Přehled ověřených výroků

Na základě doplňujících informací bylo odůvodnění doplněno.

Bývalý ministr Kalousek de facto spustil vydávání korunových dluhopisů soukromými společnostmi, a to především tím, že "oživil" legislativu pocházející z 90. let. Především ministerskými návrhy vypustil a následně vrátil ustanovení o nedanění korunových dluhopisů, zejména ale také ještě předtím, než bylo toto ustanovení opětovně zrušeno (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru PSP), vydal sérii státních korunových dluhopisů, čímž spustil vlnu emisí soukromých firem. Lze tedy říci, že státní emisí legitimizoval takovýto postup.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO. Lze tedy říci, že Kalousek svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat.

Podle Zprávy o stavu Romské menšiny za rok 2015 (str. 35–36) Úřad práce nijak neeviduje příslušnost uchazečů k Romské menšině, sledování přesné nezaměstnanosti Romů je proto velmi složité. Je však možné usuzovat, že jejich zaměstnanost roste nebo klesá podle toho, jak se vyvíjí celková nezaměstnanost v ČR. Ta dlouhodobě klesá, takže je možné usuzovat, že klesá i míra nezaměstnanosti Romů.

To například dokládá porovnání odhadovaného procenta nezaměstnanosti Romů ve sledovaných sociálně vyloučených lokalitách z let 2006a 2015. Zde došlo ke snížení z původně odhadovaných 90–100 % na 80–85 % v roce 2015. Tento rozdíl hovoří o zlepšení situace, nicméně nezaměstnanost Romů v těchto lokalitách je podle odhadu stále velmi vysoká.

Jak však již bylo zmíněno, Úřad práce ČR nerozlišuje, zda se uchazeč hlásí k Romské menšině, není proto možné najít přesné statistiky, které by se na nezaměstnanost Romů zaměřovaly. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Zmíněný pozměňovací návrh pocházel skutečně z dílny poslaneckého klubu ČSSD, viníků „solárního tunelu“ však bylo ve skutečnosti více.

Matěj Stropnický má na mysli zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energií, konkrétně pak pozměňovací návrh poslankyně sociální demokracie Šedivé z roku 2005, který měl snížit možné meziroční snížení výkupních cen elektřiny ze slunečních elektráren z původních 10 % na polovičních 5 % (§6, odst. 4). Šedivá tedy navrhla fakticky omezení možností regulátora reagovat na další možný vývoj.

Je ale nutné dodat, že návrh Šedivé v hlasování neprošel. Fakticky totožný návrh předložil poslanec Ladislav Urban z KSČM (seznam všech PN je dostupný zde - Urbanův nese označení E2). Právě ten získal nakonec podporu a prošel. V tomto ohledu by tedy Stropnický měl vinit spíše komunisty a ne sociální demokraty. Ti také spolu s poslanci US-DEU návrh protlačili.

Samotný zákon v té době hladce prošel Poslaneckou sněmovnou i Senátem, svým podpisem jej však odmítl opatřit tehdejší prezident Václav Klaus, jehož musel zastoupit nově nastoupivší premiér Jiří Paroubek. Investorům krom jiného garantoval minimální výkupní cenu za jednotku elektřiny na 15 let dopředu.

Problém nastal v letech 2008 a 2009, kdy se za každoročního skokového nárůstu výkupních cen za elektřinu z fotovoltaických zdrojů výrazně snížily náklady na výstavbu samotných elektráren především díky levnějšímu dovozu článků z Číny. Vysoké výkupní ceny vedly k výraznému nárůstu počtu investorů v solární energetice, jejichž podpora se promítla do cen elektřiny i samotným spotřebitelům. Trend se tehdejší vládní koalici ve složení ODS, KDU-ČSL a SZ podařilo zastavit až prosazením novely, která zrušila garantovanou podporu pro vysoce ziskové energetické zdroje. Dodejme ovšem že v tomto období rovněž padla koaliční vláda a nastoupil Fischerův úřednický kabinet.

