Přehled ověřených výroků

Výrok sestává z několika faktických tvrzení. Zemanův dřívější výrok k přemístění ambasády analyzujeme v jiném výroku. Prezident zavádí, když nedoplňuje, že toto své stanovisko záhy pozměnil (a značně zvolnil) a nepronesl ho takto navíc v Izraeli.

Je naopak pravda, že Leila Khaled (na pozvání dvou europoslanců) vystoupila nedávno na půdě Evropského parlamentu (EP), kde vyřkla zmíněné srovnání. Je však zavádějící říci, že EP toto vystoupení umožnil v rámci toho, že dělá vše pro podporu propalestinského teroristického hnutí – vzhledem k tomu, že nešlo o akci EP a vzhledem k dále vysvětleným okolnostem.

K druhé části výroku: Leila Khaled je přední členka palestinské teroristické organizace Popular Front for the Liberation of Palestine (PFLP). V srpnu 2017 Evropská komise znovu (jako v lednu 2017) označila PFLP ve svém nařízení jako teroristickou organizaci (článek 2 odst. 3). Sama Khaled v letech 1969–1970 jednou unesla letadlo, jednou se o únos pokusila a i nadále zůstává radikální představitelkou palestinského osvobozeneckého hnutí.

Khaled opravdu 26. září 2017 vystoupila na konferenci The Role of Women in the Palestinian Popular Resistance, pořádané na půdě EP. Hlavním námětem výše zmiňované konference byla otázka postavení žen v tomto boji, zaznělo tam i uvedené srovnání s nacistickým bojem proti Židům – viz video na serveru Youtube (vyjádření bylo přetlumočeno do angličtiny).

Podíváme-li se však na seznam akcí EP ze dne 26. září 2017, konferenci zde nenajdeme a ani jinde v oficiálních kanálech EP nelze tuto událost najít (u nás o ní informovaly například Lidovky). Pořadatelem totiž nebyl EP, nýbrž

dva poslanci španělské krajně levicové strany Izquierda Unida a propalestinská organizace UNADIKTUM. Odehrála se pod záštitou parlamentní skupiny GUE/NGL (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice), kam oba poslanci patří.

Zdroj.

Je tak otázkou, nakolik lze EP připisovat umožnění tohoto vystoupení. Dlužno přiznat, že dánský europoslanec Anders Vistisen, místopředseda zahraničního výboru EP, údajně předem usiloval o to, aby vystoupení bylo zabráněno. Odpovědí (dle něj) bylo sdělení, že samotný EP zvát palestinské teroristy nebude, ale při pozvání odjinud jejich přítomnosti nebude ani bránit. Ani jedno z těchto sdělení však není nijak doloženo. Vistisen již v červenci tohoto roku adresoval spolu s dalšími europoslanci předsedovi Antoniu Tajanimu dopis upozorňující na to, že na půdě EP vystoupily příbuzné jiných usvědčených teroristů – zde však nešlo přímo o teroristy.

zdroj: Twitter Anderse Vistisena

V souvislosti přímo s vystoupením Khaled také American Jewish Committee vyzvala předsedu EP, aby vystoupení zabránil – učinila tak ovšem dle všeho až v den konference. Kdo se rovněž angažoval v této kauze, byl český europoslanec Tomáš Zdechovský. Ten vyzval (jak informuje na svém blogu) předsedu EP Antonia Tajaniho, aby prověřil, zda vystoupení teroristky nebylo v rozporu s jednacím řádem EP nebo jinými unijními předpisy. Písemnou verzi této výzvy k dispozici nemáme, uvádíme alespoň tweet z rána před vystoupením.

Odpověď předsedy uvádí Zdechovský v rozhovoru pro European Jewish Press. Předseda byl údajně velmi překvapen, neboť o přítomnosti teroristky neměl tušení (údajně byla avizována až na poslední chvíli) a přislíbil věc okamžitě prošetřit. Reakce přišla 24. listopadu 2017, kdy Jerusalem Post otiskl Tajaniho vyjádření, podle něhož nebylo možno vystoupení teroristky zabránit, neboť nebyla zapsána na seznamu návštěvníků a nebylo tedy možné její přítomnost odhalit během akreditačního procesu. Zároveň však ujišťuje, že byl schválen jeho návrh do budoucna systematicky bránit přítomnosti teroristických subjektů na půdě EP a že k témuž vyzval i členy EP.

