Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože o Andreji Babišovi skutečně v období před volbami již bylo známo, co vlastní, nicméně detaily, které se řeší nyní (problematika nákupu korunových dluhopisů či prodej některých společností), známy konkrétně nebyly.

V březnu 2013, tedy v době před sněmovními volbami, časopis Forbes uvedl, že Andrej Babiš je druhým nejbohatším Čechem. V té době disponoval majetkem za dvě miliardy dolarů (což v přepočtu na koruny v té době bylo asi 39,5 miliard korun). Ve stejném roce se umístil v celosvětovém žebříčku bohatých na 736. místě.

Po volbách Andrej Babiš, stejně jako další poslanci zvolení za ANO, zveřejnil své majetkové přiznání. Z tohoto přiznání se například dozvídáme, že kromě stoprocentního vlastnictví skupiny Agrofert a firem SynBiol a Kostelecké uzeniny vlastní rodinný dům v Průhonicích a byt v pražské Bubenči. Do jeho majetku patří také pozemky v několika obcích, další dva rodinné domy, zahrady a orná půda na Slovensku. Konkrétní finanční částky nebo výše úvěrů však zveřejněny nebyly. „Tyto informace jsou uvedeny v příloze, která byla předána do advokátní kanceláře pro případ, že by v budoucnu bylo potřeba se do dokumentu podívat. Pro některé poslance jsou například údaje o stavu na účtu citlivou záležitostí, proto se dohodli na tom, že konkrétní částky nebudou uvádět,“řekla ČTK mluvčí ANO Radka Burketová.

V březnu 2017 pak Andrej Babiš zveřejnil své příjmy z let 1996 až 2015, které si nechal prověřit dvěma auditorskými firmami.

Z důvodu, že nelze zjistit konkrétní částky z majetkového přiznání z roku 2013, hodnotíme výrok jako zavádějící. Ministryně navíc hovoří o tom, že majetek Andreje Babiše byl znám již během voleb 2013, jeho majetkové přiznání však bylo zveřejněno až po volbách. Zavádějící je také spojovat majetkové přiznání Andreje Babiše z roku 2013 s aktuálními kauzami, jež se týkají jeho majetku.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, prezident Zeman v rámci milosti odsouzenému Kajínkovi udělil podmínku sedmi let, což je maximální možná výše v českém právním řádu.

Prezident prominul odsouzenému trest pod podmínkou, že se omilostněný do 7 let od udělení milosti nedopustí trestného činu, jak referoval tiskový mluvčí prezidenta republiky.

Udělení milosti prezidentem republiky upravuje ust. čl. 62, písm. g) Ústavy České republiky a ust. § 366, § 367 a § 369 trestního řádu a ust. § 68 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (částka 1/2002 SIS; .pdf, str. 19).

Odsouzený může být podmínečně propuštěn z výkonu trestu. V případě odsouzení za spáchání zločinu může být odsouzený propuštěn až na 7 let, dle ust. § 89 trestního zákoníku.

Odst. 1 tohoto paragrafu přímo uvádí:

„Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného na svobodu.“

Žádný z těchto předpisů nijak nereguluje povahu podmínek, kterými může být milost podmíněna. Prezident stanovil podmínku omilostnění na sedm let, což je maximální zkušební doba, kterou by mohl odsouzenému v případě podmínečného propuštění uložit soud.

Místopředsedkyně Udženija směšuje počty státních zaměstnanců a úředníků. Je pravda, že například za vlády Petra Nečase (ODS, 2010 až 2013) byl počet státních zaměstnanců relativně stabilní. Nejedná se však jen o úředníky, ale o veškeré zaměstnance organizačních složek státu. Samostatná statistika pouze pro úředníky neexistuje. I proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Počet státních zaměstnanců naplánovaných ve státních rozpočtech v letech 2010 až 2017 znázorňuje následující graf:

Zdroj: Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu za rok 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017

Jak je z grafu patrné, v letech 2011 až 2015 byl počet státních zaměstnanců poměrně stabilní s výjimkou roku 2012, kdy se snížil o 8 tisíc. V roce 2016 pak počet státních zaměstnanců narostl o 13 tisíc a pro rok 2017 je v rozpočtu plánovaný další nárůst o 7,6 tisíc.

