Přehled ověřených výroků

Prezidentský kandidát Horáček na svých webových stránkách uveřejnil informace o svém životopise, zdravotním stavu, majetku, programu, osobnostech tvořících sbor poradců a transparentním účtu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Informace o Michalu Horáčkovi a jeho prezidentské kandidatuře jsou veřejně dostupné na webové stránce https://www.michalhoracek.cz/.

Zde lze mj. najít Horáčkův životopis, lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu za roky 2013, 2015 a 2016, majetkové přiznání a program, který sestává z 9 hlavních témat.

Co se týče Horáčkových spolupracovníků, na jeho webové stránce se nachází seznam 12 osob označený jako sbor poradců, přičemž každý z poradců se zabývá určitým společenským tématem.

Poslední informace se týká transparentního účtu spolku Máme na víc, z. s., který slouží k zajištění prezidentské kampaně Michala Horáčka a jediným zdrojem jeho příjmů jsou příspěvky Michala Horáčka. Vzhledem ke změně účtu v květnu 2017 jsou dostupné informace o dvou účtech. Účet, který pokrývá období od října 2016 do května 2017, lze nalézt zde, nový účet pokrývající období od května 2017 pak tady.

Michal Horáček oznámil kandidaturu na post prezidenta České republiky 3. listopadu 2016. Při této příležitosti například prohlásil, že věří, „že službu ve funkci prezidenta lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud“, a že věří v to, „že každý z nás potřebuje respekt od ostatních členů naší pospolitosti, ale především od hlavy státu“, což by se sice dalo považovat za nepřímou kritiku stávajícího prezidenta, nicméně se přímo o vymezování nejedná.

Současná hlava státu oficiálně veřejně oznámila své rozhodnutí obhajovat mandát 10. března 2017 (o den dříve to sdělil Zeman svým podporovatelům na večírku na Hradě).

Pokud tedy v období do 9. března, kdy se informace o obhajobě mandátu prezidentem Zemanem stala veřejnou, projdeme veřejná vyjádření Michala Horáčka, zjistíme, že se ve svých rozhovorech či stanoviscích příliš konfrontací s Milošem Zemanem nezabýval. Není ovšem pravdou, že by se nevymezoval proti hlavě státu vůbec.

To dokládáme dvěma příklady, kdy Horáček v období do 9. března 2017 své postoje s těmi Zemanovými srovnával. Dodejme, že nejde o vyčerpávající výčet, je víceméně nemožné pokrýt všechna veřejná setkání/rozhovory Michala Horáčka. Nijak nehodnotíme obsah těchto vyjádření, pouze poukazujeme na fakt, že jsou vůbec veřejně taková prohlášení dostupná.

Devět dnů po ohlášení kandidatury (12. listopadu) vydal server Novinky.cz rozhovor s Michalem Horáčkem. Ten na otázku „Mělo by Česko přijmout euro?“ odpovídá zcela jasným vymezením vůči postojům Miloše Zemana:

„Pan prezident Zeman byl zastáncem eura, neustále to hlásal. A prohlašoval se za eurofederalistu. Tedy za člověka, který by rád viděl snížené pravomoci národních států včetně našeho a zvýšené pravomoci Bruselu. Já nejsem eurofederalista v žádném případě. Otázku eura pečlivě sleduji. Myslím, že by to měli rozhodnout spíše ekonomové. Zdá se mi, že bychom na tom mohli ekonomicky spíš získat, ale rozhodně to není silný názor.“

Horáček tedy reaguje na otázku, při které by mohl odpovědět pouze svým vlastním postojem tak, že se vymezuje vůči Zemanovi. Další podobný příklad zaznamenal Horáček v únoru, když vedle sebe postavil postoje své a prezidenta stran možné účasti členů KSČM v budoucí vládě.

Ač jde, jak jsme uvedli výše, spíše o ojedinělé případy, kdy se Horáček vymezil vůči Miloši Zemanovi v čase, kdy ten ještě svou kandidaturu neohlásil, není pravdou, že by se tak nedělo vůbec. Proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Miloš Zeman svou kandidaturu oficiálně ohlásil na tiskové konferenci 10. března.

Zdroj: ČTK

O den dříve na Hradě ovšem uspořádal večírek pro své podporovatele, během nějž přítomným oznámil, že se bude opětovně ucházet o post prezidenta. Tyto informace pochopitelně z Hradu unikly na veřejnost a právě na ně Horáček reagoval. Konkrétně na svém Facebooku zveřejnil následující status:

Je tedy pravdou, že Horáček reagoval na Zemanovo ohlášení kandidatury bezprostředně, zatímco v předchozím období byl spíše zdrženlivý.

