Přehled ověřených výroků

Ministr Babiš v roce 2014 předložil Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o daních z příjmů, který obsahoval oznamovací povinnost pro příjmy osvobozené od daní. Tento návrh byl schválen a uvedená povinnost byla zapracována ve formě ust. § 38v ZDP.

V návaznosti na to vypracovalo Ministerstvo financí vzor formuláře, kterým se osvobozené příjmy deklarují. Nepodařilo se nám dohledat, že by podobná povinnost byla někdy dříve zavedena, výrok je proto v této části hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože ačkoliv program jednání vlády na 20. února 2017 skutečně obsahuje zmíněný bod, jádro výroku je v dohodě s Asociací ředitelů gymnázií. Tato dohoda však dle dostupných informací neexistovala.

Program jednání vlády na zmiňovaný den, tedy na 20. února 2017, obsahuje mimo jiné bod „Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 445/2016 Sb., o stanovení oborů vzdělání, v nichž je matematika zkušebním předmětem společné části maturitní zkoušky“.

V materiálu (.doc) k tomuto bodu jsou pak uvedeny obory, kterých se má nařízení vlády dotknout. Zároveň jsou zde v přechodných ustanoveních (str. 5) uvedeny dvě varianty týkající se povinné matematiky - jedna, která ji zavádí pro žáky, jež skončí střední vzdělávání s maturitou po 30. září 2021, a jedna o rok později.

Tyto varianty, jak správně uvádí Kateřina Valachová, jsou určeny pro všechny obory kromě gymnázií a lyceí. Již dříve totiž byla povinná matematika u maturity schválena pro gymnázia a lycea poprvé pro rok 2020/2021.

Co se týká části výroku o dohodě s Asociací ředitelů gymnázií, nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda existovala. MŠMT na svém webu informovalo o vyjádření některých ostatních organizací, zmíněná asociace mezi nimi však nefiguruje.

Požádali jsme však o komentář předsedkyni Asociace ředitelů gymnázií PhDr. Renatu Schejbalovou, která nám poskytla dokumenty z června, respektive listopadu, jež byly zaslány ministryni školství.

V prvním z nich je stanovisko asociace, jež se odmítá vyjádřit k tomu, ve kterých oborech má být povinná matematika a ve kterých ne. Je to proto, že si myslí, že by měla být ve všech. Ve druhém dokumentu vyjadřuje asociace opakovaný nesouhlas se zavedením povinné matematiky o rok či dva později než pro gymnázia a lycea. Z druhého dopisu uvádíme zásadní pasáž:

Stejně tak bylo o vyjádření požádáno i ministerstvo školství, do této doby se však nevyjádřilo.

Pro úplnost je třeba dodat, že ředitelka pražského Gymnázia Budějovická Zdeňka Bednářová uvedla, že Asociace ředitelů gymnázií má společně se senátorem Jiřím Růžičkou podat ústavní stížnost proti povinné maturitě z matematiky. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

V současnosti je zákon 112/2016 Sb. o elektronické evidenci tržeb přijat a v platnosti. Je v něm také dán postup, jakým do systému budou podnikatelé zapojováni. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože neustále jsou navrhovány změny a nelze určit, zda tento fakt pro podnikatele nezpůsobuje nejistotu a zmatek.

Zákon vyjmenovává explicitně evidované tržby, u kterých je platnost zákona o EET dočasně pozastavena v §37 zákona 112/2016 Sb. Ve stejném paragrafu je v bodě 3 uvedeno:

„Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami.“
Zároveň není pravdou, že by obecně nebylo známé, co do EET patří a odkdy. Finanční správa totiž vydala 31. srpna 2016 metodické pokyny výkladu zákona formou příručky. Na druhou stranu bylo vydání výše popsané příručky částí odborné veřejnosti přijato s kritikou, že byla zveřejněna na poslední chvíli.

K vysvětlení dotazů mají sloužit i tzv. roadshow EET, které finanční ředitelství a ministerstvo financí koná průběžně přibližně od června roku 2016, nebo setkání s lidmi z oboru.

