Přehled ověřených výroků

Více než polovina obyvatel České republiky opravdu měsíčně nevydělá více, než činí čtyři pětiny minimální mzdy v Německu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Minimální mzda v Německu aktuálně činí 1 498 EUR, po přepočtu na naši měnu se dostaneme na částku zhruba 39 000 Kč. Čtyři pětiny z této částky pak vychází na 31 200 Kč.

Co se týče České republiky, podle Českého statistického úřadu činí průměrná mzda 29 346 Kč, medián mezd pak 24 896 Kč.

Podrobnější informace o rozložení zaměstnanců do mzdových pásem jsou pak dostupné na webu Platy.cz, přičemž při pohledu na celkové procento zaměstnanců, kteří se pohybují v kategoriích 30 000 Kč a výše, se v jednotlivých krajích dostaneme k 20 až 30 % z celkového počtu zaměstnanců. Výjimku představuje Praha, kde jsou platy oproti zbytku republiky vyšší, a v této kategorii je zde celá polovina zaměstnanců.

ČSSD ve svém volebním programu (.pdf, str. 14) pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 deklarovala, že prosadí zvýšení minimální mzdy z tehdejších 8 500 Kč na 12 000 Kč do roku 2018.

V programovém prohlášení z roku 2014 se pak vláda zavázala zvýšit minimální mzdu tak, aby se její výše přiblížila 40 % průměrné mzdy. Vláda pak během svého funkčního období zvýšila minimální mzdu třikrát – v roce 2015 na 9 200 Kč, v roce 2016 na 9 900 Kč a v roce 2017 na 11 000 Kč.

Vláda také schválila další navýšení minimální mzdy od roku 2018, a to na 12 200 Kč, což by podle premiéra Sobotky mělo odpovídat 40,5 % průměrné mzdy. Pokud by se průměrná mzda držela stále na úrovni kolem 29 000 Kč, měl by se tento předpoklad vyplnit.

Toto přání sociální demokracie se tak skutečně plní, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman je prvním prezidentem České republiky, který do Milevska zavítal na radnici a následné setkání s občany. Alespoň tak tvrdí starosta Milevska Radosta, podle jehož údajů navštívil Milevsko také prezident Klaus, avšak pouze lokální společnost ZVVZ, a.s. a hospodu U kohouta.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť ČSSD skutečně navzdory tomu, že téma církevních restitucí v minulém období velmi artikulovala, neudělala v dané věci po volbách žádné reálné kroky.

Pro ČSSD byla problematika církevních restitucí jedním ze stěžejních bodů kampaně před parlamentními volbami v roce 2013 a objevuje se i ve volebním programu (.pdf, str. 30) ČSSD pro zmíněné volby. Zde se můžeme dočíst, že ČSSD bude „… usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

ČSSD vedla kampaň proti církevním restitucím od roku 2012, před senátními a krajskými volbami. Tehdy například rozesílala občanům složenky vypsané na částku přes 12 tisíc Kč, což byl podle ČSSD díl z církvím vráceného majetku, který zhruba připadá na jednoho občana ČR. Složenka byla podepsaná lídrem ČSSD Bohuslavem Sobotkou a nesla nápis: „Neplaťte, vraťte Kalouskovi a Nečasovi.“

Zdroj: ČSSD

Kampaň ČSSD byla v létě 2012 natolik ostrá, že dokonce vedla k nesouhlasnému veřejnému prohlášení několika církevních organizací. Tehdejší šéf České biskupské konference Duka ke kampani ČSSD uvedl, že „… si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty‚třetí říše‘, na rudo přetřenými gottwaldovskými ideology…“

Následně ČSSD překlopila téma i do kampaně před volbami 2013, jak ostatně dokládá výše uvedená citace z programu. Koaliční smlouva (.pdf) uzavřená mezi vládními stranami ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL však téma církevních restitucí vůbec neobsahuje, což mělo být podle ČSSD a ANO 2011 prosazeno Lidovci.

Jak informoval server Novinky.cz, proces vydávání majetku církvím je v současné době téměř završen, protože začátkem března 2017 zbývalo státním institucím projednat jen zhruba dvě procenta výzev církví na vydání majetku. Z toho jasně vyplývá, že vláda s církevními restitucemi oproti předvolebním deklaracím – zůstaneme-li u ČSSD – příliš nezmohla. Na jaře 2014 vláda zřídila restituční výbor, kde zasedlo šest členů vlády. Vede jej premiér Sobotka. Tento výbor nemá žádnou rozhodovací pravomoc, nemůže tudíž reálně nic ovlivnit a jeho funkcí je pouze monitorovat průběh vydávání majetku.

V tomto volebním období byly do Poslanecké sněmovny předloženy celkem tři návrhy, které směřovaly ke zdanění v rámci církevních restitucí. Ani jeden nebyl úspěšný, nejdál se dostal návrh poslanců především z ČSSD. Ten ovšem od roku 2014 zůstává ve druhém čtení.

Kromě této legislativní aktivity byly ve Sněmovně další dva pokusy směřující podobným směrem - a to od poslanců KSČM a od Zastupitelstva Jihočeského kraje. Všechny návrhy mají společné to, že k nim vláda nepřijala žádné stanovisko. Tedy je nepodpořila.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

KDU-ČSL předložila při projednávání zákona o evidenci tržeb poslancem Klaškou pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna podle schváleného návrhu má proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému.

