Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě navrhovaného zákona o spotřebitelském úvěru, který právě rozličné poplatky a pokuty omezuje, čímž by měl předejít praktikám poskytovatelů, kterými vydělávají z větší části na sankcích a úrocích spojených s poskytováním úvěrů.

V září minulého roku předložilo ministerstvo financí vládě návrh zákona, který představuje transpozici evropské směrnice o spotřebitelském úvěru. Ve svém obsahu se zaobírá jak sjednocením regulace, tak i ochranou spotřebitele a přísnějšími pravidly pro podnikání nebankovních subjektů.

Ve své důvodové zpráv ě mimo jiné uvádí k § 122: „Cílem ustanovení je zamezení praktik, kdy poskytovatel vydělává nikoli na sjednané odměně, ale na sankcích spojených s (...) prodlením spotřebitele.“ Dále zpráva mimo jiné vysvětluje, že novela zahrnuje i omezení poplatků spojených se zmeškáním plateb, ale také strop pro smluvené pokuty a omezení jejich účtování.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože v případě schválení tato úprava skutečně výrazně posune ochranu spotřebitele při navyšování výloh úvěru.

Vládní návrh novely (.pdf, str. 3) zákona, kterým se mění některé volební zákony, jsou stanoveny maximální výdaje strany na kampaň:

(2) Výdaje na volební kampaň nesmí přesáhnout
a) pro volby do Poslanecké sněmovny částku 90 000 000 Kč včetně daně z přidané
hodnoty,
b) pro volby do Senátu částku 2 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty za každého kandidáta, účastní-li se pouze prvního kola voleb, nebo částku 2 500 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, účastní-li se kandidát prvního i druhého kola voleb.

Výši daru politickým stranám limituje zákon o politických stranách. V § 18 novely zákona (.pdf, str. 4) stojí, že od jedné osoby nelze přijmout dar nebo jiné bezúplatné plnění, které by v jednom kalendářním roce překročilo částku 3 000 000 Kč.

Projednávání této novely a postoj hnutí ANO, jsme se již věnovali. V červenci 2015 Faltýnek v rozhovoru pro Události, komentáře potvrdil, že hnutí ANO mělo vůči limitaci darů politickým stranám výhrady. Vládní návrh zákona byl nakonec jednoznačně přijat (.doc, str. 3).

Fakt, že KDU-ČSL veřejně vyzývá některého z ministrů ANO ke zvážení odstoupení z funkce "co týden", je zveličování. Podobných momentů se za více než 2 roky existence koalice stalo velmi málo.

Nejpřesněji Stropnického popis sedí na výzvu předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka právě vůči Stropnickému. Vicepremiér uvedl, že ministr obrany by měl zvážit setrvání ve funkci, a to v souvislosti s tím, že Stropnický veřejně potvrdil výměnu 5 unesených Čechů v Libanonu za Fajáda. Tento apel přišel v únoru 2016.

Nověji pak Bělobrádek během cesty v USA uvedl ke kauze Čapí hnízdo, resp. k Babišově projevu před poslanci v této věci: " Domnívám se, že tu trestněprávní záležitost musí skutečně dořešit OLAF (Evropský úřad proti podvodům) a policie, nicméně vidím to jako etický problém, ale to si musí vyhodnotit pan Babiš, hnutí ANO a především voliči. "

V druhém případě KDU-ČSL přímo Babiše k rezignaci nevyzvala, navíc kromě těchto případů nejsou již další dohledatelné, výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Pavel Blažek byl ministrem spravedlnosti ve vládě Petra Nečase a to po odvolání Jiřího Pospíšila. Konkrétně od 7. července 2012 do 10. července 2013. V té době nebyl členem Poslanecké sněmovny, návrh by tedy musel podávat za vládu.

Návrh, který řešil tzv. šikanózní návrhy, byl v daném volebním období skutečně schválen a to jako zákon č. 334/2012 Sb. Návrh však do Poslanecké sněmovny nepředložil ministr spravedlnosti Blažek, ale jeho předchůdce ve funkci Jiří Pospíšil.

Zákon poslancům vláda poslala v únoru 2012, tedy necelý půlrok před nástupem Pavla Blažka do funkce ministra. Za něj pak bylo projednávání dokončeno, není ovšem pravdou, že by on sám toto do legislativního procesu předložil.