Na jednotlivá vyjádření v tisku se ministerstvo financí také snažilo reagovat a vysvětlovat je pomocí svých stránek. Navíc provozuje portál ETržby.cz, kde jsou dostupné aktuální informace včetně toho, na koho a odkdy se daný zákon vztahuje.

Určité nejasnosti se objevily při začátku projednávání daňového vládního balíčku dne 30. listopadu 2016, ke kterému byly přiloženy k projednání i pozměňovací návrhy týkající se zákona o EET.

Zájem vzbudil návrh ministra financí Andreje Babiše na základě jednání s Asociací malých a středních podniků v ČR. Ten měl provést některé změny v novém zákoně s tím, že by se části obchodníků, kteří by přijali paušální daň a mají obrat do 250 tisíc korun, netýkal provoz EET.

Bylo také navrženo, aby z kontroly byly vyjmuty platby kartou přes platební brány. Otázkou zůstává, zda by o paušální zdanění výměnou za vyjmutí z EET byl zájem, což by podle předsedy Asociace Karla Havlíčka neměl být zásadní problém. V zavedení EET nevidí potíž, horší je prý dle jeho slov pocit hysterie vyvolaný mezi podnikateli.

Určité změny navrhla i vládní KDU-ČSL, která by taktéž uvítala vyjmutí podnikatelů, jež jsou plátci paušální daně. Konkrétně těch, jejichž obrat je do 414 tisíc korun ročně či podnikají jako vedlejší činnost s výdělkem do 5041 korun měsíčně, a prodejců na farmářských trzích, kteří na nich prodávají více jak dvě třetiny produkce.

Poslanci opozice za ODS a TOP 09 ve svých návrzích rovnou chtějí celý zákon zrušit.

Rakousko se loni skutečně významně podílelo na uzavírání balkánské migrační stesky a vedlo jednání s balkánskými státy včetně Srbska a Makedonie, kterým také poskytlo pomoc při ochraně hranic.

Již v srpnu 2015 Rakousko kritizovalo EU, že není schopná řešit balkánskou migrační trasu. Poté začalo s výstavbou plotu na hranicích s Maďarskem.

Ve snaze napomoci balkánským zemím se Rakousko aktivněji angažovalo začátkem roku 2016. V lednu ohlásilo zavedení limitu pro počty žadatelů o azyl. Ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová přitom uvedla, že: „Naším opatřením dosáhneme přesně toho, co jsme ve skutečnosti chtěli: Vyvolá totiž dominový efekt... v celé Evropě.“ To se skutečně stalo, neboť po Rakousku omezila transit migrantů Makedonie i Srbsko.

V únoru loňského roku Rakousko jednalo s balkánskými státy o zastavení přílivu uprchlíků. Jednání o balkánské migrační cestě se zúčastnili ministři vnitra a zahraničí Slovinska, Chorvatska, Bulharska a zástupci Albánie, Bosny a Hercegoviny, Kosova, Makedonie, Černé Hory a Srbska. Při této příležitosti rakouská ministryně prohlásila, že: „Je důležité a nutné zastavit příliv migrantů přes Balkán."

Zdroj: ČT24

Státy se při jednání shodly (.pdf, str. 2) na nutnosti spolupráce při posilování kontroly na hranicích a dalších opatření, která mají zmírnit migrační proud. O dva dny později byly uzavřeny srbsko-makedonské hranice a v březnu Rakousko nabídlo Makedonii pomoc při ochraně hranic.

Co se týče námořní hranice mezi Tureckem a Řeckem, o které Alexandr Vondra hovoří, Rakousko skutečně urgovalo EU, aby na řecké hranice vyslala posily.

V srpnu rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz uvedl, že balkánská trasa musí zůstat uzavřena, a zpochybnil přitom jistotu turecké pomoci při řešení migrační krize. V září se představitelé balkánských zemí znovu sešli ve Vídni a potvrdili, že je i nadále nutné chránit hranice na balkánské migrační cestě.

V listopadu poslalo Rakousko vojáky na maďarsko-srbské hranice. Rakouský ministr obrany Hans Peter Doskozil přitom prohlásil, že dohoda EU s Tureckem má praskliny a mohla by zkolabovat. Evropské státy by proto měly dělat více pro ochranu svých hranic.

