Přehled ověřených výroků

Jednání vyšetřovací komise pro policejní reformu jsou neveřejná a není dostupný žádný záznam, který by mohl doložit, že Babiš byl v rámci vyšetřování ponížen. Zároveň není jasné, jak se ministr dozvěděl o tom, že je v rámci vyšetřovací komise ponižován.

Vyšetřovací komise vyslýchala (.pdf) Andeje Babiše 5. září 2016. Ten po dvouhodinovém výslechu uvedl, že se cítil „jako u policie“. O ponižování ale nepadlo slovo.

Vzhledem k nedostatku informací o jednání vyšetřovací komise tak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr Babiš korektně popisuje to, že se během jeho působení ve funkci snížil státní dluh a že se podařilo uspořit na obsluze státního dluhu. Tato úspora však nesměřuje plně na platy učitelů a rozpočet je nadále plánován jako schodkový. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Při pohledu na pokladní plnění za letošní rok můžeme dát Andreji Babišovi za pravdu v tom, že rozpočet je v přebytku - ke konci října 2016 byl přebytek 98,34 miliardy korun. I přesto je ale rozpočet pro příští rok naplánován opět jako schodkový, konkrétně s deficitem 60 miliard.

Výše státního dluhu byla podle informací ministerstva financí na konci třetího čtvrtletí letošního roku 1660,1 miliardy. Jedná se o pokles od počátku roku i oproti začátku funkčního období Andreje Babiše. Na konci roku 2013, tedy krátce před nástupem současné vlády, byl státní dluh 1683,3 miliardy korun.

Oproti minulému roku se snížily i náklady na obsluhu státního dluhu (položka Úroky a ost. finanční výdaje kap. Státní dluh). Zatímco za prvních 10 měsíců loňského roku činily tyto náklady 49,08 miliard, v letošním roce se zatím jedná o 38,27 miliard, tj. o 10,81 miliard méně. Na správě dluhu se šetří i oproti rozpočtu, výdaje jsou zatím o 8,76 miliard nižší, než bylo rozpočtováno.

Z veřejných zdrojů se však nepodařilo potvrdit, zda tyto ušetřené peníze budou skutečně směřovat na platy učitelů. Podle tiskové zprávy vlády z července 2016, kdy se schválilo navýšení platů učitelů již od září 2016, mělo na toto navýšení směřovat 2,5 miliardy korun, nikoliv 11 miliard.

Výběr pojistného na veřejné zdravotní pojištění za leden až říjen tohoto roku skutečně narostl o 7,06 miliardy oproti stejnému období loňského roku.

Při pohledu na vývoj za posledních 5 let je patrné, že se nejedná o zcela neobvyklý nárůst, ale naopak o standardní růst výběru.

RokVýběr pojistnéhoMeziroční nárůst2016162,24+ 7,062015155,18+ 7,342014147,84+ 5,152013142,69+ 3,952012138,74

Zdroj: MFČR 2014 – 2016, 2012 – 2014

Z výsledků agentury MEDIAN (.pdf, str. 5), která prováděla průzkum volebních preferencí v období červenec–srpen 2013 vyplývá, že hnutí ANO muselo dosáhnout výsledku nižšího než 2,5 % (hodnota Strany zelených, která je v tomto výzkumu hodnocena samostatně s nejnižšími preferencemi). Hnutí ANO je ve zmíněném průzkumu zahrnuto společně s dalšími subjekty ve společném sloupci pod názvem„OSTATNÍ“.

V červenci (16. 7.) pak webový portál Týden informoval o průzkumu volebních preferencí provedeném společností Médea research, kde preference hnutí ANO nejsou vůbec uvedeny. Oficiální web zmíněné agentury však nenabízí daný výzkum k nahlédnutí.

Agentury STEM a CVVM v červenci 2013 průzkum stranických preferencí neprováděly. Obě agentury však provedly výzkumy v dalších měsících. Například podle údajů agentury STEM činily v červnu 2013 preference hnutí ANO 0,5 % a v září 2013 5,2 %. Podle agentury CVVM dosáhlo hnutí ANO v průzkumu z června 2013 (.pdf, str. 2) výsledku nižšího než 1 % preferencí, protože nebylo zařazeno do grafu, kam zmíněná agentura zahrnuje pouze subjekty, které dosáhnou výsledku vyššího než 1 %. V září 2013 (.pfd, str. 3) však už podpora hnutí ANO dosáhla podle volebního modelu CVVM 14 %.

Sociální demokraté a lidovci skutečně přehlasovali hnutí ANO v otázce navýšení rozpočtu na vědu a výzkum. Nicméně státní rozpočet sestavuje vláda jako celek na základě svých programových priorit a požadavků jednotlivých ministrů. Vláda se tedy pouze shodla na jiném rozdělení financí, než jaké Andrej Babiš původně zamýšlel. Jedná se o 3,7 miliardy, což je z pohledu celkových výdajů nízká částka (0,3 % výdajů rozpočtu). Zmíněné peníze tedy neměl Babiš odložené, výdaje rozpočtu jsou záležitostí celé vlády a jejích priorit, ne pouze představ ministra financí.

