Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože k odvolání Zuzany Kocumové došlo skutečně několik dní po zmíněném nepodepsaní podpory hejtmana. Ostatní radní Půtu přitom v otevřeném dopise podpořili. Nepodepsání není oficiálním zdůvodněním jejího odvolání, nicméně reálně se tak tyto kroky po sobě odehrály.

Zuzana Kocumová byla z pozice statutární náměstkyně a členky rady Libereckého kraje odvolána na jednání zastupitelstva (.pdf, str. 16, bod 8) 25. listopadu 2014. Hlasování o jejím odvolání předcházela dlouhá diskuze, odůvodňování tohoto kroku a vyjádření Zuzany Kocumové.

Zastupitelstvo nakonec Zuzanu Kocumovou odvolalo (.pdf, str. 23), když pro bylo 35 a proti 4 členové zastupitelstva. Po tomto kroku následoval krach koalice se Starosty pro Liberecký kraj, kteří hlasování iniciovali (.pdf, str. 16), konkrétně Petr Tulpa.

Návrh na odvolání Zuzany Kocumové však nebyl první. V dubnu roku 2014 podali tento návrh komunisté, ten však nebyl přijat (.pdf, str. 26). Dříve se o stejném návrhu mělo hlasovat (.pdf, str. 85) v srpnu stejného roku, nakonec byl však bod odložen na další jednání, kde se o něm již nehlasovalo.

Stejně jako Starostové pro Liberecký kraj, kteří jako hlavní důvody pro odvolání uvádějí například selhání v řízení resortu zdravotnictví, rozpory v důležitých otázkách fungování a rozvoje Libereckého kraje či neúplná, nepravdivá a zavádějící mediální tvrzení, podala Zuzana Kocumová tiskové vyjádření.

Podporu hejtmanovi Půtovi vyjádřili všichni radní kromě Kocumové, a to v otevřeném dopise. Podporu také vyjádřili Starosté za Liberecký kraj. Obě iniciativy proběhly 19. listopadu 2014. K samotnému odvolání Zuzany Kocumové došlo 25. listopadu 2014.

Ve vládním usnesení č. 477 ze dne 30. května 2016 bylo schváleno rekordní navýšení státních prostředků vyčleněných na podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací na 32,7 miliard Kč pro rok 2017. Z oficiálního záznamu z tohoto jednání je patrné, že pět členů vlády hlasovalo proti tomuto usnesení a sám ministr Babiš si pak na serveru lidovky.cz otevřeně stěžoval na to, že byl přehlasován v otázce růstu výdajů na českou vědu. To, jak jednotliví členové vlády hlasovali, bohužel není známo.

Stejný zdroj uvádí, že Babiš byl na jednání Vlády ČR přehlasován i v otázce uvolnění prostředků na budovu Nejvyššího kontrolního úřadu.

Podle tiskové zprávy města Třebíče došlo k podpisu tohoto memoranda 13. ledna 2016. Podpis připojily 4 města a 12 obcí, Okresní hospodářská komora Třebíč, za firmy pak Energetické Třebíčsko, EKOREGION 5, ČEZ, a.s., společnosti Mann Hummel (CZ) s.r.o., Mann Hummel Service s.r.o, Huhtamaki Česká republika, a.s. a Fraenkische CZ s.r.o.

Jedná se o Memorandum o spolupráci při řešení dopravní obslužnosti a využití dopravní infrastruktury po silnici II/360. Předmětem memoranda je podle iniciátora Pavla Pacala - místostarosty Třebíče - dohoda všech zúčastněných stran na prosazování společného zájmu, kterým je zlepšení dopravního propojení regionu a zvýšení jeho atraktivity. Celé znění dokumentu je možné si přečíst zde (.pdf).

Třebíčsko bylo nespokojené s postupem Kraje Vysočina při rekonstrukci krajských silnic. Podle náměstka Libora Joukla měla být pro napojení na dálnici stěžejní silnice II/405. Třebíčsko však žádá o zvýšení zájmu o opravu silnice II/360. Libor Joukl reagoval na podpis memoranda a vyjádřil svou nespokojenost s tím, že k jednání nebyl přizván. Výrok Libora Honzárka je tedy pravdivý.

Výrok je hodnocený jako zavádějící, kasační stížnost kromě fyzických osob podalo i 13 zasažených obcí, tudíž o zrušení zásad územního rozvoje neusilovali jen aktivisté.

Nejvyšší správní soud pak ve svém rozsudku oproti předchozí judikatuře poprvé rozhodl o zrušení celého dokumentu namísto zrušení vadných částí, čímž mohl účastníky řízení překvapit. Nicméně předchozí judikatura vychází z poměrně odlišných případů, kdy nedostatky byly dílčí a nikoli systematické, jak je tomu zde. Nejde tedy o nějaký exces z rozhodovací praxe.

