Přehled ověřených výroků

Ministryně školství Kateřina Valachová reaguje na kauzu ohledně šéfa FAČR Miroslava Pelty, který měl zpronevěřit dotační příspěvky. Ty však ministerstvo nemůže zastavit, dokud soud neprokáže vinu svazu. V současnosti se připravuje přísnější dotační program. Výrok ministryně Valachové proto hodnotíme jako pravdivý.

Na tiskové konferenci z 25. května 2017 Valachová uvedla, že příspěvky budou všem žadatelům (vč. FAČR) vypláceny dále, dokud nebude k 31. květnu zveřejněna nová výzva upravující podmínky kontroly a zvyšující transparentnost dotací.

Ministryně původně pozastavil a vyplácení dotací, které se mělo znovu rozběhnout po vydání nového investičního programu a prověření všech žadatelů. Po schůzce s Národní radou pro sport Valachová oznámila, že do června může FAČR dotace dočerpat, jelikož z právního hlediska s ní musí být jednáno v souladu s presumpcí neviny.

Na FAČR se vztahuje dotační Program V (.docx), jenž vstoupil v platnost v lednu 2015. Článek III blíže upravuje kritéria, která je třeba splnit pro možnost žádat o dotace. Současně však zk. 218/2000 Sb. v §15 (3) uvádí, že: „(3) Bylo-li rozhodnuto o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) a c), není možné uložit vrácení dotace nebo její části nebo předčasné vrácení návratné finanční výpomoci nebo její části, která již byla příjemci poskytnuta.“ Jelikož tedy podmínky pro žádost o dotaci FAČR splnila, obdržené dotace z právního hlediska skutečně nelze pozastavit, potažmo vrátit.

Snížení daní bylo jedním z předvolebních slibů Emmanuela Macrona. Konkrétně šlo o daň z příjmů právnických osob a daň z nemovitosti. Nejasná vyjádření vlády ohledně snižování daně z nemovitosti byla jednou z příčin poklesu popularity nového francouzského prezidenta a po nátlaku veřejnosti následoval slib snížit ji do konce roku 2018.

Na konci září představila francouzská vláda návrh rozpočtu pro rok 2018, ve kterém se snižováním daní počítá. Podle francouzského ministra financí tento rozpočet pomůže urychlit hospodářské změny a zároveň je vůči občanům spravedlivý. Levice však navrhované změny kritizuje s tím, že snížení daní se týká hlavně nejbohatších osob a přispěje k nárůstu nerovnosti ve společnosti.

Italská vláda i agentura Frontex se snaží o zastavení pašeráctví migrantů do Evropy, vzhledem k mezinárodnímu právu jsou však v případě tonoucích se migrantů povinni k jejich záchraně a nenavrácení do původního státu, kde jim hrozilo nebezpečí. Do této činnosti se zapojují i některé neziskové organizace. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Mach zmiňuje situaci ve Středozemním moři, kde se ze států severní Afriky, zejména Libye, plaví migranti do Evropy, přičemž jejichž hlavním příjemcem je vzhledem ke geografické poloze Itálie.

Cílem italské vlády spolu s dalšími členskými státy EU v rámci operací ve Středozemním moři však není převádění, nýbrž zastavení pašeráctví migrantů do Evropy. Když už však na moři působí, jsou vázáni mezinárodním právem, a to zejména Úmluvou o záchraně lidí na moři z roku 1979, podle které jsou přímořské státy povinny podat pomocnou ruku lidem, kteří se na moři ocitnou v nebezpečí.

Proto již v roce 2013 vznikla italská Operace Mare Nostrum, podporována Evropskou komisí, která měla za úkol vyhledávat a zachraňovat uprchlíky, kteří by jinak byli v ohrožení utonutí – za rok fungování operace bylo zachráněno přes 150 000 lidí. Tato operace byla v roce 2014 nahrazena operací Triton, která funguje pod agenturou EU pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex dodnes.

Státy jsou zároveň vázány zákazem navrácení osob do původního státu, kde jim hrozilo nebezpečí, což případ Libye splňuje. Migranti jsou proto převáženi do Itálie, která bezpečným státem je.

