Přehled ověřených výroků

Miloš Zeman navazuje tímto prohlášením na předchozí výrok. V něm mluvil o tom, že všichni poslanci ze všech stran blokovali jeho návrh na navázání platů na docházku do Sněmovny (jenž ovšem nepodal). V tomto výroku mluví o tom, že všichni poslanci napříč politickým spektrem naopak hlasují pro zvyšování svých platů.

Plat poslanců a dalších představitelů státní moci (včetně prezidenta republiky) je zákonem navázán na mzdy v nepodnikatelské sféře a každoročně se tak upravuje podle růstu těchto mezd. V roce 2014 došlo k navýšení platové základny, návrh ale zdaleka nepodpořili všichni poslanci. Naopak když v roce 2010 v rámci jednoho z krizových opatření vláda zmrazovala tyto platy, získal návrh širokou podporu.

Zákon č. 236/1995 Sb., který se zabývá mimo jiné platy poslanců, byl novelizován několikrát, změny se ale většinou netýkaly přímo výše platů. Ta se naposledy zvyšovala novelou z roku 2014, kdy se v letech 2015 až 2018 postupně navyšuje základ pro výpočet výše platu, který se odvozuje od výše mezd v ekonomice (nepodnikatelské sféře). Naopak v krizových letech 2011 až 2014 byly platy představitelů zákonem zmrazeny.

Zvýšení základny pro platy představitelů bylo schváleno v roce 2014. Původní vládní návrh počítal pouze s úpravou základny pro platy soudců, byla však předložena řada pozměňovacích návrhů, kde se navyšuje platová základna i pro poslance a další představitele státní moci. Zvýšení platů bylo nakonec schváleno ve znění, které navrhl předseda Sněmovny Jan Hamáček. Ve třetím čtení byl návrh schválen hlasy ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a některých poslanců ANO. Řada poslanců ANO se pak zdržela, stejně jako TOP 09, ODS i Úsvit. Několik poslanců hlasovalo aktivně proti. Senátoři se návrhem vůbec nezabývali. To v praxi toho, jak funguje legislativní proces, znamená, že návrh podpořili.

Pro zmrazení platů poslanci skutečně hlasovali poměrně jednotně, vládní návrh z roku 2010 měl podporu napříč politickým spektrem jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.

Miloš Zeman používal ve veřejném projevu vulgární výrazy vícekrát. Sám uvádí příklad z rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Hovory z Lán z 2. 11. 2014, ale i zde hovořil vulgárně na několika místech:

V čase 35:10 prezident Zeman říká: „Víte, co je to pussy? Ku*da. V textech této skupiny je ku*da sem, ku*da tam.“ Dále v čase 35:58 vyřkl následující: „Nebudu se zastávat, teď jsem chtěl říct ku**v, ale nejsem Schwarzenberg, který používá tyto výrazy.“

Další vulgární výraz použil v čase 47:15: „Vláda podle mě udělala ve svém konání jednu zásadní chybu – podlehla panu Kalouskovi a zkur**la služební zákon.“ Poslední vulgaritou Hovorů z Lán je citace z času 48:25, kdy Miloš Zeman říká :„Jsem inspirován panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká hov*o.“ Na webu Českého rozhlasu jsou vulgarismy Miloše Zemana ze záznamu „vypípána“, nicméně je možné přehrát si je například na kanálu YouTube. Miloš Zeman se vulgárně vyjadřoval také v minulosti, a to v době, kdy byl předsedou vlády. V roce 2002 se vyjadřoval o svém vztahu s novináři takto: „Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurv**kami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Vulgárně Zeman mluvil v roce 2002 také na adresu tehdejšího senátora Michaela Žantovského: „Mimochodem říká se mu Skútr a já jsem se pořád ptal, co to znamená. Není to karosovaný motocykl, je to zkratka, kterou ostře odsuzuji a kterou ho oblažují jeho kolegové ze Senátu a která zní Zku**ený trpaslík. Ale já v žádném případě nechci kritizovat pana Žantovského za jeho fyzický vzrůst, i když v jeho případě zhruba odpovídá jeho intelektuální potenci.“

Miloš Zeman přijal starosty vítězných obcí ze soutěže Vesnice roku 12. ledna 2017. Této soutěže se mohou zúčastnit obce, ve kterých žije maximálně 7 a půl tisíce obyvatel.

