Přehled ověřených výroků

Poslanec Okamura se nemýlí, když tvrdí, že zákon nezakazuje jmenovat premiérem člověka, který je trestně stíhán. Uveďme rovněž, že ani případné vydání Andreje Babiše poslanci ke stíhání, jakož i potenciální následné stíhání a obvinění neznamená samo o sobě, že by se Babiš dopustil trestného činu. Porušení zákona může konstatovat pouze nezávislý soud.

Ústava České republiky stanovuje, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“. Ten pak prezidentovi navrhne jednotlivé členy rezortů a po jmenování nové vlády celý kabinet předstupuje před Poslaneckou sněmovnu, aby mu vyslovila nadpoloviční většinou přítomných poslanců důvěru.

Při nevyslovení důvěry se proces opakuje od jmenování nového premiéra. Pokud Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru podruhé, prezident republiky jmenuje nového premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Pokud sněmovna vysloví nedůvěru potřetí, může ji prezident rozpustit.

Výrok předsedy hnutí SPD se týká situace hned po volbách. Zde není, jak dokládá Ústava ČR (výše), prezident fakticky ničím vázán a může předsedou vlády jmenovat libovolnou osobu. Neexistuje tedy žádné zákonné omezení pro hlavu státu, koho jmenovat. V praxi se ovšem uplatňuje princip, že je jmenován předseda vítězné strany ve volbách. To je logické vzhledem k tomu, že má nejsilnější mandát voličů.

Předseda vítězné strany byl po volbách jmenován předsedou vlády vždy (postupně Klaus, Zeman, Špidla, Topolánek a Sobotka) s výjimkou roku 2010, kdy premiérské křeslo obsadil Petr Nečas (ODS), ač ve volbách těsně zvítězila ČSSD. Její předseda (Jiří Paroubek) ovšem v den voleb rezignoval, jeho nástupce Bohuslav Sobotka pro sebe žádal pokus o sestavení vlády, ovšem většinu pro vládnutí v té době již deklarovala budoucí koalice ODS, TOP 09 a VV.

Podmínkou pro člena vlády je nemožnost vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Tento článek Ústavy ČR provádí mimo jiné zákon o střetu zájmů. Veřejný funkcionář např. nesmí být provozovatelem ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Za přestupky spojené se střety zájmů lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Mimo to prezident ústavou skutečně není omezen a trestní stíhání pro jmenování premiéra nepředstavuje de jure problém.

Podle Zprávy o stavu Romské menšiny za rok 2015 (str. 35–36) Úřad práce nijak neeviduje příslušnost uchazečů k Romské menšině, sledování přesné nezaměstnanosti Romů je proto velmi složité. Je však možné usuzovat, že jejich zaměstnanost roste nebo klesá podle toho, jak se vyvíjí celková nezaměstnanost v ČR. Ta dlouhodobě klesá, takže je možné usuzovat, že klesá i míra nezaměstnanosti Romů.

To například dokládá porovnání odhadovaného procenta nezaměstnanosti Romů ve sledovaných sociálně vyloučených lokalitách z let 2006a 2015. Zde došlo ke snížení z původně odhadovaných 90–100 % na 80–85 % v roce 2015. Tento rozdíl hovoří o zlepšení situace, nicméně nezaměstnanost Romů v těchto lokalitách je podle odhadu stále velmi vysoká.

Jak však již bylo zmíněno, Úřad práce ČR nerozlišuje, zda se uchazeč hlásí k Romské menšině, není proto možné najít přesné statistiky, které by se na nezaměstnanost Romů zaměřovaly. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože daná debata sice byla poměrně rozsáhlá (nicméně zabrala cca polovinu toho, co Babiš uvádí) a obsahovala i na první pohled absurdní témata, ta však ve skutečnosti zabrala minimum dané doby. Poslanci jinak řešili obsahově daný zákon, pozměňovací návrhy a běžný politický střet kolem této předlohy. Dodejme, že v rozpravě vystoupilo hned devět poslanců hnutí ANO.

