Přehled ověřených výroků

ČNB přímo neuvolnila pravidla vydávání dluhopisů, i když na návrhu zákona zjednodušujícího jejich vydávání spolupracovala.

Premiéra korunových dluhopisů vyvolala vzestup na konci roku 2011, jejich vydávání zcela markantně vrcholilo na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6). V době před rokem 2013 kromě státu rozsáhle emitovaly i soukromé firmy.

Kalousek mluví v souvislosti s ČNB o novele zákona o dluhopisech z roku 2012. Právě tou ministerstvo zamýšlelo zjednodušit proces registrace dluhopisů, respektive procedury schvalování Českou národní bankou. Nebyla to tedy sama centrální banka, kdo proceduru zjednodušil, nemá totiž zákonodárnou iniciativu. Na tvorbě zákona však spolupracovala a ve fázi projednávání ve vládě poskytla k návrhu zásadní připomínky (.doc). V každém případě tato novela nebyla „startérem“ vlny emise korunových dluhopisů.

Klíčový je § 3. Z důvodové zprávy (.pdf) uvádíme:

„Zrušuje se omezení, stanovené v dosavadním § 3 odst. 1, a umožňuje se tak, aby dluhopisy mohla vydávat jakákoli osoba, včetně osoby fyzické. Dále se odstraňuje dvojitá povinnost týkající se dokumentů, které musejí (být) schváleny Českou národní bankou při vydávání a veřejném nabízení dluhopisů.“

Podíváme-li se na celý proces, zjistíme, že prezident zákon podepsal 4. května 2012 a v účinnost vstoupil až 14. srpna 2012. Ani jedno z dat rozhodujících pro vydání zákona však výrazně neovlivnilo emisi korunových dluhopisů. Spouštěčem pro banky byly zjevně první emise vydané státem a státními podniky. Největší boom byl pak spojen s končící lhůtou pro zaregistrování dluhopisů, jejichž úroky nebudou daněné.

Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Jen třetina absolventů oboru gastronomie, hotelnictví a cestovní ruch se uplatní ve svém oboru. Na druhou stranu však není korektní podsouvat škole jako motivaci pro počet otevřených míst pouze příspěvek od státu. Školy jsou vázány počty míst podle nařízení vlády, nemohou vypsat obory a počty studentů, pro jaké se samy rozhodnou - výjimky v počtů žáků ale může teoreticky povolit zřizovatel školy.

Počet studentů v odborném vzdělávání upravuje nařízení vlády, které ustanovuje, že studentů se zaměřením na stravovací a ubytovací služby (kód skupiny oborů 65) může být v oborech zakončených vyučením nejvýše 8 na učitele. V takto zaměřených oborechs maturitní zkouškou nejvýše 17, v posledním ročníku pak 12 žáků na učitele. Dalším kritériem je kapacita školy, která je uvedena v rejstříku příslušného krajského úřadu nebo ministerstva školství podle § 144školského zákona. Je zde uveden nejvyšší počet žáků vzhledem ke kapacitám na stravování, případně kapacitě lůžek, také je specifikováno, jaká je kapacita pro jednotlivé využívané obory.

Výjimku povoluje zřizovatel, kterým můžebýt kraj, obec, svazek obcí, ministerstva, registrované církve nebo právnická osoba a organizační složka státu. Je tedy zjevné, že školy samy o své vůli ani nemohou vypisovat obory s cílem získat co nejvíce studentů s cílem získávat co nejvyšší příspěvky od státu.

Přijímací řízení na střední školy se uskutečňuje v jednotlivých kolech, která jsou vyhlašovaná ředitelem. Musí být vyhlášené minimálně jedno kolo přijímacího řízení. Ředitel určí pro každé z nich jednotné podmínky a předpokládaný počet přijatých uchazečů.

Pokud se podíváme na počet uchazečů o obor cestovní ruch, ten se v posledních letech snižuje. Důsledkem toho je nižší počet přijatých studentů. V minulém roce bylo plánováno přijmout až 2044 uchazečů o studium. Skutečně jich bylo přijato pouze 1525.