Co se týče rolí neziskových organizací, mnohé z nich jsou ze strany italské vlády obviňovány z pomoci pašerákům tím, že převáží migranty, kteří se snaží dostat do Evropy přes Středozemní moře. Zpráva (str. 6) Frontexu z prosince 2016 pak zmiňuje první případ pašeráctví přímo na lodi neziskové organizace.

Podle zpráv Frontexu (.pdf, str. 34) a Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je však role neziskových organizací pozitivní, neboť jsou považovány za důležitý prvek (.pdf, str. 9) v záchraně životů uprchlíků. V roce 2016 byly neziskové organizace zodpovědné až za 26 % všech záchranných operací ve Středozemním moři.

Operace a činnost neziskových organizací, států a mezinárodních organizací tedy mají za úkol zachraňovat uprchlíky, kteří jsou již na cestě přes Středozemní moře a kvůli špatným podmínkám na plavidlech, která pašeráci používají, jsou ve vysokém ohrožení života. Nejedná se tedy o žádné převaděčství migrantů, naopak jde o povinnost států a o pomoc neziskových organizací, která je státy převážně ceněná.

Co se týče českých zákonů o převaděčství, za převaděče se považuje osoba, která „pro jiného organizuje nedovolené překročení státní hranice nebo jinému umožní či mu pomáhá nedovoleně překročit státní hranici nebo jinému po nedovoleném překročení státní hranice umožní či mu pomáhá přepravit se přes území České republiky nebo takové přepravení organizuje…“ V popisované situaci se však nejedná o úmyslné přepravování cizinců přes státní hranice, nýbrž o záchranné akce.

Výše doplatku na bydlení opravdu odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit byt ve městech. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach poukazuje na tzv. „obchod s chudobou“, o kterém informovali např. v dubnu 2017 Reportéři ČT. Jde o byznys, kdy majitelé a provozovatelé ubytoven profitují z ubytování lidí pobírajících sociální dávky na bydlení. Ubytovny jsou často předražené a v nevyhovujícím stavu.

Hlavním zdrojem dávek je doplatek na bydlení, upravený v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Nárok na příspěvek na bydlení je posuzován podle příjmu osoby, popř. podle celkových majetkových a sociálních poměrů. Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je hmotná nouze žadatele. Hmotná nouze se posuzuje podle přiměřených nákladů na bydlení a tzv. částky živobytí, která je určena zákonem.

Na podzim 2014 byl novelizován zákon o hmotné nouzi. Novela definuje vhodné bydlení a určuje, jak musí vypadat byt, na který dostane žadatel v hmotné nouzi dávky – jedná se hlavně o zakotvení stavebních a hygienických standardů. Navíc zavádí, že místo doplatku na bydlení poskytovaného na jednu osobu je doplatek poskytnut na jednu místnost ubytovny (jeden byt), bez ohledu na to, kolik lidí v ní žije.

Druhá novela zákona o hmotné nouzi cílí přímo proti byznysu s ubytovnami, respektive upravuje a zpřísňuje podmínky, za kterých může žadatel získat doplatek na bydlení umožňující mu bydlet v „substandardních formách bydlení“ (tedy takových, které neodpovídají stavebně-technickým standardům). Žadatel musí mít důvod v takových prostorách bydlet (např. jedná se o místo blízké k jeho zaměstnání) a musí spolupracovat na motivačním plánu. Zároveň se novelou snížila výše dávky, kterou mohou žadatelé pro bydlení na ubytovnách získat (z 90 % pokrytých nákladů na bydlení na 80 %).

Výše doplatku na bydlení obsahuje důvodová zpráva (.pdf, str. 23) k novele, přičemž doplatek odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit ve městech nájem bytu.

