Přehled ověřených výroků

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Výrok se točí kolem schvalování zvýšení rodičovského příspěvku z roku 2006. Redaktor Šídlo se ptá Kalouska právě na to v souvislosti s bilboardem, na němž byl Kalousek coby předseda KDU-ČSL vyobrazen.

14. března 2006 se hlasovalo v Poslanecké sněmovně o sérii zákonů, které přinášely zvyšování podpory v sociální oblasti. Kromě rodičovského příspěvku, o kterém je řeč, šlo např. o plošnou podporu ve výši 1 000 korun pro prvňáčky (tzv. pastelkovné).

Rodičovský příspěvek se zvýšil na 7600 korun v rámci hlasování o novele zákona v souvislosti s přijetím zákona o životním minimu (sněmovní tisk 1065). Fakticky šlo o to, že tento tisk upravoval příspěvek tak, že šlo o 40 % výdělku v nepodnikatelské sféře. Miroslav Kalousek v hlasování o tomto návrhu nebyl přihlášen, tudíž se hlasování nezúčastnil.

Rušení ministerstev je opravdu tématem posledních vlád i některých stran v předvolebních kampaních minimálně v posledních dvou volebních obdobích.

V roce 2012 mluvila o snížení počtu ministerstev vláda Petra Nečase.

Ve volebních programech pro předčasné volby přišly s nápadem na rušení ministerstev např. ODS či TOP 09. Občanští demokraté (str. 6) hovořili o sloučení MPO s ministerstvem dopravy a dále o sloučení MŽP, MZe a MMR. Rušení některých ministerstev slibovala rovněž TOP 09 - ta chtěla vytvořit ministerstvo hospodářství spojením MPO, MMR a MD.

O rušení ministerstva pro místní rozvoj hovořil rovněž volební program ODS v roce 2010 (str. 35). U předvolebních kampaní najdeme také sliby o zeštíhlení státní správy pomocí rušení ministerstev. MMR by před volbami v roce 2009 zrušila ODS i nově vzniklá TOP 09.

To, že se téma rušení ministerstev ve veřejném prostoru objevuje opakovaně, dokládá i souhrn, který byl představen přímo v pořadu Otázky Václava Moravce (čas 52:35). Dodejme, že k žádnému rušení vyjma ministerstva informatiky v této době nedošlo.

Vláda Bohuslava Sobotky skutečně investuje. V období jejího mandátu došlo také ke zvýšení důchodů, minimální mzdy i platů státních zaměstnanců.

Ministr Babiš správně informuje o investicích této vlády. Jak je vidět v grafu, výše investic v roce 2014 odpovídala průměru z minulých let. V následujícím roce kapitálové výdaje vlády výrazně narostly především kvůli snaze dočerpat finance z evropských fondů z programového období 2007–2013. V roce 2016 bylo oproti tomu množství proinvestovaných peněz nejmenší od roku 2005. I přes výkyvy ve výši kapitálových výdajů konstatujeme, že tato vláda investuje podobně jako ty předchozí.

Zdroj: Kapitálové výdaje rozpočtu, 2000–2016 skutečnost, 2017 rozpočet

Ke zvyšování důchodů dochází pravidelně po celou dobu vládnutí koalice. Přiložený graf demonstruje, že od v letech 2014–2016 vzrostly penze žen asi o 350 Kč, muži obdrželi průměrně ještě 50 Kč navíc.

Zdroj: web ČT24

Vláda může přímo ovlivnit jen výši minimální mzdy a platů státních zaměstnanců. Minimální mzda vzrostla od roku 2014 téměř o 30 %, ze zaměstnanců státu si na víc přišli učitelé, úředníci či lékaři.

Zdroj: Facebook Bohuslava Sobotky

Pro stávající volební období zůstává v legislativním procesu 256 právních norem. Sám předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek v těchto Otázkách (15. minuta) konstatoval, že se ve Sněmovně nestihnou projednat legislativní změny, které na první dubnové schůzi neprojdou prvním čtením.

Jak správně uvádí poslanec KSČM, mezi těmito zákony jsou návrhy z opozičních lavic (např. novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi), nechybí však ani návrhy od poslanců koaličních stran (např. novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nebo samotné vlády.

Počet neprojednaných zákonů můžeme porovnávat vzhledem k délce mandátu s Poslaneckou sněmovnou za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase. Tehdy zákonodárci nedotáhli do konce celých 154, respektive 170 předložených norem.

Exekutorská komora České republiky vede statistiky o počtu vedených exekucí. V roce 2016 probíhalo 4,5 mil. exekucí proti 834 tis. dlužníků – fyzickým osobám. Proti celkem 68 tis. právnických osob bylo vedeno 228 tis. exekucí. Celková vymáhaná částka byla 325 mld. korun.

