Přehled ověřených výroků

Jaroslav Faltýnek sice nebyl členem ČSSD celých 20 let, ale pouze 18, ovšem s jistou tolerancí hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle dostupných informací vstoupil Jaroslav Faltýnek do politiky jako jeden ze zakladatelů Zemědělské strany v roce 1990. Poté v roce 1995 vstoupil do ČSSD, za kterou působil jako krajský zastupitel Olomouckého kraje a zastupitel města Prostějov. V roce 2011 pomáhá se vznikem strany ANO 2011, do níž následně roku 2012 přestoupil. Členem ČSSD byl tedy kratší dobu než 20 let, konkrétně 18.

Rada vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst byla zřízena (.pdf) v lednu 2015. Její první zasedání (.pdf) proběhlo 20. března 2015. Byl odsouhlasen jak jednací řád, který například uvádí, že ke schůzi Rady dochází nejméně jednou za půl roku, tak účel vzniku Rady, který „byl iniciován rozdělením Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost“.

Jedná se o organizaci, která zaštiťuje spolupráci mimo jiné představených Rady, konkrétně vicepremiéra pro vědu a výzkum Bělobrádka, ministra průmyslu a obchodu a ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Druhé zasedání vlády je rovněž zdokumentováno (.pdf) a proběhlo 16. července 2015. Jedná se však o poslední volně dostupný zápis zasedání Rady, poslední zpráva o zasedání pochází z července 2016, kdy bylo schváleno rozšíření jejího vedení o třetího místopředsedu. Aktuální složení je dohledatelné zde.

Další činnost (resp. výsledky) Rady je ovšem nedohledatelná. Tedy nakolik podniká reálné kroky k vytěžení co nejvíce pro společný zájem, jak šéf lidovců uvádí, nevíme. Především proto pak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Místopředseda vlády Bělobrádek dále mluví o programu Théta Technologické agentury České republiky, která např. (.pdf) „zabezpečuje přípravu a realizaci programů aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací včetně programů pro potřeby státní správy“. Ten byl schválen usnesením (.pdf) vlády České republiky č. 1173 ze dne 19. prosince 2016. Z přiloženého dokumentu (.pdf, str. 3, bod 8, odst. 1) lze vyčíst, že Technologická agentura, Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo školství se společně podíleli na zajištění podpory projektu Théta.

Program s názvem Dobrá země pro život strana představila 17. června na konferenci v Praze.

V programové kapitole týkající se progresivního zdanění (. pdf, str. 14) nalezneme pasáž:

„Zavedeme progresivní zdanění příjmů fyzických osob a tím snížíme daně a zvýšíme příjem 98 % zaměstnanců. Pouze 2 % lidí s nejvyššími příjmy se nově bude na daních podílet víc. Díky této změně dojde ke zvýšení reálných příjmů zaměstnanců v průměru o 800 až 1 200 korun. Nejde o žádnou iluzi, je to systém, který funguje ve všech vyspělých státech Evropy a světa. Zrušíme superhrubou mzdu, kterou zavedly pravicové vlády a na kterou nespravedlivě doplácejí zejména lidé s průměrnými a nízkými příjmy. Spolu se zavedením daňové progrese obnovíme společné zdanění manželů.“ Více stranický program pro nadcházející volby progresivní zdanění nepopisuje. Snížení daní pro 98 % zaměstnanců, jak sociální demokracie navrhuje, vyjde ročně na zhruba 20 miliard korun. Ztráta ve státním rozpočtu se vyrovná zdaněním bank, velkých podniků s vysokými zisky a změnou daní majetku, uvedl v neděli 18. června volební lídr sociálních demokratů Zaorálek, který byl hostem diskuzního pořadu Partie na FTV Prima.

Strana už v únoru představila návrh nového systému zdanění (viz tabulku níže). Ten se však ocitl pod palbou kritiky, a strana tak od něj ustoupila. ČSSD již vypnula svůj web Spravedlive-dane.cz, kde právě svůj návrh popisovala a propagovala.