Babiš mluví o novele zákona na ochranu týrání zvířat, ve kterém poslanci odhlasovali zákaz tzv. kožešinových farem. Tato poslanecká předloha prošla sněmovnou ve 3. čtení 7. června. Finální hlasování ukazuje, že zákon měl skutečně drtivou podporu napříč politickým spektrem, z čehož by šlo usuzovat, že bylo jasné, jak hlasování dopadne (byť jde o spekulaci, nejsme schopni popsat dohody mezi stranami).

Pokud se podíváme na průběh 3. čtení (stenoprotokol z celého jednání), tak diskuze o zákonu byla skutečně delší než patnáct minut. Nicméně jednak netrvala ani 3 hodiny (rozprava začala před půl 10 a skončila v 11:10), jak Babiš uvádí, jednak jím popsaná témata zabrala poslancům čas v řádu pouhých jednotek minut.

Poslanci řešili zákon obsahově (tj. mluvili o týrání zvířat), diskutovali o jednotlivých pozměňovacích návrzích a pochopitelně využívali i prostor pro střet svých stanovisek. V závěru 3. čtení pak hlasovali o jednotlivých pozměňovacích návrzích a také o zákonu jako celku. Není pravdou, že by 3 hodiny „vykecávali“ o všem možném, jak Babiš uvádí. Celé čtení trvalo něco přes polovinu této doby, poslanci navíc mluvili k danému návrhu.

Pochopitelně je problematické určit, o čem by měli nebo neměli poslanci při projednávání různých předloh hovořit, resp. kdo má určit, co je ještě k věci a co ne. K otázkám, které Babiš popsal, lze jen dodat, že obě se nějakým způsobem zákona týkaly. Vodňanské kuře, o němž Babiš jako jeho bývalý majitel hovoří, bylo zmíněno v souvislosti se špatnými podmínkami drůbeže, která je zde chována (nehodnotíme přitom, zda tomu tak je - téma rozebíraly např. poslankyně Bebarová-Rujbrová nebo Černochová). Vystoupení k dané věci však dohromady nepřesáhla minutu. Dané téma glosoval rovněž Miroslav Kalousek, ten se také omezil na krátký bonmot.

Co se týká Moniky Babišové, předseda ANO na svém Facebooku zveřejnil status, ve kterém se zavázal podpořit zákaz kožešinových farem. V bulvárním médiu Extra byl přitom zveřejněn článek o tom, že Babiš koupil své ženě právě kožich. K tomuto se vrátila v jedné větě během jednání i poslankyně Zelienková z TOP 09 (dříve ANO). Stejnou věc už dříve veřejně diskutoval např. ministr zahraničí Zaorálek. Šlo tedy o připomenutí jednání, které se aktérům zdá nekonzistentní s momentálními názory Andreje Babiše. To ovšem sněmovně zabralo rovněž několik vteřin.

Tomio Okamura má pravdu v tom, že je v současné době poptávka po manuálních pracovnících a řemeslnících. Statistiky potvrzující zaměstnávání cizinců v těchto profesích však bohužel nejsou k dispozici, stejně jako není možné přesně určit, které konkrétní vysokoškolské obory mají jakou míru nezaměstnanosti (Okamura mluví o „filozofických multikulturních oborech“, což je navíc poměrně nejasné označení).

Můžeme konstatovat, že humanitní a sociálněvědní obory, které se vyučují na filozofických fakultách, nemají nijak vysokou nezaměstnanost, nicméně opět nemáme k dispozici data dokazující to, do jaké míry jejich absolventi nacházejí uplatnění ve svých oborech. Kvůli nedostatku přesných statistik proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Výrok má několik částí, u nichž postupně shrneme, jaké informace jsou dostupné. Nejprve Okamura mluví o chybějících manuálních profesích. V tomto ohledu mu dávají statistiky o volných pracovních místech za pravdu, jak je vidět v následující tabulce zpracované podle analýzy Úřadu práce ČR.