Pravdou tedy je, že došlo k rozložení zavádění části EET - třetí a čtvrtá vlna naběhne až po volbách. Motivaci a záměry KDU-ČSL přitom nehodnotíme. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala (výsledné hlasování).

Opoziční poslanecké návrhy jsou v tomto období vládní většinou skutečně často nepřipouštěny k projednání na plénu Sněmovny a odsouvají se dále, aniž by vůbec vstoupily do prvního čtení. Jako příklad uveďme návrhy předsedy TOP 09 Kalouska, u nějž jsme podobný výrok již ověřovali.

Přestože koalice častěji projednává vládní návrhy, do programu schůze vždy zařadí i několik norem z řady návrhů opozice. Jde ovšem o tzv. opoziční okénko, kde na základě domluvy nechá koalice projednat i několik málo návrhů z řad opozičních subjektů.

Na poslední 55. schůzi tedy poslanci hovořili například o změně zákona o Ústavním soudu z pera poslanců TOP 09 nebo o návrhu zastupitelstva Libereckého kraje. Na 54. schůzi se zase zabývali vydáním zákona proti terorismu. Celkově jde o zlomek ze všech podaných návrhů.

Návrh na zdanění církevních restitucí byl poslancům rozeslán 11. března 2016, vláda se však na postoji k zákonu nedohodla. Poprvé se měl projednávat na 47. schůzi (bod 185) Sněmovny, po uplynutí dalších devíti jednání však dosud na schváleném pořadu nebyl. Většina poslanců jej na jednání schůze zatím nezařadila, a je tak fakticky odsouván.

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zmíněný pozměňovací návrh pocházel skutečně z dílny poslaneckého klubu ČSSD, viníků „solárního tunelu“ však bylo ve skutečnosti více.

Matěj Stropnický má na mysli zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energií, konkrétně pak pozměňovací návrh poslankyně sociální demokracie Šedivé z roku 2005, který měl snížit možné meziroční snížení výkupních cen elektřiny ze slunečních elektráren z původních 10 % na polovičních 5 % (§6, odst. 4). Šedivá tedy navrhla fakticky omezení možností regulátora reagovat na další možný vývoj.

Je ale nutné dodat, že návrh Šedivé v hlasování neprošel. Fakticky totožný návrh předložil poslanec Ladislav Urban z KSČM (seznam všech PN je dostupný zde - Urbanův nese označení E2). Právě ten získal nakonec podporu a prošel. V tomto ohledu by tedy Stropnický měl vinit spíše komunisty a ne sociální demokraty. Ti také spolu s poslanci US-DEU návrh protlačili.

Samotný zákon v té době hladce prošel Poslaneckou sněmovnou i Senátem, svým podpisem jej však odmítl opatřit tehdejší prezident Václav Klaus, jehož musel zastoupit nově nastoupivší premiér Jiří Paroubek. Investorům krom jiného garantoval minimální výkupní cenu za jednotku elektřiny na 15 let dopředu.

Problém nastal v letech 2008 a 2009, kdy se za každoročního skokového nárůstu výkupních cen za elektřinu z fotovoltaických zdrojů výrazně snížily náklady na výstavbu samotných elektráren především díky levnějšímu dovozu článků z Číny. Vysoké výkupní ceny vedly k výraznému nárůstu počtu investorů v solární energetice, jejichž podpora se promítla do cen elektřiny i samotným spotřebitelům. Trend se tehdejší vládní koalici ve složení ODS, KDU-ČSL a SZ podařilo zastavit až prosazením novely, která zrušila garantovanou podporu pro vysoce ziskové energetické zdroje. Dodejme ovšem že v tomto období rovněž padla koaliční vláda a nastoupil Fischerův úřednický kabinet.

Zmiňovaná novela byla předložena sněmovně 18. listopadu 2009, tedy mnoho měsíců po vypuknutí solárního boomu. Odpovědnost tedy nepadá jen na přílepek poslankyně Šedivé, ale i na možnou liknavost dalších vlád a odpovědných orgánů. Je pravdou, že zelení přímo problém s výkupními cenami nezpůsobili, jak jim je nezřídka vytýkáno, nicméně svalení odpovědnosti na jeden konkrétní návrh sociální demokracie, je nekorektní.

Ministr financí předložil vládě návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2018 s výhledem na roky 2019 až 2020, ve kterém výdaje na vysoké školy činily 22,3 mld. Kč. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vydalo nesouhlasné stanovisko, protože nebyly splněny požadavky na navýšení rozpočtu vysokých škol o 4,5 mld. Kč a investicí o 800 mil. Kč.

Vláda začala jednat o návrhu zákona státního rozpočtu na rok 2018 s výhledem na roky 2019 až 2020 dne 14. června 2017. Během jednání byl schválen předběžný návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol státního rozpočtu a státního fondu na rok 2018. Premiér Bohuslav Sobotka následně uvedl, že stále zůstávají určité problémy nevyřešené, např. jak dosáhnout navýšení finančních prostředků pro vysoké školy. Vláda kvůli tomu měla opětovně zasedat po skončení letních prázdnin. Zasedání vlády se konalo 11. září, přičemž jednání bylo přerušeno do 25. září.

Výrok označujeme za pravdivý. Výdaje na vysoké školy ze státního rozpočtu v posledních letech stagnují a nedosahují hodnot z krizových let. Do tabulky nebyl zahrnut rok 2018 kvůli aktuálnímu jednání o konečné podobě rozpočtu.