Návrh sazby daně z příjmu fyzických osob, únor 2017 SazbaPříjem12 %0 Kč – 30 000 Kč15 %30 000 Kč – 40 000 Kč25 %40 000 Kč – 50 000 Kč32 %50 000 Kč a více

Prezident Zeman mluví o tom, že mezi lety 2002 a 2017 se počet státních úředníků zdvojnásobil z 80 na 150 tisíc. Doplňuje, že odlišuje státní zaměstnance jako takové (jako např. policisty a hasiče), což řada politiků nečiní, od samotných úředníků. Vzhledem k definiční nejasnosti vymezení „úředníka“ a také absenci srovnatelných dat za období 2002–2017 je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Z veřejně dostupných zdrojů jsou dohledatelná data státních zaměstnanců v obou vymezených letech. K roku 2002 lze čerpat ze státního závěrečného účtu (.pdf, str. 117, resp. studie, která na něj odkazuje), pro letošní rok pak jsou dostupná data ze schváleného státního rozpočtu. Ministerstvo vnitra v roce 2011 vypracovalo dokument Analýza aktuálního stavu veřejné správy, která poměrně přesně pracuje s počty státních zaměstnanců od roku 1999. Na osmé straně pak uvádí konkrétní čísla, pro rok 2002 pracuje s počtem 178 495 lidí zaměstnaných ve státní správě. Nicméně jak plyne dále z textu, počítá mezi ně také zaměstnance v rámci armády atp.

Navíc se čísla se současným stavem komplikovaně srovnávají, neboť v daných letech probíhala reforma veřejné správy a měnily (přesouvaly) se jednotlivá zařazení. Ve výchozím roce, který prezident vymezuje, tedy nejde přesně určit, kolik „úředníků“ v České republice reálně pracovalo.

Poté, co služební zákon Sobotkovy vlády vstoupil v platnost, jsou již úředníci lépe identifikovatelní. Podíváme-li se na schválený zákon o státním rozpočtu pro letošní rok, na straně 47 (sešit B) se uvádí, že v organizačních složkách státu pracuje asi 205 tisíc lidí, z čehož ale 88 tisíc jsou příslušníci a vojáci. Ani v tomto případě vlastně konkrétně nevíme, jaký počet lidí vykonává typicky úřednickou činnost. Pokud budeme vycházet ze systemizace služebních a pracovních míst pro rok 2017, tak celkem jde o cca 78 tisíc míst. Nejde však o všechny úřady, samotný dokument popisuje, že některé úřady mají výjimku.

Kováčik správně uvádí, že § 90 jednacího řádu obecně pojednává o prvním čtení zákona. Tzv. zkrácené schvalovací řízení se děje podle § 90 odst. 2, kde se píše, že zákon může být z iniciativy navrhovatele schválen již v prvním čtení. Tento i běžný režim spadají pod § 90, Kováčik má tedy pravdu.

Na základě doplňujících informací bylo odůvodnění doplněno.

Bývalý ministr Kalousek de facto spustil vydávání korunových dluhopisů soukromými společnostmi, a to především tím, že "oživil" legislativu pocházející z 90. let. Především ministerskými návrhy vypustil a následně vrátil ustanovení o nedanění korunových dluhopisů, zejména ale také ještě předtím, než bylo toto ustanovení opětovně zrušeno (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru PSP), vydal sérii státních korunových dluhopisů, čímž spustil vlnu emisí soukromých firem. Lze tedy říci, že státní emisí legitimizoval takovýto postup.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO. Lze tedy říci, že Kalousek svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když Andrej Babiš popisuje korektně trend, že do Evropy směřuje více lidí z Afriky (především přes Itálii) než dříve (tedy v % vyjádření, absolutně se příliv migrantů velmi výrazně utlumil), není pravdou, že by šlo výhradně o Afričany. Přes Řecko se do Evropské unie dále dostávají lidé primárně ze Sýrie a Iráku. Za celý rok 2017 dorazilo do EU téměř 130 tisíc lidí. Pokud se podíváme na zemi jejich původu, jde nejvíce o lidi z Nigérie, Guiney, Pobřeží slonoviny, Bangladéše a Sýrie. V první pětce jsou tedy hned dvě neafrické země.