V rámci hodnocení nejsme schopni doložit, co říkali jednotliví starostové hlavě státu během přijímání na Hradě, záznam z této akce není dostupný. Je dohledatelný pouze krátký projev hlavy státu z tohoto setkání.

V každém případě se můžeme podívat, nakolik se v daných vesnicích roku v jednotlivých krajích měnil počet obyvatel. Vybíráme tedy vítěze jednotlivých krajských soutěží (jde o vítěze ve 13 krajích, v Praze se toto ocenění neuděluje) a k porovnání vybíráme celková čísla obyvatel za delší období, tj. z doby před 8 lety, před 4 lety a aktuální. Vycházíme z údajů Českého statistického úřadu.

Miloš Zeman oceněné obce dal během svého vystoupení za vzor, jelikož jejich populace (podle jeho slov) má růst. Data od roku 2008 dokládají, že počet obyvatel se zvýšil v celkem 9 obcích, ve 4 z nich naopak poklesl.

VesniceObyvatel 2008Obyvatel 2012Obyvatel 2016Cehnice (Jihočeský)464476489Kozojídky (Jihomoravský)492509522Valy (Karlovarský)386442468Lípa (Vysočina)1 0681 1091 154 Rudník (Královéhradecký)2 2462 2222 163 Prysk (Liberecký)437456444Velké Hoštice (Moravskoslezský)1 7771 7651 830Hněvotín (Olomoucký)1 4041 6721 802Sebranice (Pardubický)928981984 Konstantinovy Lázně (Plzeňský)946932909 Úholičky (Středočeský)673738773 Nové Sedlo (Ústecký)2 7212 6272 576Kašava (Zlínský)916912897

Sledovali jsme také, nakolik se v jednotlivých oceněných obcích změnil v období od roku 2008 průměrný věk obyvatel. Miloš Zeman dává totiž jednotlivé obce za vzor v tom, že kromě nárůstu počtu obyvatel (resp. že se lidé odsud nevystěhovávají) zde roste také počet mladých lidí. V podstatě ve všech obcích se průměrný věk zvýšil, to ovšem koreluje s celkovým stárnutím české populace.

Data Českého statistického úřadu ukazují, že v roce 2008 byl průměrný věk v České republice 40,5 roku a v roce 2016 se zvýšil na 42 let. Jde tedy o nárůst 1,5 roku.

Z oceněných obcí tři stárnou rychleji, než je průměr České republiky. Konkrétně jde o Rudník v Královéhradeckém kraji, kde se průměrný věk zvýšil od roku 2008 o 3,3 roku, dále o Konstantinovy Lázně na Plzeňsku, kde se věk zvýšil o téměř 4 roky a také o Kašavu ve Zlínském kraji. Zde populace zestárla o 2,3 roku.

VesnicePrůměrný věk 2008Průměrný věk 2012Průměrný věk 2016Cehnice (Jihočeský)40,941,141,1Kozojídky (Jihomoravský)39,139,640,6Valy (Karlovarský)40,940,942,1Lípa (Vysočina)38,739,740,0 Rudník (Královéhradecký)39,440,742,7 Prysk (Liberecký)40,340,342,3Velké Hoštice (Moravskoslezský)39,040,140,3Hněvotín (Olomoucký)38,038,138,8Sebranice (Pardubický)36,737,438,9 Konstantinovy Lázně (Plzeňský)43,145,547,0 Úholičky (Středočeský)39,039,140,2Nové Sedlo (Ústecký)38,139,239,9 Kašava (Zlínský)38,039,640,3

Průměrný věk ovšem nemusí zcela přesně popisovat počty mladých lidí, resp. může být tento údaj zkreslující. Požádali jsme proto Český statistický úřad o informaci o bližší věkové struktuře v jednotlivých obcích. Výrok je prozatím hodnocen jako neověřitelný.

