Přehled ověřených výroků

Ze životopisu Kateřiny Konečné plyne, že se v roce 2002 stala poslankyní Poslanecké sněmovny ČR a rovněž to, že v současné době působí jako poslankyně Evropského parlamentu.

Vláda ve svém prohlášení explicitně vyjadřuje, že "její prioritou je dokončení jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Evropskou unií a USA." Sama Konečná se na pozici české vlády ptala Sobotky dopisem v srpnu 2014. Ten jí ve stejném měsící odpověděl obecnou odpovědí, že vláda podporuje přijetí této smlouvy, nepodpoří však automaticky žádnou dohodu, která by vedla ke zhoršení pozice českých občanů.

Co se týče interpelací, europoslankyně zaměnila předsedu strany za poslance Josefa Nekla, který v této věci premiéra Sobotku interpeloval. Předseda strany Vojtěch Filip totiž v této věci premiéra neinterpeloval písemně ani ústně.

Obsahově interpelace odpovídá tomu, co Konečná popisuje - dotaz směřoval primárně na mandát náměstka Druláka pro vyjádření podpory ĆR Transatlantické dohodě v Bruselu. Vyjádření premiéra byla v tomto ohledu poněkud vágní a omezilo se na obecné fráze o zhodnocení prospěšnosti TTIP a nutnosti vést další vyjednávání.

KSČM také prostřednictvím svého místopředsedy Dolejše (15. září 2015 a 20. ledna 2015) navrhovala dvakrát sněmovně, aby se tímto bodem zabývala. Ani jednou se tak ovšem nakonec nestalo.

Fakticky má Konečná pravdu, že konkrétní informaci o mandátu pro vyjednávací komisi nezískala oslovením předsedy vlády přímo, v interpelaci jejího kolegy již byl premiér mírně konkrétnější (byť stále velice obecný). Je otázkou, zda je vůbec normální zveřejňovat mandát pro vyjednávání v jeho průběhu či dokonce před ním a nebylo-li by to kontraproduktivní vůči těmto jednáním.

Vládní seznam prioritních staveb zmiňuje onu jedenáctku projektů, jež mají vykoupeny pozemky a mají územní rozhodnutí.

"Navrhli jsme seznam 11 akcí, které jsou součástí páteřní sítě TEN-T, kde máme vykoupené pozemky. S výjimkou jediné jsou to stavby, které již mají alespoň územní rozhodnutí. Konkrétně jde o následující projekty:

Na D3 úsek Úsilné – Třebonín (Jihočeský kraj)

Na D6 obchvaty Lubence a Řevničova a spojení mezi Řevničovem a Novým Strašecím (Středočeský a Ústecký kraj)

Na D48 obchvat Frýdku-Místku (Moravskoslezský kraj)

Na D35 úsek mezi Opatovicemi nad Labem do Ostrova (Pardubický kraj)

Na D49 úsek Hulín – Fryšták (Zlínský kraj)

Na D55 obchvat Otrokovic (Zlínský kraj)

Na D11 úsek mezi Hradcem Králové a Smiřicemi (Královéhradecký kraj)

Na D1 úsek Říkovice – Přerov (Olomoucký kraj)

Část Pražského okruhu na Běchovice (Středočeský kraj a Praha) - zde se územní rozhodnutí stále čeká

Úsek silnice I. třídy Ostrava, prodloužená Rudná (Moravskoslezský kraj)

Modernizace železniční tratě mezi Sudoměřicemi a Voticemi (Středočeský a Jihočeský kraj)"

Problém se zastaralou metodou posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) (web Ministerstva životního prostředí) je známý a hodně se o něm píše (rozhlas.cz,ministerstvo dopravy, idnes.cz, echo.cz).

Definice středního a malého podnikatele v případě dotačních žádosti je odvozena od doporučení Evropské komise. Základním kritériem pro posouzení velikosti podnikatele je počet zaměstnanců, velikost ročního obratu a bilanční suma roční rozvahy (velikost aktiv).