Zásady územního rozvoje (dále ZÚR) Jihomoravského kraje zrušil na základě kasační stížnosti 13 obcí a 14 fyzických osob Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím (.pdf, str. 1, výrok II.) z 21. června 2012. Hlavní vadu shledal NSS ve faktu, že Jihomoravský kraj sice vyhodnotil vlivy na životní prostředí u jednotlivých staveb, vyhodnocení jejich společného a hromadného vlivu na něj už ale neprovedl (.pdf, čl. 80, 90). Jihomoravský kraj tak dostatečně nezjistil (.pdf, čl. 707) skutkový stav a porušil bod č. 6 (tehdy bod č. 5) přílohy stavebního zákona.

Kromě toho shledal NSS nezákonným i výběr varianty dopravního koridoru rychlostní silnice R43 v úseku Kuřím–Černá Hora. Krajský úřad totiž vybral méně výhodnou variantu, a to na základě doporučení zastupitelstva kraje.

Podle NSS (.pdf, čl. 658) nemůže zastupitelstvo svými doporučeními ovlivnit tvorbu ZÚR. Zároveň krajský úřad výběr méně vhodné varianty dostatečně neodůvodnil (.pdf, čl. 691). Takovým vymezením bylo neoprávněně zasaženo do práv navrhovatelů, a proto NSS rozhodl o zrušení ZÚR i v této části (.pdf, čl. 709).

Dle předchozí judikatury NSS byly při nedostatcích ZÚR rušeny pouze jejich vadné části. Konkrétně se jedná o rozhodnutí ohledně zásad územního rozvoje hl. m. Prahy, které tvoří dva judikáty týkající se Pražského okruhu (první (.pdf, str. 1, I. výrok) zrušil úsek Ruzyně–Březiněves, druhý (.pdf, str. 1, II. výrok) úseky Běchovice–D1 a Březiněves–Horní Počernice).

Další rozhodnutí (.pdf, str. 1, výrok I.A) se týkalo letiště Praha–Ruzyně. Kromě toho se NSS zabýval i ZÚR celkem 4 krajů, které nepřiměřeně regulovaly výstavbu větrných elektráren. Ve všech případech, tj. Plzeňského (.pdf, str. 1, výrok I.) , Karlovarského (.pdf, str. 1–2, výrok I.), Moravskoslezského (.pdf, str. 1–2, výrok I.) kraje i Kraje Vysočiny (.pdf, str. 1, výrok I.) rozhodl o zrušení částí ZÚR o větrných elektrárnách.

Jihomoravský kraj tak mohl předpokládat zrušení pouze některých částí ZÚR. Nicméně jak NSS sám vysvětlil, šlo o systematické pochybení, které ovlivnilo celé zásady územního rozvoje, pročež není možné zrušit jen část stiženou chybou.

Důvodem je dle rozsudku (.pdf, čl. 708) nemožnost oddělit vadné části od zásad územního rozvoje jako celku.

Výrok je proto hodnocen jako zavádějící, Jihomoravský kraj se do této situace nedostal vinou ekologických aktivistů, ale svou. Není proto legitimní, aby byl příliš překvapen, když se judikatura s podobným pochybením v ZÚR do té doby nesetkala.

Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše skutečně začalo emitovat dluhopisy se záporným úrokem, jejich nabyvatelé tedy platí za jejich držení. Toto se daří financím od roku 2015.

Tisková zpráva Babišova úřadu z 18. prosince uvádí: " Celková jmenovitá hodnota emise státních dluhopisů prodaných za záporný aukční výnos činila 98,9 mld. "

Pokud dále vyjdeme z dokumentu " Čtvrtletní informace o pokladním plnění státního rozpočtu v roce 2016 - 1. čtvrtletí, " který ministerstvo předložilo do Poslanecké sněmovny, v části Vývoj státního dluhu (.pdf - str. 26) se dozvíme:

" Celkově emise SDD realizované na primárním trhu dosáhly v 1. čtvrtletí 2016 výše 64 917 mil. Kč, z toho 38 150 mil. Kč činily emise státních dluhopisů bez výnosu prodané se záporným výnosem do splatnosti, 19 847 mil. Kč činily emise fixně úročených státních dluhopisůa 6 920 mil. Kč pak variabilně úročených státních dluhopisů. "

Na základě těchto informací ministerstva financí lze konstatovat, že si český stát skutečně půjčil přes 120 miliard korun na negativní úrok, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Miroslava Kalouska je založen na jeho předchozím projevu z 22. prosince 2015, kdy v PSP ČR prohlásil, že " pan ministr financí sám několikrát osobně veřejně prokázal, že zneužívá již ta data, která jsou teď k dispozici. Uvedu malý příklad. Pan ministr, a je to dohledatelné, zde na mikrofon několikrát prohlásil při diskusi o elektronické evidenci tržeb, že Vietnamci neplatí daně. Jako bývalý ministr financí dobře vím, že je možné, aby ministr financí konstatoval, že k velkým daňovým únikům dochází v těch či oněch sektorech, že k velkým daňovým únikům dochází v oblasti stavebnictví nebo pohostinství. Ale neexistuje mechanismus, jak legálně se dostat k placení či neplacení daní z hlediska národnosti. Jediným mechanismem je, že prostě pan ministr někomu zadal úkol, aby mu projel všechny lidi s vietnamským jménem a podal mu tuto informaci, což už je informace, na kterou nemá právo, a pokud ji vyžádal, tak ty informace zneužil. A vyjádření, že Vietnamci neplatí daně, je stoprocentní důkaz, který provedl ministr financí sám na sobě, že zneužívá již dnes existující data finanční správy. "

