Přehled ověřených výroků

Prezident Zeman v uvedeném výroku sám sobě odporuje, protože se současnou britskou královnou Alžbětou II. se setkal doposud pouze dvakrát, nikoliv třikrát. Výrok je tedy hodnocen s výhradou k úvodní formulaci, z logiky celého vyjádření však vyplývá, že popisuje frekvenci svých setkání korektně.

Poprvé se tak stalo v roce 1996 při příležitosti setkání britské královny s tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem, kdy byl Zeman předsedou ČSSD.

Podruhé se Miloš Zeman (již ve funkci prezidenta České republiky) setkal s královnou Alžbětou II. v červnu 2014 v Normandii na oslavách 70 let od spojeneckého vylodění v roce 1944. Jak však vyplývá z veřejně dostupných zdrojů, v tomto případě se nejednalo o oficiální setkání státníků, oba se pouze účastnili téže společenské události. Jednalo se tedy o setkání s mnoha dalšími světovými státníky, nikoliv o soukromé setkání prezidenta Zemana s královnou Alžbětou II. Nelze navíc doložit, že by český prezident s britskou panovnicí v rámci této události hovořil.

Zdroj: Hrad.cz

K aktuálnímu - a také oficiálnímu - setkání prezidenta Zemana s královnou Alžbětou II. má dle tiskové zprávy Kanceláře prezidenta republiky dojít tento pátek, tedy 16. června 2017. Setkání bude mít podobu audience, dle informací na webu Buckinghamského paláce se tak bude jednat o soukromou schůzku královny s jejími hosty.

Exekutorská komora České republiky vede statistiky o počtu vedených exekucí. V roce 2016 probíhalo 4,5 mil. exekucí proti 834 tis. dlužníků – fyzickým osobám. Proti celkem 68 tis. právnických osob bylo vedeno 228 tis. exekucí. Celková vymáhaná částka byla 325 mld. korun.

V prezidentských volbách roku 2003 vypadl Miloš Zeman v prvním kole druhé volby a po neoficiálním vyhlášení výsledků opustil Španělský sál Pražského hradu. Informaci, že Miloš Zeman odešel z Pražského hradu, aniž by o tom někdo věděl, potvrdil i Zemanův asistent Michal Kucián.

V archivu Českého rozhlasu se dokonce doslova uvádí: „Zeman to neunesl a z Pražského hradu beze slova utekl.“

Na TV Nova v den volby v hlavní zpravodajské relaci rovněž publikovali tuto zprávu:

„Zeman prohru neunesl a ihned odjel, nevyčkal ani na oficiální vyhlášení výsledků. Svého asistenta si poslal pro kabát a zadním vchodem z Hradu zmizel.“ (Zdroj: TV Nova; Rubrika: Televizní noviny 19:30 - Volba prezidenta republiky. 24. ledna 2003.)

Od roku vzniku samostatné České republiky do roku 2013 probíhala volba prezidenta na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud nebyl v prvním kole této společné schůze nikdo z kandidátů zvolen - nezískal nadpoloviční většinu všech hlasů v obou komorách parlamentu, konalo se kolo druhé, popřípadě kolo třetí (Cabada & Vodička, 2011; Politický systém České republiky - Historie a současnost; Praha: Portál).

Volba hlavy státu roku 2003 se opakovala třikrát (15. ledna, 24. ledna a 28. ledna), měla 9 kol a v 9. kole zvítězil Václav Klaus.

Od roku 2013 je prezident republiky volen přímou volbou (Čl. 54, Hlava III., Ústava České republiky). Tato změna nabyla účinnosti 1. října 2012, a to díky přijetí ústavního zákona č. 71/2012 Sb.

Z hlediska výkonnosti daného odvětví je nutné sledovat jak hrubý domácí produkt (HDP), tak hrubou přidanou hodnotu (HPH). HDP je z hlediska strany nabídky určován hrubou přidanou hodnotou a saldem daní z produktů a dotací na produkty. Samotná hrubá přidaná hodnota reflektuje souhrnnou výkonnost odvětví a je čistým ukazatelem výkonnosti ekonomiky. HPH tvoří asi 90 % HDP.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu (viz graf níže) za rok 2015 měla Česká republika podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě 32,1 %, a z tohoto pohledu tedy byla druhou nejprůmyslovější zemí v Evropské unii, hned za Irskem. V případě Irska ovšem dodejme, že Eurostat upozorňuje na specifičnosti případu, proto i výrok hodnotíme jako pravdivý.

U Německa byl podíl průmyslu na HPH 25,9 % a v žebříčku zemí EU skončilo na osmém místě.

Eurostat také provedl srovnání vývoje podílu průmyslu na HPH v čase. V tomto ohledu se ČR od roku 1995 téměř nikam neposunula – v roce 1995 byl tento podíl 31,4 %. I tak se ale ČR v tomto ohledu drží na vrcholu ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Průmysl se pak v roce 2016 podílel na HDP (.pdf, str. 6) z 32,3 %.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Od roku 2013 se Česká republika drží v žebříčku podle Světového indexu míru v první patnáctce zemí. V tomto i minulém roce se umístila na šestém místě. Je ale třeba poznamenat, že index neměří přímo míru bezpečnosti v zemi – sleduje celou řadu faktorů, jako je politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost nebo dodržování lidských práv. Jedno ze sledovaných kritérií se orientuje na vnímání bezpečnosti a ČR v něm dosahuje dvou bodů z pěti (pět značí nejhorší stav).

Kriminalita v ČR za současné vlády skutečně klesala. Za rok 2016 jsou zatím dostupné statistiky pouze do konce listopadu, nicméně i podle nich je celková kriminalita nižší než ta za stejné období v letech 2015 a 2014. Lze tedy předpokládat, že i konečné číslo bude nižší a potvrdí klesající trend.

ČSSD ve svém volebním programu (.pdf, str. 14) pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 deklarovala, že prosadí zvýšení minimální mzdy z tehdejších 8 500 Kč na 12 000 Kč do roku 2018.

V programovém prohlášení z roku 2014 se pak vláda zavázala zvýšit minimální mzdu tak, aby se její výše přiblížila 40 % průměrné mzdy. Vláda pak během svého funkčního období zvýšila minimální mzdu třikrát – v roce 2015 na 9 200 Kč, v roce 2016 na 9 900 Kč a v roce 2017 na 11 000 Kč.

Vláda také schválila další navýšení minimální mzdy od roku 2018, a to na 12 200 Kč, což by podle premiéra Sobotky mělo odpovídat 40,5 % průměrné mzdy. Pokud by se průměrná mzda držela stále na úrovni kolem 29 000 Kč, měl by se tento předpoklad vyplnit.

Toto přání sociální demokracie se tak skutečně plní, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V médiích interpretuje takové rozdělení dotací jen samotný ministr Jurečka, výrok tedy považujeme za neověřitelný.

Generální finanční ředitelství skutečně zadalo zakázku na EET bez veřejného řízení společnosti IBM. Není to ovšem tak, že by se jednalo o nějakou neznámou firmu. Celé ministerstvo financí používá již od 90. let informační systém ADIS od IBM. Aplikace pro EET byla začleněna právě do tohoto systému.

IBM získala celou zakázku až v druhém výběrovém řízení, neboť první ministerstvo financí zrušilo. Toto jednací řízení již bylo bez uveřejnění, což dle zákona o veřejných zakázkách znamená, že zadavatel může bez soutěže vyzvat přímo k jednání jednoho či více dodavatelů.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.