Přehled ověřených výroků

V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.

Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.

I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš byl v letech 1985–1991 v Maroku jako delegát několika podniků zahraničního obchodu. Tyto podniky fungovaly po roce 1948 pro zprostředkování obchodu s (kapitalistickou) cizinou a mohly vznikat přeměnou z dříve akciových společností. Byly nicméně pod kontrolou státu a také bezpečnostních a tajných služeb. Zaměstnání v nich bylo poměrně elitní záležitostí a mnoho bývalých zaměstnancůse po roce 1989 stalo velmi úspěšnými podnikateli.

Je také pravda, že podnikal. Vybudoval holding Agrofert a byl osobou samostatně výdělečně činnou. Konkrétně se jí stal v roce 1998 (v oblasti „poradenství v oblasti řízení“) a tento stav ukončil v roce 2008.

V tomto volebním období se skutečně odehrálo pouze jedno hlasování o nedůvěře vládě (na 28. schůzi v květnu 2015). Slovo „pouze“ uvádíme proto, že v minulém období opozice vyvolala takové hlasování hned pětkrát.

Výrok se točí kolem schvalování zvýšení rodičovského příspěvku z roku 2006. Redaktor Šídlo se ptá Kalouska právě na to v souvislosti s bilboardem, na němž byl Kalousek coby předseda KDU-ČSL vyobrazen.

14. března 2006 se hlasovalo v Poslanecké sněmovně o sérii zákonů, které přinášely zvyšování podpory v sociální oblasti. Kromě rodičovského příspěvku, o kterém je řeč, šlo např. o plošnou podporu ve výši 1 000 korun pro prvňáčky (tzv. pastelkovné).

Rodičovský příspěvek se zvýšil na 7600 korun v rámci hlasování o novele zákona v souvislosti s přijetím zákona o životním minimu (sněmovní tisk 1065). Fakticky šlo o to, že tento tisk upravoval příspěvek tak, že šlo o 40 % výdělku v nepodnikatelské sféře. Miroslav Kalousek v hlasování o tomto návrhu nebyl přihlášen, tudíž se hlasování nezúčastnil.

Pro stávající volební období zůstává v legislativním procesu 256 právních norem. Sám předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek v těchto Otázkách (15. minuta) konstatoval, že se ve Sněmovně nestihnou projednat legislativní změny, které na první dubnové schůzi neprojdou prvním čtením.

Jak správně uvádí poslanec KSČM, mezi těmito zákony jsou návrhy z opozičních lavic (např. novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi), nechybí však ani návrhy od poslanců koaličních stran (např. novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nebo samotné vlády.

Počet neprojednaných zákonů můžeme porovnávat vzhledem k délce mandátu s Poslaneckou sněmovnou za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase. Tehdy zákonodárci nedotáhli do konce celých 154, respektive 170 předložených norem.

Více než polovina obyvatel České republiky opravdu měsíčně nevydělá více, než činí čtyři pětiny minimální mzdy v Německu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Minimální mzda v Německu aktuálně činí 1 498 EUR, po přepočtu na naši měnu se dostaneme na částku zhruba 39 000 Kč. Čtyři pětiny z této částky pak vychází na 31 200 Kč.

Co se týče České republiky, podle Českého statistického úřadu činí průměrná mzda 29 346 Kč, medián mezd pak 24 896 Kč.

Podrobnější informace o rozložení zaměstnanců do mzdových pásem jsou pak dostupné na webu Platy.cz, přičemž při pohledu na celkové procento zaměstnanců, kteří se pohybují v kategoriích 30 000 Kč a výše, se v jednotlivých krajích dostaneme k 20 až 30 % z celkového počtu zaměstnanců. Výjimku představuje Praha, kde jsou platy oproti zbytku republiky vyšší, a v této kategorii je zde celá polovina zaměstnanců.

Exekutorská komora České republiky vede statistiky o počtu vedených exekucí. V roce 2016 probíhalo 4,5 mil. exekucí proti 834 tis. dlužníků – fyzickým osobám. Proti celkem 68 tis. právnických osob bylo vedeno 228 tis. exekucí. Celková vymáhaná částka byla 325 mld. korun.

Duální vzdělávání je propojení výuky na středních odborných školách s praxí ve firmách, kdy žák bývá zároveň zaměstnancem firmy. V Německu tento systém již existuje, podle srovnávací studie (.pdf, str. 6) Národního ústavu pro vzdělávání tam bylo v roce 2012 možné získat vzdělání v rámci duálního systému v 344 profesích.

CDU vstupuje do voleb s programem na roky 2017–2021, který nese název Pro Německo, ve kterém je dobré žít. V rámci sekce (.pdf, str. 10, německy) věnující se dobrým pracovním příležitostem pro všechny zmiňuje také duální vzdělávání. Přesně svou vizi formuluje takto: „V Německu má vzdělávání pro budoucí zaměstnání dvě části: První z nich je ve firmě tady se lidé naučí o své práci a druhá z nich ve škole, která učí zase jiným důležitým věcem. Tak je to správně, a tak by to také mělo zůstat.“

V prezidentských volbách roku 2003 vypadl Miloš Zeman v prvním kole druhé volby a po neoficiálním vyhlášení výsledků opustil Španělský sál Pražského hradu. Informaci, že Miloš Zeman odešel z Pražského hradu, aniž by o tom někdo věděl, potvrdil i Zemanův asistent Michal Kucián.

V archivu Českého rozhlasu se dokonce doslova uvádí: „Zeman to neunesl a z Pražského hradu beze slova utekl.“

Na TV Nova v den volby v hlavní zpravodajské relaci rovněž publikovali tuto zprávu:

„Zeman prohru neunesl a ihned odjel, nevyčkal ani na oficiální vyhlášení výsledků. Svého asistenta si poslal pro kabát a zadním vchodem z Hradu zmizel.“ (Zdroj: TV Nova; Rubrika: Televizní noviny 19:30 - Volba prezidenta republiky. 24. ledna 2003.)

Od roku vzniku samostatné České republiky do roku 2013 probíhala volba prezidenta na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud nebyl v prvním kole této společné schůze nikdo z kandidátů zvolen - nezískal nadpoloviční většinu všech hlasů v obou komorách parlamentu, konalo se kolo druhé, popřípadě kolo třetí (Cabada & Vodička, 2011; Politický systém České republiky - Historie a současnost; Praha: Portál).

Volba hlavy státu roku 2003 se opakovala třikrát (15. ledna, 24. ledna a 28. ledna), měla 9 kol a v 9. kole zvítězil Václav Klaus.

Od roku 2013 je prezident republiky volen přímou volbou (Čl. 54, Hlava III., Ústava České republiky). Tato změna nabyla účinnosti 1. října 2012, a to díky přijetí ústavního zákona č. 71/2012 Sb.