Zmiňovaná novela byla předložena sněmovně 18. listopadu 2009, tedy mnoho měsíců po vypuknutí solárního boomu. Odpovědnost tedy nepadá jen na přílepek poslankyně Šedivé, ale i na možnou liknavost dalších vlád a odpovědných orgánů. Je pravdou, že zelení přímo problém s výkupními cenami nezpůsobili, jak jim je nezřídka vytýkáno, nicméně svalení odpovědnosti na jeden konkrétní návrh sociální demokracie, je nekorektní.

Andrej Babiš v červnu 2014 na zasedání Rady ministrů financí ECOFIN přednesl návrh, který se týkal tzv. reverse charge - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. Už dříve ale Evropská komise řešila reverse charge zdanění, týkalo se však pouze některých položek. Evropská unie se podobnými mechanismy zabýváuž od roku 2009.

DPH patří v rámci EU k harmonizovaným daním, u nichž dochází ke sblížení daňových legislativ v jednotlivých státech a pravidla pro jejich výběr jsou určována EU. Babiš však prosazuje, aby reverse charge u DPH závisel na rozhodnutí vlády jednotlivého státu.

V září 2015 kritizoval exministr financí Evropskou komisi kvůli tomu, že se nedostatečně věnuje problémům s daňovými úniky. Babiš již delší dobu na evropské úrovni prosazuje, aby státy mohly samostatně určovat, jaké zboží a služby budou podléhat přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge.Žádal výjimku, aby ČR mohla zavést přenesenou daňovou povinnost u všech služeb v hodnotě nad 10 tisíc eur (cca 2,7 milionů korun). Evropská komise ale tuto žádost zamítla už v říjnu 2015.

Babiš to ale nevzdal. Evropská komise svolila k vypracování analýzy dopadů přenesené daňové povinnosti a Česká republika získala podporu i u ostatních zemí. V prosinci 2016 komise představila svůj návrh. Návrh neumožňuje použít obecný reverse charge na plnění nad 10 000 euro přímo, ale až na základě povolení ze strany komise.Pro ČR jsou podmínky návrhu přísné a Babiš se proti tomu vymezil. Aktuální stav je takový, že stále není daný návrh ani schválen, jak vyplývá z vyjádření ministerstva financí, které mapuje jednání Ivana Pilného na ECOFINu.

Ministr Babiš ale není prvním českým politikem, kterému se podařilo v EU vymoci projednávání nějakého legislativního návrhu. Např. v červenci 2016 na návrh českého premiéra Sobotky představila komise na základě české iniciativy balíček podpůrných opatření na pomoc stabilizace trhu s mlékem a vepřovým masem.

Pražská koalice ve volebním období 2010–2014 doznala změn skutečně celkem třikrát. Občanští demokraté nejprve utvořili koalici s ČSSD, o rok později však spojili své síly s vítězem voleb, stranou TOP 09. Primátorem byl v obou případech Bohuslav Svoboda z ODS.

Po další koaliční krizi byl primátor odvolán a ustavila se nová koalice TOP 09 s ČSSD v čele s novým primátorem Tomášem Hudečkem z TOP 09.

Miliardou korun byly sportovní dětské oddíly podpořeny v roce 2017. Oproti roku 2016 se jednalo o trojnásobné navýšení, a to díky zvýšení rozpočtu MŠMT z 3,7 miliard korun na 6 miliard korun.

Tomio Okamura má pravdu v tom, že je v současné době poptávka po manuálních pracovnících a řemeslnících. Statistiky potvrzující zaměstnávání cizinců v těchto profesích však bohužel nejsou k dispozici, stejně jako není možné přesně určit, které konkrétní vysokoškolské obory mají jakou míru nezaměstnanosti (Okamura mluví o „filozofických multikulturních oborech“, což je navíc poměrně nejasné označení).

Můžeme konstatovat, že humanitní a sociálněvědní obory, které se vyučují na filozofických fakultách, nemají nijak vysokou nezaměstnanost, nicméně opět nemáme k dispozici data dokazující to, do jaké míry jejich absolventi nacházejí uplatnění ve svých oborech. Kvůli nedostatku přesných statistik proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Výrok má několik částí, u nichž postupně shrneme, jaké informace jsou dostupné. Nejprve Okamura mluví o chybějících manuálních profesích. V tomto ohledu mu dávají statistiky o volných pracovních místech za pravdu, jak je vidět v následující tabulce zpracované podle analýzy Úřadu práce ČR.