Návrh, který do Sněmovny poslal ministr Pospíšil, danou problematiku upravoval následovně (.pdf - str. 2):

§ 128aOdmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost(1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li
zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh
podán.(2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže
a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely
rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání
nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím
o insolvenčním návrhu, nebo
c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.(3) V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může
insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou
pokutu určenou do výše 50 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci.“

Pavel Blažek je rovněž předkladatelem jedné z novel insolvenčního zákona. Ta se však ochranou před šikanózními insolvenčími návrhy příliš nezabývá. Nejblíže je tomu úprava § 111 odst. 3, když nově bylo připuštěno, že po podání insolvenčního návrhu je stále možné s majetkem právně nakládat, pokud k tomu byl dán předchozí souhlas soudu. Toto ustanovení však nedělá z návrhu "podobný" co se týče ochrany před šikanózními insolvenčními návrhy. Výrok je tedy nepravdivý.

Zmíněné zákony byly skutečně schváleny v tomto volebním období. Je ale nutné připomenout, že zákon o registru smluv byl projednáván již v minulém volebním období, schválit jej však tehdejší sněmovna nestihla. Fakt, že byl zákon schválen poměrně brzy v tomto volebním období, lze přičíst k dobru ani ne tak vládě, jako široké parlamentní shodě, ke které jistě přispěla i kampaň protikorupčních organizací sdružených v Rekonstrukci státu. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Co se týká služebního zákon, je pravdou, že ten byl vstoupil v účinnost v tomto volebním období. Přijetí tohoto zákona řešíme v předchozím výroku předsedy Faltýnka. Schvalování zákona o registru smluv Faltýnek ovšem popisuje zavádějícím způsobem. Předně není pravda, že by v minulém období byl pouze diskutován.

V červnu 2012 předložila skupina poslanců v čele s Janem Farským novelu několika zákonů, které registr smluv zaváděly. Předloha se dostala do výborů, po pádu vlády Petra Nečase a následném rozpuštění Poslanecké sněmovny pak ovšem spadla pod stůl.

V tomto volebním období byl registr smluv znovu předložen do Poslanecké sněmovny a to jako jeden z prvních návrhů. Šlo o sněmovní tisk 42. Předkladateli nebyl vláda či poslanci koalice, ale šlo o poslance napříč politickým spektrem, jejich zástupci byl opět Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Šlo o jeden ze zákonů tzv. Rekonstrukce státu. Ta k tomu uvedla: " 160 nových poslanců se před volbami zavázalo, že zákon prosadí. Rekonstrukce státu je týden po volbách oslovila, aby se přidali k Janu Farskému a předložili návrh společně. Přidali se zástupci TOP09, KDU-ČSL a ANO."

V závěrečném hlasování 24. listopadu 2015 pak pro návrh hlasovalo 110 poslanců ze všech stran vyjma poslanců KSČM.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože položka z níž poslanci TOP 09 navrhli vzít peníze meziročně nenarostla o 50 %, jak Kalousek tvrdí. Stejně tak není pravda, že by z této položky získávali prostředky 2 oligarchové. Ve skutečnosti zákony o státním rozpočtu za léta 2014-2016 uvádí konkrétní ukazatel, ze kterého navrhli poslanci peníze vzít, zhruba ve stejné výši. Z těchto rozpočtovaných prostředků pak jde zhruba 90 % peněz do Státního zemědělského intervenčního fondu, ze kterého mohou čerpat různé fyzické a právnické osoby v zemědělství např. prostřednictvím tzv. přímých dotací.

Zmíněný návrh podala (.pdf) poslankyně Věra Kovářová spolu s Markem Ženíškem a Zdeněkem Bezecným z klubu TOP 09 a Starostové. Konkrétně poslanci požadovali: "Navrhujeme v návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2016 (sněmovní tisk č. 617):

• snížit výdaje kapitol 329 Ministerstvo zemědělství ve specifickém ukazateli „Podpora agropotravinářského komplexu“ o částku 2 280 000 000 Kč.
• v kapitole 307 Ministerstvo obrany navýšit průřezový ukazatel „Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SMVS“ o 2 280 000 000 Kč. Toto zvýšení se promítne do příslušných ukazatelů kapitol v návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2016."

V hlasování návrh získal pouhých 45 hlasů, z vládní koalice jej nepodpořil nikdo. Potud je tedy vyjádření předsedy TOP 09 korektní. Problém nastává ovšem v popisu položky, ze které návrh chtěl zmíněné 2 miliardy vzít.