Miloš Zeman byl během své politické kariéry jak předsedou Poslanecké sněmovny (v letech 1996–1998), tak i předsedou vlády (1998–2002). V roce 1996 byl zvolen poslancem a na základě politických dohod také předsedou dolní komory českého Parlamentu.

V roce 1998 do Sněmovny kandidoval opět, jako lídr strany byl rovněž kandidátem na předsedu vlády. Sociální demokracie pod jeho vedením volby vyhrála a uzavřela jednobarevnou menšinovou vládu na základě tzv. opoziční smlouvy (za tolerance ODS). Zeman se tedy stal premiérem a nezůstal ve stejné pozici jako před volbami, ovšem fakticky svou funkci v těchto volbách obhajoval, neboť procházel sítem stejných voleb podruhé za sebou.

V české politice není obvyklé, aby se politici ucházeli o hlasy voličů v parlamentních volbách jako kandidáti na předsedu Poslanecké sněmovny, a to ani v případě, že se jedná o předsedu Poslanecké sněmovny z předcházejícího volebního období. Obecně se logicky snaží jednotliví kandidáti profilovat na posty v exekutivních (vládních) funkcích.

V parlamentních volbách 2002 Miloš Zeman funkci premiéra skutečně neobhajoval, neboť svou kandidaturu odmítl. V průběhu období ohlásil, že se nebude ucházet ani o post premiéra v dalším období, ani nebude znovu kandidovat do čela sociálních demokratů. Namísto něj vedl ČSSD do voleb její předseda Vladimír Špidla. Zde je vhodné rovněž připomenout, že post předsedy sociálních demokratů zastával Zeman v letech 1993–2001, byl tedy do této funkce zvolen celkem čtyřikrát (v dvouletém cyklu).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloš Zeman obhajoval post předsedy Poslanecké sněmovny tím, že vedl ČSSD do parlamentních voleb 1998 jako její lídr. Premiérský post skutečně neobhajoval. Rovněž pak opakovaně kandidoval do funkce předsedy strany, kam byl zvolen celkem čtyřikrát v řadě.

V prezidentských volbách roku 2003 vypadl Miloš Zeman v prvním kole druhé volby a po neoficiálním vyhlášení výsledků opustil Španělský sál Pražského hradu. Informaci, že Miloš Zeman odešel z Pražského hradu, aniž by o tom někdo věděl, potvrdil i Zemanův asistent Michal Kucián.

V archivu Českého rozhlasu se dokonce doslova uvádí: „Zeman to neunesl a z Pražského hradu beze slova utekl.“

Na TV Nova v den volby v hlavní zpravodajské relaci rovněž publikovali tuto zprávu:

„Zeman prohru neunesl a ihned odjel, nevyčkal ani na oficiální vyhlášení výsledků. Svého asistenta si poslal pro kabát a zadním vchodem z Hradu zmizel.“ (Zdroj: TV Nova; Rubrika: Televizní noviny 19:30 - Volba prezidenta republiky. 24. ledna 2003.)

Od roku vzniku samostatné České republiky do roku 2013 probíhala volba prezidenta na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud nebyl v prvním kole této společné schůze nikdo z kandidátů zvolen - nezískal nadpoloviční většinu všech hlasů v obou komorách parlamentu, konalo se kolo druhé, popřípadě kolo třetí (Cabada & Vodička, 2011; Politický systém České republiky - Historie a současnost; Praha: Portál).

Volba hlavy státu roku 2003 se opakovala třikrát (15. ledna, 24. ledna a 28. ledna), měla 9 kol a v 9. kole zvítězil Václav Klaus.

Od roku 2013 je prezident republiky volen přímou volbou (Čl. 54, Hlava III., Ústava České republiky). Tato změna nabyla účinnosti 1. října 2012, a to díky přijetí ústavního zákona č. 71/2012 Sb.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože u řady položek nelze z transparentního účtu kampaně Michala Horáčka poznat, komu jsou platby odesílány. Odůvodnění obsahuje také reakci Michala Horáčka na naše hodnocení.

Transparentní účet Michala Horáčka je dostupný na jeho webových stránkách Michalhoracek.cz. Jak uvádí v rozhovoru pro Lidové noviny, jsou dostupné dva jeho účty. Konkrétně účet spolku Máme na víc, který byl založen pro potřeby kampaně a funguje od května 2017, a dále také účet na jméno Michala Horáčka, přes nějž od června již kampaň nefinancuje.

Pokud se podíváme na aktuální výdaje z rozpočtu, skutečně lze dohledat velmi podrobně jednotlivé položky, a to včetně těch, které jsou takříkajíc nízkoobjemové. Při pohledu na květnový a také červnový výpis z účtu, který je zveřejňován (nejde tedy o transparentní účet ve smyslu, že lze vidět jednotlivé pohyby v reálném čase), můžeme sledovat jednotlivé položky.

