Přehled ověřených výroků

Premiér Sobotka měl na mysli státy, které jsou z hlediska historie voličské podpory v této oblasti „baštou“ amerických demokratů. Jedná se o státy Michigan, Pensylvánie a Wisconsin. To jsou státy, ve kterých od roku 1992 skutečně vždy zvítězil demokratický kandidát, ale ve volbách v roce 2016 tam zvítězil kandidát republikánů Donald Trump a přepsal tak po 12 letech volební mapu.

Premiér Sobotka ve svém výroku hovoří o čtyřech státech, žádný další stát však tuto podmínku nesplňuje. Počet států, na jejichž území jezera zasahují je celkem osm. Kromě výše zmíněných je to ještě Illinois, Indiana, Minnesota, New York a Ohio. Illinois této podmínce nevyhovuje, protože zde i letos vyhráli demokraté. Podobně je tomu také v případě Minnesoty a New Yorku. Indiana je zase naopak státem, kde pravidelně vyhrávají kandidáti republikánů. Nabízí se proto pouze stát Ohio, ve kterém Donald Trump zvítězil. Ohio je ale považováno za tzv.swing state, protože podpora kandidátů je v tomto státě proměnlivá. V letech 2000 a 2004 zde vyhrál Bush (republikán), v dalších 2 volbách Obama (demokrat). Nepatří tedy do skupiny států, ve kterých by pravidelně vítězili kandidáti jedné či druhé strany.

Sobotka tyto státy vymezuje také jako ty, které mají problémy např. v souvislosti s odchodem firem (a tedy i pracovních míst) ze Spojených států. V této souvislosti se o zmíněných státech hovoří jako o tzv. rezavém pásu, tedy o oblastech, které byly navázány na tradiční průmysl a jeho útlumem dochází k problému např. s nárůstem nezaměstnanosti. Podstata tvrzení premiéra je tak podána korektně, byť se mýlí v jejich počtu, které přešly na stranu republikanského kandidáta. Konkrétně tedy jde o státy Michigan (Mi), Wisconsin (WI) a Pensylvánie (PA).

Jak lze vidět na obrázku č. 1 tak státy Michigan, Pensylvania, Wisconsin a Ohio jsou označeny modře – v těchto státech zvítězil v roce 1992 kandidát demokratů.

Podobně tomu bylo také v roce 1996. Opět v těchto státech zvítězili demokrati:

V roce 2000 už bylo Ohio vybarvené červeně, protože jej získal republikánský kandidát George W. Bush, který zde porazil demokratického kandidáta Ala Gora. Michigan, Pensylvánie i Wisconsin jsou stále „neměnně“ demokratické.

Zatímco v roce 2000 zvítězili demokrati v Novém Mexiku, v roce 2004 zde zase uspěli republikáni. V případě námi sledovaných států se však nic nemění, a i v tomto roce jsou Michigan, Pensylvanie a Wisconsin vítěznými státy demokratů. V Ohiu zvítězil již podruhé za sebou George W. Bush a je tedy opět republikánské.

V roce 2008 bylo Ohio opět demokratické. Na základě tak častého střídání vítězství demokratů a republikánů v tomto státě je právě Ohio považováno za tzv. swing state. Nelze zde totiž předpovědět, který z kandidátů v tomto státě zvítězí. Můžeme si také všimnout, že ve státě Nebraska připadli 4 volitelé republikánům a jeden volitel demokratům.

V roce 2012, kdy obhajoval svůj prezidentský mandát Barrack Obama proti republikánskému Mittu Romneymu zůstalo Ohio stále demokratické. Výsledné rozdělení volitelů bylo 332:206 pro Barracka Obamu.

Podle nejaktuálnějších dostupných výsledků (ještě stále není sečteno 100 % hlasů) má Donald Trump celkem 306 volitelů. Podle zabarvení jednotlivých států můžeme vidět, že v těchto volbách se státy, které byly od roku 1992 vždy demokratické (viz výše) se přes noc staly republikánskými a zvítězil v nich Donald Trump. Jedná se právě o námi sledované státy Michigan, Pensylvanie a Wisconsin. Přebarvilo se také Ohio, které v minulých 8 letech bylo demokratické.

Přestože podmínkám, které premiér Sobotka ve svém výroku uvedl (státy kolem amerických jezer, tam kde 6x po sobě zvolili demokraty, tak dneska volili Trumpa) vyhovují pouze tři americké státy: Michigan, Pensylvánie a Wisconsin, podstata výroku je pravdivá. V těchto státech skutečně zvítězili demokraté šestkrát za sebou a jedná se tak o ryze demokratické státy. Premiér Sobotka pouze zmínil místo tří států čtyři. S největší pravděpodobností mezi ně započítal také Ohio. Zde pouze musíme upozornit, že na základě výše uvedených údajů Ohio nelze brát jako stát, ve kterém většinou vítězí demokraté nebo republikáni.