Hlavním důvodem zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo opravdu nezákonné použití odposlechů. Krajský soud v Praze je v této části názorem Vrchního soudu vázán, to však neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným. Státní zastupitelství může předložit jiné důkazy a soud může rozhodnout o Rathově vině. Tezi o tom, že majetné osoby jsou nepostižitelné, proto hodnotíme jako nepravdivou.

Případ bývalého poslance Ratha začal v roce 2012 jeho zadržením. Krajské státní zastupitelství pak na základě obvinění ze zmanipulování zakázky na opravu zámku Buštěhrad podalo obžalobu ke Krajskému soudu v Praze. Ten exposlance Ratha v červenci 2015 shledal vinným a uložil mu trest ve výši osmi let a šesti měsíců a k tomu trest propadnutí majetku. Proti tomuto rozsudku podal exposlanec Rath odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.

Vrchní soud v prosinci loňského roku usnesením rozhodnutí Krajského soudu zrušil a vrátil mu jej k novému rozhodnutí. Hlavní důvod pro zrušení rozsudku Krajského soudu shledal Vrchní soud v zásadní procesní vadě, „kterou je nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí.“ (bod 86 usnesení, které uveřejnil server neovlivni.cz). Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán 2. února letošního roku k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud začal včera projednávat.

Co se týče dalšího postupu, vzhledem k tomu, že je stížnost podávána v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud může pouze rozsudkem vyslovit, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Rozhodnutí Vrchního soudu se tak nezruší, pouze se jeho postup shledá v rozporu se zákonem. Případ tak po jakémkoliv rozhodnutí Nejvyššího bude pokračovat u Krajského soudu v Praze.

Krajský soud v Praze je názorem Vrchního soudu vázán, avšak pouze co se týče části rozhodnutí týkající se odposlechů. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tak neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným (Vrchní soud se v bodu 143 usnesení dokonce se zásadními skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze ztotožnil), pouze budou muset být předloženy jiné důkazy než ty stávající. Případný nový trest však nemůže být vyšší než ten původní.

Výrok prezidenta Zemana o tom, že dostatečně majetné osoby se nemusí obávat trestního postihu, je nepravdivý. Nelze zobecňovat situaci, která nastala v rámci jednoho případu, na všechny případy, ve kterých bude obviněným majetná osoba. Ostatně případy z minulosti i rozhodnutí soudu prvního stupně, který exposlanci Rathovi uložil trest nepodmíněného odnětí svobody na osm a půl roku, tuto tezi vyvrací.

Dle ministerstva spravedlnosti se v roce 2015 platy okresních soudců s náhradami pohybovaly v rozmezí od 70 900 do 143 600 korun v závislosti na délce praxe a pracovním zařazení. Platy soudců se vypočítávají dle koeficientů ustanovených v zákoně o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci z roku 1995 a platové základny, kterou určuje ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením.

Poslední úprava platu soudců pochází z listopadu loňského roku, kdy ministerstvo určilo jako jejich platovou základnu částku 80 490 korun (. pdf, str. 6). Mzda okresního soudce se vypočítá jako platová základna krát koeficient, tedy 80 490 x 0,88 = 70 900. Okresní soudce si tedy v prvních pěti letech svého působení v taláru vydělá přinejmenším necelých 71 000 korun měsíčně. Po pěti letech se hodnota koeficientu zvyšuje z 0,88 na 1,01.

Dle § 60 zákona o soudech, soudcích a přísedících může být soudcem ustavena osoba, která dnem jmenování dosáhla 30 let věku.

Miloš Zeman tento výrok vyřkl (stejně jako předchozí o platech) v reakci na otázky dámy z publika, která popisovala svou negativní zkušenost s justicí a následně položila dotaz (čas 9:30):

„Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na naše soudy.“

Hlava státu tak reagovala konkrétními příklady (platy a tímto výrokem) na českou justici obecně.