Rakousko tedy skutečně v loňském roce jednalo s balkánskými zeměmi a asistovalo jim při zavádění lepší ochrany balkánské migrační cesty. Výrok Alexandra Vondry proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť premiér Nečas sice navrhl odvolat předsedu Věcí veřejných (nebyl jím Bárta ale John), to však vyvolalo v koalici velkou roztržku, která byla zažehnána až dohodou mezi všemi subjekty. Tedy i v tomto případě muselo dojít k domluvě mezi koaličními partnery, aby tato změna nevyvolala např. pád vlády. Výrok je pronesen v tom kontextu, že by Sobotka mohl odvolat ministry z jiných koaličních stran, aniž by to směřovalo k rozpadu koalice.

Předně uveďme, že koaliční smlouva (str. 42, bod 4) Nečasova kabinetu obsahovala stejně jako u současné sestavy bod, kdy odvolání člena vlády je třeba probrat s příslušným předsedou koaliční strany.

Vít Bárta byl ministrem dopravy ve vládě Petra Nečase od 13. 7. 2010 do 21.4. 2011. Následně byl nahrazen do konce června 2011 Radkem Šmerdou (post ministra dopravy v Nečasově vládě následně vykonávali další dva muži: Pavel Dobeš a Zbyněk Stanjura).

Vít Bárta rezignoval na ministerský post v dubnu 2011 z vlastního rozhodnutí, nejednalo se tudíž o iniciativu premiéra Nečase, ačkoliv na toho pod pohrůžkou vyvolání hlasování důvěře vládě vyvíjela nátlak ve věci odvolání Bárty opozice (ta ovšem v tomto období vyvolávala taková hlasování opakovaně - celkem 5krát).

Poté, co premiér Nečas Bártovu rezignaci přijal a předal ji prezidentu Klausovi, oznámil, že chystá ve vládě další personální změny, k nimž následně došlo.

Jiná byla situace v případě ministra vnitra a předsedy koaliční strany Věci veřejné (VV) Radka Johna. Premiér Nečas trval na odchodu Johna z ministerské funkce (bez předchozí dohody s VV) vzhledem ke kauze údajného napojení VV na bezpečnostní agenturu ABL a pochybností v případě uplácení uvnitř strany. Věci veřejné považovaly požadavek na odvolání Johna za nepřijatelný, premiér Nečas však prezidentu Klausovi návrh na odvolání Johna doručil.

Prezident Klaus odmítl odvolání Johna (a přijetí rezignace Bárty) s tím že tak učiní, až bude mít vláda jasný plán, jak dále fungovat. Věci veřejné totiž podmiňovaly odchod svých ministrů rezignací ministrů Vondry a Fuksy z ODS, tudíž následovala koaliční vyjednávání. Vládní koalice se na svém jednání 18. dubna 2011 dohodla, že bude pokračovat ve stávajícím formátu a dále došlo ke shodě na jménu nového ministra vnitra, kterým se měl stát nestraník Jan Kubice. Tedy Nečasův návrh neznamenal pád vlády, ovšem k jejímu udržení byla i tak potřebná domluva mezi jednotlivými partnery ve vládní koalici.

S Kubicem jako svým nástupcem souhlasil i John. Prezident následně Johna odvolal. V květnu 2011 John rezignoval také na funkci vicepremiéra vlády pro boj s korupci, neboť údajně necítil od premiéra podporu v boji proti korupci.

Samotné odvolání Radka Johna ke konci vládní koalice nevedlo, nicméně přispělo k problematickému vztahu koaličních partnerů. Koaliční neshody vedly k tomu, že od jara 2012 fungovala vládní koalice, která úspěšně absolvovala hlasování o vyslovení nedůvěry, nově ovšem v pozměněné podobě: VV odešly do opozice, a vládu podporovaly lidé kolem Karolíny Peake (zvolena za VV), kteří vytvořili novou platformu (LIDEM), došlo tedy k rozštěpení strany Věci veřejné.

Důvodů pro ukončení spolupráce mezi ODS, TOP 09 a VV lze jmenovat více: jednalo se o nespokojenost VV s personální politikou premiéra, tato strana totiž neměla ve vládě čtyři ministry ze své strany tak, jak to slibovala koaliční smlouva. Dalším důvodem byla zveřejněná nahrávka Kristýny Kočí (VV), z níž podle VV vyplývalo, že se koaliční partneři podíleli na chystaném puči ve straně.