Z pohledu příjmů má Horáček nesporně pravdu. Jediným dárcem je on sám. Problém nastává u výdajů, kde velká řada položek neuvádí účet, vůči kterému probíhají platby, a ani dodavatele služeb. Z tohoto pohledu je výrok hodnocen jako nepravdivý, protože byť položky nejsou vedeny např. jako „provoz kampaně“ a lze vidět, kolik Horáček posílá např. na správu sociálních sítí nebo grafické práce (aj.), nelze zde najít, komu dané peníze posílá.

Reakce Michala Horáčka:

„Jakkoli si činnosti Demagog.cz vážím a jsem přesvědčen i o dobré vůli jeho lidí, s hodnocením "Nepravdivé" u svého vyjádření ohledně mého transparentního účtu nemohu souhlasit.Mým zadáním bylo, aby u každé platby bylo uvedeno jméno pozice uvnitř nebo mimo mého týmu číslo účtu účel platby.ČSOB nám bohužel nevyšla vstříc s odkazem na to, že ve svých formulářích nemá tak dlouhé kolonky. Museli jsme se tedy spokojit se zveřejněním pozice čísla účtu příjemce. Tak to také posíláme, odkaz zde:

ČSOB, aniž by nás o tom informovala, však čísla účtů uvádět přestala.Tuto banku ovšem nevlastním a za její kroky nejsem zodpovědný. Odpovídám jen za ty svoje. A ty jsou prokazatelně správné. Hodnotit mé vyjádření jako "nepravdivé" proto nepovažuji za fér.Naprostá otevřenost je základní charakteristikou mé kandidatury. Nic, co se jí týká, není, nebylo a nebude nepravdivé, ale vždy úzkostlivě pravdivé.

Dr. Michal Horáček“

Intenzita kampaně se nedokládá úplně snadno. Na webových stránkách Michala Horáčka je dohledatelná sekce Kde se potkáme, v níž jsou uvedeny plánované akce a rovněž i mapa s přehledem míst, které již Horáček navštívil. Všechna místa ovšem nejdou zcela identifikovat, co se týká data návštěvy. Je také otázkou, zda Horáček počtem míst zamýšlí počet navštívených obcí, nebo zda mluví o počtu různých akcí, kterých může být v daných obcích více.

Například za poslední týden, tedy od 30. června do 7. července, dle svých příspěvků na FB Michal Horáček navštívil tato místa - Opavu, Hradec nad Moravicí, Novosedly, Karlovy Vary a Boletice.

Z dostupných zdrojů nejsme schopni údaj 21 navštívených míst během týdne potvrdit ani vyvrátit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože TOP 09 sice ve svém volebním programu artikuluje potřebu hledání shody nad důchodovou reformou jako jediná strana, další subjekty však chtějí v oblasti penzí také činit různé kroky, které odpovídají jejich ideovému zaměření.

TOP 09 píše, že se chce vrátit k druhému pilíři, jenž byl zrušen, to ovšem např. levicové strany logicky nepodporují a úpravu systému vyplácení penzí vidí v dalším posilování třetího pilíře. Neznamená to tedy, že by TOP 09 jako jediná artikulovala úpravy v oblasti důchodů, jako jediná zřetelně požaduje navrácení zrušeného druhého pilíře, resp. diskuzi o tomto navrácení.

Jelikož není možné postihnout všechny politické subjekty v zemi, vybíráme pro ověření ty, které mají reálnou možnost překročit 5% hranici.

Začneme Kalouskovou TOP 09. Ta se jako jediná z analyzovaných stran ve svém volební programu zabývá důchodovým systémem o něco rozsáhleji (.pdf, str. 26). K danému uvádí:

„Naší prioritou je stabilní důchodový systém, udržitelný na desetiletí dopředu a opřený o druhý pilíř důchodového pojištění. Jeho zrušení byla obrovská chyba, neboť tím zmizel instrument k posílení individuální zásluhovosti v rámci povinného pojištění. Jsme proto kdykoli připraveni vést politickou diskusi o jeho znovuzavedení.Pokud k zavedení druhého pilíře nebude většinová vůle, pak budeme jednoznačně prosazovat další snižování sociálního pojištění a posílení státní podpory dobrovolného připojištění. K existujícímu solidárnímu principu je nutné zásadně posílit tyto individuální zásluhy v rámci povinného pojištění, a tím umožnit občanovi, aby sám odpovědně přistoupil ke své budoucnosti.“

V jiné části volebního programu také deklaruje (.pdf, str. 7), že „... znovu otevřeme diskusi o důchodové reformě s cílem dosáhnout politického konsenzu na jejím vyřešení.“

ČSSD hovoří ve svém Volebním programu pro volby 2017 (.pdf, str. 17) o změně důchodového systému a zvyšování důchodů. Toto téma zmiňuje také jako jednu ze svých priorit v dokumentu nazvaném Hlavní priority programu pro volby 2017 (.pdf).