Ke konkrétnímu uvedenému příkladu. Prezident Zeman má pravdu v tom, že soudce Pavel Zelenka (který také označil odposlechy v kauze Davida Ratha za nezákonné, pozn. Demagog.cz) soudil případ tříletého dítěte, malé Lucie, která zemřela následkem týraní svého nevlastního otce v roce 1993. Muž opravdu nevlastní dceru nejprve zbil obojkem pro psa, topil jí ve vaně a následně nutil jíst vlastní zvratky, kterými se dívka udusila.

Miloš Zeman se mýlí v tom, že soudce Zelenka rozhodoval v první instanci a překvalifikoval trestný čin nevlastního otce tříleté Lucie. Zelenka rozhodoval v případu odvolání v této kauze a několikrát zrušil verdikt soudu nižší instance, který muže odsoudil třikrát k patnácti letům a jednou ke dvanáctiletému trestu vězení za zvláště trýznivou vraždu. Sám soudce Zelenka nakonec rozhodl o podmíněném trestu na jeden rok za neposkytnutí pomoci (tedy nikoliv jak tvrdí prezident Zeman za „ublížení z neznalosti“).

Později byl verdikt zrušen Nejvyšším soudem pro stížnost ministra spravedlnosti a po dalším právním boji dostal muž trest odnětí svobody na osm a půl roku za ublížení na zdraví, ze kterého si odseděl dvě třetiny.

Na závěr svého výroku Zeman uvedl (čas 12:10):

„Ptala jste se (Zeman se obrací k tazatelce, pozn. Demagog.cz) mě, co si myslím o naší justici. Justice není žádný abstraktní pojem. Justice jsou lidé. Justice jsou konkrétní soudci včetně soudce Zelenky. Takže tím jsem vám řekl svůj názor.“

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože jednak obsahuje několik nepřesností (což je v dané věci sekundární), především však Zeman na rozhodnutí jednoho soudce, jenž kritizuje (jako factcheck nehodnotíme, zda právem), popisuje vadu systému justice. Nicméně je faktem, že i přes rozhodnutí zmíněného soudce si právě justiční systém dokázal poradit tak, že daný obžalovaný skončil ve vězení, byť zmíněný soudce Zelenka rozhodl o podmíněném trestu.

Výrok byl reakcí na otázku, co prezident sám udělal pro jižní Moravu. O průběhu vyjednávání však máme pouze zprávy z médií, které o roli prezidenta v tomto vyjednávání příliš nehovoří, není tedy jisté, zda se ve věci nějak výrazněji angažoval. Sama investice ale hlavně stále není stoprocentně potvrzena, jak to prezident na setkání s občany prezentoval.

V jihomoravské obci Pasohlávky má skutečně na konci roku 2018 vzniknout rozsáhlý lázeňský areál. Investorem má být investiční fond čínské provincie Hebei. Spolupráce byla dojednána v listopadu 2015, kdy se do Číny spolu s Bohuslavem Sobotkou vydal i tehdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek. Partnerem na české straně má být společnost Thermal Pasohlávy, vlastněna krajem a obcí.

Projekt byl definitivně stvrzen podpisem smlouvy v červnu 2016, podle zpráv z médií se má jednat o investici za 80 milionů eur, tedy přibližně 2,16 miliardy korun.

Podle posledních zpráv však ještě investice není jistá. „Stále jednáme. A to o podobě možné spolupráce. Ta může a nemusí dopadnout,“řekl v květnu deníku Rovnost člen představenstva společnosti Thermal Pasohlávky Tomáš Ingr. Na květnové cestě do Číny tak doprovodila prezidenta Zemana i tříčlenná delegace z jihomoravského kraje. Výsledkem bylo další memorandum, které potvrzuje záměr pokračovat ve výstavbě. „Zatím nelze říct, zda se to na 100 procent povede, ale máme nové memorandum o společném postupu. Do 30. 9. musí Thermal Pasohlávky a RiseSun předložit projektový záměr, o kterém rozhodne rada a zastupitelstvo kraje, zda budeme pokračovat,“ říká k tomu náměstkyně hejtmana Taťána Malá, která dodává, že projekt má politickou podporu i podporu prezidenta.

