Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Ladislav Kos popisuje všechny skutečnosti ve svém tvrzení korektně.

Problém úseku 511 při stavbě Pražského okruhu spočívá v jeho vyřazení ze seznamu tzv. prioritních staveb, tedy staveb, u kterých se posudek EIA nebude muset opakovat.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky, atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Evropská komise však odmítla na začátku roku 2016 uznávat stanoviska EIA udělená podle zákona vzniklého před vstupem České republiky do EU, a to na základě formálního upozornění z dubna roku 2013 o zahájení řízení vůči České republice kvůli nesprávné transpozici směrnice EIA. To se dotýkalo 64 staveb, u kterých by se tedy celé řízení muselo opakovat, což by znamenalo výrazné zdržení.

Na základě této výzvy připravilo ministerstvo životního prostředí novelu zákona, která vyšla z vlády Bohuslava Sobotky a nabyla účinnost 1. dubna 2015. Jak již ale bylo zmíněno, Evropská komise i tak stanoviska podle starého zákona odmítla uznat.

Vláda Bohuslava Sobotky v červnu tohoto roku navrhla novelu zákona, která by nařízením vlády zařadila prioritní stavby na seznam výjimek, jež by mohly novým řízením EIA projít rychleji nebo v průběhu prací. Ta byla schválena a v účinnost vstoupila 5. srpna 2016.

Seznam těchto staveb byl vládou schválen 25. srpna 2016. Na tomto seznamu Pražský okruh nenajdeme, to znamená, že se u něj posudek EIA bude muset opakovat. V současné době je však posudek již ve fázi řešení dotčenými orgány a problém je v tomto směru tedy skutečně vyřešen.

Co se týká zasahování politiků, posuzování stavby EIA vykonává ministerstvo životního prostředí a krajské úřady, územní rozhodnutí v územní řízení příslušný stavební úřad, stejně tak řízení stavební a to i v případě, že se tyto dvě řízení konají společně. Do těchto řízení tedy politikové skutečně nemají možnost zasahovat.

Na základě uvedeného odůvodnění můžeme konstatovat, že výrok Ladislava Kose je pravdivý.

Policie České republiky (i Evropský úřad proti podvodům a auditní orgány) skutečně šetří kauzu tzv. Čapího hnízda, což je projekt ministra financí Babiše, u nějž existuje podezření na dotační podvod směrem k evropským penězům. Konkrétně jde o podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Tuto informaci přinesly jako první v lednu 2016 Novinky.cz. Je třeba dodat, že samotné šetření neznamená, že by se jakýkoli trestný čin stal. Dodejme rovněž, že Babiš spáchání takového skutku dlouhodobě odmítá.

Pokud jde o další trestní oznámení směřující na ministra Babiše, lze poukázat například na možné " zneužívání bank pro Agrofert " či ohledně " plateb za přípravu Babišovy EET ". Zároveň je však nutné dodat, že trestní oznámení může podat kdokoli.

Pravdivá je i informace o auditu ministerstva financi. Dle portálu neovlivni.cz (v článku z října 2015) " už přes půl roku ministerstvo financí přemýšlí, jak naloží s třaskavým interním auditem, který zkoumal, jak stát v posledních deseti letech spravoval státní dluh. (...) Zvážit právní kroky doporučili ministrovi přímo auditoři. Pokud to ale Andrej Babiš udělá, bude to ve svém důsledku znamenat vyhlášení války několika velkým bankám, které ze špatné správy státního dluhu těžily. A mezi finančními domy uvedenými v auditu je podle zjištění minimálně jeden, který se podílí na financování Babišova holdingu Agrofert. " Trestní oznámení byla poslána až v květnu 2016.

Studie zpracovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí (.pdf - str. 5) z ledna 2015 uvádí, že karenční lhůta je zavedena v celkem 14 státech Evropské unie, což je přesně polovina. Výrok Zdeňka Škromacha je tedy hodnocen jako pravdivý.

Miloš Zeman mluví o dávkách ve spojitosti s příchodem migrantů a tom, že právě toto může výt významný motivační faktor pro jejich příchod. Agentura Reuters v této souvislosti v září 2015 zpracovala přehled benefitů, které uprchlíci v jednotlivých evropských zemích získávají. V tomto přehledu vychází Německo skutečně jako nejštědřejší země.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože čísla uváděná poslancem Soukupem jsou značně nadsazená. Poslanec uvádí týdenní příchody ve výši 21-28 tisíc lidí, reálně přichází v posledních dvou týdnech zhruba 6 tisíc lidí.

Smlouva (.pdf) mezi Evropskou unií a Tureckem byla podepsaná 18. března 2016. Od 20. března 2016 byl rapidně snížen (.xls) příliv migrantů tzv. balkánskou cestou na minimum.

Co se týče přílivu migrantů do Itálie, minulý týden (31.7. - 7.8.) přišlo na základě dat Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do Itálie 5 795 osob a týden před tím 6 098 osob. To jsou čísla výrazně nižší, než která poslanec Soukup uvádí.