Situaci měl za cíl vyřešit návrh zákona o sociálním bydlení, který počítal s tím, že by osoba v bytové nouzi nebo osoba vynakládající nepřiměřeně vysoké náklady na bydlení měla nárok na sociální bydlení. Bytový fond by zajišťovala primárně obec, a to s regulovanou cenou nájmu. Tím by v podstatě vymizela potřeba těchto lidí hledat si bydlení jiným způsobem – tedy v ubytovnách – a zamezilo by se tzv. „obchodu s chudobou“. Návrh zákona však Parlamentem neprošel a proto po volbách tzv. spadne pod stůl.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Kateřina Konečná má sice pravdu v tom, že vyjednávání v Moravskoslezském kraji směřovalo od počátku k pravicové koalici, ovšem Andrej Babiš již před volbami odmítl spolupráci s ČSSD a tehdejším hejtmanem Novákem. Již předem tedy hnutí ANO hlavní levicovou stranu z koaličního formování vyloučilo.

Krajské volby 2016 vyhrálo v Moravskoslezském kraji hnutí ANO se svým lídrem Ivo Vondrákem. Ten krátce po zveřejnění volebních výsledků sdělil, že „... se krajská koalice dá sestavit směrem doprava“. Následně začala koaliční vyjednávání s KDU-ČSL a již 10. října bylo jasné, že k podpisu koaliční smlouvy dojde následující týden mezi ANO, KDU-ČSL a ODS, která měla s ostatními dvěma stranami programové shody.

Porazit předchozí krajskou koalici ČSSD a KSČM bylo cílem hnutí ANO v Moravskoslezském kraji. Ivo Vondrák řekl před krajskými volbami v rozhovoru pro iDNES.cz, že koalici by zřejmě neuzavíral s Úsvitem, který považuje za xenofobní stranu. K možnosti spolupráce s KSČM uvedl, že tato strana není jeho krevní skupina, avšak „... platí nikdy neříkej nikdy“. Ve zmíněném rozhovoru také řekl, že u předchozího vedení kraje mu vadilo, že nemá dlouhodobou vizi.

Andrej Babiš v období před volbami i po nich upozorňoval, že hnutí ANO jde v případě regionální politiky o charakter konkrétních lidí v politických stranách, tudíž není směrodatné, o kterou politickou stranu se jedná. V rozhovoru pro server iDNES.cz ze září 2016 pak Babiš explicitně uvedl:

Reportér: „Co se týče krajských voleb, když budete mít možnost podílet se na koalicích v krajích, jaký typ koalic byste preferoval?“

Babiš: „Čím méně stran, tím lépe. Nejlepší by byly dvojkoalice, ale se slušnými lidmi.“ Reportér: „Takže to záleží na lidech, ne na stranách?“

Babiš: „Samozřejmě. Přece nemůžeme někde sedět s Haškem, který je sedmilhář, nebo (Miroslavem) Novákem. To je gambler, má peníze, majetek, který nemůže nikdy prokázat. A panu premiérovi nevadí, že takovíto lidé tam sedí.“ Ivo Vondrák po vítězných volbách sdělil, že z volebních výsledků vyplývá, že levice u voličů zcela neuspěla a ztratila jejich důvěru, proto je koaliční vyjednávání v pravé části politického spektra přirozené.

V předchozích letech, od roku 2008, vládla Moravskoslezskému kraji ČSSD společně s KSČM. Koalice v témže složení pokračovala po krajských volbách v roce 2012, avšak v těch loňských zaznamenaly obě strany značný neúspěch. Zatímco v roce 2012 obdržela ČSSD 27,4 % a KSČM 22,7 % hlasů, v roce 2016 získala ČSSD 16,6 % a KSČM jen 11,3 % hlasů.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že byly rovněž zvýšeny od 1. července platy také lidem v sociální oblasti (o 9,4 % – 23 %). Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy rovněž u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil, že „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády, uvádí pouze, že 9 přítomných členů vlády bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč, s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Dle odborů se v loňském roce nástupní měsíční mzda zaměstnanců v sociálních službách pohybovala v rozmezí 12 000 až 16 000 Kč. Tyto platy se ale od července také zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí a výdaje na daný krok jsou v řádu miliard korun.

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí v sociální oblasti, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala v červnu sama.

