Přehled ověřených výroků

Tomio Okamura neříká pravdu, když tvrdí, že pro vznik státu Izrael hlasovala také Velká Británie. Část výroku o území, kde začaly židovské dějiny a odkud Židé skutečně pochází, pravdivá je; výrok je ale přesto hodnocen jako nepravdivý, a to z důvodu nepravdivosti první části.

Na úvod tedy začneme částí výroku zabývající se územím, z něhož židovský národ pochází.

K tomuto účelu nám dobře poslouží kniha Paula Johnsona Dějiny židovského národa. Budeme-li struční a podíváme-li se hned do první kapitoly (str. 6), zjistíme, že dějiny Židů skutečně začínají ve městě Hebron ležícím v Judském pohoří přibližně 32 km jižně od Jeruzaléma. V tomto místě začala historie židovského národa a zároveň se jedná o místo nejstarší komunity Židů na světě (Johnson, 2007).

Přikládáme také mapu území:

Zdroj: Mapy Google

Druhá – primární část výroku se váže k hlasování o vzniku státu Izrael.

V roce 1917 byla vydána takzvaná Belfourova deklarace, která znamenala souhlas tehdejší britské vlády se vznikem židovského území v Palestině; tuto deklaraci podpořily také Spojené státy.

Na konci druhé světové války ovšem tehdejší americký prezident F. D. Roosevelt ubezpečil Araby žijící na území Palestiny, že Spojené státy nebudou nikterak intervenovat ve prospěch vytvoření židovského státu.

Velká Británie (tehdy ještě vůči Palestině koloniální velmoc – do května 1948) byla proti vytvoření státu Izrael, neboť si chtěla udržet dobré ekonomické i politické vztahy s Araby.

V roce 1947 ovšem Britové předali mandát OSN, která později ustanovila Zvláštní výbor pro Palestinu (UNSCOP), ve kterém bylo zastoupeno 11 států, včetně Československa. Z důvodů neutrality výboru v něm chyběly velmoci. Tento výbor navrhl dvě řešení, z nichž jedno doporučovalo vznik federativního státu a druhé vznik dvou samostatných států. Druhé řešení bylo přijato 29. listopadu 1947 Valným shromážděním OSN jako rezoluce 181.

O rezoluci hlasovalo celkem 56 států:

33 států hlasovalo PRO přijetí rezoluce (mezi těmito státy bylo i Československo);

13 států hlasovalo PROTI rezoluci (především muslimské země, ale také Kuba nebo Řecko);

10 států se zdrželo hlasování – jedním z nich byla právě i Velká Británie.

Jak vyplývá se soupisky všech kandidátů umístěné na webu STAN, na kandidátkách této strany jsou kandidáti ze 14 dalších politických stran, převážně regionálního charakteru.

Jedná se o tato politická uskupení:

Hnutí Praha Kunratice – nemá webové stránky, jedná se o kandidátku č. 26 na pražské kandidátce.

SNK ED – předsedkyně této strany je lídryní vysočinské kandidátky STAN. Tato strana se charakterizuje jako proevropská strana pravého středu.

T2020 – za lokální politické hnutí zabývající se primárně rozvojem města Tábor (Tábor2020) kandiduje na jihočeské kandidátce STAN starosta města Tábor Jiří Fišer.

Karlovarská občanská alternativa – za tuto stranu zabývající se komunální politikou na Karlovarsku vede karlovarskou kandidátku STAN primátor města Karlovy Vary, Petr Kulhánek.

Toryové – za tuto, dle vlastní charakteristiky konzervativní, stranu kandiduje na kandidátce STAN v Ústeckém kraji Roman Dalecký.

HNHRM – za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj měst a obcí kandidují na kandidátce STAN v Ústeckém kraji dva členové toho hnutí – Pavel Kundrát a bývalý senátor Josef Zoser.

JsmePRO!kraj – za hnutí zabývající se komunální politikou Ústeckého kraje kandiduje na kandidátce STAN v Ústeckém kraji Filip Ušák, starosta obce Benešov nad Ploučnicí.