Jak moc jsou pak v těchto profesích zaměstnáváni cizinci, není možné přesně ověřit. Podle ČSÚ bylo v roce 2015 zaměstnáno více než 323 tisíc cizinců (registrovaných Úřadem práce ČR kvůli pracovnímu povolení) a dalších skoro 84 tisíc s platným živnostenským povolením. Úřad práce však o aktuální zaměstnanosti cizinců neposkytuje podrobnější údaje, proto nelze zjistit, v jakých oborech a profesích se nejvíce uplatňují.

Nyní se podíváme na nezaměstnanost absolventů humanitních oborů, kteří tvoří většinu na filozofických fakultách. Podle ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) měly (.xlsx, záložka 2016) k 20. lednu 2017 všechny filozofické fakulty dohromady 6265 absolventů. Úřad práce vypracovává dvakrát ročně statistiku absolventů, kteří jsou v jeho evidenci. Použili jsme údaje (.zip, soubor: Absolventi podle škol a oborů) z 30. dubna 2017. Dohromady je 288 nezaměstnaných z filozofických fakult, což tvoří 4,6 % absolventů těchto fakult. O tom, že i přes množství absolventů humanitních oborů klesá jejich nezaměstnanost, vypovídá také analýza Českého rozhlasu. Podle ní bylo nezaměstnaných v oborech humanitních a společenských věd v roce 2014 4,1 % (za obecné nezaměstnanosti 6 %), v roce 2004 5,4 % (za obecné nezaměstnanosti 8,2 %). Vidíme tedy, že nezaměstnanost v těchto oborech nijak neroste. Je však na místě uznat, že ne vždy získají absolventi uplatnění ve vystudovaném oboru, jak podotýká Tomio Okamura.

Pro srovnání jsme stejně zpracovali také zmíněná učiliště. Pod ně spadají tzv. střední odborná učiliště, kde studenti získají střední vzdělání s výučním listem, a také kategorie vzdělání E a H. Statistická ročenka (Tabulka D2.2.3 - Střední vzdělávání s výučním listem, denní forma vzdělávání – školy, žáci, nově přijatí, absolventi – podle skupin oborů vzdělání) MŠMT uvádí 20 730 absolventů za školní rok 2016/2017. Upozorňujeme však, že pokud se podíváme na počet (.zip, soubor: Absolventi podle škol a oborů) absolventů učilišť na Úřadu práce ČR z 30. dubna 2017, narazíme na to, že některá střední odborná učiliště jsou zároveň spojena i s jiným typem vzdělávání, např. vyšší odbornou školou, gymnáziem nebo základní školou. Data tedy slouží spíše pro srovnání a kvůli neoddělitelnosti je nelze považovat za zcela přesná. Ve skutečnosti můžou být ještě o něco nižší. Počet absolventů učilišť, kteří jsou nezaměstnaní, je tedy 911, procentuálně vyjádřeno 4,39 %. Podíl nezaměstnaných, již vystudovali učiliště nebo filozofickou fakultu, je tedy v současnosti téměř totožný – liší se o 0,21 %. Aktuální míra nezaměstnanosti (.pdf) je přitom 3 %.

Jen třetina absolventů oboru gastronomie, hotelnictví a cestovní ruch se uplatní ve svém oboru. Na druhou stranu však není korektní podsouvat škole jako motivaci pro počet otevřených míst pouze příspěvek od státu. Školy jsou vázány počty míst podle nařízení vlády, nemohou vypsat obory a počty studentů, pro jaké se samy rozhodnou - výjimky v počtů žáků ale může teoreticky povolit zřizovatel školy.

Počet studentů v odborném vzdělávání upravuje nařízení vlády, které ustanovuje, že studentů se zaměřením na stravovací a ubytovací služby (kód skupiny oborů 65) může být v oborech zakončených vyučením nejvýše 8 na učitele. V takto zaměřených oborechs maturitní zkouškou nejvýše 17, v posledním ročníku pak 12 žáků na učitele. Dalším kritériem je kapacita školy, která je uvedena v rejstříku příslušného krajského úřadu nebo ministerstva školství podle § 144školského zákona. Je zde uveden nejvyšší počet žáků vzhledem ke kapacitám na stravování, případně kapacitě lůžek, také je specifikováno, jaká je kapacita pro jednotlivé využívané obory.