Touto otázkou se zabývá koaliční smlouva v hlavě IV Principy koaliční spolupráce (.pdf, str. 31). V té je řečeno, že pro každé jmenování či odvolání člena vlády „musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

V roce 2013 vydala OECD a státy G20 Akční plán eroze základu daně a přesouvání zisku (anglická zkratka BEPS), jehož součástí je omezit erozi daně prostřednictvím vysokých úroků na úvěr (.pdf, str. 19, Akční oblast 4).

Na výsledky Akčního plánu zareagovala v prosinci 2015 Rada EU, načež v lednu 2016 podala Komise návrh na vydání směrnice týkající se praktik vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato směrnice byla přijata 12. července 2016.

Směrnice reaguje na předchozí snahy OECD a v článku 5 pak vymezuje počet případů, ve kterých je daňový poplatník povinen platit daň při přesunutí svých aktiv do jiného členského státu nebo třetích zemí. Nová situace tak kopíruje stav na obrázku vpravo, kdy by při použití stejného postupu jako předtím musela nyní společnost A zaplatit daň při převodu svých aktiv již ve svém členském státě.

Návrh směrnice byl součástí balíčku opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a patří mezi první schválené předpisy týkající se obcházení daní. Komise v říjnu 2016 navrhla další daňové směrnice, konkrétně směrnici, která se zabývá hybridními nesoulady se třetími zeměmi a směrnici o společném základu daně z příjmu právnických osob, žádná z nich však prozatím nebyla schválena.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Andrej Babiš skutečně své firmy svěřil do svěřenských fondů. Stejně tak je pravdivé tvrzení, že ministr spravedlnosti Robert Pelikán na netransparentnost institutu svěřenského fondu dříve upozorňoval.

Svěřenský fond je institut, který byl zaveden s novým občanským zákoníkem k 1. lednu 2014. Pojednává o něm například článek na webu EPRAVO.cz. Jde o majetek, který jeho vlastník většinou pomocí smlouvy převede do speciálního fondu, o který se stará jím určený správce. Původní majitel tak nad ním ztrácí přímou kontrolu a nerozhoduje o něm. Správce s majetkem disponuje i přesto, že není jeho vlastníkem. Prospěch ze zmíněného fondu má pak takzvaný obmyšlený. Může jím být kdokoli, určuje ho zakladatel.

Na začátku února tohoto roku Andrej Babiš skutečně převedl své firmy Agrofert a SynBiol do svěřenských fondů. Tento krok podnikl kvůli tomu, aby vyhověl zákonu o střetu zájmů.

To, že Robert Pelikán o svěřenských fondech nemluvil příliš kladně, můžeme zjistit například z rozhovoru z roku 2014 na webu ministerstva financí, v době, kdy se stal novým šéfem legislativního odboru tohoto ministerstva. V něm zmiňuje: „Kromě věcí typu ukrývání majetku mě příliš nenapadá, co by svěřenské fondy řešily z problémů, které nejdou řešit jiným právním způsobem." Stejně tak upozorňoval na chybějící evidenci svěřenských fondů.

Je potřeba doplnit, že novelou občanského zákoníku, která konkrétně v částech o svěřenských fondech nabude účinnosti k 1. lednu 2018, je stanovena povinnost evidovat svěřenské fondy založené po tomto datu. Fondy založené před tímto datem musí o evidenci požádat do 1. července 2018, jinak zaniknou.

Jelikož Jan Chvojka popisuje skutečnosti pravdivě, je tedy tento výrok na základě výše uvedeného odůvodnění hodnocen jako pravdivý.

Přestože je Turecko členskou zemí NATO, tak se netají snahou omezovat svobodu slova a věznit novináře či soudce. KSČM ani Vojtěch Filip se však k problému věznění nevyjádřili, řeší spíš otázku členství v NATO či válečné konflikty s Islámským státem.