Prezident Zeman v uvedeném výroku sám sobě odporuje, protože se současnou britskou královnou Alžbětou II. se setkal doposud pouze dvakrát, nikoliv třikrát. Výrok je tedy hodnocen s výhradou k úvodní formulaci, z logiky celého vyjádření však vyplývá, že popisuje frekvenci svých setkání korektně.

Poprvé se tak stalo v roce 1996 při příležitosti setkání britské královny s tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem, kdy byl Zeman předsedou ČSSD.

Podruhé se Miloš Zeman (již ve funkci prezidenta České republiky) setkal s královnou Alžbětou II. v červnu 2014 v Normandii na oslavách 70 let od spojeneckého vylodění v roce 1944. Jak však vyplývá z veřejně dostupných zdrojů, v tomto případě se nejednalo o oficiální setkání státníků, oba se pouze účastnili téže společenské události. Jednalo se tedy o setkání s mnoha dalšími světovými státníky, nikoliv o soukromé setkání prezidenta Zemana s královnou Alžbětou II. Nelze navíc doložit, že by český prezident s britskou panovnicí v rámci této události hovořil.

Zdroj: Hrad.cz

K aktuálnímu - a také oficiálnímu - setkání prezidenta Zemana s královnou Alžbětou II. má dle tiskové zprávy Kanceláře prezidenta republiky dojít tento pátek, tedy 16. června 2017. Setkání bude mít podobu audience, dle informací na webu Buckinghamského paláce se tak bude jednat o soukromou schůzku královny s jejími hosty.

V prezidentských volbách roku 2003 vypadl Miloš Zeman v prvním kole druhé volby a po neoficiálním vyhlášení výsledků opustil Španělský sál Pražského hradu. Informaci, že Miloš Zeman odešel z Pražského hradu, aniž by o tom někdo věděl, potvrdil i Zemanův asistent Michal Kucián.

V archivu Českého rozhlasu se dokonce doslova uvádí: „Zeman to neunesl a z Pražského hradu beze slova utekl.“

Na TV Nova v den volby v hlavní zpravodajské relaci rovněž publikovali tuto zprávu:

„Zeman prohru neunesl a ihned odjel, nevyčkal ani na oficiální vyhlášení výsledků. Svého asistenta si poslal pro kabát a zadním vchodem z Hradu zmizel.“ (Zdroj: TV Nova; Rubrika: Televizní noviny 19:30 - Volba prezidenta republiky. 24. ledna 2003.)

Od roku vzniku samostatné České republiky do roku 2013 probíhala volba prezidenta na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud nebyl v prvním kole této společné schůze nikdo z kandidátů zvolen - nezískal nadpoloviční většinu všech hlasů v obou komorách parlamentu, konalo se kolo druhé, popřípadě kolo třetí (Cabada & Vodička, 2011; Politický systém České republiky - Historie a současnost; Praha: Portál).

Volba hlavy státu roku 2003 se opakovala třikrát (15. ledna, 24. ledna a 28. ledna), měla 9 kol a v 9. kole zvítězil Václav Klaus.

Od roku 2013 je prezident republiky volen přímou volbou (Čl. 54, Hlava III., Ústava České republiky). Tato změna nabyla účinnosti 1. října 2012, a to díky přijetí ústavního zákona č. 71/2012 Sb.

Z hlediska výkonnosti daného odvětví je nutné sledovat jak hrubý domácí produkt (HDP), tak hrubou přidanou hodnotu (HPH). HDP je z hlediska strany nabídky určován hrubou přidanou hodnotou a saldem daní z produktů a dotací na produkty. Samotná hrubá přidaná hodnota reflektuje souhrnnou výkonnost odvětví a je čistým ukazatelem výkonnosti ekonomiky. HPH tvoří asi 90 % HDP.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu (viz graf níže) za rok 2015 měla Česká republika podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě 32,1 %, a z tohoto pohledu tedy byla druhou nejprůmyslovější zemí v Evropské unii, hned za Irskem. V případě Irska ovšem dodejme, že Eurostat upozorňuje na specifičnosti případu, proto i výrok hodnotíme jako pravdivý.

U Německa byl podíl průmyslu na HPH 25,9 % a v žebříčku zemí EU skončilo na osmém místě.

Eurostat také provedl srovnání vývoje podílu průmyslu na HPH v čase. V tomto ohledu se ČR od roku 1995 téměř nikam neposunula – v roce 1995 byl tento podíl 31,4 %. I tak se ale ČR v tomto ohledu drží na vrcholu ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Průmysl se pak v roce 2016 podílel na HDP (.pdf, str. 6) z 32,3 %.

V médiích interpretuje takové rozdělení dotací jen samotný ministr Jurečka, výrok tedy považujeme za neověřitelný.