Přehled ověřených výroků

Je pravdou, že se hnutí ANO o církevních restitucích před volbami zvláště nevyjadřovalo. Nezmiňuje se o nich rezortní program ani zkrácený program.

Při povolebních jednáních Andrej Babiš spíše souhlasil s postojem ČSSD vůči zrevidování restitucí, konkrétně mu vadila inflační doložka. V roce 2014 Babiš ve svém projevu na toto téma kritizoval způsob, jakým bylo Nečasovou vládou vyrovnání s církvemi uskutečněno, a vyslovoval se pro dohodu s církvemi na změně podmínek.

Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL pro toto téma zřídila expertní skupinu, která však fungovala pouze čtvrt roku a nepřinesla žádnou dohodu s církvemi, jejichž zástupci pak účast ve skupině ukončili.

Minulý rok v dubnu byl ve vládě projednáván komunistický návrh na zdanění restitucí a Andrej Babiš ho podporoval, zatímco lidovci byli proti a ČSSD zaujala zdrženlivý postoj. Vláda jako celek k němu nezaujala stanovisko.

Výrok hodnotíme jako zavádějící ze dvou důvodů. Je sice pravdou, že po přijetí služebního zákona (resp. po nabytí jeho účinnosti) došlo k navýšení počtu státních zaměstnanců, ovšem řada z nich jednak vůbec nespadá mezi úředníky (vojáci, učitelé,...), jednak mnoho úředníků bylo nabráno v souvislosti s domácí agendou (posílení úřadů práce, finančních úřadů atd.). ODS proti návrhu skutečně vystupovala, ve finále ovšem aktuální zákon v Poslanecké sněmovně podpořila.

K přijetí zákona o státní službě se Česká republika zavázala již při vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zákon slouží jako nástroj k odpolitizování státní správy. Byl schválen na podzim 2014 a jeho plná účinnost nastala 1. ledna 2015.

Fungující služební zákon byl kondicionalitou pro čerpání fondů EU v programovém období 2014–2020.

Je pravda, že počet úředníků od schválení výše zmíněného zákona narostl (počty státních úředníků jsme ověřovali zde), nicméně jde spíše o nárůst zapříčiněný politikou vlády Bohuslava Sobotky než nařízením Evropské komise. Ze strany Komise přišel v průběhu roku 2014 požadavek, aby se zákon vztahovalna vyšší počet úředníků, než bylo původně zamýšleno.

Ostatně navyšování počtu úředníků ze strany premiéra kritizoval v rozhovoru pro Českou televizi v červenci 2015 i předseda ODS Petr Fiala.

Přijetí zákona plánovala pravicová opozice oddálit obstrukcemi ve Sněmovně, nakonec od nich ale ODS i TOP 09 ustoupily. Kritika směřovala primárně k tomu, že původní návrh měl „zabetonovat“ státní správu, tj. umožnit dosadit vlastní lidi na jednotlivé pozice, ze kterých je nebude možné případně odvolat. ODS nakonec pro současný návrh v Poslanecké sněmovně dokonce aktivně hlasovala.

Na televizi Nova v 90. letech skutečně běžel pořad Gumáci, který parodoval české politiky. Ti byli ztvárněni svými gumovými podobiznami. Svou postavu zde měl jako lídr opoziční ČSSD i Miloš Zeman. Celý pořad se inspiroval francouzskou předlohou, pořadem Les Guignols de l'info.

Pro informaci a možná i pobavení dodáváme na ukázku dílu tohoto pořadu, další jsou dostupné na YouTube.

V případě oddlužení musí opravdu dlužníci dokázat, že mohou splnit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. To je však pouze podmínkou pro to, aby soud vůbec oddlužení povolil. Dlužníci pak musí plnit povinnosti stanovené zákonem, jinak nemohou po skončení oddlužení podat návrh na osvobození od zbývajících dluhů. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Osobní bankrot, nebo-li oddlužení, je jedním ze způsobu řešení úpadku dlužníka. Osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení je pouze dlužník-nepodnikatel. Dlužník-podnikatel může podat návrh na oddlužení pouze v zákonem stanovených případech. Aby byl návrh úspěšný, musí být naplněny zákonné předpoklady, přičemž jedním z nich je schopnost dlužníka uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Hranice schopnosti uspokojit 30% pohledávek se váže pouze k rozhodnutí soudu o povolení oddlužení, neznamená to, že při dosažení hranice 30% uspokojení pohledávek oddlužení zčistajasna skončí, naopak bude pokračovat až do naplnění zákonných podmínek.