Vláda schválila 30. května 2016 navýšení výdajů na vědu a výzkum ve státním rozpočtu pro rok 2017 o 3,7 miliardy oproti roku 2016 (z 29 na 32,7 miliardy, tj. o 12,7 %). Podle zápisu (.doc) pro návrh hlasovalo 11 ze 17 přítomných členů vlády, proti jich bylo 5. Ze záznamu bohužel není zřejmé, kdo byl pro a kdo proti.

Pokud by vláda měla všem starobním důchodcům, kterých je v ČR aktuálně 2 389 270, přidat 100 korun měsíčně, jednalo by se o částku 2,867 miliardy korun. Teoreticky je tedy možné říci, že kdyby vláda nepřidala 3,7 miliardy na vědu a výzkum, mohla by tyto peníze použít na navýšení důchodů dokonce o více než 100 korun měsíčně pro každého starobního důchodce.

Koaliční partneři skutečně přehlasovali hnutí ANO ve věcech rozpočtu pro vědu i zvýšení plateb za státní pojištěnce. Vyplývá to ze záznamu jednání vlády ze dne 30. května (viz usnesení č. 477 a č. 493).

Vláda na svém jednání rozhodla o finančním navýšení pro vědu a výzkum na příští rok – dostane tak o 3,75 miliardy korun více než letos. Ministerstvo financí přitom navrhovalo, aby k výraznému zvýšení výdajů na tuto oblast nedošlo.

Proti plánům Andreje Babiše bylo taktéž navýšení plateb za sociální pojištěnce. Bylo rozhodnuto o navýšení ve výši 3,6 miliard korun. Plán ministra financí však počítal s přidáním asi 2 miliard korun.

Po hlasování vlády si Andrej Babiš stěžoval na ČSSD i KDU-ČSL, které jej u důležitých bodů jednání přehlasovaly. „Pro mě to bylo dohoda mých koaličních partnerů – 'ty mi schválíš vědu, já ti schválím státní pojištěnce'“, dodal.

Ministr Babiš obvinil své koaliční partnery z porušení koaliční smlouvy, protože byl přehlasován ve dvojici hlasování o rozpočtu pro vědu a výzkum a o zvýšení plateb za státní pojištěnce. K porušení koaliční smlouvy však nedošlo, a to z následujících důvodů.

V koaliční smlouvě je v kapitole„Principy koaliční spolupráce“ pod bodem č. 6 uvedeno: „Smluvní strany se zavazují, že vládní návrhy zákonů, a to: o státním rozpočtu, o daních a poplatcích, včetně zákonů na podporu jejich správy,…, budou předloženy výlučně jako koaličně dohodnuté ve smyslu bodu 5.“ V tom se píše: „Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh, resp. Takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.“(.pdf, str. 31)

Hlasování o rozpočtu na vědu a výzkum, který je součástí státního rozpočtu, bylo dílčím hlasováním, které vláda zadala následně Babišovi k zapracování do státního rozpočtu. Nešlo tedy o vládní návrh zákona, kde by podle smlouvy byla požadována uvedená většina přítomných ministrů. Smlouva proto porušena spíše nebyla, byť jde spíše o spor mezi partnery ve vládě.

Podle ČSSD a KDU-ČSL k porušení koaliční smlouvy nedošlo, protože to, co vláda projednávala, nespadalo do žádné kategorie uvedené v koaliční smlouvě. Předseda rozpočtového výboru sněmovny Václav Votava (ČSSD) upozornil, že se nejednalo o hlasování konečného návrhu státního rozpočtu.

Finální hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu na vládě skutečně již proběhlo konsenzuálně a podle koaliční smlouvy. Vláda se na rozpočtu shodla (.doc - bod 7) 21. září 2016. Pro návrh hlasovalo 14 členů vlády a 1 se zdržel. Zde tedy byla koaliční smlouva dodržena.

Ministr Babiš dále tvrdí, že o státním rozpočtu se hlasuje většinou ministrů z každé strany. To ale není pravda, protože v koaliční smlouvě stojí: „... alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.“

Uveďme tuto záměnu na příkladu. Hnutí ANO má 6 členů ve vládě, tedy podle Babišova prohlášení by bylo potřeba, aby vždy alespoň 4 hlasovali pro návrhy. Podle dohody mezi vládními stranami je to ovšem tak, že je potřeba většina přítomných - to tedy mohou být i 2 členové vlády.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Nedošlo k porušení koaliční smlouvy a ministr Babiš navíc nesprávně líčí způsob hlasování uvedený v bodě 5 koaliční smlouvy.