Výjimku povoluje zřizovatel, kterým můžebýt kraj, obec, svazek obcí, ministerstva, registrované církve nebo právnická osoba a organizační složka státu. Je tedy zjevné, že školy samy o své vůli ani nemohou vypisovat obory s cílem získat co nejvíce studentů s cílem získávat co nejvyšší příspěvky od státu.

Přijímací řízení na střední školy se uskutečňuje v jednotlivých kolech, která jsou vyhlašovaná ředitelem. Musí být vyhlášené minimálně jedno kolo přijímacího řízení. Ředitel určí pro každé z nich jednotné podmínky a předpokládaný počet přijatých uchazečů.

Pokud se podíváme na počet uchazečů o obor cestovní ruch, ten se v posledních letech snižuje. Důsledkem toho je nižší počet přijatých studentů. V minulém roce bylo plánováno přijmout až 2044 uchazečů o studium. Skutečně jich bylo přijato pouze 1525.

Ve zprávě o přechodu absolventů středních škol na trh práce z roku 2014 se uvádí, že 33 % absolventů skupiny oborů gastronomie, hotelnictví a turismus zakončených maturitou se po dostudování střední školy uplatní v tomto oboru. Po třech letech od ukončení studia je to jen 24 %. Ve zprávě nejsou blíže uvedené jednotlivé obory (.pdf, str. 34). Není tedy možné přesně určit, jaký na tom mají podíl absolventi oboru cestovní ruch. Pod skupinu oborů gastronomie, hotelnictví a turismus ukončených maturitou patří i obor hotelnictví. Je však možné konstatovat, že procento absolventů, kteří se uplatní ve svém oboru, je nízké.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Česká republika nemá povinnost přijmout 6200 muslimských imigrantů, kteří nepožádali o azyl v první bezpečné zemi svého příchodu, jak prezident tvrdí.

Česká republika má na základně dobrovolných kvót (přijatých jednomyslně českou vládou) a kvót, které odhlasovali ministři vnitra států Evropské unie, přijmout 2 691 uprchlíků, kteří si požádali o azyl v Řecku a Itálii, tedy většinou v prvních bezpečných zemích svého příchodu. Dalších 400 má Česká republika přijmout na základě dobrovolnosti z třetích zemí. Celkový počet přijatých uprchlíků v České republice se tedy měl pohybovat okolo tří tisíc. Nemělo by tak tedy jít o 6 200 migrantů, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Reálně ovšem proces přesídlování ani neprobíhá, Česká republika přijala takto pouhých 12 lidí z Řecka, z Itálie pak nikoho.

Vzhledem k tomu, že Česká republika přijala několik křesťanských uprchlíků a mezi deseti mimo evropskými národnostmi, které nejčastěji žádali v roce 2015 o azyl v zemích Evropské unie, se ve všech státech vyskytuje křesťanská komunita (v Eritrei a Nigérii jde dokonce o většinu obyvatelstva), nelze předpokládat, že by všichni uprchlíci, které by Česká republika přijala, byli muslimové.

Přestože migranti přichází do Evropské unie především z Afriky a z Blízkého východu, nedá se s jistotou říct, že se jedná pouze o lidi vyznávající islám. Pokud se zaměříme na prvních deset nejčastějších mimo evropských národností, které nejčastěji žádaly v roce 2015 o azyl, zjistíme, že se jednalo o Syřany, Afgánce, Iráčany, Pákistánce, Eritrejce, Nigerijce, Somálce, Íránce, občany Mali a Bangladéše. Tyto státy nejsou pouze muslimské. Křesťanská komunita v Sýrii čítala k roku 2010 5,2 procenta obyvatelstva země (1,060,000 obyvatel), v Afghánistánu 0,1 procento (30 000 obyvatel), v Iráku 0,9 procenta (270 000 obyvatel), v Pákistánu 1,6 procenta (2 760 000 obyvatel), v Eritrei 62,9 procent (3 310 000 obyvatel), v Nigérii 50,8 procenta (80 510 000 obyvatel), v Somálsku okolo 0,1 procenta (okolo 10 000 obyvatel), v Íránu 0,2 procenta (110 000 obyvatel), v Mali 3,2 procenta (500 000 obyvatel) a v Bangladéši 0,2 procenta (280 000 obyvatel).

