Přehled ověřených výroků

Zdeněk Škromach korektně popisuje, že Kalousek coby ministr financí vyšel během vypjatých demonstrací mezi odboráře. Zda tímto účastníky provokoval, nejsme však schopni posoudit, je to spíše věc názoru, obě strany se na tomto neshodnou. V textu je uvedena řada odkazů na průběh demonstrací včetně videozáznamů z celé akce a necháváme tedy posouzení na každém čtenáři.

Událost, o které mluví Škromach, se odehrála 16. června 2011. Během odborářských demonstrací proti politice vlády Petra Nečase dorazili protestující do Letenské ulice v Praze, kde sídlí Ministerstvo financí. Tehdejší ministr Miroslav Kalousek vyšel ven mezi protestující a snažil se s některými mluvit. Vzhledem k vypjaté atmosféře to považovali představitelé odborů za provokaci, Kalousek to prostřednictvím svého mluvčího popřel s tím, že chtěl pouze s lidmi mluvit.

Z celého incidentu existuje řada videozáznamů, na nichž je Kalousek poměrně nevybíravě urážen. Jedna účastnice akce, která s ním poměrně emotivně rozmlouvala, křičela, že by měl být svžen do Vltavy a to po hlavě. Některé další záznamy z incidentu ukazují Novinky.cz.

Je pravdou, že Kalousek skutečně mezi odboráře vyšel a situace byla velmi vypjatá. Ovšem je otázkou, zda to bylo skutečně zapříčiněno pouhou Kalouskovou přítomností, či nepřátelským až agresivním naladěním účastníků demonstrace. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsme schopni toto korektně posoudit. Přikládáme několik odkazů s videozáznamy z incidentu v Letenské ulici a necháme na posouzení čtenáře, nakolik se rozhodnutí Kalouska vyjít mezi demonstranty dá brát jako provokace.

V den konání demonstrace také v pořadu Události, komentáře České televize hodnotil incident ministr financí Kalousek a předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.

Kromě tohoto incidentu se Kalousek účastnil také další akce, kde byl popsán jako provokující člověk. Např. během návštěvy čínského prezidenta v Praze upoutal pozornost médií předseda strany Kalousek, když se pokoušel dostat na vyklizené Hradčanské náměstí.

Protestní akci proti porušování lidských práv v Číně svolali Martin Bursík a Kateřina Jacques. Bursík v rozhovoru pro rádio Impuls konstatoval, že Kalousek celou protestní akci zbytečně vyhrotil a přál si konflikt. Také sdělil, že Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil (zvukový záznam od času 8:30).

Doslova Bursík uvedl:

" Najednou tam vletěl Miroslav Kalousek a šel do toho hrozně tvrdě. Vlastně šlo vidět, že on si přeje konflikt, to bylo vidět z těch záběrů. On si prostě přál, aby tam došlo k nějakému incidentu. Najednou v té ulici se nahromadili lidi a těch lidí tam bylo tisíc. (...) A ten Kalousek tam volal za "5 minut prorazíme zátarasy". Mně tam ta jeho role nebyla vůbec příjemná. (...) Myslím, že ten Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil. "

Za tradiční košty vína a slivovice bojovali nejen lidovečtí poslanci, ale poslanci takříkajíc napříč celým spektrem. Podle některých obav totiž hrozilo, že na těchto akcích nebude možné nalévat alkohol. Mezi pozměňovacími návrhy se jich sešlo hned několik, které tomuto riziku zabraňují.

Pozměňovací návrh (.pdf) k § 14, který tuto problematiku upravuje, podali poslanci Lukáš Pleticha, Jiří Petrů, Antonín Seďa, Jaroslav Krákora (všichni ČSSD), Ludvík Hovorka (KDU-ČSL), Václav Snopek (KSČM).

Objem tchajwanských investic v České republice ve 27 projektech narůstal od roku 2003. V roce 2011 se jejich celkový objem dostal na 973 mil. USD a zajistil vytvoření skoro 19,5 tisíc pracovních míst.

Tchajwanské investice směřují zejména do oborů: elektronické součástky, zařízení a stroje pro obchod, komunikace a spotřební elektronika. Jedná se většinou o závody, ve kterých jsou z dovážených komponentů vyráběny konečné výrobky.

V roce 2015 se zvýšil export z České republiky na Tchajwan o 35 % (z 3,76 mld. Kč na 5,09 mld. Kč). Zvýšil se také dovoz z Tchajwanu do České republiky, a to z 22,3 mld Kč. na 22,6 mld. Kč.

Japonsko je podle vzájemného obratu pro Českou republiku 17. nejdůležitějším obchodním partnerem (21. nejdůležitějším vývozním a 14. nejdůležitějším dovozním). Stalo se tak druhým největším investorem v České republice. V roce 2016 dosáhla kumulovaná hodnota japonských investic v ČR celkem 3,6 mld. USD.

Japonské firmy v ČR (celkem 229) zaměstnávají 46 tisíc zaměstnanců. Počet japonských firem na území České republiky je čtvrtý nejvyšší ze všech zemí Evropské unie. Z celkového počtu 229 firem se 98 zabývá výrobou a 11 výzkumem a vývojem. Největší japonskou investicí v ČR je projekt automobilek Toyota Motor Corporation a Peugeot Citroën.