Starostové pro Liberecký kraj – za tuto regionálně orientovanou stranu kandiduje na liberecké kandidátce STAN celkem sedm osob, vede ji člen strany Starostové pro Liberecký kraj Marek Pieter.

Východočeši – za tuto stranu, která se orientuje regionálně na Královéhradecký kraj, kandiduje na královéhradecké kandidátce STAN její předseda Milan Maček a několik dalších členů zmíněné strany.

Nestraníci – za klatovské lokální politické hnutí Nestraníci kandiduje na pardubické kandidátce STAN člen Nestraníků a starosta Vysokého Mýta František Jiraský.

Pro TŘEBÍČ – za toto regionální politické hnutí kandiduje na kandidátce STAN pro kraj Vysočina Pavel Pacan, který je náměstkem hejtmana kraje Vysočina.

Starostové pro občany – za regionální stranu složenou ze starostů kraje Vysočina kandiduje na kandidátce STAN v témže kraji Karel Janoušek, předseda Starostů pro občany a starosta obce Police.

ProOlomouc – za komunální politické hnutí ProOlomouc kandidují na olomoucké kandidátce STAN tři jeho členové: Pavel Grasse, Martin Lubič a Petr Daněk.

Nezávislí – za politickou stranu spolupracující zejména s osobnostmi na regionální a lokální úrovni kandiduje na zlínské kandidátce STAN Svatava Ságnerová.

Co se týká síly těchto subjektů, jde téměř výhradně o menší lokální a regionální strany a hnutí. Nejúspěšnější stranou jsou Starostové pro Liberecký kraj, kteří již ve druhém volebním období mají v tomto kraji svého hejtmana.

Varování před závadnými potravinami je zveřejňované na stránkách Informačního centra bezpečnosti potravin (ICBP). Převažují hlášení o nevyhovujících potravinách ze zahraničního dovozu. Za tento rok bylo zatím uveřejněno celkem 28 hlášení. Zároveň funguje Systém rychlého varování (RASFF), v němž jsou sdíleny informace o nebezpečnosti potravin na úrovni EU a EFTA.

V poslední době se veřejně mluvilo o několika případech - např. o dovážených kontaminovaných vejcích nebo o salmonele v kuřecím mase z Polska. Takové případy nejsou zcela ojedinělé.

Pavel Bělobrádek má tedy pravdu, že problémy s bezpečností dovážených potravin existují, resp. že se mezi nimi vyskytují i potraviny potenciálně škodlivé. Data popisující kvantitu takových potravin v celkovém objemu jsou problematicky dostupná, nicméně jelikož jádro výroku odpovídá faktům, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Lidovci se Starosty začali jednat o možné spolupráci již v prosinci minulého roku. Společné rozhovory začaly probíhat v době, kdy se vedení STAN a TOP 09 domluvila na ukončení spolupráce k začátku roku 2017.

18. března 2017 proběhla celostátní konference lidovců, na které se vedení obou stran dohodla na vytvoření koalice, která společně půjde do říjnových sněmovních voleb. Dohodu podpořili rovněž delegáti KDU-ČSL v tajné volbě, byť výsledek nebyl nijak přesvědčivý. Pro koalici se vyslovilo 39 delegátů, proti 31.

O týden později proběhl celostátní sněm Starostů, na kterém delegáti také podpořili vytvoření koalice s lidovci. Pro bylo 101 ze 116 hlasujících delegátů.

Na základě společné dohody podepsaly obě strany 12. dubna 2017 koaliční smlouvu o spolupráci pro volby do Poslanecké sněmovny. V dikci české volební legislativy koalice dvou stran znamená, že aby se podílely tyto subjekty na distribuci mandátů, musí získat alespoň 10 % hlasů ve volbách.

Nicméně již v létě 2017 se začalo spekulovat o možném krachu koalice. Tyto spekulace následně naplnil 18. července 2017 Pavel Bělobrádek, který po jednání výboru strany oznámil ukončení koalice se Starosty. Bělobrádek argumentoval nepříznivými volebními průzkumy, které koalici nepřisuzovaly potřebných deset procent hlasů na vstup do Sněmovny.