V červenci 2016 se v Turecku pokusila armáda o puč. Neúspěšně. Podle CNN se Prezident Erdogan po tomto kroku rozhodl zatknout 1684 státních zástupců a soudců a 1019 členů policie. Odvoláno bylo 2745 soudců. Celkem bylo zadrženo přes 35 tisíc osob.

To se dotklo i 24 medií, jimž byly odebrány licence. Turecká vláda má s novináři dlouhodobý problém. Poslední data Evropské federace novinářů z 23. listopadu 2016 ukazují, že v Turecku je vězněno 121 novinářů. Toto číslo od minulého měsíce vzrostlo o 20 případů.

Turecko se ovšem svým postojem k nezávislým novinářům netají, proto je počet zmizelých novinářů nízký. Od roku 1982 zmizelo 53 novinářů napříč světem. Většina zmizení se odehrála v sousedních zemích Turecka: Sýrie (6) a Irák (8). Ačkoliv řada případů uvádí, že zmizelí cestovali do Turecka, kam se už nedostali. V Turecku je znám od roku 1994 případ Nazım Babaoğlu.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vyjádřil minulý týden v OVM (čas 16:30, 8. ledna 2017) svou nespokojenost s nastavením extradice v české legislativě.

Konkrétně mu vadí, že v současnosti je po rozhodnutí soudu vydávání obviněných či odsouzených do ciziny v kompetenci ministra spravedlnosti. Zaorálek tvrdí, že extradice se týká zahraničních otázek země, a proto by do rozhodování měl vstoupit i ministr zahraničních věcí. Dále uvádí, že se bude snažit iniciovat změnu systému.

Pro přehlednost uvádíme záznam z diskuze.

Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí, místopředseda strany /ČSSD/

--------------------

„Já teda ještě řeknu jedinou věc k tomu. Svou nespokojenost a ta je v tom, že jak vy jste správně řekl, je to (otázka) soudu dnes. A pak, po rozhodnutí soudu, do toho může vstoupit ministr spravedlnosti. A to je ta moje stížnost. Mně vadí, že současný teda náš systém, že jo, naše legislativa a naše zákony neumožňují, to mají takto nastaveno, protože ve Spojených státech potom ten, kdo do toho vstupuje, je ministr zahraničních věcí. A já se domnívám, že to má svou logiku, protože tyhle věci pak, extradice, v podobném případě je i věcí zahraniční politiky státu. Tím neříkám, že jsem úplně mimo, v rámci Bezpečnostní rady státu je možné se tím samozřejmě zabývat i můžeme o tom mluvit, ale...“

Václav MORAVEC, moderátor

--------------------

„No, my jsme tady měli jednu takovou kauzu, kauzu katarského prince, kde vydával někdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec, byl za to vydání kritizován a byl tady ministr zahraničí. Myslíte si, že by to měla být tedy kompetence dvou ministrů zahraničí, že by...“

Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí, místopředseda strany /ČSSD/

--------------------

„Já jsem přesvědčen, že by to měla být kompetence ministra zahraničí, protože to často má poměrně zásadní vliv na vztahy s různými státy a v tomto případě docela klíčovými partnery. Takže já jsem přesvědčen, že ten americký model, kdy je to v rukách ministra zahraničí, je lepší. A já už jsem i informoval premiéra, že se budu snažit podobnou změnu iniciovat.“

Václav MORAVEC, moderátor

--------------------

„I kvůli případu Jakunina?“

Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí, místopředseda strany /ČSSD/

--------------------

„Ne kvůli tomuto případu, obecně. Protože to se vrací. To není jediný případ, to se vrací a já si myslím, že tohle je zahraničně politické rozhodnutí z velké míry a že tyhle faktory by tam měly sehrávat klíčovou roli.“

Je však pravdou, že Lubomír Zaorálek neuvádí konkrétní problémy způsobené současným systémem vydáváním osob do ciziny. Říká, že toto nastavení přináší problémy obecně.

Samotný Zaorálkův výrok z 8. ledna 2017 týkající se nastavení extradice v české legislativě jsme ověřovali minulý týden.

Výrok Roberta Pelikána proto hodnotíme jako zavádějící. Zaorálek sice neříká, že by tento systém přinášel konkrétní problémy, jasně však vyjadřuje nespokojenost s tímto nastavením.