• Za drobného, malého a středního podnikatele se považuje podnikatel, který zaměstnává méně než 250 zaměstnanců a jeho roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR nebo jeho bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR.
• V rámci kategorie malých a středních podniků jsou malé podnikyvymezeny jako podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.
• V rámci kategorie malých a středních podniků jsou drobní podnikatelévymezeni jako podnikatelé, kteří zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR.

Dle informací Fondu Vysočina existovalo za minulé volební období 2013 - 2016 několik grantových programů, které bylo určeno přímo podnikatelům a živnostníkům nebo se na nich mohli podílet s dalšími žadateli. V případech kdy byl program omezen jen pro malé a drobné podniky operovali výzvy k těmto programům s omezením do 50 zaměstnanců.

Jako hlavní program určený přímo malým a středním podnikatelům lze označit program "Rozvoj podnikatelů" (výzva 2016), který pracoval v daném období s rozpočtem 40 milionu korun. Mezi další programy, které byly dle svého zaměření určeny především pro podnikatele v kraji Vysočina byly "Doprovodná infrastruktura v cestovním ruchu " v letech 2012-2013 s rozpočtem 3.2 milionu korun či "Inovační vouchery" mezi roky 2014-2015 s rozpočtem 6 miliony korun. Jen malí a drobní podnikatelé (do 50 zaměstnanců) se mohli účastnit dalších dvou programů "Prodejny regionálních produktů" (výzva 2016) v letech 2013-2016 s částkou 5.5 milionu korun a "Informační a komunikační technologie" (výzva 2016) v letech 2012-2013 s částkou 7.5 milionu korun.

Programy podporující podnikatele byly připravovány i v předchozích volebních obdobích. Zde byl zásadním programem "Rozvoj malých podnikatelů", který fungoval mezi léty 2004-2009 s celkovým rozpočtem přibližně 39 milionu korun. Bohužel jeho výzvy k porovnání již nejsou dostupné.

Milanu Plodíkovi udělujeme pravdu s výhradou, neboť výzvy jsou sice často limitovány nízkým počtem zaměstnanců, což ovšem výslovně neznamená, že by muselo jít o střední či drobné podnikatele. Je totiž třeba kalkulovat i s podniky s nízkým počtem zaměstnanců a vysokým obratem, ti by pak do zmiňované kategorie nespadly. Obecně lze ale říci, že grantové programy z fondu Vysočiny jsou vstřícné k jiným než velkým podnikům.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Babiš vicepremiérem beze vších pochyb je. Dodejme, že post místopředsedy vlády nevykonával na tiskové konferenci, jak uvádí, premiéra v této situaci ve skutečnosti nenahrazuje.

Andrej Babiš byl prezidentem republiky v souladu s článkem 68 Ústavy České republiky jmenován 1. místopředsedou vlády pro ekonomiku a ministrem financí 29. ledna 2014. Tuto skutečnost dokládá i samotný web Babišova resortu, který jej jako vicepremiéra také uvádí.

Místopředseda vlády podle jednacího řádu Vlády ČR zastupuje premiéra při řízení či svolání schůze, je-li předseda vlády nepřítomen v České republice (čl. IV a VI). Nepřítomnost předsedy vlády na tiskové konferenci nemá na Babišovu domněle absentující funkci žádný vliv.

Dokladů, že Babiš ve skutečnosti vicepremiérem je, by šlo předložit přehršel. Např. zápisy z jednání vlády, kdy se u různých bodů zdržuje pro svůj střet zájmů v dané věci. Formulace vždy zní (v tomto případě body 8-11 jednání):

" Vláda vzala na vědomí sdělení 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí, že se při hlasování o přijetí navrženého usnesení zdržel hlasování z důvodu možného střetu zájmů. "

Dále se můžeme odkázat na návrh Úřadu vlády České republiky s návrhy na jmenovaní členů vlády pro prezidenta republiky, kde je Babiš opět veden i jako místopředseda vlády.