V letech 2000 a 2004 zde zvítězil republikánský kandidát George W. Bush a v letech 2008 a 2012 zase demokrat Barrack Obama. V případě dalších států, ve kterých naopak demokraté vyhrávají pravidelně, k žádnému zemětřesení nedošlo, a i letos zde vyhrál demokratický kandidát. Jedná se především o státy Illinois, Minnesota a New York. Všechny ostatní uvedené informace jsou pravdivé a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babiš sice během volební noci v USA a po ní zjevně upravil svůj náhled na Donalda Trumpa, nicméně Němcová mu vkládá do úst formulace, které od něj směrem k nově zvolenému prezidentovi veřejně nezazněly.

Andrej Babiš 8. listopadu 2016 (tedy v den amerických voleb) na serveru Expres publikoval komentář s titulkem „Proč Trump prohraje? Je za tím tlak médií, neziskovek a korporací“.

V textu uvádí: „Nepodporuji Trumpa, i když mě k němu někteří mylně přirovnávají. Společného totiž máme snad jen to, že jsme do politiky zamířili ze světa byznysu. Já i hnutí ANO máme na rozdíl od Trumpa pozitivní program pro všechny. Nikoho nevylučujeme, nechceme izolacionismus. Od začátku se vymezujeme jen proti kmotrům a zkorumpovaným politikům, a právě kvůli boji proti nim jsme šli do politiky. I proto mně byl v USA osobně nejvíc sympatický Michael Bloomberg.“

Po volbách Babiš reagoval na zvolení Donalda Trumpa v médiích i na sociálních sítích. Ve svých vystoupeních se vyjadřoval v tom smyslu, že Trumpovo zvolení nečekal, že jeho rétorika v kampani byla „mnohdy přehnaná až šílená“ . V žertu pak dodal, že Trump hnutí ANO svým způsobem kopíruje, jak uvádí Lidovky.cz.

Na svém Facebooku pak Babiš publikoval 11. listopadu status, který přeložil některé fragmenty z Trumpova projevu (přepis i video dostupné na řadě serverů - např. NPR.org) z 13. října z West Palm Beach na Floridě. Tento status uvedl Babiš zvoláním: „Tak tohle je ale moc hezký projev. Co mi to jen připomíná?“. Zjevně tedy naráží na svou osobu a hnutí ANO.

Je tedy pravdou, že v den voleb Babiš psal na svém serveru, že s Trumpem má společného jen to, že oba pocházejí z byznysu. Po volbách pak již našel společných prvků víc. S jistou dávkou tolerance, neboť explicitně se takto Babiš nevyjádřil, lze říct, že Babiš u zvoleného prezidenta našel podobnost v základním cíli hnutí. Jelikož však veřejně neproklamoval, že by jej zvolení Trumpa činilo šťastným apod., je výrok hodnocen jako zavádějící.

Podle amerického zpravodajského serveru CNN Donald Trump již na začátku června 2016, kdy ještě nebylo definitivně rozhodnuto o jeho protikandidátovi z demokratické strany, veřejně prohlásil, že Hillary Clinton musí jít do vězení v souvislosti s využíváním soukromého emailu v době výkonu funkce ministryně zahraničí USA. Reagoval tak na její projev, ve kterém jej Hillary označila za nebezpečného a„povahově nezpůsobilého“vykonávat prezidentský úřad.

Ve svém vítězném projevu 9. listopadu Trump hned na začátku oznámil, že telefonicky hovořil s ministryní Clintonovou, která mu pogratulovala k vítězství. „Hillary pracovala velice dlouho a velice tvrdě. Jsme ji vděčni za její službu naší zemi. Myslím to zcela upřímně.“ (Youtube, 0:27 – 1:12)

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Donald Trump přes všechny útoky, které prezidentskou kampaň provázely, ve svém projevu Clintonové poděkoval a uznal ji jako svou soupeřku.

Ve svém předvolebním programu, který je dostupný na jeho internetových stránkách, Donald Trump v sekci „Imigrace“ hned jako první bod zmiňuje stavbu neproniknutelné fyzické zdi na jižní hranici USA s Mexikem. Stavba by měla začít od prvního dne Trumpovy inaugurace.„Výstavbu této zdi zaplatí Mexiko.“

Dále ve svém programu řeší otázku vztahů USA s Čínou. V sekci „Obchod“ píše, že použije všechny zákonné prostředky, které mu prezidentský úřad umožňuje, k nápravě obchodních nesrovnalostí. To platí, pokud Čína neukončí nelegální aktivity, a to formou zavedení obchodních cel v souladu s článkem 201 a 301 obchodní úmluvy z roku 1974.