ODS se problematice důchodů věnuje na více místech svého volebního programu, například v kapitoleNízké a jednoduché daně, kde slibuje prosadit „možnost posílat 1 % důchodového pojištění jako příspěvek na důchod pro rodiče či prarodiče“. Dále pak tato problematika objevuje v kapitoleRodinná a sociální politika.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš představil 29. 6. 2017 některé programové priority pro nadcházející volby, jedná se však zejména o daňové záležitosti. V rozhovoru pro IHNED.cz z 30. 6. 2017 Babiš uvedl: „...samozřejmě je důležitý program. Ale jak jste řekla, náš program je takový variabilní. Já jsem člověk, který uznává pravicový přístup, ale zároveň mám sociální cítění. Díky politice jsem poznal, jak lidi žijí, jak je spousta lidí chudých, a chci jim pomoct. Takže jsme někde uprostřed a ono se hraje na ty programy.“ Na webu hnutí ANO se kompletní program pro volby 2017 nenachází, hnutí jej prozatím v celé šíři nezveřejnilo.

KSČM se problematice důchodů věnuje ve volebním programu ve druhé kapitole nazvané Sociální spravedlnost a úcta k práci, kde hovoří o potřebě pravidelné a důstojné valorizace důchodů tak, aby byly naplněny potřeby starobních důchodců.

Na webu hnutí SPD, jejímž lídrem je Tomio Okamura, se program určený pro volby 2017 nenachází. Dohledat lze pouze obecné priority strany nazvané Deset zásadních programových bodů politického hnutí SPD. Zde se můžeme dočíst o nutnosti zvyšování důchodů všem o stejnou částku (bod 8 programu).

Piráti pak nabízejí teze jako „zaručený minimální důchod“ ve výši 75 % průměrné mzdy nebo větší možnosti u připojištění (třetí pilíř).

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Kalousek vytváří dojem, že jeho strana je jediná, která chce řešit penze. Sám pak definuje to, co je důchodová reforma, jejím připodobněním k systému, který rozjížděla vláda Petra Nečase (správnost této cesty nehodnotíme, pro ověření výroku je podstata této reformy podružná).

Další strany se skutečně přímo nehlásí k návratu tohoto systému, nicméně i ony představují kroky v oblasti penzí. Nenazývají to ovšem souhrnně důchodovou reformou a jde spíše o parametrické úpravy systému stávajícího.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc. Nicméně Kalousek mluví o „státním aparátu“, což navozuje dojem, že mluví pouze o počtu úředníků a ne o státních zaměstnancích. Kromě úředníků totiž vláda nabírala i např. učitele, policisty, vojáky nebo hasiče.

Přímo o 30 tisících úřednících mluví předseda TOP 09 dále v rozhovoru přímo („Koneckonců privátní sféra se potýká s nedostatkem pracovních sil a 30 tisíc úředníků absorbuje velmi rychle a ráda je zaměstná“). Zda jde o „neuvěřitelné nabobtnání“, ponecháme na posouzení čtenáře.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT.

V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má být přijato 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců. Nejde však pouze o úředníky, jsou mezi nimi i učitelé, policisté, vojáci, hasiči aj.

Výrok označujeme jako neověřitelný, protože neexistují žádná srovnatelná data, podle kterých by se počet zadaných zakázek bez výběrového řízení vládou Bohuslava Sobotky dal správně posoudit nebo porovnat s ostatními vládami České republiky.

Data o množství veřejných zakázek jsou dostupná pouze od roku 2006 a to v podobě výročních zpráv, ze kterých se nedají čerpat přesné informace o jednotlivých vládách. Rozdělit jednotlivá vládní období se dá až v novém Informačním systému o veřejných zakázkách, který funguje od začátku roku 2013. Data také zahrnují i zakázky jednotlivých krajů a objektů, které kraje spravují, nejen vládní zakázky.

Typ zakázek, které mohou proběhnout bez výběrového řízení, jsou „jednací řízení bez uveřejnění“. Vláda Bohuslava Sobotky od začátku působení (za tři roky a pět měsíců) zadala 7 824 zakázek s jednacím řízením bez uveřejnění v konečné ceně zhruba za 41,6 mld. Kč. Pro srovnání, za šest měsíců svého působení zadala vláda Jiřího Rusnoka 1 455 zakázek s jednacím řízením bez uveřejnění v hodnotě 1,4 mld. Kč. Oba údaje jsou ovšem orientační, protože zahrnují i zakázky krajů.