Podpora agropotravinářského komplexu je součástí výdajů ministrestva zemědělství. Pro rok 2014 byla schválena ve výši 40,98 mld. korun (.pdf - str. 22. Ukazatele kapitoly Ministerstva zemědělství), v roce 2015 42,76 mld. korun (tamtéž) a pro letošek platí rozpočtovaná výše 40,56 mld. korun (tamtéž). Na základě schválených zákonů o státním rozpočtu je tedy zjevné, že Kalouskem zmíněný nárůst pro tuto konkrétní položku, kterou chtěli poslanci TOP 09 ponížit, není v souladu se skutečným stavem věci.

Co se týká struktury těchto výdajů, tak většina těchto zdrojů jde do Státního zemědělského intervenčního fondu. Např. pro letošní rok jde o 90 % těchto výdajů přímo do zmíněného fondu. Podle výroční zprávy tohoto fondu za rok 2014 (nejaktuálnější) lze dohledat celou řadu jeho aktivit. Přes fond protékají tzv. přímé platby pro zemědělce či peníze v rámci programu rozvoje venkova. Pokud se podíváme na přímé platby, tak o ty mohou žádat jak fyzické, tak i právnické osoby a to na základě nařízení vlády č. 50/2015. Nejedná se tedy o finanční prostředky pro 2 oligarchy, ale po splnění konkrétních podmínek o ně mohou usilovat různé osoby podnikající v zemědělství.

Pokud vyjdeme z výroční zprávy Agrofertu za rok 2014, tak zjistíme, že jak ovládané společnosti, tak i společnosti, kde má Agrofert minoritní podíl, získaly na dotacích v tomto roce "jen" zhruba miliardu a půl. Kalousek ve svém výroku na Andreje Babiše zjevně naráží, přitom i kdyby všechny tyto prostředky šly přes zmíněnou podporu agropotravinářskému komplexu, není pravda, že tuto částku spolknou 2 subjekty/oligarchové (přihlédeme-li k tomu, že Agrofert je největší a měl by tak být i největším konzumentem těchto dotací).

Pozměňovací návrh poslanců TOP 09 směřoval k výdajům na obranu. Pokud se zaměříme na ně, tak zjistíme, že Česká republika se stejně s dalšími členskými státy NATO zavázala k tomu, že bude vydávat na obranu nejméně 2 % HDP. Toho dlouhodobě nedosahujeme (.pdf - tab.3). Jsme na zhruba poloviční výši a také tomu tak bylo za pravicových vlád.

Co se týká tlaku ze strany NATO na navyšování peněz, v minulém roce veřejně generální tajemník Stoltenberg vyzval členské země, aby své výdaje navyšovali (Natoaktual pro Idnes.cz). Nakolik však mohou takové výzvy mít dopad a vytvářet na členské země takový tlak, aby skutečně významně navýšily své rozpočty, je přinejmenším diskutabilní.

Tab.: Výdaje na obranu členských zemí NATO. Zdroj NATO (tab. 3).

Meziročně vláda přidala v rozpočtu na obranu 4 miliardy korun. Jde o 3. nejvyšší procentuální nárůst mezi všemi resorty, jak dokládáme v následujícím výroku. Předseda TOP 09 má pravdu v tom, že díky velkému růstu české ekonomiky ani tento absolutní nárůst neznamená, že by se v hodnotě % k HDP naše výdaje na obranu nějak závratně zvýšily.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož k významnému poklesu důvěry v politiku v dané době nedošlo.

Miloš Melčák a Michal Pohanka, toho času poslanci ČSSD, 19. ledna 2007 přispěli svou neúčastí v hlasování (poslanec ČSSD Wolf se při hlasování zdržel - to se stalo ovšem neúmyslně, když vyslovil v rozporu s jednacím řádem svou odpověď na žádost o důvěru) o důvěře vládě k rozhodnutí o jejím vyslovení.

Když se podíváme na průběžně sledovaný vývoj důvěry obyvatel k ústavním institucím, který monitoruje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), můžeme si udělat představu o dopadu neloajality poslanců ke své straně na veřejné mínění (.pdf, z důdodu sledování následných měsíců zpráva z května 2007). Leden je k lepší orientaci vyznačen žlutě. Z tabulky vyplývá, že v porovnání s ostatními měsíci k většímu výkyvu v této době nedošlo(lednové šetření proběhlo ve dnech 15.1-22.1.2007, tedy přímo v době zmíněného hlasování).