Ve zprávě o přechodu absolventů středních škol na trh práce z roku 2014 se uvádí, že 33 % absolventů skupiny oborů gastronomie, hotelnictví a turismus zakončených maturitou se po dostudování střední školy uplatní v tomto oboru. Po třech letech od ukončení studia je to jen 24 %. Ve zprávě nejsou blíže uvedené jednotlivé obory (.pdf, str. 34). Není tedy možné přesně určit, jaký na tom mají podíl absolventi oboru cestovní ruch. Pod skupinu oborů gastronomie, hotelnictví a turismus ukončených maturitou patří i obor hotelnictví. Je však možné konstatovat, že procento absolventů, kteří se uplatní ve svém oboru, je nízké.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 132) k zákonu o elektronické evidenci tržeb by dodatečný příjem na DPH za sektor maloobchodu mohl činit 4,9 miliard Kč. Celková výše daňových úniků v oblasti DPH podle odhadů ministerstva financí činí (.pdf, str. 6) za rok 2012 80 miliard Kč.

Detailně se daňovými úniky zabýval také NKÚ, podle kterého se jejich celková výše pohybuje kolem 100 miliard Kč ročně. Podle jeho analýzy (.pdf, str. 14–16) se šedá ekonomika podílí na daňových únicích ze 7 %.

Krácení tržeb v maloobchodě tak může způsobovat zhruba 5–10 % všech daňových úniků v oblasti DPH. Jakkoli je tento odhad velmi hrubý, lze na jeho základě označit výrok o podílu maloobchodních úniků za pravdivý.

Předseda vlády Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Hospodářské noviny 17. února uvedl: „Mládka odvolávat nebudu, své ode mě slyšel.“ O tři dny později byl však premiérem odvolán.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože na lepším výběru DPH se podle Evropské komise podílela jak opatření Miroslava Kalouska, tak opatření Andreje Babiše.

Studie Evropské komise (.pdf str. 23) z roku 2016 ukázala, že mezera ve výběru daní se zmenšuje. Podle Evropské komise ke snižování této mezery dochází díky přijatým legislativním opatřením proti podvodům. Studie pracuje s rokem 2014. Konkrétně zavedení registru nespolehlivých plátců v roce 2014 a povinnost elektronického hlášení k DPH.

Institut nespolehlivého plátce (tzv. blacklist) a navazující ručení za nespolehlivého plátce bylo přijato a zavedeno v době (rok 2013), kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek.

Povinnost elektronického hlášení však byla zavedena až vládou, ve které je ministrem financí Andrej Babiš. Studie však pracuje s rokem 2014 a v této době ještě Babišova opatření nevstoupila v platnost. Právě kontrolní hlášení funguje od 1. ledna 2016, EET, které má za cíl také omezit daňové úniky startuje ve 4. vlnách, z nichž se rozeběhly zatím dvě. Legislativní opatření, které studie popisuje, tak vycházejí ze zákonných nastavení, které byly přijaty předchozími vládami.

Dodejme, že je jistě možné, že další kroky, které jsou aktuálně zaváděny, dále úniky omezují. Pouze na toto tvrzení nejsou dostupná data instituce (Evropské komise), kterou Kalousek cituje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Petr Fiala sice konstruoval formulaci Andreje Babiše v lehce pozměněné formě, než jak ji mohl slyšet na plénu Sněmovny, nicméně jiný Babišův výrok na konferenci v Olomouci zkraje letošního roku dává předsedovi ODS za pravdu. Podle závěrů Českého statistické úřadu nedošlo v sektoru pohostinství v žádném případě ke zvýšení tržeb o několik desítek procent - vliv EET je však v tomto směru těžko měřitelný, tuto část výroku proto nehodnotíme.

Níže přiložená důvodová zpráva předložená vládou navíc odhadovala, že zavedením EET dojde v sektoru stravování a pohostinství k nárůstu tržeb jen o 27 %.