Nejedná se však jen o úředníky, ale také o ústavní činitele, soudce, učitele na základních školách, vojáky, hasiče nebo policisty. Zároveň je potřeba přiznat, že minimálně částečně je nárůst v posledních letech způsoben počátkem účinnosti služebního zákona, kvůli kterému bylo nutné přijmout řadu úředníků.

O zavedení kvót nerozhodla Komise, nýbrž Rada. To jsou zástupci všech členských států Evropské unie (za nás v daném hlasování ministr vnitra). Česká republika hlasovala proti rozhodnutí, vzhledem k systému rozhodování kvalifikovanou většinou však byla přehlasována. Výrok poslance Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Problematika přistěhovalectví a azylu je jednou z politik, na kterých se Evropská unie podílí spolu s ostatními členskými státy. Právním základem pro tuto pravomoc je Smlouva o fungování Evropské unie, která umožňuje v případě, že se některý z členských států dostane do stavu nouze v důsledku migrační krize, přijmout dočasná opatření (.pdf, čl. 78(3)). O přijetí takových opatření rozhoduje Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou.

Nyní je třeba si objasnit, co za orgán vlastně Rada je. Rada je legislativním orgánem Evropské unie složeným z ministrů členských států, který v některých záležitostech rozhoduje společně s Evropským parlamentem a v jiných záležitostech sám po konzultaci s Evropským parlamentem. V Radě se může rozhodovat několika způsoby, přičemž obecným způsobem je rozhodování kvalifikovanou většinou (.pdf, čl. 16(3)). To znamená, že pro přijetí určitého opatření není třeba souhlasu všech členských států, nýbrž pouze určité většiny. Konkrétně musí pro přijetí rozhodnutí hlasovat alespoň 55 % členských států reprezentujících 65 % obyvatel EU (.pdf, čl. 238(3)).

Přesně taková situace nastala v létě roku 2015, kdy se ve stavu nouze v důsledku migrační krize ocitly Řecko a Itálie. Rada na situaci zareagovala přijetím dvou rozhodnutí o relokaci žadatelů o mezinárodní ochranu, nebo-li kvótách. Prvním z nich bylo rozhodnuto o přemístění 40 000 osob, druhé pak zvýšilo tento počet o dalších 120 000.

Co se týče role České republiky, ta se již v červenci 2015 usnesla (.pdf) na přijetí 1100 z původně 40 000 přemísťovaných osob. V případě rozhodnutí Rady o relokaci 120 000 osob hlasovala ČR prostřednictvím ministra vnitra Chovance proti jeho přijetí, avšak vzhledem k výše popsanému mechanismu hlasování kvalifikovanou většinou byla přehlasována. V červnu letošního roku pak vláda rozhodla (.pdf) o pozastavení provádění relokací osob, a to jak na základě svého vlastního usnesení, tak na základě rozhodnutí Rady.

Komise v celé záležitosti hraje několik rolí. Zaprvé sama navrhla rozhodnutí o kvótách, dále jako orgán dohlížející na dodržování práva EU vyzvala státy k provádění rozhodnutí o kvótách. Na základě šetření pak letos v červnu rozhodla o zahájení řízení o porušení povinnosti v důsledku nerespektování rozhodnutí o kvótách vůči třem členským státům, mezi které patří i Česká republika. Sama však rozhodnutí o kvótách nepřijala.

O kvótách rozhodla nikoliv Komise, nýbrž Rada, která se skládá ze zástupců všech členských států. Česká republika hlasovala proti kvótám, avšak byla přehlasována. Výrok poslance Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná investice sice skutečně není doprovázena striktním určením, že zaměstnanci mohou být pouze z České republiky, vláda ovšem nemá kompetenci, aby takové rozhodnutí učinila. Jelikož je Česká republika součástí volného pracovního trhu EU, je možnost takové regulace vyloučena, a je tudíž nekorektní přisuzovat danou věc vládě.

Jihokorejský výrobce pneumatik Nexen Tire Corporation působí v průmyslové zóně Triangle na Žatecku od 25. června 2014, kdy byla podepsána investiční smlouva mezi firmou Nexen na jedné straně a vládou ČR, ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), agenturou CzechInvest, Ústeckým krajem i městem Žatec na straně druhé. Objem peněz investovaných firmou Nexen činí v první fází 22,8 mld. korun, v další fázi by mohlo dojít k nárůstu investic až na 45 mld.