Ministr Babiš poměrně korektně vyčísluje, o kolik se zvýšily schodky během vlád zmíněných předchůdců. Je ale složité určit, nakolik za konkrétní zvýšení dluhu může ten který ministr. Stejně tak je obtížné porovnávat růst ekonomiky během jednotlivých vlád, protože každé období bylo ovlivněno faktory, na které nemá vliv ani ministr financí, a dokonce ani vláda jako celek. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí ve vládě Vladimíra Špidly,Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, tedy v letech 2002 až 2006. V tomto období se dluh zvýšil z 345 na 802,5 miliardy korun, tedy přibližně o 450 miliard. Ekonomika rostla v průměru o 4,7 %.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí ve vládě Mirka Topolánka a Petra Nečase, tedy v letech 2007 až 2013 s roční přestávkou v letech 2009–2010, kdy vládl úřednický kabinet Jana Fischera. Státní dluh se v tomto období zvýšil z 802,5 na 1683,3 miliardy, tedy o 880 miliard (pro zjednodušení bereme výši dluhu k poslednímu dni roku předcházejícímu nástupu daného ministra oproti výši k poslednímu dni roku, kdy ve funkci daný ministr skončil). Průměrný růst HDP byl v tomto období 0,9 %.

Růst HDP v jednotlivých letech shrnují i následující tabulky. Z nich je patrné, že během působení Bohuslava Sobotky na ministerstvu financí rostla ekonomika poměrně vysokým tempem. Během funkčních období Miroslava Kalouska se období růstu střídalo s obdobím recese. Aktuální růst, ze kterého těží Andrej Babiš, je relativně vysoký a stabilní (pro rok 2016 počítá ministerstvo s růstem 2,2 %, pro příští rok 2,4 %; průměrný růst v letech 2014–2017 by byl 3,0 %).

Lze tedy říci, že během působení Bohuslava Sobotky v resortu financí ekonomika rostla rychleji než za současného ministra. Ten si však „užívá“ mnohem vyšší průměrný růst než Miroslav Kalousek.

x20012002200320042005200620072008 Růst HDP3.11.63.64.96.46.95.52.7 Státní dluh345.0395.9493.2592.9691.2802.5892.3999.8 Meziroční zvýšení dluhux50.997.399.798.3111.389.8107.5

x2009201020112012201320142015 Růst HDP-4.82.32.0-0.8-0.52.74.5 Státní dluh1,178.21,344.11,499.41,667.61,683.31,663.71,673.0 Meziroční zvýšení dluhu178.4165.8155.3168.315.7-19.79.3 Zdroj: ČSÚ

Andrej Babiš naráží na událost z 1. září letošního roku, kdy měl podle novináře serveru Aktuálně.cz Ludvíka Hradilka zpochybnit fakt, že byl tábor v Letech na Písecku táborem koncentračním. Novinář Hradilek následně v rozhovoru pro web Neovlivní odmítl nařčení Babiše, že měl inkriminovaný výrok, který se objevil ve fotoreportáži na serveru Aktuálně.cz, vytrhnout z kontextu.

Tento výrok Andreje Babiše vyvolal velkou vlnu kritiky a Babiš se za něj na půdě Poslanecké sněmovny omluvil. Od jeho pronesení se nicméně distancoval.

Společně s ministrem spravedlnosti Pelikánem doprovodil Herman Babiše na opakovanou návštěvu tábora v Letech, která se uskutečnila 6. 9. 2016. Zde ministr Herman sdělil, že je současná vláda v otázce odkupu zařízení nejblíže během osmnácti let vyjednávání. Ačkoliv Herman explicitně nevyjádřil Babišovi podporu, právě jeho přítomnost na opakované návštěvě v Letech lze jako určitou formu podpory chápat.

Na rozdíl od ministra Hermana se prezident Zeman – tentokrát v kauze Čapí hnízdo – zastal Babiše zcela otevřeně. V době, kdy Babiš čelil kritice v kauze dotace pro areál Čapí hnízdo, navštívil ho právě na tomto místě prezident Zeman na Babišovo pozvání. Zeman si areál prohlédl, pokřtil klokana a označil celou kauzu Čapí hnízdo za mediální záležitost a kampaň proti Andreji Babišovi.

Dalajláma získal Nobelovu cenu míru 10. prosince 1989 v Oslu. Cenu mu však předala Nobelova komise, nikoli norská vláda, jak tvrdí ministr Babiš. Při návštěvě 14. dalajlámy v Norsku v roce 2014 pak místní vláda oficiální setkání skutečně odmítla. Důvodem byla snaha nezhoršit vztahy mezi Norskem a Čínou, které byly v té době napjaté.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Nobelovu cenu míru dalajlámovi nepředala norská vláda, ale Nobelova komise. Ta se skládá z pěti členů, které volí norský parlament. Dříve se Nobelova komise skládala zejména ze členů parlamentu a vlády. Norský parlament ale v roce 1937 rozhodl, že členové vlády nesmí být do komise zvoleni. Od roku 1977 nesmí v komisi zasednout ani poslanci ve funkčním období. Tvoří ji zejména bývalí poslanci a lidé s politickými zkušenostmi.