Výrok je tedy zavádějící, neboť zmíněná teroristka sice vystoupila na půdě EP, nicméně ten se ústy svého předsedy od tohoto vystoupení distancoval – podle jeho slov o něm neměl ponětí a učinil opatření, která by měla podobným incidentům do budoucna zabránit. Nelze tedy říci, že EU takto straní propalestinskému teroristickému hnutí.

Občanští demokraté zveřejnili Vyšehradskou deklarac i, v níž se zavazují k 12 bodům (de facto podmínkám), za kterých vstoupí do případné vlády. Jde např. o nezvyšování daní, zrušení EET nebo „významné“ snížení odvodu sociálního pojištění pro zaměstnavatele.

Je faktem, že ostatní kandidující strany deklarují některé nepřekročitelné podmínky (např. řada stran odmítá koalice s komunisty, část s hnutím ANO), resp. akcentují své programové teze. Žádný subjekt takto přímo neuvádí v rámci publikovaného prohlášení relativně konkrétní závazky, které jsou nepřekročitelné.

Poslanec Okamura reaguje na výrok svého bratra Hayato Okamury, který o něm napsal:„Ať už vědomě, nebo nevědomky – můj bratr jedná v zájmu Putinovy vlády v Moskvě.“
Poslanec Okamura vysvětluje, že Rusko navštívil cestou do Japonska za svým otcem. Z jeho oficiálního webu se dozvídáme, že Okamura odletěl z Československa po maturitě, v Tokiu poté pracoval jako popelář nebo prodavač popcornu. Podrobně tuto etapu života popisuje ve 13. komnatě z roku 2009.

Z veřejných zdrojů se nepodařilo zjistit, zda se poslanec Okamura někdy setkal s jakýmkoli ruským ministrem či prezidentem. Víme pouze, že za SPD byl v Moskvě místopředseda Radim Fiala, o čemž se zmiňuje oficiální web strany v sekci Zprávy SPD TV. O tomto výjezdu se píše: „Předsednictvo hnutí SPD přijalo zprávu místopředsedy hnutí Radima Fialy o jednání evropských parlamentních vlasteneckých stran sdružených v evropské frakci ENF, kterého se zúčastnil v Moskvě. Předmětem jednání byla spolupráce mezi evropskými státy a Ruskem v bojí proti terorismu a vzájemné vztahy mezi Ruskem a evropskými státy. Hnutí SPD považuje Ruskou federaci za jednoho ze zásadních spojenců v boji proti islámskému terorismu. Bez zásahu Ruska by nebyl možný příznivý obrat ve válce proti Islámskému státu.“ Je na místě podotknout, že nemáme-li důkazy, které tvrdí opak, fakticita výroku poslance Okamury je neověřitelná, jelikož není člověka kromě Okamury samotného, který by kontroloval každý jeho krok v posledních 25 letech.

Vratislav Kulhánek je kandidátem pro prezidentskou volbu pod hlavičkou politické strany ODA. Jak vyplývá z informací o financování prezidentské volební kampaně na webu Vratislava Kulhánka, na jeho kampaň přispívá Pavel Sehnal, který je předsedou ODA.

Na první tiskové konferenci nově vzniklé strany konané v lednu 2017 její zakladatel a předseda Sehnal hovořil o obnovení značky ODA.

Původní ODA byla dle rejstříku politických stran ministerstva vnitra registrována v roce 1990 a k jejímu výmazu z rejstříku došlo na základě dobrovolného rozpuštění strany v roce 2016. Fakticky však strana přestala vyvíjet činnost k začátku roku 2007, o svém rozpuštění rozhodla na celostátní konferenci v prosinci 2006.

S původní ODA nemá nová strana se stejným názvem nic společného, což dokládá mimo jiné to, že zakladatelé původní ODA Daniel Kroupa a Pavel Bratinka o použití názvu pro novou stranu nevěděli, Sehnal je o svolení název využít nepožádal.