V Ústeckém kraji dojde k vytvoření až 2 300 nových pracovních míst, z nichž maximálně pro 1 500 vytvoří Česká republika investiční pobídky dle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách. Český stát se zavazuje podpořit vznik jednoho pracovního místa částkou 200 000 Kč – vynásobeno 1 500 místy vychází suma 300 mil. korun. Další investiční pobídky v hodnotě 3,5 mld. korun budou vynaloženy na slevy na dani, kompenzaci Ústeckému kraji nebo na hmotnou podporu v rámci strategické investiční akce. Návratnost investice ČR má však být podle tehdejšího ministra průmyslu Jana Mládka dvojnásobná.

Společnost Nexen se zavázala, že nová pracovní místa obsadí pouze „občany České republiky nebo státními příslušníky jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky.“ Již v roce 1968 bylo vydáno Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 (.pdf) o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. To ve svém prvním článku (str. 3) obsahuje tvrzení, že „každý státní příslušník členského státu má právo (...) na přístup k zaměstnání a na jeho výkon na území jiného členského státu“ a „na území jiného členského státu požívá zejména stejné přednosti pro přístup k volnému zaměstnání, jakou mají státní příslušníci tohoto státu.“ To samé pak říká zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Na pracovníky ze zemí EU se tak musí nahlížet stejně jako na pracovníky z ČR a národnost nerozhoduje.

Evidenci tržeb užívá více než polovina členských států EU, přičemž používají buď slovenský off-line, či chorvatský on-line centralizovaný model evidence tržeb. Výrok premiéra Sobotky tak hodnotíme jako pravdivý.

Evidence tržeb je zavedena v 18 státech Evropské unie (včetně České republiky), ovšem v Německu se evidence týká pouze segmentu taxislužby. Podrobnější informace o 10 z těchto zemí poskytuje studie (.pdf) Parlamentního institutu.

Obecně lze rozlišit (.pdf, str. 84–86) dva základní modely evidence tržeb. Prvním z nich je slovenský - založený na registračních pokladnách, které data o tržbách uchovávají v paměti a které finanční správa kontroluje na místě. Druhý z nich, tedy chorvatský, spočívá v odesílání dat o tržbách v reálném čase finanční správě, která je centrálně eviduje. V Maďarsku pak existuje hybrid obou modelů, kdy se data ukládají do pokladny a jednou za 30 minut se odešlou finanční správě.

Celkový počet cizinců žijících na území ČR čítá podle Českého statistické úřadu (.pdf) přes 495 tisíc lidí. Číslo je součtem všech možností, jak v ČR může cizinec přebývat. 271 tisíc cizinců žije v České republice díky povolení k trvalému pobytu, obyvatel EU s povolením k přechodnému pobytu pak okolo 130 tisíc. Třetí nejpočetnější skupinou jsou cizinci, kteří dlouhodobě pobývají na území ČR, těch je téměř 80 tisíc. První z dvou posledních skupin jsou cizinci s dlouhodobým vízem, těch je přes 13 tisíc. Celou skupinu cizinců uzavírají žadatelé o azyl, jichž bylo v minulém roce 2 972. Tomio Okamura tak podcenil celkový počet cizinců, kteří se pohybují na území České republiky.

Co se týče národnostního složení cizinců (.pdf) žijících v České republice, tak největší počet jich pochází z Ukrajiny a to celých 110 tisíc. Druzí jsou Slováci s počtem 107 tisíc, třetí místo pak obsadili Vietnamci, kterých v České republice pobývá okolo 58 tisíc. Občanů ze zemí Evropské unie pak v ČR žije přes 200 tisíc. Za zmínku ještě stojí čtvrté místo, které okupují občané původem z Ruska s počtem 35 tisíc.

Doplňujeme, že předseda Bartoš v této části hovoří o mnohdy likvidační šikaně lidí, jakožto fyzických osob. (Ty nároky na člověka jsou enormní, když si vezmete třeba sčítání obyvatelstva. Neodevzdání dat o své osobě bylo pod pohrůžkou pokuty 20 tisíc korun. To je likvidační pro běžného člověka s platem třeba 14 tisíc.) Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 proběhlo k půlnoci z 25. na 26. března toho roku. Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008 Parlament České republiky vydal zákon č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu.

