilo dobře.

Po dokončení analýzy poslalo Ministerstvo obrany v červnu 2022 zbývajícím třem firmám novou sadu podmínek. Mezi nimi bylo například nepřekročení původně nastavené ceny, která činila zhruba 52 miliard Kč, nebo možnost ministerstva zrušit jednání s kterýmkoli z uchazečů bez udání důvodu a vyloučit jej z celého tendru. Firmy se také např. musely zavázat, že se vzdají nároku na náhradu újmy, která jim v souvislosti s průběhem tendru vznikla.

Na zmíněné podmínky nepřistoupila španělská společnost GDELS a německá společnost Rheinmetall. Poslední, švédská firma BAE Systems s podmínkami v červenci 2022 souhlasila. V tendru tak zůstal jen jediný uchazeč. 20. července 2022 proto vláda rozhodla o zrušení celého tendru a pověřila ministryni obrany Janu Černochovou, aby zahájila jednání se zmíněnou švédskou firmu BAE Systems.

Začátkem září loňského roku začala jednání mezi českou a švédskou vládou. V prosinci 2022 obě strany uzavřely memorandum (.pdf, str. 3), kde se dohodly na parametrech nákupu. Zároveň z memoranda vyplývá, že k uzavření dohody o dodávce bojových vozidel pěchoty by mělo dojít do konce května letošního roku. Podle informací Ministerstva obrany z 16. března 2023 k uzavření smlouvy ještě nedošlo.

Závěr

Poslanec Růžička má skutečně pravdu, že uběhl již zhruba rok od doby, kdy Jana Černochová převzala vedení Ministerstva obrany a s ním i tendr na nákup BVP. V červenci 2022 byla veřejná zakázka z rozhodnutí vlády zrušena a Ministerstvo obrany následně oslovilo jednu firmu, švédskou BAE Systems. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.