Přestože se nedá s jistotou určit víra všech migrantů v Evropské unii, ani víra těch, kteří by byli přiděleni České republice, je velmi nepravděpodobné, že by Česká republika na základě kvót přijala pouze muslimské imigranty.

Důvodem je i to, že Česká republika už přijala několik křesťanských uprchlíků na základě dobrovolné kvóty z mimo evropských uprchlických táborů. Česká vláda v lednu 2015 přijala návrh, že Česká republika přijme patnáct křesťanských uprchlických rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie, kteří utekli do Jordánska. Do konce roku 2016 Česká republika přijala čtyři rodiny křesťanských uprchlíků. Celkově se jednalo o dvacet osob. Projekt byl ale v tomto roce ukončen, protože jedna z rodin se rozhodla odejít do Německa.

V lednu 2016 byli přijati křesťané z Iráku, kteří odsud utíkali před Islámským státem. Nadační fond Generace 21, který příchod těchto křesťanů inicioval, původně plánoval s přesídlením 37 křesťanských rodin o celkovém počtu 153 osob. Fond do České republiky přivezl pouze 89 osob, vláda totiž projekt v dubnu 2016 zrušila. Důvodem bylo, že 24 jich odletělo zpět do své vlasti a 25 jich uteklo do Německa. Jejich statut uprchlíka byl velmi komplikovaný, většina z nich měla statut vnitřního vysídlence, neboť předtím žili na vlastním územím. Většina těchto iráckých uprchlíků tak nebyla počítána do kvót.

Andrej Babiš skutečně nesrovnalosti ve svých příjmech označil za chybu účetní, která prý vznikla nevinným prohozením hrubé a čisté mzdy. Podobné opomenutí při vyplňování kontrolního hlášení by však skutečně znamenalo pokutu v řádu desetitisíců korun. Je ale nutné dodat, takový postup je v souladu s platnými zákony. Ministerstvo financí a státní správa provádí změny, které mají vést ke zmírnění sankcí za nepřesnosti v kontrolním hlášení. Současný stav ale popisuje Alexandra Udženija korektně.

Oznámení o majetku poslance je povinnost vyplývající ze zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Porušení této povinnosti, například uvedením zjevně nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů v oznámení, může být trestáno pokutou až do výše 50 tisíc korun s přihlédnutím k závažnosti přestupku.

Při porušení povinnosti v souvislosti s kontrolním hlášením zavádí zákon sankce ve výši 1000, 10 tisíc, 30 tisíc a 50 tisíc korun. Tyto pokuty jsou stanoveny pevnou částkou, není možné přizpůsobit výši pokuty míře pochybení. Média či sociální sítě tak informují o řadě případů, kdy byl podnikatel za drobnou chybu v kontrolním hlášení, která nebyla po výzvě včas odstraněna, pokutován částkou 30 tisíc korun.

Ministerstvo financí v červenci 2016, tedy sedm měsíců po uvedení kontrolního hlášení do praxe, zavedlo možnost odpouštění pokut. „Vzhledem k tomu, že tato změna v promíjení pokut u kontrolních hlášení byla očekávána, ukládání pokut jsme do doby účinnosti novely pozastavili. Tisícikorunová pokuta nebyla uložena žádná, co se týká těch vyšších pokut, byly uloženy jen čtyři. V budoucnu se k tomuto v minulosti vzniklému porušení už nebude přihlížet,“ přislíbil tehdy generální ředitel Finanční správy Martin Janeček. Toto však Finanční správa nedodržela a možnosti odpouštění pokut také příliš nevyužívá. Podle článku na serveru Podnikatel.cz z ledna 2017 byla do té doby odpuštěna pouze jediná pokuta, navíc pouze částečně. Důvodem měl být i metodický pokyn Finanční správy, který povoloval odpuštění pokuty pouze ve výjimečných případech.

V březnu 2017 přislíbilo ministerstvo další zmírnění přístupu k sankcím za kontrolní hlášení.