Jak moc jsou pak v těchto profesích zaměstnáváni cizinci, není možné přesně ověřit. Podle ČSÚ bylo v roce 2015 zaměstnáno více než 323 tisíc cizinců (registrovaných Úřadem práce ČR kvůli pracovnímu povolení) a dalších skoro 84 tisíc s platným živnostenským povolením. Úřad práce však o aktuální zaměstnanosti cizinců neposkytuje podrobnější údaje, proto nelze zjistit, v jakých oborech a profesích se nejvíce uplatňují.

Nyní se podíváme na nezaměstnanost absolventů humanitních oborů, kteří tvoří většinu na filozofických fakultách. Podle ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) měly (.xlsx, záložka 2016) k 20. lednu 2017 všechny filozofické fakulty dohromady 6265 absolventů. Úřad práce vypracovává dvakrát ročně statistiku absolventů, kteří jsou v jeho evidenci. Použili jsme údaje (.zip, soubor: Absolventi podle škol a oborů) z 30. dubna 2017. Dohromady je 288 nezaměstnaných z filozofických fakult, což tvoří 4,6 % absolventů těchto fakult. O tom, že i přes množství absolventů humanitních oborů klesá jejich nezaměstnanost, vypovídá také analýza Českého rozhlasu. Podle ní bylo nezaměstnaných v oborech humanitních a společenských věd v roce 2014 4,1 % (za obecné nezaměstnanosti 6 %), v roce 2004 5,4 % (za obecné nezaměstnanosti 8,2 %). Vidíme tedy, že nezaměstnanost v těchto oborech nijak neroste. Je však na místě uznat, že ne vždy získají absolventi uplatnění ve vystudovaném oboru, jak podotýká Tomio Okamura.

Pro srovnání jsme stejně zpracovali také zmíněná učiliště. Pod ně spadají tzv. střední odborná učiliště, kde studenti získají střední vzdělání s výučním listem, a také kategorie vzdělání E a H. Statistická ročenka (Tabulka D2.2.3 - Střední vzdělávání s výučním listem, denní forma vzdělávání – školy, žáci, nově přijatí, absolventi – podle skupin oborů vzdělání) MŠMT uvádí 20 730 absolventů za školní rok 2016/2017. Upozorňujeme však, že pokud se podíváme na počet (.zip, soubor: Absolventi podle škol a oborů) absolventů učilišť na Úřadu práce ČR z 30. dubna 2017, narazíme na to, že některá střední odborná učiliště jsou zároveň spojena i s jiným typem vzdělávání, např. vyšší odbornou školou, gymnáziem nebo základní školou. Data tedy slouží spíše pro srovnání a kvůli neoddělitelnosti je nelze považovat za zcela přesná. Ve skutečnosti můžou být ještě o něco nižší. Počet absolventů učilišť, kteří jsou nezaměstnaní, je tedy 911, procentuálně vyjádřeno 4,39 %. Podíl nezaměstnaných, již vystudovali učiliště nebo filozofickou fakultu, je tedy v současnosti téměř totožný – liší se o 0,21 %. Aktuální míra nezaměstnanosti (.pdf) je přitom 3 %.

Výrok Ivana Bartoše o úsporách obyvatel České republiky je nepravdivý, i přes porovnání s okolními bohatšími zeměmi neobstojí tvrzení, že nikdo nemá žádné úspory.

Budeme-li pracovat pouze s absolutní výší úspor nebo mírou úspor občanů ČR, tak Ivan Bartoš nemá pravdu, když říká, že lidé žádné úspory nemají. Dle statistiky ČSÚ činila míra úspor domácností za rok 2016 12,1 % (vůči hrubému disponibilnímu důchodu) a za první kvartál roku 2017 9,1 %.

ING Bank vydává „Index úspor domácností“, dle něhož průměrná domácnost pokryje svými úsporami výdaje na 5,62 měsíce (1. kvartál 2017). V loňském roce se tento index pohyboval mezi 4–4,45 měsíci.

Na druhou stranu, zasadíme-li Bartošova slova do kontextu vůči jiným zemím EU – například našim sousedům, tak mohou skutečně úspory Čechů působit (v některých případech), jako velmi malé sumy.

