Přehled ověřených výroků

V metodice revizí (.pdf, str. 1) operačních programů v programovém období 2007–2013 se však takováto možnost realokace financí vyskytuje, tedy kdyby byl podnět podaný v období před Sobotkovou vládou , není je vyloučené, že k realokaci dojít mohlo. Obdobně o této možnosti informuje i metodika revizí (.pdf, str. 1–2) období 2014–2020.

Vláda schválila tento návrh 20. července jako preventivní opatření ministerstva pro místní rozvoj a vyhověla tak požadavku ministerstva životního prostředí o navýšení finančních zdrojů do operačního programu Životní prostředí. Rovným dílem se tyto finance rozdělí na opatření ke snížení emisí z velkých zdrojů, jakými jsou továrny či teplárny, a do zlepšení kvality vod v ČR.

Vodní hospodářství i kvalita ovzduší jsou pro Českou republiku z pohledu investic prioritními oblastmi. Poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR (.pdf) uvádí, že stav těchto dvou oblastí stále není příznivý.

Ministr práce a sociálních věcí ve vládě Petra Nečase Jaromír Drábek (TOP 09) rezignoval na pozici k 31. října 2012 na základě uvalení vazby na jeho tehdy již bývalého prvního náměstka Vladimíra Šišku. Ten byl obviněn spolu s šéfem IT odboru ministerstva Milanem Hojerem z podplácení společnosti OKsystem. Tehdejší ministr jej i přes víru v jeho nevinu až do vyřešení případu odvolal z funkce. Šiška měl společnosti nabídnout zakázky ušité na míru za to, že firma stáhne svou stížnost u antimonopolního úřadu na postup MPSV při rozdělování zakázky na systémy rozdělující sociální dávky.

Pražský městský soud Šišku poslal na 6 let do vězení a uložil mu pokutu, kterou musí uhradit škody způsobené ministerstvu práce a sociálních věcí ve výši 282 milionů korun. Rozsudek je nepravomocný a Šiška se proti němu odvolal.

Podobně tomu bylo také v případě ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS), který odstoupil z funkce na základě údajného úplatkářství v souvislosti s rozhodováním o ukládání peněz Státního fondu životního prostředí (SFŽP) v bankách. V tomto případě se však nejednalo o ministrova náměstka, ale jeho poradce Martina Knettiga, který podle obžaloby sháněl „černé“peníze pro ODS.

Na druhou stranu však existuje také případ přímo v souvislosti s Miroslavem Kalouskem. V době, kdy byl ministrem financí, byl jeho náměstek Martin Barták obviněn a vyšetřován z korupce. Jednalo se například o podepsání smlouvy o obrněných transportérech Pandur nebo nákup armádních vozidel Tatra. Náměstek ministra Barták požádal ministra o uvolnění z funkce. Miroslav Kalousek mu vyhověl, ale sám nevyvodil svou politickou odpovědnost a na pozici ministra zůstal až do pádu Nečasovy vlády v létě 2013.

Dodejme, že v případech kolem Státního fondu životního prostředí ani v kauze Martina Bartáka orgány činné v trestním zřízení a potažmo justice neshledaly, že by došlo k trestnému činu.

Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý. Přestože se v minulosti vyskytl případ, kdy ministr na základě pochybení svého náměstka rezignoval, nelze to vzít jako pravidlo, protože existuje také případ, kdy k rezignaci ze strany ministra nedošlo.

Stupeň „vyhrazené“ je nejnižším stupněm utajení dle § 4 zákona o ochraně utajovaných informací. K takovému materiálu má pak podle Hlavy II téhož zákona přístup pouze omezený počet osob, a to pouze za splnění zákonných podmínek. Obsahuje-li usnesení z jednání vlády takto utajované informace, není vůbec zveřejněno. Neexistuje však seznam usnesení či témat, která by do tohoto režimu měla spadat. Podle výše zmíněného § 4 jde o informace, jejichž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může být nevýhodné pro zájmy České republiky.

