Přehled ověřených výroků

Více než polovina obyvatel České republiky opravdu měsíčně nevydělá více, než činí čtyři pětiny minimální mzdy v Německu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Minimální mzda v Německu aktuálně činí 1 498 EUR, po přepočtu na naši měnu se dostaneme na částku zhruba 39 000 Kč. Čtyři pětiny z této částky pak vychází na 31 200 Kč.

Co se týče České republiky, podle Českého statistického úřadu činí průměrná mzda 29 346 Kč, medián mezd pak 24 896 Kč.

Podrobnější informace o rozložení zaměstnanců do mzdových pásem jsou pak dostupné na webu Platy.cz, přičemž při pohledu na celkové procento zaměstnanců, kteří se pohybují v kategoriích 30 000 Kč a výše, se v jednotlivých krajích dostaneme k 20 až 30 % z celkového počtu zaměstnanců. Výjimku představuje Praha, kde jsou platy oproti zbytku republiky vyšší, a v této kategorii je zde celá polovina zaměstnanců.

Předseda Okamura má zřejmě na mysli průzkum volebního potenciálu, který říká, kolik by teoreticky mohla daná strana získat hlasů, kdyby se k ní přiklonili všichni voliči, kteří její volbu zvažují. V tomto typu průzkumu může respondent uvést více politických subjektů současně a zahrnuti jsou všichni respondenti, tedy i ti nerozhodnutí.

Podle výzkumu společnosti Behavio skutečně dosahuje SPD 13% volebního potenciálu.

Pokud bychom se podívali na volební model CVVM (.pdf) – který zahrnuje pouze respondenty, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám a vědí, koho budou volit – vidíme, že zde SPD dosahuje 7,3 % hlasů.

Poslanec Tomio Okamura se premiéra Sobotky skutečně vícekrát v průběhu letošního roku dotazoval v rámci ústních interpelací na jeho vztah s Radkem Pokorným.

Konkrétně se ptal v březnu, dubnu a květnu tohoto roku. Všechny interpelace mají společné to, že je poslanec Okamura podával, když nebyl Bohuslav Sobotka v Poslanecké sněmovně přítomen. V tomto případě má člen vlády povinnost odpovědět poslanci do 30 dnů, pochopitelně tuto odpověď nezaznamená stenoprotokol na webu Sněmovny.

První dotaz padl 2. března, když Tomio Okamura podal interpelaci „ve věci ministra Mládka“. Na Radka Pokorného se ptal následovně:

„A moje otázka zní: Jak často, pane premiére, komunikujete a konzultujete s panem Pokorným? Kdyby to byl pouze váš spolužák, se kterým vzpomínáte na staré časy, byla by to vaše věc. Ale tady jde o to, že podle dostupných zpráv jste stále nejen v kontaktu, ale také pod vlivem člověka, který lobbuje proti zájmu našeho státu. To je u placeného advokáta v rámci jeho práce v pořádku. Ale jakákoliv spolupráce s takovým člověkem je absolutně nepřípustná u předsedy vlády, který má zastupovat zájmy přesně opačné. Takže se znovu ptám: Jak často, pane premiére, komunikujete s lobbistou Radkem Pokorným ať přímo, nebo přes prostředníky?“

Druhou příležitost k dotazu využil poslanec Okamura 6. dubna. V rámci interpelace „ve věci lobbingu“ uvedl:

„Vážený pane premiére, už podruhé jste mi neodpověděl na můj dotaz. Scházíte se se svým spolužákem a lobbistou Radkem Pokorným a konzultujete s ním vládní agendu? Prosím o odpověď přímou, bez dosavadních vytáček.“

Naposledy Tomia Okamuru vztah Sobotka–Pokorný zajímal 25. května. Tehdy uvedl:

„Pozoruhodné je, že jsem se na základě těchto informací vás již dvakrát ve svých interpelacích ptal, zdali se stýkáte s lobbistou Radkem Pokorným a zdali s ním konzultujete. Řekl jsem, že mi od vás stačí jen odpověď ano, nebo ne. Obdržel jsem od vás, pane premiére, dvě písemné odpovědi a ani jednou jste mi na moji otázku nedokázal přímo odpovědět. Rád bych se ale konečně dozvěděl pravdu. Kolikrát jste v uplynulém čtvrtletí spolu komunikovali a konzultovali? Tím mám na mysli lobbistu Radka Pokorného. Prosím o konkrétní data.“

Jak jsme již uvedli, poslanec Okamura pokaždé interpeloval Sobotku v této věci v premiérově nepřítomnosti. V tomto případě má člen vlády povinnost podle § 111 odst. 7 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny odpovědět interpelujícímu do 30 dnů. Nicméně tyto písemné odpovědi nejsou publikovány např. na webu Poslanecké sněmovny, ale obdrží je pouze adresát - v tomto případě tedy Tomio Okamura. Ten uvádí, že mu nebylo odpovězeno, ale to není možné doložit, neboť Sobotkovy odpovědi nejsou veřejně dostupné.

Výrok je s ohledem k výše uvedenému hodnocen jako neověřitelný.

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V Kajínkově případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

Opoziční poslanecké návrhy jsou v tomto období vládní většinou skutečně často nepřipouštěny k projednání na plénu Sněmovny a odsouvají se dále, aniž by vůbec vstoupily do prvního čtení. Jako příklad uveďme návrhy předsedy TOP 09 Kalouska, u nějž jsme podobný výrok již ověřovali.