V souvislosti s průzkumem mapujícím soužití muslimů s Američany vydal před volbami Donald Trump jasné stanovisko, které chce k této skupině obyvatel USA zaujmout. Žádá úplné zabránění vstupu muslimů na území Spojených států, dokud nebudou dostatečně prověřeni. Upozorňuje na silnou nenávist muslimské populace proti Američanům.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se nám podařilo všechna tři výše zmíněná stanoviska dohledat přímo v Trumpově volebním programu.

V hlavním městě USA Washingtonu D.C., v němž se hraje o hlasy tří volitelů, drtivě zvítězila v letošních prezidentských volbách Hillary Clintonová. Získala zde 92,8 % hlasů (260 223), její republikánský soupeř Trump 4,12 % hlasů.

Letošní výsledek Clintonové tak byl ještě vyšší než před čtyřmi lety u Baracka Obamy, který zde získal 91,4 % hlasů. Město Washington obecně platí za baštu demokratů. Už od prvních prezidentských voleb, kterých se město zúčastnilo v roce 1964, tady vždy zvítězili kandidáti demokratické strany.

Prezident republiky si opravdu sám vybírá vedoucího Kanceláře prezidenta republiky a další vedoucí pracovníky, dle zákona o Kanceláři prezidenta republiky je jmenuje i odvolává dle vlastního názoru. Mezi tyto pracovníky patří i Jindřich Forejt, který je ředitelem protokolu.

Postavení Kanceláře prezidenta republiky je upraveno v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky. V jejím čele stojí vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky. Prezident republiky dále stanovuje vnitřní organizaci Kanceláře a okruh vedoucích pracovníků, které jmenuje a odvolává. Jindřich Forejt jako ředitel Odboru protokolu mezi vedoucí pracovníky patří. Kromě schématu vlevo dole to dokládá i odpověď (.pdf, str. 1) Kanceláře prezidenta republiky dle zákona o přístupu ke svobodným informacím, která Jindřicha Forejta zahrnuje mezi vedoucí pracovníky.

Zdroj: www.hrad.cz

Kancelář prezidenta republiky ani její pracovníci nespadají pod služební zákon, neboť nesplňují podmínky vymezené v § 3 zákona o státní službě (Kancelář prezidenta republiky je sice zřízená zákonem, ale není výslovně označena jako správní úřad či orgán státní správy). Potvrzuje to i seznam (.pdf) služebních úřadů vedený Ministerstvem vnitra, který Kancelář prezidenta republiky neobsahuje.

Jindřich Forejt se stal ředitelem protokolu Kanceláře prezidenta republiky v roce 2004, Miloš Zeman jeho pozici ředitele protokolu 14. března 2013 potvrdil, přestože se diskutovalo o jeho jmenováním velvyslancem ve Vatikánu. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Miroslava Němcová pro LN v listopadu 2014 kritizuje tým okolo prezidenta Miloše Zemana, vytýká mu neprofesionalitu jeho týmu, v čele s kancléřem. Miloš Zeman podle ní: „Neustále a rád mluví o odbornících, ale jeho kancléř (Vratislav Mynář) dělá ostudu za ostudou. Například lži kolem účasti Vratislava Mynáře na zasedání NATO či nekonečná trapnost ohledně jeho bezpečnostní prověrky." Kritika prezidentova poradce Martina Nejedlého se týká jeho vlivu na prezidentovy postoje k Rusku. „V personální rovině mi vadí, že prezidentův poradce Martin Nejedlý má značný vliv na postoje českého prezidenta ve vztahu k Rusku," uvedla Miroslava Němcová pro časopis e-Polis.cz v červnu roku 2015.

Miroslava Němcová rovněž interpelovala v říjnu 2015 na ministra zahraničí ve věci diplomatického pasu Martina Nejedlého. Z této interpelace vyplývá i kritika směrem k Nejedlému, v níž Němcová tvrdí, že jí vadí nejistá pozice Martina Nejedlého - má přiděleny kanceláře na Hradě, ale není v žádné oficiální struktuře zaměstnanců, není známo proč mu byl udělen diplomatický pas a co vlastně dělá pro ČR.

Martin Nejedlý je jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech (v likvidaci) a místopředsedou SPO. Pomáhal Miloši Zemanovi s volební kampaní pro prezidentské volby a poté se stal jeho poradcem.

Martin Nejedlý je nyní členem expertního týmu prezidenta republiky a jeho oficiálním poradcem. Prezident oznámil složení svého expertního týmu (v němž figuruje Nejedlý) ve svém projevu v květnu 2013. Zdůraznil, že se jedná o expertní tým neplacených poradců.