Postup pro podání návrhu je následující. Dlužník podá soudu návrh na povolení oddlužení, ten návrh posoudí a buď jej odmítne (pokud návrh nemá zákonné náležitosti a navrhovatel je ani přes výzvu neodstraní), zamítne (když lze předpokládat, že dlužník není schopen uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů) nebo povolí.

Po rozhodnutí o povolení oddlužení následuje volba způsobu provedení oddlužení. O ní hlasuje schůze věřitelů dlužníka, přičemž má dvě možnosti: zpeněžení majetkové podstaty dlužníka (tzn. vyřazení jej z ekonomického života prodejem jeho majetku) nebo plnění splátkového kalendáře, který spočívá ve splácení pohledávek nezajištěným věřitelům z příjmu dlužníka po dobu pěti let a povinnosti dlužníka chovat se stanoveným způsobem. Rozhodnutí o schválení vybraného způsobu však stejně jako v případě povolení oddlužení připadá soudu.

Po provedení oddlužení mohou nastat dvě situace. Pokud dlužník splní řádně a včas veškeré povinnosti, může navrhnout soudu, aby jej osvobodil od zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení, tzn. aby mu smazal všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Soud jej pak od těchto pohledávek osvobodí usnesením. Pokud naopak tyto povinnosti nesplní, soud mu zbývající dluhy nesmaže a věřitelé budou moci své pohledávky vymáhat dál.

Vzhledem k překotnému vývoji v oblasti insolvenčního práva bychom chtěli zmínit dvě novelizace insolvenčního zákona týkající se oddlužení. Jednu již platnou a účinnou od 1. července letošního roku, druhou teprve ve fázi návrhu nacházejícího se v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. První novela přináší možnost kombinace oddlužení a zpeněžení majetkové podstaty či její části. Druhá, připravovaná novela, pak mění podmínky splnění oddlužení, kdy k současnému pětiletému splátkovému kalendáři přidává možnost (.pdf, str. 7, §412a) využití splátkového kalendáře tříletého (zde musí dlužník splnit aspoň 50 % pohledávek) a sedmiletého (v tomto případě postačuje, že dlužníkovi nebylo oddlužení zrušeno).

Je sice pravda, že ve zmíněných zemích do zdravotnictví teče více peněz ze soukromých zdrojů, není to ovšem jediný důvod, proč jsou tam lékaři lépe placeni. V obou zemích se do systému dává více peněz (v poměru k HDP) z veřejných prostředků, navíc v obou zemích jsou platy obecně výrazně vyšší, než jak je tomu u nás. Spojení, že odchody lékařů jsou výsledkem zavedení nadstandardů ve jmenovaných státech, hodnotíme jako zavádějící.

Dle statistik OECD obě země vydávají do zdravotnictví oproti ČR dlouhodobě výrazně více finančních prostředků z veřejných rozpočtů. V roce 2015 (údaje za rok 2016 jsou prozatím předběžné) činily v Německu veřejné výdaje do zdravotnictví 9,4 % HDP a v Rakousku 7,8 % HDP. Pro srovnání, z veřejných zdrojů ČR bylo do zdravotnictví ve stejném roce vydáno 6 % HDP. Více financí putuje v obou zemích do zdravotnictví i ze soukromých zdrojů.

V Německu existuje spoluúčast ve výši 10 € za den na max. 28 dní v roce. Při volitelných službách, např. ošetření primářem, dosahuje spoluúčast 100 %. V Rakousku se výše spoluúčasti za den hospitalizace pohybuje mezi 12,50–20,60 € podle spolkové země po dobu max. 28 dní v roce. Pokud si pacient vyžádá přijetí do tzv. zvláštní třídy, hospitalizační náklady vychází na podstatně vyšší částky.