Andrej Babiš 30. listopadu 2016 v Poslanecké sněmovně prohlásil:

„... zítra, po 25 letech, konečně budeme mít evidenci tržeb. Poslední v Evropě! A funguje to. Funguje to. Každou hodinu nabíhají další podnikatelé, kteří vítají narovnání trhu. A to, že z toho vypadnou daně. Samozřejmě. Už dnes za námi chodí podnikatelé. A my nechceme nikoho pronásledovat. Víme, že budou mít nárůsty tržeb o stovky procent. (...) Rozdíl je, že určitě ne 5 milionů korun, protože samozřejmě EET ukáže ty skutečné tržby. A o tom jsem přesvědčen, že tak jak to bylo v jiných zemích, že došlo k nárůstu stovek procent tržeb, tak to bude i u nás.“

Babiš tedy veřejně hovořil o stovkách procent tržeb v souvislosti se zavedením celého systému EET. Nemluvil tedy pouze o pohostinství a restauratérství.

Během letošního roku Andrej Babiš opakovaně prohlásil, že se tržby v pohostinství a restauračních zařízeních zvedly meziročně o 100 %. Toto prohlášení ovšem nebylo konstruováno tak, jak Fiala uvádí. Předseda ODS říká, že Babiš popsal vazbu „když se zavede, zvýší se o to 100 %“.

V Olomouci 18. ledna 2017 nicméně Babiš na kongresu maloobchodního trhu Samoška a o den později na tiskové konferenci ministerstva financí uvedl, že se tržby zvedly o zmíněných 100 procent. Před tiskovou konferencí toto tvrzení rovněž pronesla i v Českém rozhlase Plus tehdejší náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.

Všechna tato vyjádření ovšem padla až po analýze vydané Finanční správou, respektive MFČR.

Provedená analýza ze strany ministerstva byla přijata s rozpačitostí, neboť Český statistický úřad dospěl k odlišným (podstatně nižším) výsledkům a zároveň v téže vydané tiskové zprávě uvedl, že vliv zavedení EET nelze z prezentovaných dat přímo odvodit.

„Aktuální data ČSÚ potvrzují, že tržby v ubytování, stravování a pohostinství rostou už delší dobu. Vliv zavedení EET na jejich základě nelze potvrdit ani vyloučit. Tržby v ubytování, stravování a pohostinství totiž metodicky neodpovídají datům o tržbách z EET.“ (citováno z tiskové zprávy ČSÚ vydané 9. února 2017)

Rozporem v publikovaných údajích se rovněž zabývala vláda na svém jednání 27. února 2017.

Údaje o předpokládaném nárůstu tržeb jsou obsaženy i v důvodové zprávě vládního návrhuzákona (.pdf, str. 29) o evidenci tržeb, ale nejedná se o stovky procent, jak Babiš dříve popisoval.

Andrej Babiš podobný výrok použil již ve videu na svém facebookovém profilu 4. února 2017. Konkrétně uvedl:

„A přijede Rod Laver. A já jsem mu, když mi bylo 9 let, sbíral balony za 5 korun na hodinu, na Slovaně.“

Rod Laver je jeden z nejslavnějších světových tenistů. V Československu hrál nicméně pouze jednou. Konkrétně v roce 1961 během exhibice, která se uskutečnila na Štvanici v Praze (.pdf, 1. ČLTK Revue, str. 28).

Dle vyjádření dvojnásobného vítěze grandslamu Roda Lavera v rozhovoru pro iDNES.cz 27. ledna 2017 byl v Československu pouze jednou, a to na exhibici právě v Praze v roce 1961.

V jednom z dalších rozhovorů (pro server Tenisový svět) Laver říká:

„Už je to doba! Ano, víckrát jsem u vás nebyl. Navštívil jsem Budapešť a další města ve střední Evropě. S tenisem jsem procestoval tolik zemí. Ale do Československa jsem se podíval jen jednou.“

V tomto roce bylo Babišovi sedm let a ne devět, jak uvádí (což může být pochopitelný omyl). Andrej Babiš se narodil v Bratislavě v roce 1954. V mládí žil, jak sám uvádí ve svém životopise, s rodiči v Paříži. Konkrétně píše, že zde žil právě do roku 1961. Nelze přesně určit, zda již v tomto roce mohl být zpátky v Československu a sbírat tenisáky Rodu Laverovi, rozhodně mu je ovšem nemohl sbírat „na Slovaně“, tj. v Bratislavě. V kronice tohoto klubu se nelze o návštěvě této sportovní legendy dočíst.

