Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť zmíněný vedoucí představitel podle dostupných zdrojů absolvoval „kontroverzní“ návštěvu Ukrajiny jednou a ne opakovaně, jak Zeman naznačuje. Dále nešlo o bičování v sado-maso-porno klubu, jak hlava státu popisuje, záznam z této akce a rovněž informace o navštíveném podniku dokládají, že je o extravagantní kavárnu-restauraci, která kromě obvyklých služeb nabízí možnost nechat si dát několik ran důtkami. O porno tedy nejde, míru vkusu dané aktivity nehodnotíme.

Miloš Zeman naráží na kauzu Matěje Hollana, náměstka brněnského primátora a lídra hnutí Žít Brno. Ten toto uskupení (s podporou Pirátů) vedl v komunálních volbách na brněnský magistrát, lze jej tedy za vedoucího představitele považovat.

V této kauze šlo o to, že při návštěvě Ukrajiny v červenci 2016 Matěj Hollan s přáteli jednou navštívil jeden z podniků v centru Lvova. Politik měl na Ukrajinu jet (podle svých slov) na 10. ročník fanouškovského fotbalového turnaje Eurofanz 2016. Matěj Hollan návštěvu popisuje ve své omluvě na FB profilu takto (nebo v tomto svém článku na Aktuálně.cz):

„Včera jsme náhodou vlezli do jedné hospody ve Lvově na hlavní třídě. Nic na ni nebylo zvláštního. Kromě toho, že tam holky důtkama šlehaly nějaký kluky po zádech, v otevřeném prostoru. Už hodně dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych něco takovýho chtěl vyzkoušet. Není to žádný nasilný zneužívání druhých lidí, je to domluvená hra podle pravidel. A když naše ukrajinské průvodkyně viděly, jak se na to dívám, řekli pinklici, že bych taky chtěl. Neměl jsem čas to promýšlet, věděl jsem jen, že to prostě potřebuju zkusit. Bylo to dohromady zhruba deset ran.“

Záznam z této akce se rozšířil na sociálních sítích, shlédnout jej lze např. zde (nejedná se o pornografii, byť míra vkusu nebo zábavnosti dané aktivity může připadat každému odlišná).

Místem, kde se tato událost odehrála byla kavárna-restaurace Masoch Cafe, která jak už název napovídá čerpá svoji atmosféru z života místního Lvovského rodáka rytíře Leopolda Rittera von Sacher-Masoch, a to včetně možnosti zakusit si zcela na dobrovolné bázi i trochu masochismu formou několika ran důtkami. Přesto se nejedná o žádný sado-maso porno klub, ale poměrně ikonickou (New York Times) lvovskou restauraci honorující významného rodáka a jeho život, což dokazují například i jejich facebookové stránky.

Prezident Zeman navštěvuje kraje pravidelně. Jeho návštěva Jihomoravského kraje byla již 50. takovým zastavením od doby jeho inaugurace v březnu 2013. Všechny jeho cesty jsou dohledatelné zde.

V rámci svých cest vystupuje na veřejných akcích, kde mu mohou občané klást otázky. A to jak příznivci, tak i odpůrci. Zeman nazývá odpůrce „červenokaretníky“, což je reakce na protest proti politice hlavy státu, která se uskutečnila 17. listopadu 2014 v Praze na Národní třídě. Lidé symbolicky vystavovali Miloši Zemanovi červené karty.

Při dalších výjezdech, jak o tom referují média, odpůrci Zemana vítali v krajích s kartami nebo transparenty. Není pravdou, že by se tito odpůrci prezidenta nikdy na nic neptali.

Např. v říjnu 2016 se ve Zlíně odpůrce hlavy státu dotazoval na možnou souvislost konání návštěvy v kraji v termínu těsně před krajskými volbami, neboť v tomto kraji kandidovali za Stranu práv občanů, jíž je Miloš Zeman čestným předsedou, jeho blízcí spolupracovníci a to konkrétně pánové Kruliš, Mynář a Nejedlý.

V červnu 2016 se dotazoval prezidenta odpůrce v Martínkově na Třebíčsku na kauzu Peroutka, resp. na fakt, jestli již Hrad nalezl neexistující článek.

V dubnu 2016 v Berouně a Sedlčanech podle ČTK Zeman dostával od odpůrců kritické dotazy zejména v otázce jeho politiky k Číně.