Z grafu je vidět, že Čech má absolutně vyšší úspory než Polák nebo Slovák, ale mnohem nižší než Němec a Rakušan. Češi ročně uspoří asi jen čtvrtinu toho, co Rakušané nebo Němci, a přitom v poměru HDP per capita jsme na 71 potažmo 73 procentech našich západních sousedů. Opravdu v tomto ohledu mají Češi relativně málo úspor.

Podrobnější informace o úsporách (finančích aktivech) obyvatel zemí Evropy jsou k dispozici v dokumentu Global Wealth Report 2016 (.pdf) společnosti Allianz.

Pro převod USD na CZK byl použit kurz ČNB z 27. září 2017 a pro USD a EUR údaje ECB rovněž z 27. září 2017.

V programu Pirátů se skutečně vyskytuje pojem Demokratické minimum. Demokratické minimum je prohlášení, které je kandidát Pirátské strany povinen podepsat před každými volbami. V prohlášení stojí, že kandidát podpoří jen ten návrh, se kterým byl dopředu seznámen.

Podobné formulace, které používá předseda Bartoš, jsou obsaženy i v Kodexu poslance Pirátské strany. V té se kandidát na poslance například zavazuje, že bude konzultovat před hlasováním své záměry na jednání klubu či že nebude hlasovat proti usnesení celostátního fóra. Kodex rovněž obsahuje informaci, že závazky z něj vyplývající jsou „závazky vůči České pirátské straně, s právními účinky plně vynutitelnými žalobou na plnění zaslanou soudu, včetně vydání případného bezdůvodného obohacení, a to do státního rozpočtu. To neplatí při výkonu mandátu, kde to Ústava neumožňuje a v těchto případech jde o závazek voličům v morální rovině postižitelný disciplinárními prostředky včetně řízení u rozhodčí komise Pirátů. "

Výrok je hodnocen jako pravdivý a to na základě výsledků šetření tří agentur, podle nichž TOP 09 mírně posiluje. Dodejme, že vyjma agentury Median ovšem jde buď o růst v podstatě zanedbatelný či jednorázový.

Pro hodnocení výroku vycházíme z volebních modelů agentur, které jsou členy SIMAR, což je Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. Ty jsou vázány standardy výzkumu a kvalita jejich práce je kontrolována. Jde o agentury Median, STEM a TNS Aisa (resp. TNS Kantar). Kromě nich pracujeme ještě s volebním modelem CVVM, tedy oddělení Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Na okraj uveďme, že volebním modelem se rozumí to, jak by volby dopadly v momentu sběru dat u občanů, kteří deklarují, že k volbám jednak půjdou a také si umí vybrat některou ze stran. Dodejme, že nehodnotíme přesnost modelů či správnost jejich postupů, výrok se primárně zabývá výsledky, které jednotlivé agentury nabízejí.

Aktuálními daty (za květen 2017) disponují Median, TNS a CVVM. STEM prozatím zveřejnil pouze dubnový model.

Podle výše uvedeného modelu agentury Median (str. 7) TOP 09 pozvolně roste zhruba od začátku roku 2017. Podrobnější metodologii svého výzkumu agentura popisuje na druhé straně zprávy.

Model CVVM (.pdf, str. 3) u TOP 09 sleduje pozvolný nárůst preferencí za poslední tři měsíce. Dlouhodobě se strana podle těchto čísel drží víceméně na svém (či spíše níže), v poslední době je však znatelný trend růstu. Ten ovšem dosahuje řádu 0,5 % – 1 %, což nemusí reálně růst značit, může jít o růst v rámci tzv. statistické chyby.

TNS Kantar, který pro Českou televizi zpracovává tzv. Trendy Česka, ukazuje u TOP 09 nárůst preferencí mezi dubnem a květnem. Je z něj tedy obtížné posuzovat, jestli jde o trend, či o jednorázový výkyv. Dlouhodobě podle tohoto modelu se strana drží na hodnotách kolem 6–7 %. Dodejme, že tento model u stran s nízkými zisky (mezi které se počítá i TOP 09) pracuje se statistickou chybou (.pdf, str. 3) ±0,9 procentního bodu.