Jakkoli neexistuje seznam záležitostí, které požívají utajení, v praxi jde vysledovat, že pověření velvyslanců se v tomto režimu objevuje, přestože z těchto jednání tedy neexistují ani záznamy. Bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier toto potvrdil Českému rozhlasu v září, když se jednalo o politického tajemníka ministra zahraničí. Podobně se vyjádřil bývalý ministr vnitra Martin Pecina, když se objevily úniky informací z tohoto režimu, když šlo o vyslání Livie Klausové na Slovensko a Vladimíra Remka do Ruska. Totéž potvrdila mluvčí ministerstva zahraničních věcí v případě možného jmenování Jindřicha Forejta velvyslancem ve Vatikánu.

Jakkoli tedy není psaným pravidlem, že projednávání velvyslanců spadá pod režim „vyhrazeno“, jde o diplomatickou zvyklost. Sobotka se tedy vyjádřil korektně. Doplňme, že podíl na procesu pověření velvyslanců náleží vládě z titulu kontrasignace a odpovědnosti za prezidentovo rozhodnutí dle čl. 63 odst. 1 písm. e Ústavy.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože současná vládní koalice se na zvýšení výdajů na obranu dohodla již v koaliční smlouvě (.pdf, kapitola 12.1, str. 29). V koaliční smlouvě je uvedeno, že plnění závazků vůči NATO se neobejde bez úprav financování resortu obrany.

V roce 2014 byl dohodnut koaličními stranami ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL postupný růst výdajů České republiky do roku 2020. V roce 2020 by tedy podle dohody (.pdf) výdaje měly dosáhnout až na 1,4 % HDP. V době dohody, tedy v roce 2014 (.pdf, str. 8), Česká republika dávala na obranu asi 1,06 % HDP.

Podle rozpočtu (.pdf, str. 7) ministerstva obrany České republiky na rok 2016 byl podíl výdajů na obranu stanoven na 1,03 % HDP.

Na základě konsolidovaných výsledků holdingu Agrofert, kde je Andrej Babiš jediným akcionářem, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Andrej Babiš je ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky od ledna 2014, bereme tedy v úvahu hospodářský výsledek za roky 2014 a 2015; výsledek za rok 2016 ještě není k dispozici. V těchto letech firma dosáhla zisku 6, respektive 8,6 miliardy korun. V kontextu předchozích let se jedná o podobné výsledky jako například v letech 2011 a 2012, tedy ještě před volebním úspěchem hnutí ANO.

(částky v tisících Kč)

RokHospodářský výsledekPřijaté dotaceZaplacená daň 20063 798 718297 872699 085 20073 712 397432 1931 218 393 20084 429 753639 9462 063 870 20093 729 512713 1821 029 614 20105 969 598595 089941 782 20118 676 717619 4802 049 912 20126 031 167955 2651 783 589 20135 612 9011 127 0161 534 066 20146 142 8981 653 7631 505 829 20158 614 4991 467 1942 011 243 Celkem56 718 1608 501 00014 837 383

Zdroj dat: Konsolidované výroční zprávy holdingu Agrofert za roky 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015

Na základě doplňujících informací bylo změněno hodnocení výroku z pravdy na zavádějící.

Luděk Niedermayer má pravdu v tom, že zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má původ v 90. letech. Ta byla ovšem přes 15 let zcela nevyužita, následně Kalouskovým ministerstvem financí dokonce vypuštěna, aby ji Kalouskovo MF opět vrátilo do legislativy a "oživilo" vydáním několika sérií takto nedaněných dluhopisů, což spustilo vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu tedy Niedermayer neuvádí správně kontext, což činí výrok zavádějícím.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ve veřejných zdrojích - médiích ani tiskových zprávách KDU-ČSL či hnutí ANO - není žádná zmínka o tom, že by se Andrej Babiš zúčastnil jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL, ani o tom, že by se jednání zmíněného poslaneckého klubu zúčastnil s cílem projednání problematiky EET.

Ministerstvo financí řízené Andrejem Babišem jakékoliv výjimky ze systému EET odmítalo, na konci srpna však přišlo s výjimkou, která z první fáze EET vyňala stánkový prodej občerstvení. Další změny pak Babiš navrhl 23. listopadu 2016, tedy pouhý týden před spuštěním první vlny EET (dodejme, že daná výjimka se nevztahuje primárně na první vlnu EET).

Babiš změny v EET předložil Poslanecké sněmovně jako poslanec, ČSSD však již uvedla, že jeho návrh nepodpoří. Marian Jurečka (KDU-ČSL) uvedl, že KDU-ČSL s Babišem navrženými změnami souhlasí, neboť do jisté míry reflektují změny, které KDU-ČSL navrhuje déle než rok.