Přestože koalice častěji projednává vládní návrhy, do programu schůze vždy zařadí i několik norem z řady návrhů opozice. Jde ovšem o tzv. opoziční okénko, kde na základě domluvy nechá koalice projednat i několik málo návrhů z řad opozičních subjektů.

Na poslední 55. schůzi tedy poslanci hovořili například o změně zákona o Ústavním soudu z pera poslanců TOP 09 nebo o návrhu zastupitelstva Libereckého kraje. Na 54. schůzi se zase zabývali vydáním zákona proti terorismu. Celkově jde o zlomek ze všech podaných návrhů.

Návrh na zdanění církevních restitucí byl poslancům rozeslán 11. března 2016, vláda se však na postoji k zákonu nedohodla. Poprvé se měl projednávat na 47. schůzi (bod 185) Sněmovny, po uplynutí dalších devíti jednání však dosud na schváleném pořadu nebyl. Většina poslanců jej na jednání schůze zatím nezařadila, a je tak fakticky odsouván.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Ministryně Šlechtová se účastnila druhého čtení stavebního zákona, přičemž alespoň dva zmínění ministři na zasedání chyběli. Nejvíce pozměňovacích návrhů se však týká stavebního zákona, který je v gesci ministerstva pro místní rozvoj, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministryně Šlechtová promluvila 28. února ke Sněmovně při druhém čtení novely stavebního zákona. Ze stenoprotokolu bohužel neseznáme, zda byli ministři přítomni. Těsně před projednáváním novely stavebního zákona, které zahájila právě ministryně, však proběhlo procedurální hlasování o tom, zda poslanci „doprojednají“ novelu i po 19. hodině. Zde hlasoval ministr zemědělství Jurečka, omluven byl ministr životního prostředí Brabec. Omluvil se také Jan Mládek, který ten den naposledy zastupoval ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministr dopravy není však poslancem, tedy nelze jeho přítomnost vyvodit z hlasování a uveden není ani ve stenoprotokolu.

Co se týče pozměňovacích návrhů, celkem jich bylo podáno 217, z čehož 146 navrhuje změnu stavebního zákona. Zbylých 71 pak bylo podáno se záměrem změnit jiný zákon.

Pozměňovací návrhStavebního zákonaJiných zákonůPodaný ve výborech8728Podaný poslanci5943 Zdroj: Poslanecká sněmovna (.pdf)

Název stavební zákon je pouze zkratka, celý název zákona č. 183/2006 Sb. je zákon o územním plánovaní a stavebním řádu. Pokud se podíváme do kompetenčního zákona, přesně tato oblast spadá pod gesci ministerstva pro místní rozvoj. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Je pravda, že Andrej Babiš (či jeho firmy) nebyl v souvislosti se svým podnikáním nezávislým soudem uznán z toho, že by porušil zákon. Ve veřejném prostoru se v posledních letech vyskytly některé otazníky, které jsou diskutovány. Jde například o kauzu Čapí hnízdo, která je vyšetřována jak policií, tak orgánem OLAF. V poslední době se také diskutuje o tom, zda se Babiš nedopustil účelového vydání a nákupu korunových dluhopisů skupiny Agrofert. Jak ovšem uvádíme na začátku, není známo, že by se Babiš dopustil nějakého nezákonného postupu.

Dále je třeba připomenout kauzu firmy Agrotec. Ta patří do Babišova holdingu (resp. do Agrofertu, který je aktuálně ve svěřenském fondu) a byla obžalována kvůli zakázkám pro Českou poštu. Doposud nebyl případ pravomocně uzavřen.

Média také informovala o tom, že Babišovy firmy byly pokutovány Českou inspekcí životního prostředí za různá pochybení (např. úhyn 8500 raků nebo překročení limitu jedovatého oxidu siřičitého v Přerově). Pokutováno bylo rovněž Čapí hnízdo za neoprávněně čerpané dotace.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Babišovy firmy se v minulosti několikrát dostaly do rozporu s různými předpisy, některé segmenty jeho podnikání jsou také problematizovány a vyšetřovány. Doposud však není jasné, jak zmíněné kauzy dopadnou.

Jednání koaliční rady jsou upravena koaliční smlouvou (.pdf, str. 23), přičemž samotné schůze rady jsou veřejnosti nepřístupné. Navzdory tomu po jednání šéf poslanců ANO Faltýnek oznámil, že „ministrovi zemědělství se nelíbí, že by i vodoprávní řízení mělo být sloučeno do jednoho řízení.“

Do jednání rady, které se uskutečnilo 14. března, se KDU-ČSL nijak zásadně vůči stavebnímu zákonu nevyhrazovala, resp. o vyjmutí vodních děl nežádala. V září 2016 ministryně uvedla, že „v (našem) návrhu bylo, aby veškerá vodní díla byla součástí koordinovaného řízení. Vláda schválila, že budou součástí pouze u některého typu staveb.“Koncem listopadu téhož roku ministerstvo zemědělství zablokovalo snahu o začlenění vodohospodářských staveb do integrovaného řízení. Poslanci za KDU-ČSL na 55. schůzi vyslovili požadavek na vyjmutí vodních děl ze stavebního zákona. Svůj požadavek odůvodnili případnými spory ve vlastnických nárocích na stavbu na pozemku vlastníka, resp. tvrdili, že nebude jasné, kdo se má o vodní dílo starat, komu patří.

Některé koaliční strany a ministerstvo zemědělství tak hrozí, že stavební zákon již nepodpoří.