Je faktem, že za novou ODA stojí jeden člověk. Je jím miliardář Pavel Sehnal, který je, jak je uvedeno výše, zakladatelem i předsedou strany. Strana sídlí na stejné adrese jako Sehnalova finanční skupina SPGroup. Ve vedení ODA jsou, jak uvádí například web ceskenoviny.cz nebo irozhlas.cz lidé, kteří figurují ve statutárních orgánech skupiny SPGroup.

Například Petr Kachlík, místopředseda představenstva SPGroup je členem rady a představenstva ODA, stejnou funkci má ve straně Jiří Staněk, který je členem představenstva SPGroup.

Z údajů Českého statistického úřadu zveřejňujícího mimo jiné kandidátní listiny je zřejmé, že Jiří Hynek je členem Realistů, neboť za tuto stranu kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny v Ústeckém kraji a u politické příslušnosti je taktéž uvedena strana Realisté.

Ministerstvo vnitra v pátek 24. listopadu zveřejnilo seznam kandidátů, které registrovalo do prezidentských voleb. Jiřího Hynka podle oficiálního dokumentu navrhlo na prezidenta celkem 29 poslanců. Co se týče jejich politické příslušnosti, fakta jsou následující (uvedena jsou příjmení poslanců):

• Hnutí Úsvit: Andrle Sylor, Černoch, Kádner, Štětina.
• Hnutí ANO: M. Babiš, Berkovec, Brázdil, Čihák, Dobešová, Hájek, Chalupa, Sedlář, Soukup, Šánová, Válková.
• Realisté: Hnyková, Lank.
• KDU-ČSL: Junek.
• ČSSD: Černý, Klučka, Koskuba, Ploc, Seďa, Váňa, Velebný.
• KSČM: Nohavová.
• TOP 09: Horáček, Skalický.
• Bez politické příslušnosti (bývalý poslanec ODS): Holeček.

Agentury se v číslech ohledně důvěry v EU zcela neshodují, nicméně Miroslav Kalousek má pravdu, že minimálně některé z nich (Stem, Eurobarometr) udávají klesající údaje.

Agentury, které provádějí výzkumy veřejného mínění ohledně důvěry občanů v Evropskou unii (potažmo její instituce), uvádějí, že důvěra lidí, od vstupu do EU v roce 2004, klesá a stoupá. Podle agentury STEM se důvěra občanů ČR v Evropskou unii propadla z 40 % na 29 %. Dle STEMu může za propad hlavně způsob, jakým politická scéna a média nezvládla migrační krizi. Občané následně migrační krizi kladli za vinu hlavně Evropské unii a její neschopnosti reagovat na vzniklou krizi.

V jiném aktuálním průzkumu se agentura STEM ptá na určité specifikace českých a německých občanů ve vztahu k Evropské unii. V průzkumu je 43 % Čechů toho názoru, že Evropská unie je „těžkopádná, nepružná“. Ve stejném průzkumu je také vypozorováno, že si 70 % Čechů myslí, že Evropská unie má velké pravomoce a rozhoduje až o příliš mnoho věcech. Obě tyto výpovědi tak svědčí o tom, že občanům České republiky nevyhovuje způsob rozhodování a potvrzují tak data z prvního průzkumu.

Agentura CVVM (.pdf), která se rovněž zabývá otázkou důvěry Čechů v Evropskou unii a její jednotlivé instituce, uvádí poměrně odlišná data, než je tomu u STEMu. Podle CVVM nebyl vývoj důvěry lidí na našem území v EU až tak jednoznačný. Důvěra podle CVVM klesala a stoupala. V roce 2013 důvěřovalo v EU 45 % dotázaných respondentů, roku 2014 respondentů bylo již 49 % a v roce 2015 dokonce 52 %. Poté začal propad, který zřejmě souvisí s migrační krizí. Důvěra spadla podle CVVM až na 37 %, ovšem pro rok 2017 podle dat CVVM důvěřovalo EU 48 % dotázaných.

Důvěru v Evropskou unii sleduje také Eurobarometr, tedy výzkumní instituce spadající přímo pod Evropskou unii. V posledním šetření (.pdf, str. 15) vyjádřilo důvěru v EU 30 % Čechů, horší vztah k EU vyjadřují už jen Řekové (22 %). Pokud se podíváme na trend (srovnání zemí i detail jednotlivých let je možné proklikat v interaktivní podobě), v roce 2004 byla důvěra na úrovni 52 %, roku 2008 dokonce 59 %. Kolem roku 2014 už se začala pohybovat okolo hranice 40 %. Můžeme tedy říci, že důvěra Čechů k EU i podle Eurobarometru klesá a je jedna z nejhorších mezi členskými zeměmi.

