Přehled ověřených výroků

V případě první části výroku je pravdou, že oba návrhy jsou poslaneckou iniciativou - služební zákon (novela zákona č. 218/2002 Sb.) i zákon o registru smluv .

Co se týče otázky analýz, tak není pravdou, že by k problematice neexistovaly žádné analýzy. Ministerstvo vnitra si například objednalo 29. února 2016 zpracování analýzy o možných rizicích a dopadech zveřejňování smluv na vybrané státní firmy u soukromé firmy Deloitte. Bohužel tento text není veřejně dostupný.

Problematiku narušení volné hospodářské soutěže také komentoval ve svém stanovisku ÚOHS, který připustil možnost, že uveřejňováním smluv v registru může nastat u části subjektů újma a nerovnost v případě praxe volné hospodářské soutěže. Text stanoviska je k dispozici zde.

Nutno podotknout, že obě stanoviska analýz byla kritizována, a to především ze strany neziskové organizace Rekonstrukce státu, jež se zákonem o registru smluv dlouhodobě zabývá. Poměrně podrobné stanovisko k výtkám ÚOHS je dostupné zde a k analýze společnosti Deloitte existuje vyjádření zde.

Otázka argumentace těmito analýzami je bohužel neověřitelná, přesto lze souhlasit, že k problematice zveřejňování dokumentů v registru smluv existují analýzy a vyjádření, které zaobírají celou škálu od kritiků až po zastánce registru smluv.

Dodejme, že i přes tyto neduhy pro oba zmíněné návrhy poslanci KDU-ČSL hlasovali.

V současné době je za druhé čtvrtletí v České republice dohromady 183 499 volných pozic. Vyplývá to z analýzy neobsazenosti volných pracovních míst Úřadu práce ČR. Téměř polovina z nich - 87 755 míst - obsahuje požadavek na základní vzdělání nebo praktickou školu.

V životopise na svých webových stránkách Marian Jurečka zmiňuje, že byl mezi lety 2002–2014 zemědělcem na rodinné farmě, a to jako OSVČ. Potvrzuje to i web Naši politici. V živnostenském rejstříku však již není k nalezení.

Miroslav Kalousek podle životopisu na webu Naši politici nikdy nepodnikal.

Výrok je pravdivý. Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Za dobu vlády Bohuslava Sobotky vznikly tři nové ústřední správní úřady, výrok poslance Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.

Správním úřadem se podle ústavy rozumí jakákoliv složka státu zřízená zákonem, plnící úkoly na základě zákona a vykonávající státní správu. Správní úřady se mohou vnitřně členit (např. ministerstva na odbory a další složky). Správními úřady však nejsou ku příkladu státní fondy, které slouží pouze k shromažďování a rozdělování majetku, avšak státní správu nevykonávají.

Kromě běžných správních úřadů (finanční, katastrální) však právní řád rozlišuje ještě tzv. ústřední správní úřady, mezi které Ústavní soud řadí ty správní úřady, které vykonávají státní správu na celém území ČR a které nejsou podřízeny jinému správnímu úřadu. Tyto podmínky splňuje jen malý počet správních úřadů (v současnosti 30), přičemž všechny jsou obsaženy v kompetenčním zákoně. Těchto 30 ústředních správních úřadů se rozděluje na základě toho, jestli v jejich čele stojí člen vlády (ministerstva), či ne (ústřední správní úřad). Pokud poslanec Fiala mluví o úřadech, myslí tím právě ústřední správní úřady.

Porovnáním současného znění kompetenčního zákona a znění před nástupem současné vlády zjistíme, že vznikly celkem tři nové ústřední správní úřady: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Úřad pro ochranu osobních údajů i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání byly za současné vlády do výčtu také přidány, avšak existovaly již před nástupem vlády Bohuslava Sobotky, pouze nebyly v kompetenčním zákoně uvedeny. To jim však jejich postavení jako ústředního správního úřadu nesebralo.