Hrad tvrdí, že prezidentův poradce pro energetiku Martin Nejedlý není zaměstnancem Hradu a nepobírá žádnou finanční odměnu. Proto také odmítá zveřejnit Nejedlého životopis.

Z tohoto tvrzení vyplývá, že pokud Nejedlý není zaměstnancem Hradu, nemá ani žádnou oficiální pozici. Vzhledem k nezveřejněnému životopisu je jeho pozice nejistá. Doprovází prezidenta na zahraničních cestách a na jednání s Ruskem, v němž několik let žil.

Kontroverzí je udělení diplomatického pasu Martinu Nejedlému. Obvykle se tento dokument poradcům neuděluje, Nejedlý však pas dostal kvůli tomu, že často doprovází prezidenta na cestách. Další kontroverzí spojenou s jeho jménem je pokuta společnosti Lukoil (jíž byl Nejedlý jednatelem). Nejedlý však zůstal dál v roli poradce.

Podle informací MF Dnes má Martin Nejedlý jako externí poradce přiděleny tři místnosti vedle Masarykovy knihovny na Hradě, přičemž jiní externisté kanceláře na Hradě nemají.

Nově také přinesl web Hlídací pes informaci, že Nejedlý na Hradě nemá ani žádnou smlouvu a působí zde na základě ústní dohody mezi ním a prezidentem Zemanem. Tato informace vyplývá ze zveřejněné žádosti podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, kterou podal opakovaně Josef Platil. Ani podle těchto informací tak není zcela jasné a transparentní, co přesně Martin Nejedlý na Hradě dělá.

Předsednictvo ČSSD vydalo po prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 prohlášení, v němž vyjadřuje podporu Miloši Zemanovi. Stejně se vyjádřil i senátorský klub ČSSD a Klub starostů a primátorů zvolených za ČSSD.

Podle výsledků organizace KohoVolit.eu voliči ČSSD již v prvním kole dali hlas Miloši Zemanovi. Podle tabulky (.xls, tabulka „chart1_source“) tvořili voliči ČSSD 10 % jeho elektorátu. 6 % Dienstbierových voličů pak volilo v minulých volbách ČSSD. Jinými slovy, 45,5 % voličů ČSSD dalo hlas v prvním kole Zemanovi a 27 % Dienstbierovi.

Analýza KohoVolit.eu dále uvádí, že se ve druhém kole většina voličů, kteří v prvním kole volili zástupce ČSSD Jiřího Dienstbiera, přesunula k Miloši Zemanovi.

Česká republika jako členský stát Severoatlantické aliance má závazek vydávat 2 % ze svého HDP na obranu. Tento požadavek se objevoval už v letech před nástupem Bohuslava Sobotky do funkce premiéra, kodifikován byl až deklarací (.pdf, str. 3, čl. 14) ze summitu NATO ve Walesu z roku 2014. Česká republika tento závazek dlouhodobě neplní, naposled vydala 2 % z HDP na obranu v roce 2005. Od nástupu vlády Bohuslava Sobotky v roce 2014 se situace mírně zlepšuje (viz tabulka), k naplnění dvouprocentní hranice má nicméně stále daleko.

Rok% výdajů na obranu z HDP20140,9120150,9620161,03Zdroj: Ministerstvo obrany

Dalším ze závazků České republiky je dle článku 3 Severoatlantické smlouvy závazek udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní obranyschopnost. Pro Českou republiku z toho vyplývá povinnost účastnit se cvičení NATO a případně tato cvičení pořádat i na svém území. Tento závazek Česká republika plnila před nástupem vlády Bohuslava Sobotky a stále jej plní, v letošním roce se například účastnila cvičení Anakonda v Polsku, na území České republiky se letos konalo letecké cvičení, které se v ČR konalo i před 2 lety.

Česká republika má také povinnost přispívat do rozpočtu NATO, který se skládá ze 3 složek: civilního rozpočtu, vojenského rozpočtu a Programu bezpečnostních investic. Členské státy přispívají do rozpočtu v poměru ke svému HDP, Česká republika se dle dat serveru Natoaktual.cz k roku 2014 podílí na celkovém rozpočtu NATO 0,94 %.

Co se týče účasti vojáků ČR na misích NATO, Česká republika se v současnosti účastní misí v Afghánistánu a Kosovu, kterých se účastnila (.pdf, str. 2) i před nástupem vlády Bohuslava Sobotky.

Další konkrétní závazky vyjmenovává Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu AČR. Ten ve svém textu pro server Natoaktual.cz z března 2014 vypisuje závazky a dodává, že řadu z nich Česká republika nesplnila.