Zdroj: IOM

Konkrétně na Sicílii imigrovalo podle Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) za tento rok 68 323 osob. V červenci přišlo celkem 16 661 migrantů, což je také údaj výrazně nižší, než 3-4 tisíce denně.

Data jsou aktuální k 7. srpnu 2016. V době zpracování výroku (9. srpna) šlo o nejčerstvější statistiky.

Poslanec Soukup má pravdu, že o tomto fenoménu se informace skutečně šíří. Za všechny můžeme jmenovat blog Jakuba Zbořila týkající se zmíněných zón v Paříži a v Londýně nebo článek neziskové organizace Gatestone Institute.

Tento článek čerpá především z ostatních mediálních zdrojů informujících o tzv. no-go zónách. Důvodem je, že primární zdroje o tomto faktu nepojednávají, případně tuto skutečnost nepotrvzují, a to ani v případě Londýna či Paříže.

Nicméně tento problém je reálně diskutován, což potvrzují právě četné zprávy. Např. ČT24 a pořad Horizont ČT24 ve své reportáži popsaly problém v německém Duisburgu či francouzském Marseille. Popisují dále, že americký kanál Fox News, respektive jeden z jeho redaktorů, se musel omluvit za své výroky týkající se no-go zón ve městech v Evropě, například v Paříži či anglickém Birminghamu.

Samotná problematika no-go zón je také poměrně novým jevem z pohledu akademického, tento fenomén prozkoumávala bakalářská práce (.pdf - str. 36) Šimona Levíčka, studenta Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kdy tato nepřinesla jednoznačné potvrzení existence no-go zón. Když se podíváme do zdrojů této práce, najdeme tam znovu především zdroje z médií či již zmiňovaný Gatestone Institute. Teoretický základ pak vychází z práce religionistů Pipese a Kerna, kteří se tímto, jak autor uvádí, jako jedni z mála profesionálně zabývají.

Autor v závěru uvádí, že: „Na základě výzkumu pak dospěla k závěru, že muslimské no-go zóny na území Velké Británie prakticky neexistují, a to ani podle jedné z obou koncepcí, avšak u některých oblastí v Anglii je tento závěr sporný, neboť je zapotřebí provést další studie, které by poskytly potřebná data. Tento výsledek je zapříčiněnomezeným výběrem zdrojů, které jsou k dispozici.“

Z důvodu nedostatku relevantních primárních dat je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť podle svého závazku z koaliční smlouvy mělo hnutí ANO podpořit vládní návrh předložený Bělobrádkem a místo toho pro něj nezvedl ruku ani jeden člen poslaneckého klubu tohoto hnutí.

Jan Bartošek naráží na vládní návrh zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, který předkládal místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Koaliční smlouva mezi ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL uvádí v části IV. Principy koaliční spolupráce (.pdf - str.29) bodu 9 následující:

"Smluvní strany se zavazují, že budou na půdě obou komor Parlamentu podporovat přijetí koaličních vládních návrhů zákonů. Pozměňovací nebo doplňující návrhy ke koaličním vládním návrhům zákonů podpoří smluvní strany v obou komorách parlamentu jen po vzájemné dohodě. Současně se zavazují, že případné iniciativní návrhy zákonů a pozměňující návrhy zákonů předkládané poslanci a senátory koaličních klubů, anebo připojení se poslanců a senátorů koaličních klubů k iniciativě poslanců z jiných klubů budou předem konzultovány na úrovni předsedů koaličních klubů. Podmínkou pro jejich podporu bude dohoda smluvních stran. Nebude-li dohodnuto jinak, budou koaliční kluby při hlasování respektovat stanovisko vlády."

Bod 5 pak definuje, co se rozumí koaličně dohodnutým návrhem: "Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh resp. takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.

Návrh Pavla Bělobrádka vláda projednala 6. května 2015 a hlasovalo pro něj všech 14 přítomných členů vlády. To dokládá záznam (.doc - bod 2) z jednání z této schůze. Předlohu lze tedy na základě dohodnuté smlouvy mezi stranami pokládat za koaličně dojednanou.

V Poslanecké sněmovně 15. dubna 2016 pak proběhlo 3. čtení tohoto zákona. Poslanci hnutí ANO skutečně v závěrečném hlasování návrh nepodpořili. Nezvedl pro něj ruku ani jeden z nich a zákon prošel díky podpoře opozičních KSČM, ODS, Úsvitu a nezařazených poslanců.

Přikládáme též záznam o hlasování poslaneckého klubu hnutí ANO. Dodáváme, že zdržení se fakticky znamená totéž, jako hlasovat aktivně proti návrhu, neboť tím poslanec akorát zvyšuje kvórum, kterého je pro přijetí návrhu nezbytné dosáhnout.

Předseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny z hnutí ANO, poslanec Ivan Pilný, ve 3. čtení vystoupil s tím, že je třeba přijmout některé pozměňovací návrhy, které by měly zákon upravovat. Především pak jeho komplexní pozměňovací návrh. Naproti tomu předseda klubu KDU-ČSL Mihola tento krok nepodpořil, naopak vyzval k podpoře pouze těch návrhů, které byly koaličně dohodnuty. Pokud prozkoumáme jednotlivá hlasování, tak zjistíme, že prošly pouze návrhy, které měly podporu všech 3 vládních stran.

Byť tedy hnutí ANO argumentovalo svou nepodporu návrhu tím, že nebyl upraven v PSP, podle koaliční smlouvy jej v závěrečném hlasování podpořit mělo, neboť pro návrh zvedlo již ruku na vládě a během projednávání ve sněmovně se nedomluvilo se svými partnery na jeho razantním přepracování podle svých představ.

Vznik pracovně-kárných táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu byl původně spjat s rokem 1939 a s přijetím protektorátního zákona „o preventivním potírání zločinnosti“.

V roce 1942 dochází k přijetí výnosu„o potírání cikánského neřádu“ a k následnému soupisu všech „cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Z tohoto soupisu byl vyvozen počet etnických Romů v protektorátu na 6500 osob. Části z nich bylo omezeno právo pohybu a další část byla internována v nově přejmenovaných romských koncentračních táborech v Letech a Hodoníně.

Za období protektorátu prošlo táborem v Hodoníně dle údajů památníku Hodonín u Kunštátu 1396 vězňů. Jak uvádí například akademická práce „Moravští vězni cikánského tábora v Letech u Písku 1942 – 1943“ autorky Veroniky Klimkové, v táboře v Letech bylo internováno 1309 vězňů (.pdf, s. 20).

Výrok premiéra Sobotky lze označit za pravdivý, protože oba tábory byly od roku 1942 koncentračními ve smyslu koncentrace jedné specifické skupiny obyvatel - českých a moravských Romů.

Dvanáct let po vstupu do EU jsou Češi vskutku jedním z nejvíce euroskeptických národů Unie. Specifické pořadí států a skepticismu jejich občanů se však liší průzkum od průzkumu i otázku od otázky. Největší a nejčerstvější Evropský průzkum veřejného mínění z roku 2015 (listopadový Eurobarometr č. 84, .pdf) opravdu zařazuje Českou republiku u jedné otázky až na nejspodnější příčku - "Je členství v EU pro Vaši zemi dobré, či špatné?" (viz grafické zpracování od The Guardian níže). Podle tohoto je v České republice nejméně občanů, kteří by členství v Unii hodnotili vysloveně pozitivně. To lze skutečně interpretovat jako nejvíce euroskeptický postoj.

(Zdroj: Grafika: The Guardian, Data: Eurobarometer č.84)

V jiných nedávných průzkumech či u jiných otázek občané České republiky nejvyšší či naopak nejnižší příčky nedosáhli. Zatímco dle výsledků European Social Survey 11,8 procent Čechů vůbec nedůvěřuje Evropskému Parlamentu, ve Španělsku je to 14,1 procent a v Rakousku 17,8 procent. V Británii se toto číslo vyšplhalo v roce výzkumu (2014) dokonce až na 20,7 procent (data jsou dostupná v interaktivním systému ESS Data). Stejně tak jen 31 procent dotazovaných Čechů odpovědělo, že mají o EU zcela negativní obrázek, zatímco v Řecku tak odpovědělo 38 procent dotazovaných a v Rakousku a na Kypru to bylo až 41 procent (Eurobarometr, .pdf).

Pro přehled vývoje postojů občanů zemí EU vůči členství v Unii, doporučujeme přehledné grafické zpracování Dánské státní televize. V grafech (znázorňujících to, kolik lidí vidí EU pozitivně) je mimo jiné vidět i pokles pozitivního hodnocení EU v České republice.

První výbuch v muničním skladu ve Vrběticích byl ohlášen 16. října 2014 před 10. hodinou ranní. Druhý den ráno zasedal policejní krizový štáb. Podle policejní zprávy na něm byl přítomen i hasičský sbor, není však jasné, zda byla přítomna i bezpečnostní rada kraje. Kraj informoval o zasedání bezpečnostní rady až 27. října.

Podle nařízení vlády 462/2000 Sb. (§ 13) tvoří krizový štáb členové bezpečnostní rady a stálá pracovní skupina se zástupci složek integrovaného záchranného systému. Nemůžeme však doložit, že 17. října rada zasedla s policejním krizovým štábem. Tisková zpráva kraje přitom uvádí, že kraj celou věc monitoroval již od prvotního výbuchu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není zcela jasné, zda 17. října zasedla v krizovém štábu i bezpečnostní rada kraje. Nepodařilo se dohledat žádný relevantní zdroj, který by potvrdil svolání bezpečnostní rady kraje do 48 hodin.