Co se týče dat povinně zveřejněných, jedná se například o rodinný stav, obor vzdělání nebo frekvenci dojížďky do místa pracoviště nebo školy. Dobrovolně zveřejnitelné údaje se pak týkaly národnosti a náboženské víry. Podle zákona o sčítání lidu jsou lidé v ČR podléhající sčítání povinni poskytnout tyto údaje a odevzdat sčítací formuláře komisaři, popřípadě je odeslat Českému statistickému úřadu do 20 kalendářních dnů po rozhodném okamžiku.

Za přestupek fyzické osoby týkající se například nevyplnění nebo neodevzdání sčítacího formuláře lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč. Nicméně za přestupek sčítacího komisaře, tedy například zcizení či poškození formulářů za jeho dozoru, je možné vyměřit pokutu až 100 000 Kč. Právnickou osobu lze za správní delikt potrestat pokutou až 10 000 Kč, v případě porušení povinnosti ve větším rozsahu až 20 000 Kč. Povinnosti právnické osoby plynou především z možného vlastnictví či správcovství domu, například neposkytnutí informací o domě.

Předseda Bartoš mluví právě o fyzických osobách v kontextu šikany občanů ze strany státu a mýlí se, když tvrdí, že neodevzdání informací o fyzické osobě může zapříčinit pokutu až 20 000 Kč. Ve skutečnosti se jedná o saknci maximálně poloviční. Dodejme pouze, že neposuzujeme přimeřenost či oprávněnost této výše, sledujeme pouze, zda Bartošem vyřčený údaj odpovídá možné reálné sankci z doby při sčítání lidu v roce 2011.

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť předchozí vláda ve skutečnosti všechny zmíněné věci neslibovala, neslíbila např. majetková přiznání. Předchozí vlády sice zákony, které má Faltýnek na mysli, neuvedly v platnost, bylo by ovšem chybou konstatovat, že v dané oblasti nijak nepřispěly např. formou jiných návrhů a zákonů. U veřejných zakázek totiž prosadila bývalá pravicová vláda novely, které rušily tzv. losovačky nebo snížily limit pro zadávání zakázek.

Faltýnek dále v pořadu upřesňuje, jaké zákony míní. Jde o služební zákon, registr smluv, financování politických stran, prokázání původu majetku, zadávání veřejných zakázek, rozšíření pravomocí NKÚ (kde korektně uvádí, že tento bod stále neprošel) nebo regulace hazardu. Nakolik jde u všech těchto bodů o protikorupční záležitosti, nehodnotíme.

Podívejme se tedy nejprve, zda zmíněné věci skutečně platí, a také na to, zda tyto kroky slibovala rovněž Nečasova vláda (v rámci svého programového prohlášení), tedy jedna z předchozích sestav, vůči které se Faltýnek vymezuje.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena.

Roku 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve třetím čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu a hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím případě.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl návrh (.pdf) zákona opět předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem, a nešlo tak pouze o zásluhu ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS. V minulém období tedy vláda přímo neslibovala, že daný bod prosadí, v rámci období na tom ale začal pracovat právě Farský a další poslanci.

Dodejme, že v únoru 2017 došlo k poměrně výraznému okleštění registru smluv. Věci jsme se věnovali v rámci rubriky výrok dne.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda tento návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Tento bod Nečasova vláda ve svém programu vůbec neměla, což je z pozice pravicové orientace logické.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015 a byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 - hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprací).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Nelze tedy říci, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Dodejme ještě tolik, že u NKÚ Faltýnek popisuje situaci korektně, když říká, že novela narazila v Senátu (kde má ovšem vláda také většinu). Vláda také prosadila novelu zákona o hazardu. Zde je ovšem otázkou, nakolik jde o protikorupční opatření.

Celkově je výrok ovšem nepravdivý, protože u některých bodů např. Nečasova vláda vůbec neslibovala, že je zavede (majetková přiznání). U dalších oblastí, jako jsou veřejné zakázky, právě předminulý kabinet prosadil jistá opatření, která zlepšovala tehdejší stav. To předseda posl. klubu hnutí ANO opomíjí. Další opatření (registr smluv) v programech nikdo z předchozích vlád neměl a tato věc se reálně vyskytla v českém veřejném prostoru až v roce 2012. Současná koalice ji také spíše zdědila, prosazena navíc nebyla jako vládní návrh.