Čína je pro Českou republiku čtvrtým největším obchodním partnerem a druhým největším dovozcem. Pro Českou republiku je Čína 18. největším exportním trhem.

Investice Číny v ČR v předchozích letech nepřekračovaly ročně 500 mil. Kč. Agentura CzechInvest pomohla zprostředkovat 12 investičních projektů čínských firem v České republice. Objem těchto investic dosáhl v souhrnné výši přes 2,6 mld. Kč. Tyto projekty by do budoucna měly vytvořit 1,5 tisíce pracovních míst.

Podle podepsaných dohod při příležitosti cesty prezidenta Čínské lidové republiky do ČR by do roku 2020 měla Čína investovat v ČR 136,836 mld. Kč. Z toho 94,95 mld. Kč by mělo být investováno v roce 2016. Dodejme ovšem, že jde o deklarace a není vůbec jisté, že investice v této výši do České republiky přitečou. Prozatím investuje v České republice zejména společnost CEFC a jedná se spíše o akvizice (nákup podílů ve společnostech, nákup nemovitostí) a ne přímo o investice, které by vytvářely nová pracovní místa.

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5-10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210), v Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10), v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Komunistický režim volební povinnost vyžadoval volebním zákonem č. 75/1948 Sb., který v otázce povinnosti voličů volit, kopíroval volební zákon třetí republiky z roku 1946. Zároveň byla úprava volební povinnosti prakticky totožná s volebním zákonem z první republiky, lišily se pouze v možnosti voliče vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou ze stran) a ve výši pokuty, jejíž horní hranice se zvýšila na 10 000 Kčs. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.

Komunisté sice povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, neboť pouze převzali již dříve účinný zákon, který nakonec také zrušili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Koaliční partneři skutečně přehlasovali hnutí ANO ve věcech rozpočtu pro vědu i zvýšení plateb za státní pojištěnce. Vyplývá to ze záznamu jednání vlády ze dne 30. května (viz usnesení č. 477 a č. 493).

Vláda na svém jednání rozhodla o finančním navýšení pro vědu a výzkum na příští rok – dostane tak o 3,75 miliardy korun více než letos. Ministerstvo financí přitom navrhovalo, aby k výraznému zvýšení výdajů na tuto oblast nedošlo.

Proti plánům Andreje Babiše bylo taktéž navýšení plateb za sociální pojištěnce. Bylo rozhodnuto o navýšení ve výši 3,6 miliard korun. Plán ministra financí však počítal s přidáním asi 2 miliard korun.

Po hlasování vlády si Andrej Babiš stěžoval na ČSSD i KDU-ČSL, které jej u důležitých bodů jednání přehlasovaly. „Pro mě to bylo dohoda mých koaličních partnerů – 'ty mi schválíš vědu, já ti schválím státní pojištěnce'“, dodal.

Podle analýzy (.pdf, str. 174) Evropské komise z roku 2015 přispěly exporty EU na třetí trhy (do nečlenských států) k zaměstnanosti v ČR v roce 2011 (nejnovější dostupná data) 885 800 pracovními místy, což přibližně odpovídá 900 tisícům, o kterých hovoří poslankyně Charanzová.

Konkrétní údaj lze najít v řádku A.8 přehledu níže:

Podle poslední zprávy Evropské komise z roku 2008 Čína kritéria tržní ekonomiky nesplňovala, i když mířila k většímu podílu tržního hospodářství.

Podle nařízení Rady (.pdf, s. 5 článek 2 odstavec 7 písmeno c) o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, jsou kritérii pro uznání země jako tržní ekonomiky:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech,

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

Poslední zkoumání stavu čínské ekonomiky vzhledem ke statutu tržního hospodářství provedla Evropská komise na žádost Číny v roce 2008. Z reportu (.pdf, s. 26) vyplývá, že čínská ekonomika nesplňuje žádnou z klíčových podmínek a nemůže být zatím považována za tržní. Je však patrný postup směrem k tržní ekonomice a některé nedávné (rozuměj v roce 2008) reformy, např. daňového systému, by mohly zemi posunout dále tímto směrem.

Pokud jde o kritérium nezasahování státu, podle zprávy je patrný trend odklonu čínského státu od zásahů do ekonomiky (s. 12), na druhou stranu však přetrvávala např. restrikce ve vývozu, čímž docházelo k umělému snižování cen některých produktů a také ovlivňování celosvětového trhu s těmito produkty (s. 7).

Čínská ekonomika je podle článku Xuepeng Liu z Chin Research Center nicméně také charakteristická velkým rozsahem státem vlastněného majetku a problémem tzv. "červeného" kapitalismu: "symbiózou mezi velkým byznysem a vysokými vládními úředníky, jejich delegáty či členy rodiny." To podporuje korupční prostředí a působí proti posilování role volného trhu.