Foto: Jan Kálal, Lidové noviny.

Babiš se dále v diskuzi s Martinem Veselovským odvolává na svou možnost svolat bezpečnostní radu státu v nepřítomnosti předsedy vlády. Podle usnesení Vlády České republiky (příloha 1) z 9. července 2014, které upravuje jednací řád bezpečnostní rady státu, tuto možnost skutečně má. Je totiž místopředsedou BRS. Článek 3 v bodu 3 uvádí, že místopředsedou BRS je 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí.

Je otázkou, co Babiš míní formulací, že nedostal šanci. Jestli tím míní, že nedostal šanci řídit vládu při nepřítomnosti Sobotky, tak to je jistě možné, ale ani to z něj nesnímá funkci místopředsedy vlády, za kterou je navíc podle § 11 zákona č. 236/1995 Sb. placen více, než řadoví členové vlády. Dodejme, že Babiš veřejně opakovaně oznámil, že svůj plat věnuje nadaci Agrofert.

Na základě zákonných ustanovení a momentálního zastoupení ve vládě, Parlamentu a ve výborech Poslanecké sněmovny nelze říci, že by ČSSD ovládla Policii ČR, BIS, GIBS či ÚZSI. Výrok je tedy nepravdivý.

Co se týká ovládnutí Policie České republiky, Babiš její nezávislost zpochybňuje v dalším výroku tak, že považuje jmenování policejního prezidenta ministrem vnitra za důkaz absentující nezávislosti. V hodnocení dalšího výroku rozebíráme, že dle platných a účinných zákonů této země je taková úvaha zcestná, a to jak v případě policejního prezidenta, tak i celého útvaru Policie ČR.

Babiš dále jako instituci, kterou ovládla ČSSD, jmenuje Bezpečnostní informační službu. BIS je jednou ze zpravodajských služeb České republiky, je zřízena podle zákona o zpravodajských službách České republiky. Podle § 4 tohoto zákona jmenuje ředitele této služby vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny. Vláda může podle stejného § ředitele odvolat. Současný ředitel služby Jiří Lang byl jmenován vládou na svou funkci již v červnu 2003, sloužil tedy pod vládami koaličními vládami ČSSD, ODS, 2 úřednickými vládami a současnou sestavou, která je tvořena i hnutím ANO.

Vedle odpovědnosti funguje také kontrola BIS dle § 18 o Bezpečnostní informační službě. Ta je vykonávána prostřednictvím Poslanecké sněmovny, která k tomu účelu zřídila Stálou komisi pro kontrolu činnosti BIS. Veřejně probíhají čas od času diskuze, zda je tato kontrola dostatečná, prozatím je ovšem vymezena takto. Stálá komise sněmovny pro kontrolu BIS je ze zákona sedmičlenná a jejím členem je i poslanec hnutí ANO Bronislav Schwarz.

Pokud budeme sledovat, jak BIS může předávat informace (§ 8 z. o BIS),opět zjistíme vazbu na vládu jako celek. Vládě jsou jednak směřovány zprávy o činnosti, je to ale rovněž pouze vláda a s jejím vědomím i prezident republiky, kdo může BIS v rámci jejích pravomocí úkolovat. Z těchto důvodů nelze hovořit o tom, že by ČSSD ovládla BIS. Vztah je navázán primárně mezi BIS a vládou jako celkem.

Co se týče GIBS, je upravena zákonem o Generální inspekci bezpečnostních sborů. Jejího ředitele dle § 2 zákona jmenuje i odvolává předseda vlády, nicméně děje se tak na návrh vlády a po projednání ve výboru pro bezpečnost PSP. Jeho členy jsou rovněž i poslanci za ANO. Aktuálního ředitele GIBS Michala Murína jmenovala současná vláda v prosinci loňského roku.