Model agentury STEM, jak jsme již uvedli výše, má nejnovější šetření pro duben 2017. Nezohledňuje tedy proběhlou vládní krizi. Podle šetření této agentury činí zisk TOP 09 (v dubnu) 6,4 %, v předchozích měsících šlo o 6,7 % a 4,6 %. V posledním roce dle čísel této agentury strana osciluje kolem 5–8 %, aktuální čísla tedy žádný výrazný trend nedokládají.

V médiích se číslo 300 milionů v souvislosti s nezaplacenými daněmi Andreje Babiše neobjevuje. Většina článků komentuje možné obcházení úhrady daní prostřednictvím korunových dluhopisů. V této věci možný únik dělá cca 13,5 milionu korun ročně. Další obcházení úhrady by mohlo plynout z holdingu Agrofert (konkrétně 17 milionů). Podobnou kauzou je prodej „nadceněných“ akcií společnosti Profrost, kde se mohl vyhnout zaplacení až 132 mil. na dani. Zdůrazňujeme, že hodnotíme pouze obsah mediálních článků, nikoli pravdivost těchto spekulací. Na základě toho hodnotíme výrok jako nepravdivý, jelikož v médiích se o dlužné částce kolem 300 milionů nehovoří.

V některých médiích můžeme najít zprávy o tom, že Babiš ušetřil na daních díky nákupu dluhopisů od své firmy Agrofert. Na nezdaněných korunových dluhopisech, které Babiš nakoupil, měl ušetřit až 13,5 milionu korun. Tyto údaje popisují například deníky Echo24nebo iDNES.

Ministr financí nakoupil v roce 2013 korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,252 miliardy Kč, rok nato další část za 230 milionů Kč – celkově tedy za 1,482 miliardy korun. S úrokem 6 % mu dluhopisy vynáší 88,92 milionů korun ročně a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal 13,338 milionů korun.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Dodejme, že akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč.

Kdybychom chtěli vědět, o jak vysokou částku na daních by se u ministra Babiše jednalo za celou dobu (tedy 2013–2016), dostali bychom se k číslu 58,282 milionu (13,338 milionu za roky 2014, 2015 a 2016 plus 11,268 milionu za rok 2013).

Pokud máme cíleně v souvislosti s Babišem hledat částku kolem 300 milionů, objevíme informaci, že podle slov ministra financí na daních od roku 1993 naopak 310 milionů Kč zaplatil. 132 milionů korun je potom částka, kterou dle Hlídacípes.org nezaplatil a zaplatit měl, když „nadceněné“ akcie své společnosti Profrost prodal své druhé společnosti Agrofert. To však nekoresponduje s výrokem místopředsedkyně ODS, který tak zůstává nepravdivý. Dodejme, že se jedná o spekulaci. Zda Babiš měl tyto daně platit, nemůžeme hodnotit my.

Jednotlivé parlamentní strany, tedy ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS a SPD zveřejňovaly své volební programy postupně od dubna 2017. První parlamentní stranou, která zveřejnila svůj program o 190 krocích (.pdf), byla opravdu ODS, a to 22. dubna 2017. Zveřejněním svého programu následovala TOP 09, ČSSD, komunisté, SPD, lidovci a jako poslední ANO 2011.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť ODS skutečně z parlamentních stran zveřejnila svůj program jako první. Neposuzujeme, jestli je to dobře/špatně/jestli to je zásadní.

Se zrušením konceptu superhrubé mzdy počítal zákon č. 458/2011 Sb. o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zákon vznikl na ministerstvu financí během úřadování Miroslava Kalouska, vstoupil v platnost 30. prosince 2011 a účinnosti měl nabýt 1. ledna 2015. K tomu však nedošlo.

Právě tyto body byly (spolu s řadou dalších) zrušeny vládní novelou č. 267/2014 Sb., kterou podpořila svými hlasy celá koalice a KSČM, a to ještě před účinností zákona. Superhrubá mzdu tak opravdu byla ponechána, přičemž funguje dodnes.