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V tomto případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh novelizace stavebního zákona, který byl v připomínkovém řízení do července 2015. Tato novela obsahovala záměr zjednodušit, zrychlit a zefektivnit procesy v oblasti povolování staveb. Ministerstvo se snažilo o zavedení jednotného řízení, jehož výsledkem bude jedno rozhodnutí zahrnující všechna povolení potřebná k realizaci konkrétního stavebního záměru. Nebylo by tedy nutné absolvovat několik řízení.

Následně byla zřízena pracovní skupina (.pdf), v níž byli zástupci dotčených resortů (MŽP, MPO, MD, MO, MZe, MV, MSpr., MK). Ti se však neshodli na vydání jednotného řízení. Problémem byly především speciální stavby a soubory staveb. Ministerstva průmyslu a dopravy se pak odmítla vzdát svých specializovaných stavebních úřadů, které se vyjadřují k projektům spadajícím do působnosti zmíněných úřadů – silnice, železnice, ropovody, plynovody nebo elektrárny (str. 4). Ministerstvo zemědělství se pak nechtělo vzdát rozhodování o věcech týkajících se vody.

Karla Šlechtová návrh novely z dalšího projednávání upravila tak, že vedle obecných staveb v příslušnosti obecného stavebního úřadu bude jednotné řízení vedeno pouze u staveb dopravní a energetické infrastruktury. Příslušnými orgány k jeho vedení budou ministerstvo dopravy jako speciální stavební úřad u dopravní infrastruktury a ministerstvo průmyslu a obchodu u energetické infrastruktury jako jiný stavební úřad.

V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.

Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.

I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.

V roce 2015 byl opravdu ekonomický růst ČR 4,5 % na rozdíl od Německa, kde dosáhl pouze 1,7 %. Dotace z evropských fondů se rozdělují v sedmiletých cyklech, dnes jsme v cyklu 2014–2020. Zmiňovaná dočerpávání z minulého cyklu v roce 2015 jsou součástí pravidla N+2, které zaručuje, že dotace bude vyplacena i po ukončení předchozího cyklu. Pokud projekty započaté na konci období během dvou let splní závazky, bude jim zpětně vyplacená dotace z předchozího dotačního cyklu.

Nelze ale ověřit, kolik konkrétně dočerpávalo ministerstvo dopravy na konci roku 2015. Za dotační cyklus 2007–2013 celkově vyplatilo 95,3 % dotací (z celkové alokace fondů EU ministerstvu dopravy), o peníze z EU si ale požádali jenom u 67 %. Celkově všechny resorty nedočerpaly méně než 10 mld. Kč proti prvotním odhadům, které byly mnohem vyšší. Podle závěru Nejvyššího kontrolního úřadu byla na konci roku 2013 Česká republika čtvrtým nejhorším státem v čerpání evropských dotací za období 2007–2013.

Zpráva NKÚ kritizovala problémy českých resortů s čerpáním dotací s odhadem (str. 43)nedočerpání na konci období 2014–2020 pohybujícím se mezi 38,6–105 mld. Kč (tj. v nejlepším případě 3x více než za minulé období). Česká republika celkově ke konci května letošního roku požádala o zaslání jen 26,8 mld. Kč (4,4 %) z celkových 646 mld. Kč, které EU pro ČR uvolnila.

Vláda skutečně zvýhodnila kraje změnou rozpočtového určení daní, 10 miliard na opravu silnic však investovalo ministerstvo dopravy samo.

Sobotkova vláda skutečně navýšila krajům příděl peněz z vybraných daní. Do roku 2015 jim připadlo 7,86 %, díky novému rozpočtovému určení to je 8,92 %. Nepodařilo se nám přesně určit, kolik tento nárůst přinesl krajům navíc. Schéma (.pdf) rozdělení rozpočtového určení daní rozlišuje různé druhy daní, proto nelze rozdíl snadno spočítat ze státního rozpočtu.

Krajům vláda poslala peníze na opravy silnic v letech 2015, 2016 a 2017. Konkrétně jde o silnice 2. a 3. třídy, které mají kraje ve své správě (dálnice a silnice 1. třídy spravuje stát). V roce 2015 byly uvolněny ve prospěch krajů 4,4 miliardy korun a v letech 2016 a 2017 po 3 miliardách. Celková alokace tak dosáhla zmíněných cca 10,5 miliard korun.