Spoluúčast nelze brát za jediný důvod vyšších platů lékařů v Německu a Rakousku rovněž z toho důvodu, že platy v těchto zemích jsou obecně na jiné, mnohem vyšší úrovni než platy v České republice. Tato skutečnost samozřejmě platí i pro platy lékařů.

Pro představu, dle Medlines News, jež ukazuje statistiku minimálních a maximálních platů lékařů napříč státy EU v roce 2011, se platy lékařů v Německu pohybovaly mezi 3842–7468 € a v Rakousku v rozmezí 2091–6393 €. V ČR byly platy lékařů v rozmezí 839–1369 €. V této souvislosti je nutné podotknout, že se jedná o statistiku pro rok 2011 a od té doby došlo k zvýšení platů českých lékařů. I přesto se však platy českých lékařů s těmi v Německu a Rakousku nemohou rovnat.

Lékaři absolventi v současné době v Německu a Rakousku obvykle pobírají více než 4000 € měsíčně. Vyšší platy jsou spojeny mj. se získáváním atestací. Plat lékaře po první atestaci se významně zvyšuje.

V roce 2011 KDU-ČSL představila návrh řešení důchodové reformy. Návrh byl podán ve formě otázek a odpovědí. Zároveň reagoval na připravovanou reformu důchodového systému tehdejší vlády.

V Česku funguje systém financování důchodů. To znamená, že pojištěnci odvádí peníze na důchodové pojištění státu, ale tyto peníze nejsou odkládány na jejich budoucí důchody; namísto toho jsou rovnou vypláceny současným důchodcům. Kvůli nízké porodnosti a prodlužování věku dožití mužů a žen není tento systém podle jeho kritiků dlouhodobě udržitelný. V budoucnosti se podle nich sníží důchody, nebo na ně už nezůstanou finance.

Návrh reformy KDU-ČSL podává řešení založené na dvou pilířích. V prvním pilíři navrhli zachování průběžného systému s tím, že je nutné zvýšit odvody z 28 % na 31 %. Za každé vyživované dítě měla být sleva na sociálním pojištění tři procenta. Tuto slevu by mohli uplatňovat oba rodiče. Dále navrhli možnost poskytnutí dvou procent ze sociálního pojištění v prospěch svých rodičů a sdílení vyměřovacího základu manželů. Každý rok by byl plátci důchodového pojištění zasílán přehled o jeho důchodovém účtě.

Druhý pilíř návrhu reformy se zabývá soukromými úsporami, kterými se může občan zajistit na důchod: investováním do akcií, nemovitostí a – jako údajně nejlepší možnost – do vlastních dětí.

Elektronické volby v Estonsku fungují od roku 2005 a v posledních volbách tento způsob hlasování využila téměř třetina voličů. Využít mohou buď svůj čipový občanský průkaz, nebo speciální volební aplikaci. Estonsko zároveň i nadále umožňuje účastnit se voleb klasickým „papírovým“ způsobem.

Některé evropské země, včetně Německa, Norska nebo Itálie, v minulosti systém elektronického hlasování testovaly, ale nakonec se rozhodly od něj upustit. V České republice jsou elektronické volby zatím předmětem diskuze, jejich zavedení by musela předcházet například novelizace volebních zákonů nebo technické zabezpečení volebních informačních systémů.

V Ústeckém kraji vládne koalice KSČM, sociálních demokratů a koalice SPD-SPO (Okamurovci a Zemanovci). Hnutí ANO zde o koalici vyjednávalo, nakonec však skončilo v opozici. V žádném kraji hnutí ANO nevládne s KSČM.

Po komunálních volbách hnutí ANO vytvořilo na radnicích měst několik koalic s komunisty, z nichž se některé již stihly rozpadnout (např. v Havířově). Aktuálně spolu stále tvoří koalici např. v Chomutově a ve Znojmě (zde vládnou ještě s ČSSD).