Usnesení KDU-ČSL k této věci (přinesl jej Idnes.cz) znělo:

„Celostátní výbor KDU-ČSL potvrzuje zájem o pokračování dlouhodobé spolupráce se STAN ve všech typech voleb. Celostátní výbor KDU-ČSL vyzývá Starosty a nezávislé ke změně formy spolupráce ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na kandidaturu STAN na kandidátních listinách KDU-ČSL. Program, pozice a počty kandidátů na kandidátních listinách, finanční prostředky a další parametry spolupráce by zůstaly nezměněny.“

Vedení lidovců nabídlo Starostům zachování všech parametrů spolupráce s tím rozdílem, že místo koalice by Lidovci vystupovali s podporou Starostů. Tedy model, který hnutí znalo ze spolupráce s TOP 09. Starostové tak měli opět vystupovat na kandidátkách silnější strany. Úprava by odstranila požadavek na 10% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, čímž by se razantně zvýšily lidovecké šance. Tuto alternativu však Starostové odmítli.

Je tedy pravdou, že dohodnutou koalici dvou rovnocenných partnerů vypověděla KDU-ČSL, která nabídla Starostům možnost pokračující spolupráce za podmínek, že STAN navrhne své lidi na kandidátní listiny lidovců. Farský má fakticky pravdu v tom, že Starostové by se z rovnocenné pozice dostali spíše do role „juniorního “ partnera. Alespoň ze svého vlastního pohledu. Je ovšem otázkou, zda by tomu tak reálně bylo, kdyby si oba subjekty zachovaly původní rozdělení na kandidátkách, popř. jak by si praktické fungování spolupráce mezi nimi nastavily.

Podobný výrok jsme již hodnotili v jedné z minulých diskuzí. Petru Fialovi dáváme za pravdu, neboť skutečně nelze zcela jednoznačně přiřknout zvýšený výběr DPH pouze elektronické evidenci tržeb.

Ministerstvo financí ve svém aktuálním pokladním plnění uvedlo, že za období leden až srpen 2017 získal stát na dani z přidané hodnoty prostřednictvím EET 2,7 miliardy korun. Celkově pak výběr DPH vzrostl o cca 10 %. Nedokážeme korektně popsat, jaký je přesný přínos EET pro výběr DPH.

Výběr daní je výrazně ovlivněn ekonomickým růstem, který Česká republika zažívá, vláda také podniká opatření ke zvyšování daní. Například u DPH jde jednak o EET, ale také o kontrolní hlášení. Evidence tržeb ovšem pokrývá jen část celého DPH, nespadá do ní řada položek či služeb. Souhrnně je tedy velmi komplikované posoudit, nakolik právě zavedení evidence zvýšilo výběr v celé DPH. Není možné z naší pozice korektně a autoritativně určit, zda skutečně existuje (resp. jak velký je) vliv EET na zvýšený výběr DPH.

Mezi ekonomy v tomto směru také nepanuje absolutní shoda. Jaroslav Ungerman, makroekonom ČMKOS, ve svém textu na webu Argument psal na jaře 2017 o tom, že vliv EET na výběr DPH je nesporný. Argumentoval tím, že v sektorech, které EET zavedly (stravování), došlo v daném období k výraznému nárůstu tržeb (o cca 21 %). Mělo by být tedy logické, že dojde i ke zvýšení výběru.

Oproti tomu ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek ohledně dopadu EET vyjádřil v srpnu 2017 jisté rozpaky. „Na rozdíl od kontrolních hlášení, jejichž přínos byl pro státní kasu nesporný, se dopad EET zatím jeví spíš na úrovni statistické chyby,“ uvedl.

Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 prohlásil, že z jeho oficiálních a nezávislých dat nelze určit vliv zavedení EET. Zde ovšem dodejme, že prohlášení se týkalo pouze první části systému, tj. spuštěné první vlny. Vliv zavedení elektronické evidence nelze na základě těchto dat potvrdit ani vyvrátit. ČSÚ upozorňuje na metodické rozdíly: „Tím hlavním je skutečnost, že ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost. Zcela shodné není ani vymezení obsahu obou ukazatelů.“

Ministerstvo financí k některým svým výpočtům využívá statistik ČSÚ (např. Konvergenční program 2017, str. 44).