Kontrolu činnosti inspekce pak dle § 57 zákona provádí Stálá komise pro kontrolu činnosti GIBS, v níž je místopředsedkyní poslankyně za ANO Jana Lorencová. ANO zde má celkem 2 z 9 členů, stejně jako ČSSD. O kontrole musí být zpraven předseda vlády. Zprávy o činnosti předkládá ředitel GIBS jednou ročně vládě, zmíněnému výboru a Stálé komisi.

Co se týče Úřadu pro zahraniční styky a informace, takzvané rozvědky, je pravdou, že jeho rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly ministerstva vnitra (§ 3 písm. b zákona o zpravodajských službách.) Jeho ředitele sice jmenuje a odvolává ministr vnitra, kterému je také odpovědný. Děje se tak ale opět se souhlasem vlády. Současný ředitel JUDr. Ing. Jiří Šašek byl jmenován 1. července 2014 právě Milanem Chovancem.

Stejně jako u BIS, dle § 12 a následujících z. o zpravodajských službách provádí kontrolu činnosti rozvědky vláda a Parlament. Zákon předpokládá zřízení zvláštního mimoparlamentního subjektu, který by mohl rovněž provádět kontrolu, takový subjekt však doposud zřízen nebyl.

Odvolání, zadání úkolu jakož i jiná rozhodnutí vlády se řídí standardním rozhodovacím procesem vlády. Dle jednacího řádu tedy postačí nadpoloviční většina všech členů vlády, momentálně tvořené 8 členy ČSSD, 3 členy KDU-ČSL, 4 členy ANO 2011 a dalšími 2 jejich nominanty. Jak popisujeme výše, prakticky veškeré procesy se vážou výlučně na (momentálně koaliční) vládu, příp. Parlament. Pokud jsou některé úkony v gesci ministerstva vnitra, podléhají i tak schválení vlády. Z tohoto důvodu je zcela nekorektní říci, že ČSSD ovládá policii, BIS, GIBS nebo ÚZSI (rozvědku.)

Z aktuálních průzkumů věřeného mínění vyplývá, že nejsilnější podpoře se z vládních stran těší ANO a ČSSD, na čemž se průzkumy jednoznačně shodují. Následující grafy zpracovávají stranické preference z května 2016 (stranické preference zahrnují odpovědi respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách, jedná se o hypotetický výsledek parlamentních voleb, které by se konaly nyní).

První graf zpracovávající květnový průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) i druhý graf, který pochází z květnového šetření agentury STEM, dokládají jasnou převahu ANO a ČSSD ve vládní koalici i mezi všemi stranami z pohledu stranických preferencí.

Co se týče dlouhodobějšího vývoje stranických preferencí, obě nejsilnější strany si drží své postavení, což opět dokládají květnové průzkumy CVVM i STEM.

Zdroj: STEM TRENDY

Přestože jsou ANO a ČSSD stále koaličními partnery, zvláště před přicházejícími senátními a krajskými volbami mezi nimi lze předpokládat jistou rivalitu. Server Neovlivní demonstruje vzájemnou podezřívavost těchto stran na základě šifrování zpráv a investic do bezpečnostních opatření. Lze tedy vystopovat prvky konkurenčního prostředí, ve kterém se tyto strany pohybují. Stejně tak v poslední době se strany veřejně střetávají např. v otázce protikuřáckého zákona, pozměňovacího návrhu zákona o hazardu či nejaktuálněji reorganizace policie.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože byť měl Kalousek vliv na konec obou uvedených politiků v jejich funkcích, základem jejich konce byly především kauzy, které se kolem nich přetřásaly. Dodejme, že nehodnotíme jejich závažnost či opodstatněnost. Zejména v případě Stanislava Grosse byla situace výrazně složitější, než že by "konec zavinil Kalousek".