Podobný výrok Faltýnek použil v Otázkách Václava Moravce již dříve, nyní jej opět hodnotíme jako nepravdivý. Sociální demokraté skutečně zvyšovat některé daně chtěla, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Ve svém volebním programu (.pdf, str. 17) pro parlamentní volby 2013 ČSSD definovala svou daňovou politiku jako „spravedlivou“. V jejím rámci se měla zvýšit daň z příjmů právnických osob o 1 – 2 %. Daň z příjmu fyzických osob měla být progresivní se dvěma sazbami (15 % a 27,5 %), oddělujícími v hrubé mzdě příjmy pod a nad 100 000 Kč. Zvýšen měl být podíl majetkových daní (mezi ně patří darovací, dědická, silniční, daň z nemovitých věcí).

K možné sektorové dani program ČSSD uváděl: „... bude zavedena druhá sazba ve výši 25–30 % pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.“ Že právě hnutí ANO bylo proti zavádění těchto daní, popsal v Otázkách Václava Moravce v lednu 2017 premiér Sobotka.

Daň z hazardu měla být určena na 21 – 22 %, naopak neměla se zvyšovat daň z přidané hodnoty. Obecně tedy ČSSD skutečně chtěla řadu daní zvyšovat, není ovšem pravdou, že by chtěla zvýšit VEŠKERÉ daně.

Chtěla zachovat výši sazeb DPH, které tvoří v daňovém inkasu nejvyšší položku, a vytvořit druhou sníženou sazbu pro některé komodity.

K DPH pak ČSSD uvádí:

„Na rozdíl od pravicových stran nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty, a zdražovat tak lidem život. Budeme hledat dohodu s Evropskou komisí buď pro vytvoření třetí sazby, nebo osvobození některých položek, především pak léků a knih, od této daně.“

Dále chtěla ČSSD měnit daně z příjmu fyzických osob tak, že by se prohloubila daňová progrese. Lidé se mzdou do 100 tisíc korun měsíčně by dále platili 15 % ze superhrubé mzdy, lidem s vyšším příjmem by se sazba měnila na 27,5 %. Zde by tedy k navýšení došlo jen u lidí s vyššími příjmy, plošné zvýšení ČSSD nenavrhovala.

Volební program (.pdf, str. 4) KDU-ČSL hovořil o obnově společného zdanění manželů a tvorbě tří sazeb daně z příjmu fyzických osob, a to 12 %, 20 % a 28 % z hrubé mzdy. Lidovci chtěli také snížit DPH.

Ve volebním programu ANO je napsáno, že „další zvyšování daní je nepřípustné“. U daní z příjmu právnických osob je cílem ponechat sazbu 19 %. Zásadním bodem pro ANO je nezvyšovat daňovou zátěž.

V koaliční smlouvě nynější vlády se píše: „Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výše zdanění v roce 2014.“ Dále koalice chtěla usilovat o obnovení slevy na dani pro pracující důchodce a také o zvýšení zdanění hazardu (str. 11).

Daně byly jedním z vážných témat koaliční smlouvy. Dle ČT24 si nakonec hnutí ANO „prosadilo, že se nebudou zvyšovat daně“. Také server Novinky.cz hovořil o hnutí ANO jako tom, kdo trval na nezvyšování daní, naopak ČSSD nárůst požadovala.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť sociální demokraté sice růst některých daní měli ve svém programu a prosazovali jej také po volbách, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Hnutí ANO se skutečně účastní krajských koalic napříč politickým spektrem. To však Andrej Babiš avizoval již před volbami s tím, že pro budoucí koalice jde o konkrétní osoby v různých regionech. Např. v domovském kraji europoslankyně Konečné (Moravskoslezském) předseda hnutí explicitně dopředu vyloučil koalici s ČSSD a jejím lídrem, bývalým hejtmanem Novákem. Důvody pro tvorbu neidentických koalic tedy nejsou z pohledu ANO programové, jak Konečná naznačuje, ale jde o otázky personální. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Andrej Babiš v období před volbami i po nich upozorňoval, že hnutí ANO jde v případě regionální politiky o charakter konkrétních lidí v politických stranách, tudíž není směrodatné, o kterou politickou stranu se jedná. V rozhovoru pro server iDNES.cz ze září 2016 pak Babiš uvedl:

Reportér: „Co se týče krajských voleb, když budete mít možnost podílet se na koalicích v krajích, jaký typ koalic byste preferoval?“