V nynější předvolební kampani vyrážejí Piráti za voliči se speciálním „vězeňským autobusem“, na němž je vyobrazeno několik současných vrcholných politiků a jejich problematických kauz. Jednou z vyobrazených postav na pirátském autobusu je i Jana Nečasová (dříve Nagyová), která drží v ruce loutku v podobě Petra Nečase, dnes již jejího manžela. K její podobizně je připsáno „KAUZA NAGYOVÁ A ZNEUŽITÍ ROZVĚDKY“.

Jana Nečasová, dřívější šéfka sekce kabinetu předsedy vlády Petra Nečase, podala kvůli své podobizně na pirátském autobusu žalobu na ochranu osobnosti. Její součástí byl i návrh na předběžné opatření, jímž by dosáhla odstranění své karikatury ještě před soudním projednáním. Advokát Nečasové poslal již dříve Pirátům „předžalobní“ výzvu k odstranění karikatury, čemuž Piráti odmítli vyhovět s odkazem na svobodu slova.

Obvodní soud pro Prahu 3 návrh Nečasové na předběžné opatření zamítl. Žalobou, jejíž součástí byl návrh na předběžné opatření, se soud teprve začne zabývat. Piráti tak mohou vyrážet za voliči s autobusem ve stejné podobě, neboť žaloba na ochranu osobnosti dosud nebyla soudem projednána.

Ve stanovisku obvodního soudu pro Prahu 3 zaznělo, že každý názor či kritika vyjádřené jakoukoliv formou jsou s ohledem na význam svobody projevu v demokratickém právním státě zásadně přípustné. Nečasová jako veřejně činná osoba je povinna strpět vyobrazení své osoby ve formě karikatury. Dále bylo ve stanovisku soudu uvedeno, že kauza Nagyová a zneužití rozvědky je mediálně známou kauzou a má reálný základ. Soud nespatřil na dané karikatuře nic dehonestujícího, vulgárně zesměšňujícího a natolik urážlivého, aby bylo možné nařídit předběžné opatření, naopak se dle soudu dá říct, že se jednalo o nadsázku žalovaného, týkající se kauz, které hýbaly českou politickou scénou.

Nečasová se proti rozhodnutí odvolala, rozhodnutí soudu prvního stupně však 3. října potvrdil odvolací soud.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť soud ve svém stanovisku k předběžnému opatření skutečně uvedl, že tato kauza má reálný základ a s ohledem na význam svobody slova je vyjádřený názor a vyobrazení Nečasové ve formě karikatury a nadsázky přípustné a v pořádku. Zda Jana Nečasová udělala svým návrhem na předběžné opatření Pirátům největší reklamu, nejsme schopni zhodnotit.

Česká republika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Na příznivém vývoji české ekonomiky se podílely hlavně export a spotřeba domácností. Export za posledních šest měsíců zaznamenal růst až o 4,7 %. Spotřeba domácností vzrostla v prvním čtvrtletí o 2,7 %.

V přiloženém grafu lze vidět, že v roce 2016 došlo k navýšení podílu domácí spotřeby na meziročním růstu HDP. Zároveň je vidět, že spotřeba domácností se v roce 2016 podílela na meziročním růstu HDP více než polovinou.

Zdroj: Statistika a my

V koaliční smlouvě v kapitole Racionální státní rozpočet a efektivní výběr daní v oddílu 2.5. Zlepšení výběru daní doslova stojí (.pdf): „Specificky navrhneme legislativní a technická opatření směřující k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb. Tato opatření zahrnou u vybraných subjektů online hlášení tržeb, povinnost vystavovat doklady s unikátním číslem a ,účtenkovou loterii'“.

Z koaliční smlouvy tak plyne, že se měla vztahovat na vybrané skupiny, jak uvádí předseda Bělobrádek. Nelze však ověřit, kdo konkrétně zmíněnou formulaci prosadil.

KDU-ČSL předložila (konkrétně poslanec Klaška) při projednávání zákona o evidenci tržeb pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému.

Pravdou tedy je, že došlo k rozložení zavádění části EET – třetí a čtvrtá vlna naběhne až po volbách. Motivaci a záměry KDU-ČSL přitom nehodnotíme. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala (výsledné hlasování).