Stanislav Gross, bývalý předseda vlády a ČSSD, opustil post předsedy vlády v dubnu 2005 po své rezignaci. Hlavním důvodem byla vládní krize, která byla způsobena jeho osobním skandálem, kdy nebyl jednak schopen doložit původ peněz (otevřela MF DNES), z nichž financoval své bydlení, a dále také fakt, že jeho manželka měla podnikat resp. získat půjčku s podnikatelkou, která vlastnila známý pražský nevěstinec (otevřel týdeník Respekt.)

V této době po řadě jednání vládu opustili ministři za KDU-ČSL (vládla koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU), jejímž byl Miroslav Kalousek tehdy předsedou. Sám ve vládě v tomto volebním období nezasedal.

1. dubna 2004 se konalo hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse, v němž vládu zachránila KSČM, která se jednotně zdržela hlasování. Lidovci již zde byli proti vládě. Kalousek během tohoto jednání vystoupil proti Grossovi velmi tvrdě. Uvedl např, jak dokládá stenozáznam z tohoto jednání:

" Dámy a pánové, málokdy se mi stalo, ač donedávna, do včerejška koaliční partner, abych souhlasil se slovy předsedy vlády tak téměř do puntíku, jak tady byla vyslovena. - Ano, je to pravda. Tato koalice se může pochlubit velikými úspěchy, tato koalice se může pochlubit obrovskou hodnotou, kterou vložila ku prospěchu občanů České republiky.
Pokud tomu tak je, řekl to pan premiér a já s tím souhlasím, pak se ptám, proč pan premiér tak obrovskou hodnotu klade na oltář své vlastní funkce, proč si to bere jako rukojmí. Tato vládní krize přece nevznikla jako ideový spor mezi politickými stranami, ale jako problém pana premiéra. A to, co jste tady řekl, je prostě pravda, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo vlády, ale pokud si toto berete jako rukojmí a chcete to zničit proto, abyste zůstal ve funkci, pak si vám dovolím říci, že nemáte takovou hodnotu. I když na tu jednu misku vah vedle své vlastní osoby položíte i účetní hodnotu nevěstince paní Barkové, pořád nemáte takovou hodnotu! A není prostě fér brát osud České republiky jako rukojmí svých osobních problémů, protože pokud to uděláte, zůstane tady jenom opravdu ten bordel! A ten křesťanští demokraté nepodpoří. Děkuji."

Po sérii jednání nakonec Gross sám rezignoval (celou kauzu popisuje Sabina Slonková), místo něj nastoupil jako předseda vlády Jiří Paroubek (ve stejném koaličním půdorysu), následně jej nahradil i jako šéf sociálních demokratů. Paroubkova vláda získala důvěru 13. května 2005 a to i hlasy lidovců včetně Miroslava Kalouska.

V případě Stanislava Grosse je patrné, že KDU-ČSL pod vedením Miroslava Kalouska vystoupila po sérii Grossových skandálů s požadavkem na jeho rezignaci, nicméně primárním důvodem konce předsedy sociálních demokratů byla jeho nevysvětlená bytová aféra.

Miroslav Kalousek měl tedy na konec Stanislava Grosse v politice svůj vliv jako předseda koaliční strany, která se proti němu postavila, primární vina ovšem ležela na skandálech samotného Grosse, který nebyl schopen vysvětlit financování svého bytu a také podnikání své ženy.

Druhou zmiňovanou postavou, kterou měl Kalousek slovy Babiše popravit, je Alexandr Vondra. Vondra byl členem vlád Mirka Topolánka (jako ministr zahraničí v první a jako místopředseda pro evropské záležitosti v druhé) a také Petra Nečase (jako ministr obrany).