Výrok je hodnocen jako nepravdivý s ohledem na to, že hnutí ANO nevládne s komunisty v žádném kraji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť předchozí vláda ve skutečnosti všechny zmíněné věci neslibovala, neslíbila např. majetková přiznání. Předchozí vlády sice zákony, které má Faltýnek na mysli, neuvedly v platnost, bylo by ovšem chybou konstatovat, že v dané oblasti nijak nepřispěly např. formou jiných návrhů a zákonů. U veřejných zakázek totiž prosadila bývalá pravicová vláda novely, které rušily tzv. losovačky nebo snížily limit pro zadávání zakázek.

Faltýnek dále v pořadu upřesňuje, jaké zákony míní. Jde o služební zákon, registr smluv, financování politických stran, prokázání původu majetku, zadávání veřejných zakázek, rozšíření pravomocí NKÚ (kde korektně uvádí, že tento bod stále neprošel) nebo regulace hazardu. Nakolik jde u všech těchto bodů o protikorupční záležitosti, nehodnotíme.

Podívejme se tedy nejprve, zda zmíněné věci skutečně platí, a také na to, zda tyto kroky slibovala rovněž Nečasova vláda (v rámci svého programového prohlášení), tedy jedna z předchozích sestav, vůči které se Faltýnek vymezuje.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena.

Roku 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve třetím čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu a hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím případě.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl návrh (.pdf) zákona opět předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem, a nešlo tak pouze o zásluhu ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS. V minulém období tedy vláda přímo neslibovala, že daný bod prosadí, v rámci období na tom ale začal pracovat právě Farský a další poslanci.

Dodejme, že v únoru 2017 došlo k poměrně výraznému okleštění registru smluv. Věci jsme se věnovali v rámci rubriky výrok dne.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda tento návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Tento bod Nečasova vláda ve svém programu vůbec neměla, což je z pozice pravicové orientace logické.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015 a byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 - hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprací).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Nelze tedy říci, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Dodejme ještě tolik, že u NKÚ Faltýnek popisuje situaci korektně, když říká, že novela narazila v Senátu (kde má ovšem vláda také většinu). Vláda také prosadila novelu zákona o hazardu. Zde je ovšem otázkou, nakolik jde o protikorupční opatření.

Celkově je výrok ovšem nepravdivý, protože u některých bodů např. Nečasova vláda vůbec neslibovala, že je zavede (majetková přiznání). U dalších oblastí, jako jsou veřejné zakázky, právě předminulý kabinet prosadil jistá opatření, která zlepšovala tehdejší stav. To předseda posl. klubu hnutí ANO opomíjí. Další opatření (registr smluv) v programech nikdo z předchozích vlád neměl a tato věc se reálně vyskytla v českém veřejném prostoru až v roce 2012. Současná koalice ji také spíše zdědila, prosazena navíc nebyla jako vládní návrh.

Místopředsedkyně Udženija směšuje počty státních zaměstnanců a úředníků. Je pravda, že například za vlády Petra Nečase (ODS, 2010 až 2013) byl počet státních zaměstnanců relativně stabilní. Nejedná se však jen o úředníky, ale o veškeré zaměstnance organizačních složek státu. Samostatná statistika pouze pro úředníky neexistuje. I proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Počet státních zaměstnanců naplánovaných ve státních rozpočtech v letech 2010 až 2017 znázorňuje následující graf:

Zdroj: Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu za rok 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017

Jak je z grafu patrné, v letech 2011 až 2015 byl počet státních zaměstnanců poměrně stabilní s výjimkou roku 2012, kdy se snížil o 8 tisíc. V roce 2016 pak počet státních zaměstnanců narostl o 13 tisíc a pro rok 2017 je v rozpočtu plánovaný další nárůst o 7,6 tisíc.

Nejedná se však jen o úředníky, ale také o ústavní činitele, soudce, učitele na základních školách, vojáky, hasiče nebo policisty. Zároveň je potřeba přiznat, že minimálně částečně je nárůst v posledních letech způsoben počátkem účinnosti služebního zákona, kvůli kterému bylo nutné přijmout řadu úředníků.