Boris Lalovac byl sociálnědemokratickým chorvatským ministrem financí v období od 14. 5. 2014 do 22. 1. 2016. Nahradil tak v ministerském křesle Slavka Liniće. Evidence byla v Chorvatsku spuštěna v lednu 2013.

Lalovac se v roce 2015 v Praze zúčastnil konference Elektronická evidence tržeb: Zkušenosti a očekávání, která byla pořádána ministerstvem financí. V rámci konference Lalovac obhajoval koncept elektronické evidence a prezentoval kladné výsledky její aplikace v Chorvatsku.

Není však pravdou, že byl vyhnán z vlády pro korupci. Lalovac opustil ministerské křeslo po řádných volbách, které se uskutečnily 8. 11. 2015.

Doplnění (20. října 2017): Kalousek zřejmě Lalovace, který je známější i v České republice, neboť zde na konferenci k EET prezentoval chorvatský model systému, zaměnil za jeho předchůdce. Ten byl skutečně z vlády odejit pod tlakem podezření z pochybných transakcí. Výrok i tak ponecháváme jako nepravdivé, fakticky Kalousek i přes tento omyl popsal bývalého chorvatského ministra jako osobu zatíženou korupcí, jíž se ovšem nedopustil.

Oblast Sahel se rozkládá na jižním okraji Sahary, táhne se od západu k východu Afriky a zahrnuje území Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu, Eritrei a Etiopie.

Podívejme se na tabulku Eurostatu ukazující počty uprchlíků podle jejich státní příslušnosti za prvních šest měsíců roku 2017. V tomto období přišlo do Evropy přibližně 315 tisíc uprchlíků, nejvíce ze Sýrie (44 320), dále pak z Afghánistánu, Nigérie, Iráku a Pákistánu.

Uprchlíků ze zemí v oblasti Sahel, konkrétně z Eritrei, Senegalu, Mali a Súdánu, přišlo pak součtem do Evropy 27 290, což se jen těžko blíží například Syřanům. Rozdíl cca 17 tisíc lidí se pak dá srovnat třeba s počtem obyvatel Svitav (.pdf, str. 65).

Pokud bychom sledovali příchody do Evropy po moři, tak data Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ukazují, že nejvíce lidí přichází z Nigérie, Sýrie, Guinei, Pobřeží Slonoviny, Maroka a Bangladéše. Je tedy zjevné, že do Evropy přicházejí lidé i z jiných zemí, než jen ze zemí Sahelu, jak o tom Hannig mluví.

Podle nejnovější studie Doing business, kterou každoročně vydává Světová banka, zaujímá Česká republika v délce stavebního řízení 127. příčku ze 190 hodnocených zemí. Kosovo se skutečně umístilo o pár míst před Českou republikou, konkrétně se nachází na 122. místě. Sierra Leone je v žebříčku výrazně horší, obsadila až 182. místo.

Pro zajímavost můžeme uvést, že první místo ve zmíněném žebříčku obsadilo Dánsko, druhé místo patří Spojeným arabským emirátům a na třetím místě je Nový Zéland.

I přes nepřesnost u Sierry Leone hodnotíme výrok jako pravdivý – Horáček má pravdu, že i v tomto konkrétním ohledu si Česká republika nevede zrovna valně.

Dle čl. 63 odst. k Ústavy ČR má prezident právo amnestii vyhlásit. Nicméně tento akt vyžaduje kontrasignaci ze strany premiéra nebo jím pověřeného člena vlády, čímž vláda přebírá odpovědnost za rozhodnutí prezidenta. Prezident je sám ze své funkce ústavně neodpovědný.

Od vzniku České republiky byla amnestie vyhlášena třikrát. Poprvé Václavem Havlem po svém prvním zvolení prezidentem ČR 3. února 1993. Podruhé přesně o pět let později, 3. února 1998, opět Václavem Havlem na začátku svého druhého funkčního období. Potřetí Václavem Klausem před koncem svého druhého volebního období, 2. ledna 2013.