Během fungování na Ministerstvu obrany přišlo Ministerstvo financí (Finanční analytický útvar) pod vedením Miroslava Kalouska s objevem, že během českého předsednictví měl český stát kvůli špatným smlouvám tratit 150 milionů korun vůči firmě ProMoPro, po níž byla také pojmenována kauza, která stála za koncem Vondry v politice. Ten totiž měl předsednictví z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti ve 2. Topolánkově vládě na starosti. Média spekulovala, že šlo ze strany Kalouska o útok na Vondru z důvodu, že oba politici se střetli v oblasti koncepce vojenských nákupů a probíhaly mezi nimi veřejné spory.

Vondra nakonec rezignoval v listopadu 2012 po neúspěšných senátních volbách, když neobhájil svůj mandát.

V případě Alexandra Vondry měl Kalousek viditelný podíl na jeho budoucím pádu, když jemu podřízený útvar Ministerstva financí zveřejnil informaci, že Vondra nese podíl na kauze ProMoPro a na finančních ztrátách českého státu během českého předsednictví. Dodejme, že Vondra nebyl v kauze nikdy ani obviněn.

Sám Babiš Vondru a aféru ProMoPro v politickém boji sám využívá, i když nyní tvrdí, že jej "Kalousek popravil". V dubnu 2014 uvedl:

" Je to jedna z afér ODS, která tvrdila teďka, že se poučila, ale zase vidíme, že tam mají bílé koně z hlediska financování ODS."

V únoru 2016 napsal (Novinky.cz):

" Kdo z politiků kryl privatizaci a doprivatizaci MUS, OKD a dalších firem, kdo z politiků minulých dohlížel na vyvádění stamiliónů korun v kauze Promopro apod.?Na jednom kongresu ODS už to vypadalo tak, že si tam kmotři, loutkaři a velrybáři plácali na baru pětitisícovky na čelo a nechali se u toho fotit. Petr Nečas, který sliboval tento systém ukončit, ho ještě zdokonalil s tím, že jeho sekretářka a milenka vybírala vstupné k premiérovi, všimné a řídila celý stát."

Ministr vnitra Chovanec tvrdí, že policie se má s pořadatelem sejít většinou 2–3 dny před uskutečněním demonstrace. Zákon o právu shromažďovacím se ale k této věci vůbec nevyjadřuje. V dokumentu není napsáno, že by se pořadatel měl několik dní před uskutečněním shromáždění s někým sejít, natož pak s policií. K této záležitosti se nevyjadřuje ani Portál hlavního města Prahy.

Podle zákona o právu shromažďovacím musí pořadatel oznámit úřadům svůj záměr uspořádat veřejnou demonstraci (shromáždění) alespoň 5 dní předem příslušným formulářem. Pokud pořadatel podá oznámení půl roku před plánovaným shromážděním, úřad se tímto návrhem zabývat nebude. Pak se již podaný návrh buď přijme, nebo nepřijme – tedy buď bude shromáždění schválené, či ne. Aktuální přehled oznámených demonstrací je dostupný zde (.doc).

Podle přehledu oznámených demonstrací by se měla opravdu dne 11. září uskutečnit demonstrace s názvem „S humorem do Mekky – akce proti terorismu a za demokracii“ pod záštitou Martina Vítka, který je v současné době ve vedení Iniciativy Martina Konvičky.

Doplnění:

Paní Ivana Nguyenová, tisková zástupkyně policejního prezidia pro Demagog.cz uvedla:

" obecný postup v této problematice nelze jednoznačně specifikovat. Každé oznámení veřejného shromáždění vyhodnocujeme a posuzujeme individuálně. Po zhodnocení všech souvislostí přijmeme adekvátní bezpečnostní opatření, jehož standardní součástí je i komunikace se svolavatelem či jinou odpovědnou osobou. "

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, neboť obecně má Chovanec pravdu, nicméně nejsme schopni posoudit, zda může nakonec dojít k nepovolení akce na základě setkání zástupců Policie České republiky s pořadateli.

Aktualizováno:

Na základě dat poskytnutých Kateřinou Konečnou měníme hodnocení výroku na zavádějící.