Pokud se dále podíváme na vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (.pdf), zjistíme, že nespokojenost s politickou situací v naší zemi se v průběhu roku 2006 viditelně zvýšila (v červnu se konaly parlamentní volby). V prvních měsících roku 2007 se pak naopak opět snižovala (leden opět vyznačen žlutě).

Miroslav Zámečník tento výrok použil v tom smyslu, že poslanec Okamura by byl sám proti svému zájmu, pokud bychom vystoupili z EU, což by komplikovalo turismus ze 3. zemí.

Tomio Okamura je veden v obchodním rejstříku v několika firmách. Z nich MIKI TRAVEL PRAGUE, spol. s.r.o. se zabývá přímo cestovním ruchem. Okamura je zde jednatelem, firmu tedy nevlastní. Účetní uzávěrky za roky 2012, 2013 a 2014 (poslední 3 dostupné) uvádějí následující výsledky hospodaření společnosti; za rok 2012 šlo o ztrátu 600 tisíc, v roce 2013 byl zisk 2,8 milionu a za rok 2014 skočila společnost v zisku cca 1 milion korun. Pro Českou televizi v roce 2012 Okamura uvedl, že jako jednatel získává za svou činnost v této společnosti „100 - 250 tisíc korun podle období.“

Poslanec Okamura osobně vlastní společnost MEBIUS s.r.o, ta se zabývá zajišťováním průvodcovských služeb pro výše uvedený Miki Travel Prague.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť z účetních uzávěrek firem, které se zabývají cestovním ruchem a v nichž je Okamura angažován, nelze doložit, nakolik on osobně je finančně ohodnocován. Firma, v níž je jednatelem, v posledních 3 doložitelných letech vykázala zisk cca 3,2 milionu korun.

Trestání mladistvých, tedy osob ve věku 15 až 18 let, se řídí zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Ten v § 5 odst. 1 uvádí: „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

Kromě toho zákon toto zohlednění řadí i mezi základní zásady v § 3 odst. 3 uvádí. Následující čtvrtý odstavec tohoto paragrafu stanovuje, že vyspělost domnělého pachatele je třeba mít na paměti nejen při jeho trestání, ale také v celém řízení.

Nejen tedy v samotné existenci trestní odpovědnosti, ale i ve způsobu vedení řízení, určení druhu a určení výše trestu je rozumová a mravní vyspělost zohledňována.

Statistiky OECD ukazují, že Česká republika se v počtu tzv. akutních lůžek skutečně umisťuje v horních částech tabulky - z evropských zemí mají více lůžek na 1000 obyvatel pouze Německo, Rakousko a Litva:

(K datům z této tabulky se ve statistikách dostanete tak, že v nabídce "Customise" zvolíte "Selection" a zatímco v kategorii "Variable" označíte pouze "Curative (acute) care beds", v sekci "Measure" zvolíte "Per 1000 population".)

ZeměPočet akutních lůžek na 1000 obyvatel v roce 2013 (celkový počet) Japonsko7,92 (1 008 064)Korea6,18 (310 181)Rakousko5,35 (45 373)Německo5,34 (430 618)Litva5,3 (15 682) Česká republika 4,37 (45 935)Polsko4,31 (163 825)

Průměr 23 členských států Evropské unie, dostupných z výše zmíněné statistiky, pak je přibližně 3,36 - i přesto, že statistika nezahrnuje všechny členské státy, lze říci, že počet akutních lůžek České republiky se opravdu nachází nad evropským průměrem.

Zároveň je pravdou, že Česká republika má nedostatek tzv. následných lůžek, tedy těch, která jsou poskytována pacientům, u nichž došlo ke stabilizaci zdravotního stavu, a také závislým na podpoře základních životních funkcí. Statistiky OECD uvádějí takovéto pořadí:

(K datům se dostanete stejně jako v předchozím případě, pouze v nabídce "Variable" zvolíte "Other hospital beds".)

ZeměPočet následných lůžek na 1000 obyvatel v roce 2013 (celkový počet) Německo2,07 (166 889)Polsko1,63 (62 045)Francie1,57 (103 434)Rakousko1,26 (10 724)Maďarsko0,95 (9 420)Švýcarsko0,86 (6 919)Litva0,55 (1 635) Česká republika 0,41 (4 347)Norsko0,41 (2 075)

Ministerstvo zdravotnictví proto přišlo s plánem, jak část aktivních lůžek přeměnit na lůžka následná, realizace plánu je však značně problematická - například roku 2013 zmizelo z nemocnic přibližně 2500 aktivních lůžek, zatímco těch následných přibylo necelých 200.