Dalšími možnými příklady může být spojení s otázkou finančních kontrol u firem, které vyrábějí biopaliva (tedy možných konkurentů firem Agrofertu, vlastněného ministrem Babišem). Např. Euro napsalo, že " nebývale akční jsou už nějaký čas například úředníci berňáku a Specializovaného finančního úřadu na libereckou firmu Temperatior. (...) Ta po potížích mediálně známé společnosti Oleo Chemical, o niž už od roku 2011 má zájem Andrej Babiš, převzala v roce 2013 výrobu Olea a funguje také jako daňový sklad. Společnost je jediným výrobcem biopaliva druhé generace v České republice a druhým nebo třetím nejvýznamnějším výrobcem v Evropské unii. Kontrola Finančního úřadu ve firmě už nějaký čas střídá kontrolu, úředníci dožadují v desítkách e-mailů doklady o drobných položkách."

Podobně se lze dočíst v Dotyku, že " od loňského února jsou obě firmy ze skupiny Agrofert (pozn. Primagra a Preol) jediným tuzemským producentem bionafty pro Čepro. Po razii Daňové Kobry skončil jejich poslední konkurent, ústecká Kratolia. "

Vzhledem k tomu, že je však první příklad zmíněný Kalouskem spekulace a další dva příklady spojené s biopalivy nejsou soudně či jinak prokázané jako akce směřující cíleně proti konkurentům Babišových firem, musíme výrok Kalouska označit v současné době jako neověřitelný.

Dále se dá odkázat i na možné porušování zákona při získávání informací z probíhajících šetření Specializovaného finančního úřadu či v otázce možného zneužívání interních informací, kdy měl Babiš některým bankám nabízet výhodnější podmínky vůči státu a souběžně s tím od stejných bank získávat lepší obchodní podmínky pro firmy, které ovládá nebo jsou s ním spřízněné.

Komunisté se na vládě podílejí v osmi krajích, a to ve Středočeském, Ústeckém, Plzeňském, Jihočeském, Královehradeckém, Olomouckém, Zlínskéma Moravskoslezskémkraji.

Ve zbylých krajských radách (Pardubický, Liberecký, Vysočina, Karlovarský, Jihomoravský a Radě hl. města) politici KSČM zastoupení nejsou.

Při hlasování o návrhu poslance Bendy hlasovali jednotliví poslanci klubu ANO různě, což by potvrzovalo, že v klubu nebylo závazné hlasování. Pravdou však je, že návrh podpořilo pouze 8 poslanců, zatímco 33 bylo proti. Jeden člen klubu se zdržel, tři nebyli přihlášeni a tři byli omluveni.

Pro návrh hlasoval skutečně i předseda klubu Faltýnek i poslanec Volný. Ten ovšem není místopředsedou klubu. Ovšem je jím poslanec Kubíček, který návrh také podpořil.

Bereme-li EU jako celek, jedná se skutečně o druhou nejsilnější ekonomiku světa, hned za Spojenými státy. Právě tyto dvě uskupení vyjednávají o tzv. Transatlantické dohodě o obchodu a investicích (TTIP).

Z makroekonomických dat Mezinárodního měnového fondu (IMF) agregovaných na serveru Knoema vyplývá, že v roce 2015 byly Spojené státy největší ekonomikou světa, druhá byla Čína. Pokud by se Evropská unie brala jako jeden ekonomický subjekt, její HDP by byl vyšší než ten čínský a USA a EU by tak byly největšími ekonomikami světa. Dohromady by jejich nominální HDP činil přes 34 bilionů dolarů, 46,7 % světové ekonomiky.

EU jako ekonomický celek je silnější než jiné uskupení, které rovněž jedná s USA o obchodní dohodě, tzv. transpacifickém partnerství (TPP). Vysčítáme-li HDP těchto zemí, dostaneme je "jen" na 9,44 bilionu dolarů. Tyto země navíc nejsou sdruženy v podobném uskupení, jako je Evropská unie, jedná se pouze o multilaterální dohodu mezi skupinou států.

Podle statistik OECD z roku 2013 připadá na každý milion obyvatel České republiky 7,4 přístrojů magnetické rezonance. Mezi členskými státy OECD, které se zapojily do statistik, je tak na 22. místě z 31. Podprůměrně je na tom ČR i s přístroji CT. Na milion obyvatel připadá 15 přístrojů a je na 21. místě z 36 států. V žebříčku vlastnictví těchto přístrojů se tak ČR řadí zhruba do druhé třetiny ze všech států OECD.

Co se týče počtu výkonů, v případě magnetické rezonance je ČR na 14. místě z 26. U vyšetření CT na 17. místě z 26 zemí.