Výše uvedená kronika/Revue klubu ČLTK k návštěvě Lavera v Praze uvádí:

„Na přelomu 50. a 60. let přijeli do Prahy dvakrát Australané. Vždy krátce před Wimbledonem a v hvězdné sestavě. V roce 1959 přiletěli Emerson s Nealem Fraserem, o dva roky později Laver a John Fraser (...) Mimochodem – na zmíněné exhibiční utkání proti Australanům má vzpomínky i JAN KODEŠ, další z klubových legend. Na dvorci tehdy nechyběl, ovšem v roli sběrače. Až o pár let pozdějisi vychutnával ovace jako hráč.“

Podle Laverových a Newcombových statistik z deblu nebyli zrovna častí či úspěšní spoluhráči, v podstatě spolu hráli jen během roku 1973 v Teheránu a v Sydney. Ani životopis Karola Šafárika, tak jak je uvedený na stránkách TK Slovan Bratislava, nehovoří o střetnutí s těmito velikány. U Tiriaca nelze dohledat, že by někdy hrál čtyřhru s některým ze zbývajících uvedených hráčů.

Z ukázky neoficiálního životopisu Andreje Babiše „Příběh Oligarchy“ (.pdf, str. 10) můžeme vyčíst, že ho jeho matka nechala zapsat v devíti letech do tenisové školy v Bratislavě, kde žil podle jím předloženého životopisu v období let 1962 až 1969, tedy v době, kdy mu bylo devět let. Tuto informaci nelze ovšem potvrdit.

Je tedy zřejmé, že jeho vyjádření o tom, že když mu bylo devět let, tak sbíral na Slovanu v Bratislavě míčky Laverovi, není přesné. A to zejména vzhledem k tomu, že podle dostupných informací Laver v Československu hrál pouze na exhibici v Praze o dva roky dříve. Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů ani dohledat událost, při níž by čtyři zmínění tenisté hráli společně čtyřhru, na níž by Babiš mohl míče sbírat. Všichni hráči se teoreticky potkat mohli, hráli na špičkové úrovni v 60. letech, jejich setkání však (na jednom kurtu při hře v jeden čas) dohledat nelze.

Vládnutí s podporou KSČM fungovalo v letech 2008–2012 ve Středočeském kraji. Tam David Rath sestavil krajskou radu pouze z členů ČSSD, která získala podporu zastupitelů KSČM. V dalším volebním období utvořily pak obě strany koalici.

Radu sestavenou pouze z členů ČSSD měl v letech 2008–2012 i Plzeňský kraj. Menšinová vláda v čele s hejtmankou Miladou Emmerovou měla vyjednanou podporu KSČM. I zde se po dalších volbách z této spolupráce utvořila plnohodnotná koalice.

Dvě volební období za sebou (2008–2016) se i na Vysočině udržela menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. V roce 2012 stvrdily obě strany tento stav i Dohodou o vzájemné podpoře programových priorit, vytvořením rady a orgánů kraje.

Spíše pro doplnění uveďme, že mluvit o menšinové vládě v krajích může být trochu problematické. Na centrální úrovni může vláda získat důvěru a neztratit ji, i když nedisponuje většinou v Poslanecké sněmovně. Podle Ústavy totiž pro zisk důvěry stačí většina přítomných poslanců. Připomeňme dobu opoziční smlouvy, kdy důvěru získal Zemanův kabinet proto, že poslanci ODS pod vedením Václava Klause opustili sál a snížili tak kvórum (totéž se stalo v roce 1996 v opačném gardu). V krajích tato možnost není. Podle zákona musí všechna hlasování projít s podporou většiny všech přítomných zastupitelů. Tedy komunisté museli pro zmíněné rady bez svého zastoupení aktivně hlasovat. Jde spíše o doplňující politologickou úvahu, kdy může být problematické vidět jako menšinovou krajskou vládu tu, pro niž aktivně hlasuje strana, která se deklaruje tak, že ji pouze toleruje.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Mezi českými politiky se totiž objevují tací, kteří byli trestně stíhaní a do politiky se vrátili, nebo alespoň dostali šanci znovu kandidovat.