Pokud se ale podíváme na aktuálnější čísla zejména z Itálie, kudy po uzavření tzv. balkánské trasy proudí nejvíce lidí, je zřejmé, že zde dochází k trendu, který Babiš popisuje. Data z Itálie za červenec a srpen ukazují, že mezi nejčastěji se vyskytujícími národnostmi figurují z mimoafrických zemí pouze Bangladéšané, a to ve 4 % v červenci a ve 2 % v srpnu.

V případě Itálie má tedy Babiš v podstatě pravdu, resp. popisuje korektně trend. Nicméně pokud se podíváme na případ Řecka, zde již uvedené neplatí. Sem dorazilo ke konci července celkem 17 tisíc lidí, přičemž zhruba 40 % pocházelo ze Sýrie a 14 % z Iráku. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící, neboť Babiš popisuje korektně trend v případě Itálie, není však pravdou, že by do Evropy dále nepřicházeli i lidé z jiných než afrických zemí.

V listopadu 2016 představila Evropská komise takzvaný zimní legislativní balíček, tedy soubor dokumentů, návrhů a hodnocení dopadů, podle kterých se má vytvářet evropská energetická unie. Obsahuje přitom cíle do roku 2030. Balíček se zaměřuje na několik témat, jako je energetická účinnost, trh s elektřinou, obnovitelné zdroje a další. Dokumenty skutečně čítají celkem tisíce stránek, například jen sekce týkající se trhu s elektřinou a spotřebitelů zabírá 1800 stran.

Europoslankyně Konečná pravděpodobně dále zmiňuje směrnici o energetické účinnosti 2012/27/EU (.pdf), kterou EU schválila v roce 2012, tedy před pěti lety. Tato směrnice obsahuje cíle do roku 2020, členské státy ji tedy v současné době stále implementují.

Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že byly rovněž zvýšeny od 1. července platy také lidem v sociální oblasti (o 9,4 % – 23 %). Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy rovněž u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil, že „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády, uvádí pouze, že 9 přítomných členů vlády bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč, s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Dle odborů se v loňském roce nástupní měsíční mzda zaměstnanců v sociálních službách pohybovala v rozmezí 12 000 až 16 000 Kč. Tyto platy se ale od července také zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí a výdaje na daný krok jsou v řádu miliard korun.

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí v sociální oblasti, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala v červnu sama.

Vláda Bohuslava Sobotky skutečně investuje. V období jejího mandátu došlo také ke zvýšení důchodů, minimální mzdy i platů státních zaměstnanců.

Ministr Babiš správně informuje o investicích této vlády. Jak je vidět v grafu, výše investic v roce 2014 odpovídala průměru z minulých let. V následujícím roce kapitálové výdaje vlády výrazně narostly především kvůli snaze dočerpat finance z evropských fondů z programového období 2007–2013. V roce 2016 bylo oproti tomu množství proinvestovaných peněz nejmenší od roku 2005. I přes výkyvy ve výši kapitálových výdajů konstatujeme, že tato vláda investuje podobně jako ty předchozí.

Zdroj: Kapitálové výdaje rozpočtu, 2000–2016 skutečnost, 2017 rozpočet

Ke zvyšování důchodů dochází pravidelně po celou dobu vládnutí koalice. Přiložený graf demonstruje, že od v letech 2014–2016 vzrostly penze žen asi o 350 Kč, muži obdrželi průměrně ještě 50 Kč navíc.

Zdroj: web ČT24

Vláda může přímo ovlivnit jen výši minimální mzdy a platů státních zaměstnanců. Minimální mzda vzrostla od roku 2014 téměř o 30 %, ze zaměstnanců státu si na víc přišli učitelé, úředníci či lékaři.

Zdroj: Facebook Bohuslava Sobotky