Podle MF DNES mají však největší zásluhu na dojednání spolupráce tři muži – bývalý hejtman Michal Hašek, premiér Bohuslav Sobotka a prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslav Tvrdík. O vlivu Miloše Zemana při těchto jednáních nejsou žádné zmínky.

Dodejme, že čínské investice, které často Miloš Zeman slibuje, zatím podle analytiků nepřicházejí v takové míře, jak by se podle prezidentových veřejných prohlášení dalo očekávat.

Prezidentův výrok se odvíjí od zásadního tématu a tím je tzv. teritorialita exekutorů. Nyní totiž mohou exekutoři usilovat o „zakázky“ v podobě exekucí na celém území České republiky. Toto ale často vede k nárůstu konkurence mezi jednotlivými exekutory, kteří se snaží získat co nejvíce případů, což prezident považuje za problém. Pokud by činnost exekutorů byla místně omezena (podle principu teritoriality), směl by daný exekutor vymáhat dluhy pouze v okrese nebo kraji jeho působení a tedy pouze u dlužníků, kteří mají trvalé bydliště v tomto místě působení. Na rozporuplné praktiky upozorňují i Reportéři ČT.

Jako příklad rozsáhlého exekutorského úřadu a rozpínající se moci při vymáhání pohledávek popisuje přerovského Tomáše Vránu. Celá kauza týkající se exekutora Tomáše Vrány je složitější. V současnosti již tento exekutor dluhy nevymáhá, protože po nátlaku ministra spravedlnosti Roberta Pelikána v březnu 2016 skončil svou činnost. Pelikán podal na Vránu kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. V roce 2012 bylo tomuto úřadu uděleno sedm výtek, také na přerovský úřad spadá mnoho stížností. Exekutorský úřad Přerov však v této době tvrdil, že nadměrný počet stížností je způsobem i tím, že provádí nejvíce terénních šetření v rámci celé republiky. Na exekutora Vránu mířily četné stížnosti kvůli nekalým praktikám a na konci svého působení byl nařčen ze zpronevěry.

V době, kdy Vrána na exekutorském poli působil, měla jeho exekuční kancelář 200 zaměstnanců a obsluhovala okolo 60 000 exekucí ročně. Právě velikost exekutorských kanceláří se stává problémem, protože velké kanceláře mají velkou tržní sílu. Boj o zakázky pak může vést i k tomu, že exekuce jsou prováděny nesprávně a nepřiměřeně. Právě Tomáš Vrána a exekutorský úřad v Přerově patřil svého času k nejrozsáhlejším, na což právě prezident Zeman poukazuje.

Jisté nepřesnosti se Zeman dopouští i použitím výrazu „exekuční firma“. Soudní exekutor je totiž je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem.

Celkově však výrok musíme hodnotit jako nepravdivý, a to právě z toho důvodu, že jmenovaný přerovský exekutor Vrána již tuto činnost od března 2016 neprovozuje.

V případě oddlužení musí opravdu dlužníci dokázat, že mohou splnit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. To je však pouze podmínkou pro to, aby soud vůbec oddlužení povolil. Dlužníci pak musí plnit povinnosti stanovené zákonem, jinak nemohou po skončení oddlužení podat návrh na osvobození od zbývajících dluhů. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Osobní bankrot, nebo-li oddlužení, je jedním ze způsobu řešení úpadku dlužníka. Osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení je pouze dlužník-nepodnikatel. Dlužník-podnikatel může podat návrh na oddlužení pouze v zákonem stanovených případech. Aby byl návrh úspěšný, musí být naplněny zákonné předpoklady, přičemž jedním z nich je schopnost dlužníka uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Hranice schopnosti uspokojit 30% pohledávek se váže pouze k rozhodnutí soudu o povolení oddlužení, neznamená to, že při dosažení hranice 30% uspokojení pohledávek oddlužení zčistajasna skončí, naopak bude pokračovat až do naplnění zákonných podmínek.