Prvním z nich je Jiří Čunek. V roce 2007 byl tehdejší senátor a ministr pro místní rozvoj zbaven imunity a byl obviněn z přijetí půlmilionového úplatku od společnosti H&B REAL, jejímž prostřednictvím Vsetín prodával nájemníkům podnikové byty zkrachovalé Zbrojovky. Tato událost se měla stát v únoru 2002. 7. srpna 2007 státní zástupce Arif Salichov trestní stíhání zastavil, protože podle něj je nepochybné, že se nestaly skutky, kvůli nimž se stíhání vedlo. Také poukazoval na nedůvěryhodnost korunní svědkyně Marcely Urbanové a zpochybňoval i motiv uplácení. Uskutečněný prodej byl podle Salichova jednoznačně výhodný pro město Vsetín a tudíž korupci vylučuje (str. 23–25 usnesení). Státní zástupkyně Renáta Vesecká však případ znovu otevřela a Čunek i z toho důvodu rezignoval na post ministra pro místní rozvoj. V téže době s ním bylo vedeno trestní řízení ve věci střetu zájmů, protože v březnu 2007 v souvislosti s ukončením funkce starosty města Vsetín neuvedl, že má nesplacený hypoteční úvěr u Komerční banky. Také byl žalován, že neoprávněně pobíral sociální dávky. Ani v jedné kauze nebyl Čunek shledán vinným a v dubnu 2008 se vrátil do funkce ministra pro místní rozvoj.V současné době Jiří Čunek zastává funkci starosty města Vsetín, je hejtmanem Zlínského kraje a zároveň i senátorem.

Trestně stíhán byl i Pavel Trpák za ČSSD. V roce 2009 byl tento senátor zbaven imunity a obžalován z ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl Pavel Trpák dopustit při výkonu pohotovostní služby v trutnovské nemocnici v květnu 2007, když došlo k úmrtí novorozence po porodu. Trpák byl v prosinci 2011 zproštěn obžaloby. V roce 2012 se stal zastupitelem Královéhradeckého kraje. Post senátora v roce 2014 neobhájil, v témže roce se však stal opět zastupitelem města Trutnov.

Do politiky se vrátil i člen KSČM Josef Vondruška, který byl od roku 2006 stíhán, že během komunistické vlády v Československu nepřiměřeně trestal vězně. V roce 2011 byl zproštěn obžaloby, jelikož mu týrání nebylo prokázáno. V roce 2013 byl zvolen zastupitelem Libereckého kraje.

Šanci vrátit se dostal i Vít Bárta, který byl v roce 2011 obviněn z korupce. Poslancům z VV měl dávat obálky z penězi, čímž si tak kupoval jejich loajalitu. Tito poslanci měli také mlčet o financování strany. Bárta tvrdil, že se jednalo o půjčky, o které mohl požádat každý z VV. Bárta byl zproštěn obžaloby a v roce 2013 se stal lídrem kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury v Plzeňském kraji. Na mandát nedosáhl o 175 hlasů.

Je však potřeba doplnit, že skutečnost, že se neprokázala vina obžalovaného, neznamená, že byla prokázána naopak nevina. Pravomocný rozsudek může obsahovat buďto výrok o vině nebo zprošťující. Zprostit obžalovaného obvinění lze také pro tzv. „důkazní nouzi“, nebylo-li prokázáno, že byl skutek spáchán tak, jak je popsán v obžalobě, nebo nebylo-li prokázáno, že jej spáchal obžalovaný. V pochybnostech se pak rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Nelze tedy říci, že by soud vyslovoval číkoli nevinu.