V rámci výroku neřešíme, zda lidovci pomocí listů svého předsedy upozorňovali koaliční partnery na návrhy změn v EET. Je totiž faktem, že podle zákona, pro který zvedli lidovci ruku, spadají do evidence všechny subjekty.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože počty kandidátů v komunálních i krajských volbách dlouhodobě rostou. Není tedy pravda, že by nikdo moc do těchto sfér politiky chodit nechtěl.

Mirek Topolánek mluví o strachu rozhodovat a podepsat, což je jeho dojem, který nikterak nehodnotíme. Rozhodnutí ucházet se o volené posty mohou být ovlivněny i těmito obavami, jde ovšem o individuální motivace každého uchazeče (resp. člověka, který o kandidatuře uvažuje), které není možné nijak dokládat.

Topolánek však také mluví o tom, že do regionální a komunální politiky „nikdo moc chodit nechce“. To objektivně pravda není, pokud vyjdeme z pohledu na počty kandidátů, kteří se aktivně účastní voleb na těchto úrovních. Dlouhodobě jejich počty rostou. Pro srovnání vycházíme z dat Českého statistického úřadu, které jsou dostupné na webu Volby.cz. Hodnotíme poslední čtvery volby v obou případech.

V rámci sledování počtu kandidátů na komunální úrovni sledujeme čtvery poslední volby a zahrnujeme vždy kandidáty do zastupitelstev obcí, měst, městysů i městských částí.

Jelikož u obou úrovní, o kterých Topolánek mluví, rostou počty kandidátů, je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Vzhledem k tomu, že oba jmenovaní se z politiky stáhli poté, co je „potopila“ vlastní strana (Zemana nevolila část poslanců v prezidentské volbě, Topolánka před volbami odvolalo širší vedení ODS), a také k faktu, že i uvedený časový rozestup zhruba odpovídá, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Miloš Zeman coby předseda ČSSD v letech 1993–2001 zastával od roku 1998 do roku 2002 pozici předsedy vlády. Jednalo se o menšinovou vládu, jejíž existence byla ze strany tehdejší opoziční ODS umožněna na základě tzv. opoziční smlouvy.

Svůj odchod z politiky ohlásil Miloš Zeman po neúspěšné druhé volbě prezidenta České republiky konané dne 24. ledna 2003. Tehdy jej nevolila část poslanců ČSSD. Konkrétní jména není možné uvést, protože šlo o volbu tajnou. K dané věci se vrátil ve svém textu tehdejší předseda ČSSD Špidla.

Z politického prostoru se Zeman vytratil na sedm let a vrátil se v roce 2010 jako předseda politické strany SPO (Strana práv občanů) vzniklé v předcházejícím roce. V listopadu roku 2010 byl zvolen jejím čestným předsedou poté, co z funkce řádného předsedy rezignoval po neúspěchu strany (zisk 4,33 %, 0 mandátů) v parlamentních volbách v roce 2010. Dne 26. června 2012 pak Miloš Zeman oficiálně oznámil svou kandidaturu na prezidenta republiky, když překročil potřebnou hranici zisku 50 tisíc podpisů od občanů. Od té doby je aktivním politikem na pozici hlavy státu a v současné době usiluje o znovuzvolení v prezidentské volbě v roce 2018.

Mirek Topolánek byl v letech 2002–2010 předsedou ODS. Stejně jako Miloš Zeman i Topolánek vykonával funkci předsedy vlády – od roku 2006, kdy důvěru získal až na druhý pokus díky opuštění hlasovacího sálu dvěma poslanci z ČSSD, do roku 2009, kdy byla vládě vyslovena nedůvěra.

Topolánek dále jako předseda vedl ODS, vyhrál s ní evropské volby a chystal ji na volby do Poslanecké sněmovny. Nicméně jej několik měsíců před jejich konáním ODS odvolala ze svého čela. Okolnostmi konce Topolánkovy kariéry jsme se zabývali v samostatném výroku.

Až pár dní před nutností podat oficiální prezidentskou kandidaturu na ministerstvo vnitra Topolánek oznámil, že vyjednává svou podporu u senátorů.