Babiš : „Čím méně stran, tím lépe. Nejlepší by byly dvojkoalice, ale se slušnými lidmi.“ Reportér: „Takže to záleží na lidech, ne na stranách?“

Babiš: „Samozřejmě. Přece nemůžeme někde sedět s Haškem, který je sedmilhář, nebo (Miroslavem) Novákem. To je gambler, má peníze, majetek, který nemůže nikdy prokázat. A panu premiérovi nevadí, že takovíto lidé tam sedí.“

Hnutí ANO se po krajských volbách 2016 stalo součástí devíti krajských koalic ze třinácti, přičemž spolupracuje s pravicovými i levicovými stranami. Nelze však říci, že kooperuje se všemi, protože nikde netvoří koalici například s KSČM. Hnutí ANO sice s KSČM koalici vyjednávalo poměrně dlouho v Ústeckém kraji, avšak nakonec vznikla koalice bez ANO. Dále hnutí nikde netvoří krajskou koalici s SPD-SPO.

Zatímco např. v Moravskoslezském a Zlínském kraji vládne mimo jiné s KDU-ČSL a ODS, naopak v mnoha dalších krajích - např. v Jihomoravském a Jihočeském - vládne s ČSSD. Jinde se na vedení podílejí dohromady strany ANO, ČSSD, ODS a další celostátní či regionální strany.

Kraj Složení koalice Středočeský ANO, ODS, STAN, TOP 09 Jihočeský ANO, ČSSD, Jihočeši 2012 Karlovarský ANO, ODS, Piráti, SPO, HNHRM Liberecký ANO, ODS, ČSSD, STAN Vysočina ČSSD, ANO, ODS, Starostové pro Vysočinu Moravskoslezský ANO, KDU-ČSL, ODS Olomoucký ANO, ČSSD, ODS Jihomoravský ANO, ČSSD, Starostové pro jižní Moravu,

TOP 09 Žít Brno Zlínský KDU-ČSL, ANO, STAN, ODS

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože na lepším výběru DPH se podle Evropské komise podílela jak opatření Miroslava Kalouska, tak opatření Andreje Babiše.

Studie Evropské komise (.pdf str. 23) z roku 2016 ukázala, že mezera ve výběru daní se zmenšuje. Podle Evropské komise ke snižování této mezery dochází díky přijatým legislativním opatřením proti podvodům. Studie pracuje s rokem 2014. Konkrétně zavedení registru nespolehlivých plátců v roce 2014 a povinnost elektronického hlášení k DPH.

Institut nespolehlivého plátce (tzv. blacklist) a navazující ručení za nespolehlivého plátce bylo přijato a zavedeno v době (rok 2013), kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek.

Povinnost elektronického hlášení však byla zavedena až vládou, ve které je ministrem financí Andrej Babiš. Studie však pracuje s rokem 2014 a v této době ještě Babišova opatření nevstoupila v platnost. Právě kontrolní hlášení funguje od 1. ledna 2016, EET, které má za cíl také omezit daňové úniky startuje ve 4. vlnách, z nichž se rozeběhly zatím dvě. Legislativní opatření, které studie popisuje, tak vycházejí ze zákonných nastavení, které byly přijaty předchozími vládami.

Dodejme, že je jistě možné, že další kroky, které jsou aktuálně zaváděny, dále úniky omezují. Pouze na toto tvrzení nejsou dostupná data instituce (Evropské komise), kterou Kalousek cituje.

V letech 2009–2015 dosahovaly příjmy českých občanů v porovnání s lidmi ze starých zemí EU (tj. původní patnáctky) ani ne zmiňovaných 40 %. Tento údaj odpovídá srovnání s průměrem celé Evropské unie.

Co se týče výše cen v EU, je nutné říci, že se ceny zboží v jednotlivých státech velmi různí.

Namátkou uvedeme pohostinství (.pdf), potraviny (.pdf) či ceny bytů. Ve statistikách vystupuje ČR pod evropským průměrem. V březnu 2016 uváděl Český statistický úřad, že v porovnání s průměrem celé unie dosahovala cenová hladina v České republice zhruba tří pětin. V rámci této komparace tedy lze konstatovat, že cenová hladina je u nás výrazně nižší oproti EU.