Interpretace Luďka Niedermayera o podpoře velkých firem z evropských fondů je hodnocena jako zavádějící. Je sice pravdou, že v rámci programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK), ve kterém se v aktuálním programovacím období rozděluje 117 miliard korun, byla navýšena alokace v prvních výzvách na 40 % pro velké podniky, v rámci celého programu ale musí být zachován limit 20 % podpory pro velké podniky - program je totiž primárně určen pro podporu malých a středních podniků. V rámci dalších výzev tedy budou tyto malé a střední podniky opět zvýhodněny na úkor těch velkých.

V rámci prvních výzev pro aktuální programovací období na roky 2014-2020 mohou nově velké firmy v dotačních programech Inovace, Potenciál, Úspory energie a ICT a sdílené služby vyčerpat až 40 % dostupné částky.

V lednu 2016 se objevily v médiích spekulace o tom, že Evropský úřad proti podvodům (OLAF) vyšetřuje možný střet zájmů při jednání o úpravě této alokace, která se na současných 40 % pro velké firmy zvýšila oproti původně požadovaným 20 %. Za navýšení měl lobbovat Petr Cingr, jeden z manažerů společnosti Agrofert, kterou vlastní ministr financí Andrej Babiš. Cingr je zároveň prezident Svazu chemického průmyslu a z této pozice prý navýšení také prosazoval.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ale upřesnilo, že navýšení limitu alokací pro velké firmy se týká pouze prvního kola výzev s tím, že v celém programovacím období zůstane limit 20% alokace prostředků pro velké firmy zachován.

V porovnání s rakouskou úpravou český zákon o evidenci tržeb skutečně neobsahuje přímo výjimky pro nejmenší podnikatele, vláda si nicméně ponechala možnost svým nařízením z povinnosti evidence vyčlenit různé tržby. Je tedy na budoucím rozhodnutí politické reprezentace, zda povinnost evidence bude vztažena na všechny, či zda z ní budou někteří vyčleněni. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.

Povinnost zaznamenávání plateb formou registračních pokladen platí v Rakousku od 1. ledna 2016. Na rozdíl od české úpravy, která bude účinná od 1. prosince 2016, se však nejedná o online pokladny, ale pouze o offline evidenci.

Dalším rozdílem je, že zatímco v Česku má evidence platit bez výjimky pro všechny, rakouská daňová reforma Steuerreformgesetz se omezuje na podnikatele s ročním obratem vyšším než 15 tisíc eur (§ 131 b). Podrobnosti zákona shrnuje studie Parlamentního institutu (.pdf), která srovnává úpravu evidence tržeb v různých zemích.

Česká úprava původně obsahovala odstavec, který zaručoval tříměsíční odklad podnikům s ročním obratem pod 2 miliony korun. Odstavec však byl tak nešikovně formulován, že při určitém výkladu nabízel možnost pro trvalou výjimku, během projednávání ve sněmovně byl tedy vypuštěn. Možnost trvalého vypuštění malých podniků z této povinnosti Andrej Babiš odmítl například ve svém projevu při projednávání zákona o EET v Senátu.

Již krátce po schválení zákona o elektronické evidenci tržeb přišel ministr zemědělství Marian Jurečka s návrhem na novelu zákona, která by od povinné elektronické evidence osvobodila prodejce na farmářských trzích. Tuto možnost již dříve ministerstvo odmítlo, je tedy otázka zda nyní minstr Babiš vyhoví svému koaličnímu kolegovi nebo dokonce zda vyslyší volání jednoho z opozičních lídrů Miroslava Kalouska na osvobození živnostníků s ročním obratem do 1 milionu korun.

Není ovšem pravdou, že by zákon o evidenci tržeb neobsahoval žádné výjimky. Některé vyloučené tržby upravuje §12 zákona, především ale zákon dává vládě možnost svým nařízením určit, kdo dál bude od povinnosti evidence osvobozen. Bod 4 paragrafu 12 konkrétně uvádí:

"Evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne, pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. Tyto tržby stanoví nařízenímvláda."

Tedy některé výjimky z evidence koalice do zákona prosadila, a především uzákonila možnost, aby vláda svým nařízením určila, které tržby nebudou evidenci podléhat. Záleží to tedy na rozhodnutí aktuální politické reprezentace. Byť současný ministr financí trvá na tom, že evidovány mají být všechny tržby, není pravdou, že by v platné legislativě nebylo myšleno na možnost vyjmout některé sektory z této povinnosti.

Kraje v roce 2015 skutečně získaly 4,4 mld Kč navíc určených na opravu silnic II. a III. tříd. Státní fond dopravní infrastruktury schválil (.pdf) alokaci těchto prostředků v lednu 2015. Miloš Zeman podle ČT vyzval k navýšení těchto prostředků. Server Týden.cz píše, že prezident při návštěvě Plzeňského kraje uvedl, že „by měly kraje dostat více peněz ze Státního fondudopravní infrastruktury (SFDI) na opravy svých silnic druhých a třetích tříd.”Není možné určit vliv, jaký měla prezidentova slova na uvolnění peněžní částky, formálně vzato k takovému kroku pravomoc nemá.

Výrok však hodnotíme jako pravdivý, prezident se v tomto smyslu vyjadřoval a krajům byly přes 4 miliardy uvolněny.