Je nepochybné, že během krajských návštěv prezidenta drtivě převažují dotazy spíše od Zemanových příznivců, což lze dokumentovat i na návštěvě v Jihomoravském kraji. Demagog.cz ověřuje vystoupení v Ivančicích, Kozojídkách a Kuřimi. Vlastně až v Kuřimi se vůči prezidentovi objevily dvě otázky od odpůrců (dodejme, že padly až poté, co Zeman pronesl tento výrok, tudíž by nebylo korektní je sem započítávat). Nicméně není pravdou, jak tvrdí Zeman, že prezidentovi odpůrci na něj nemají žádné dotazy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V Kajínkově případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

O tom, že o milosti vážně uvažuje, informoval prezident Miloš Zeman 6. dubna při diskusi s občany v Čáslavi.

Pavel Rychetský uvedl v reakci na Zemanova slova v rozhovoru pro DVTV ze dne 21. dubna 2017, že by Jiří Kajínek měl asi dostat milost.

Zmiňuje, že v případu je mnoho pochybností a sám ještě jako ministr spravedlnosti v roce 2001 podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka, která však byla Nejvyšším soudem zamítnuta.

Sám nemluvil o tom, že by Kajínek byl nevinný, ale že byla porušena zásada in dubio pro reo, která říká, že při pochybnostech je povinen soud obžalovaného zprostit viny.

Miloš Zeman oznámil 11. května 2017 v pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem, že Jiřímu Kajínkovi udělí milost po svém návratu z Číny.

Miloš Zeman má pravdu, že manželka zavražděného Štefana Jandy napsala knihu s titulem Mého manžela nezastřelil Kajínek. To pochopitelně neznamená, že se to ve skutečnosti nestalo, nicméně je faktem, že kniha byla napsána.

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.

Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.

I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.

Výrok je pravdivý. Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Prezident Zeman tvrdí, že v Kajínkově případu bylo více posudků psychologů, které dokazovaly, že je Jiří Kajínek schopný resocializace.

Že je Jiří Kajínek schopen resocializace dokazoval Kajínkův advokát v roce 2015 novým znaleckým posudkem z oboru psychologie. Logika posudku spočívala v tom, že byl-li Kajínek umístěn do věznice s nižší ostrahou, již se resocializuje. To nejsme schopni odborně posoudit, navíc o jednotlivých posudcích existují pouze mediální zprávy. Kajínkův advokát chtěl i díky tomuto posudku znovuotevřít proces s Kajínkem, kdy nežádal zproštění viny, ale překvalifikování trestu na trest výjimečný se sazbou 15–25 let.

Soud rozhodl o zamítnutí žádosti o obnovení procesu, podle jeho vyjádření nový posudek nemá ambice revidovat posudky předchozí.

Před lety dělali v Kajínkově případě znalecké posudky např. MUDr. Čákora a JUDr. Hlaváčková v oboru psychiatrie a z oboru psychologie PhDr. Jelen. Sám doktor Jelen se ve svém znaleckém posudku neshodl s dalšími dvěma na nemožnosti resocializace s odůvodněním, že u nikoho není zcela vyloučena. Soud si proto již v roce 1998 nechal zpracovat revizní znalecký posudek speciální komise pod vedením prof. Zvolského, který mluvil jednoznačně o nemožnosti resocializace a s jehož závěry se soud ztotožnil.

Další posudek byl předložen při snaze o znovuotevření případu v roce 2004. Ten předložila Kajínkova obhajoba a měl dokazovat, že je odsouzený schopen se znovu začlenit do společnosti.

Je faktem, že v případu byly předloženy posudky, které mají zjednodušeně řečeno podporovat Kajínkovu resocializaci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť upozorňujeme na to, že oba tyto posudky byly předkládány Kajínkovou obhajobou a v rámci výroku neřešíme, zda Kajínek skutečně je schopen resocializace.

V pondělí 29. května 2017 havaroval policejní vůz BMW i8 v brněnských Chrlicích kolem dvaadvacáté hodiny. Automobil sjel ze silnice a narazil do stromu. V automobilu byli dva pasažéři. Policista a šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš.

Zprvu se objevily informace, že vůz měl řídit šéf hradního protokolu. To ovšem popřela zdravotnická záchranná služba ve své tiskové zprávě z výjezdu. Podle jejich vyjádření byl řidičem policista, který během jízdy měl cévní mozkovou příhodu. Záchranáře měl na místo přivolat spolujezdec, tedy Kruliš.

Řidič vozidla i pasažér byli převezen i do fakultní nemocnice v Brně Bohunicích. Oba utrpěli vážná zranění. Kruliš momentálně leží ve stabilizovaném stavu na jednotce intenzivní péče úrazové chirurgie, kam byl převezen s podezřením na možné poranění páteře. Oba dva navštívil v úterý večer prezident České republiky Miloš Zeman. Podle prezidentova týmu má Kruliš zlomený obratel, zranění míchy podle něj neutrpěl.

Podle doposud zjištěných informací měl jízdu domluvit šéf jihomoravských policistů Leoš Tržil.