"Dobrý den, vyjádření v pořadu OVM bylo nepřesné, kvůli zhuštěnému prostoru na odpověď. V přípravné fáze jednání o TTIP bylo uspořádáno na 560 konzultací z nichž 92% byli představitelé korporátního sektoru. 4% byly skupiny hájící veřejný zájem, zbytek jednotlivci, akademické instituce atd.

Naopak při veřejné konzultace k ISDS (arbitráže) přišlo téměř 150 000 reakcí z nichž většina 97% byla negativní.

V mé odpovědi tedy došlo záměně dvou čísle, která se od sebe však výrazně neliší a ukazují na převahu korporátních zájmů v TTIP. Za nepřesnost se omlouvám," napsala nám Kateřina Konečná s odkazem na studii organizace Corporate Europe Observatory (CEO).

Mírnou nepřesnost v uváděných procentech bychom tolerovali, nikoliv ale nesprávnou interpretaci dat zdrojové studie. Ta je z roku 2014 a pokrývá schůzky v období leden 2012 až duben 2013 (viz metodika) - tedy v poměrně rané fázi vyjednávání. Tuto limitaci připouští i sama CEO, stejně jako další problémy s nekompletností dat (odstavec Limitations of the data):

"Časové období tato data jasně limituje, stejně jako překrývání jednotlivých kategorií, které používáme, především u různých průmyslových sektorů. Data také nezohledňují fakt, že všechna lobbistická setkání nejsou stejně významná ve smyslu ovlivňování strategie vyjednávání. Je například pravděpodobné, že 2hodinové setkání za zavřenými dveřmi je efektivnější, než účast na "Evropském dialogu s občanskou společností". Data navíc zahrnují pouze lobbying u evropského komisaře pro obchod, který vede vyjednávání na straně EU. Lobbying u jiných resortů, které jsou také zapojeny ve vyjednávání (podnikání a průmysl, zdraví a ochrana spotřebitelů, zemědělství apod.) nejsou zahrnuta," dočteme se v poznámkách k metodice studie.

Vykládat proto tato data tak, že "se nikdo nebaví" s nevládními organizacemi, je hodnoceno jako zavádějící.

Původní odůvodnění:

NEOVĚŘITELNÉ: Podklady k tomuto výroku se nepodařilo dohledat. V rámci stránek Evropské Komise jsme narazili na výslednou zprávu o konzultacích o TTIP, do kterých se mohla mezi březnem a červencem 2014 skrze online formulář zapojit široká veřejnost. O velikosti byznysu, ze kterého respondenti pocházejí, se však informace získat nedají.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože legislativní návrhy směrem k inkluzi neobsahovaly zrušení praktických škol.

O tom, že by novela měla rušit praktické školy, informoval v září 2015 iDNES.cz. Na tento článek reagovala obecně prospěšná společnost EDUin, která ve své tiskové zprávě takové tvrzení zpochybnila. Dokonce tvrdí, že původní návrh neměl tyto školy rušit, pouze měla být: „zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené děti a nahrazena podpůrnými opatřeními a individuálními vzdělávacími plány pro tyto děti“.

Ministryně školství Kateřina Valachová odmítla, že by se měly takové školy rušit, a ztotožnila se tedy s výše uvedeným názorem společnosti EDUin. Zároveň z původního návrhu (.pdf) nelze vyčíst nic, co by mělo naznačovat rušení speciálních škol.

Nadace Open Society Fund, která připravila dokument (.pdf, str. 3), jenž shrnuje změny způsobené novelou zákona, uvádí, že zmíněný rámcový vzdělávací program se sice ruší, ale ne bez náhrady. Současně také uvádí, že školy se díky této nové verzi RVP (.pdf) mohou transformovat na běžné základní školy nebo mohou zůstat školami pro žáky s mentálním postižením.

Není tedy pravda, že by (ať už z prvotního návrhu, nebo ze schváleného) mělo vyplývat rušení speciálních škol.