Postup pro podání návrhu je následující. Dlužník podá soudu návrh na povolení oddlužení, ten návrh posoudí a buď jej odmítne (pokud návrh nemá zákonné náležitosti a navrhovatel je ani přes výzvu neodstraní), zamítne (když lze předpokládat, že dlužník není schopen uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů) nebo povolí.

Po rozhodnutí o povolení oddlužení následuje volba způsobu provedení oddlužení. O ní hlasuje schůze věřitelů dlužníka, přičemž má dvě možnosti: zpeněžení majetkové podstaty dlužníka (tzn. vyřazení jej z ekonomického života prodejem jeho majetku) nebo plnění splátkového kalendáře, který spočívá ve splácení pohledávek nezajištěným věřitelům z příjmu dlužníka po dobu pěti let a povinnosti dlužníka chovat se stanoveným způsobem. Rozhodnutí o schválení vybraného způsobu však stejně jako v případě povolení oddlužení připadá soudu.

Po provedení oddlužení mohou nastat dvě situace. Pokud dlužník splní řádně a včas veškeré povinnosti, může navrhnout soudu, aby jej osvobodil od zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení, tzn. aby mu smazal všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Soud jej pak od těchto pohledávek osvobodí usnesením. Pokud naopak tyto povinnosti nesplní, soud mu zbývající dluhy nesmaže a věřitelé budou moci své pohledávky vymáhat dál.

Vzhledem k překotnému vývoji v oblasti insolvenčního práva bychom chtěli zmínit dvě novelizace insolvenčního zákona týkající se oddlužení. Jednu již platnou a účinnou od 1. července letošního roku, druhou teprve ve fázi návrhu nacházejícího se v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. První novela přináší možnost kombinace oddlužení a zpeněžení majetkové podstaty či její části. Druhá, připravovaná novela, pak mění podmínky splnění oddlužení, kdy k současnému pětiletému splátkovému kalendáři přidává možnost (.pdf, str. 7, §412a) využití splátkového kalendáře tříletého (zde musí dlužník splnit aspoň 50 % pohledávek) a sedmiletého (v tomto případě postačuje, že dlužníkovi nebylo oddlužení zrušeno).

Miloš Zeman mluví o průvodci To je Brno, který vydalo brněnské Turistické informační centrum. V něm se (zdroj Idnes) o městě Kuřim uvádí:

„Specifická variace pracovního tábora, kam se lidé stěhují zcela dobrovolně a jehož hlavní dominantou je průtah pro auta vedený samotným centrem města, se nachází 15 kilometrů severně od Brna. Obtížně se zde hledá cokoli hezkého a a to i bizarním smyslu slova. Jedná se o neustále se rozšiřující ‚pomník ztráty lidské soudnosti‘.“

Autorem textu je sociolog Stanislav Biler. Ten ovšem členem hnutí Žít Brno není. Samotné politické hnutí poskytlo následující vyjádření:

„Dobrý den, pan Biler není členem politického hnutí Žít Brno a ani jím nikdy nebyl.“

Toto politické hnutí (dříve recesistický spolek, ve kterém Biler působil) má své zastoupení na komunální úrovni v Brně a také má jednoho krajského zastupitele v Jihomoravském kraji. Bilerovo jméno není dohledatelné jak mezi kandidáty na serveru Volby.cz (tedy za hnutí nekandidoval v žádných volbách), tak ani v dalších zdrojích, který by o něm jako členovi politického hnutí mluvil. Nefiguruje rovněž mezi zakladateli, což dokládá registrační list, který se jali budoucí členové podat na Ministerstvo vnitra.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť členové hnutí Žít Brno ve skutečnosti danou věc nenapsali. Napsal ji člověk jim blízký, který ovšem není členem tohoto subjektu.