KDU-ČSL se na konci listopadu rozhodla, že Poslanecké sněmovně předloží vlastní (viz návrhy poslance Klašky) verzi změn v systému EET.

Andrej Babiš mluví o tom, že tři z jeho bývalých firem (převedených do svěřenských fondů) mají spor s Finanční správou. Které konkrétně to jsou a v jaké věci se jich tento spor týká, nelze dohledat. Pokud však přijmeme Babišovu tezi o tom, že jeho firma je ve sporu s Finanční správou, ergo ji ministr financí neřídí, je třeba upozornit na některá fakta.

Předně je zde zákon o Finanční správě České republiky. Ten v § 1 odst. 3 uvádí, že „Generální finanční ředitelství je podřízeno Ministerstvu financí (dále jen‚ministerstvo‘). Odvolací finanční ředitelství je podřízeno Generálnímu finančnímu ředitelství. Finanční úřady jsou podřízeny Odvolacímu finančnímu ředitelství.“

Podle zákona ovšem ministerstvo financí skutečně nemá přímý dohled nad jednotlivými kauzami nebo událostmi. Kompetence jsou stanoveny tak, že ministr neúkoluje Finanční správu v jednotlivých konkrétních záležitostech její působnosti. Ovšem není to zcela tak, jak líčí Babiš, když se od svých možností vlivu na Finanční správu zcela oprošťuje. Ministerstvo svými pověřeními např. uděluje věcnou působnost Generálnímu fin. ředitelství.

Můžeme rovněž poukázat na nedávné zrušení tzv. udavačského webu v rámci systému EET, což provedla Finanční správa, a to z rozhodnutí ministra, který k tomu řekl:

„Já jsem rozhodl, že se zruší ten web. Já jsem o tom webu nevěděl“.

Vlády všech tří zmíněných zemí se od ledna 2017 chystají zvýšit minimální mzdu. Na Slovensku na 435 € (cca 11 760 Kč), v Maďarsku na 407 € (cca 11 000 Kč) a v Polsku na 449 € (cca 12 125 Kč). Pro srovnání, minimální mzda v České republice bude od 1. ledna 2017 činit 11 000 Kč.

Tabulka: Vývoj růstu minimálních mezd na Slovensku, v Maďarsku a Polsku.

zeměleden 2014leden 2015leden 2016leden 2017Slovensko352 € (9510 Kč)380 € (10 242 Kč)405 € (10 950 Kč)435 € (11 760 Kč) Maďarsko322 € (8 700 Kč)333 € (9 000 Kč)353 € (9 541 Kč)407 € (11 000 Kč)Polsko390 € (10 540 Kč)407 € (10 970 Kč)430 € (11 620 Kč)449 € (12 135 Kč) zdroj: Eurofund

Novela zákona o střetu zájmů je obecně platná a vztahuje se na poměrně širokou škálu veřejných funkcionářů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Původní zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů v § 2 odst. 1 definuje veřejného funkcionáře. Tím je například:

a) poslanec,

b) senátor,

c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy,

d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů,

e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu,

g) předseda Energetického regulačního úřadu,

h) člen bankovní rady České národní banky,

a další.

Novela zákona o střetu zájmů pak hovoří o veřejném funkcionáři jako o celém souboru definovaných osob. Tato novela bývá označována jako „lex Babiš“ s tím, že je namířena proti současnému ministrovi financí Andreji Babišovi.

Diskutované byly především dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich podal poslanec Jan Chvojka a týká se omezení vrcholných veřejných funkcionářů (členů vlády a vedoucích dalších ústředních správních úřadů) ve vztahu k obchodním korporacím.

Druhý pozměňovací návrh podal poslanec Martin Plíšek. Tento zakazuje členům vlády a vedoucím jiného ústředního správního orgánu být ovládající osobou podnikající právnické osoby.

Zákon je ale platný pro všechny budoucí členy vlády, a tedy není určen pro jednu osobu, ale je obecně platný.

Novela zákona o střetu zájmů pak například přidává do § 3 nový odstavec 1, podle kterého je „veřejný funkcionář povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu.“
Toto ustanovení pak platí pro všechny veřejné funkcionáře bez ohledu na to, zda se jedná o poslance, členy vlády či například členy bankovní rady ČNB.