Přehled ověřených výroků

Amnestie Václava Klause (.pdf) z roku 2013 se skutečně mohla dotknout i některých skutků, které spadají do období kupónové privatizace, jelikož nařizovala zastavit stíhání trvající déle než 8 let u trestných činů se sazbou do 10 let vězení. Řadu z těchto případů řešil následně soud, kdy bylo rozhodováno, zda se na daný případ amnestie skutečně vztahuje.

V souvislosti s tímto pak bylo skutečně zastaveno stíhání u 8 obžalovaných v kauze investičních fondů kupónové privatizace Trend a Mercia, ze kterých měly být v 90. letech vyvedeny sta miliony korun. Podobně dopadl také případ investiční firmy Progres Invest, který měl připravit své klienty až o půl miliardy korun.

Celkem se amnestie dotkla zhruba 6 a půl tisíce vězňů (podle dat vězeňské služby) a šlo o opatření, které bylo vymezeno plošně, nešlo o milost nebo zastavení stíhání konkrétním osobám, které byly negativně spojeny s kupónovou privatizací. Současně je nekorektní spojit kupónovou provatizaci s tím, že její účastníci potřebovali samotný akt amnestie. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Odhadovaná hodnota daňových úniků na DPH je v České republice již dlouhodobě vysoká, podle NKÚ se za rok 2013 jednalo o 105 miliard korun, více než čtvrtina teoretického výběru. K podobným číslům došla Evropská komise ve svém reportu o tzv. VAT Gap za rok 2011 (str. 29).

Studie NKÚ se zaměřuje na fungování některých opatření, která byla proti daňovým únikům uplatňována již v kontrolovaných letech 2011–2013. Jedná se o zveřejnění bankovních účtů, přenesení daňové povinnosti (tzv. reverse charge), institut nespolehlivého plátce, ručení příjemce zdanitelného plnění, zvláštní způsob zajištění daně a zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň. Reverse charge tedy není opatřením z dílny Andreje Babiše, ten ji jenom rozšiřuje na další položky.

S návrhem na rozšíření reverse charge na další položky (služby v hodnotě nad 10 tisíc eur) na půdě Evropské komise neuspěl. Pro udělení takovéto výjimky v systému DPH musí daný stát doložit vážné zasažení daného sektoru podvody.

Za působení ministra Babiše začala fungovat tzv. daňová kobra, která se může chlubit hned několika úspěšnými zásahy. Ani toto však není originální nápad této vlády, speciální tým se na ministerstvu vnitra začal připravovat již za Rusnokovy vlády.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, ministr se chlubí opatřeními, která nejsou tak úplně výsledkem práce této vlády. Co se týče hodnocení toho, zda je Česko v Bruselu lídr v boji proti podvodům na DPH, nenašli jsme žádné zprávy potvrzující, že by tomu tak skutečně bylo.

Při hodnocení výroku vycházíme z tiskové zprávy Ministerstva financí a z důvodových zpráv předkládaných daňových zákonů. Nakolik měly koaliční změny v daňových zákonech skutečný dopad na plnění státní kasy však nemůžeme z dostupných dat přesně vyčíslit a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Celkový výsledek státního rozpočtu za rok 2015 najdeme v tiskové zprávě, ze které vyplývá, že celostátní příjmy (to znamená státní rozpočet spolu s územními rozpočty – daňovými příjmy obcí a krajů) z daní se zvýšily oproti roku 2014 o 72,19 miliard korun. Jedná se o nárůst o 5,4 %.

Dopad Babišem zmíněných opatření kvantifikuje ministerstvo ve zmíněné tiskové zprávě. Podle něj se na uvedené částce 22 miliard vedle výše zmíněných změn, které jsou výsledkem koaliční dohody, podílí také vyplacení dlouhodobě zadržovaných nadměrných odpočtů DPH finanční správou či vracení daní z emisních povolenek.

Dopad znovuzavedení daňové slevy pro druhé a třetí dítě a možnost uplatnění odpočtu pro pracující důchodce, kvantifikuje také důvodová zpráva (.pdf, str. 75) k zákonu – předkladatel zákona (tedy Andrej Babiš) odhaduje celkový hotovostní dopad daných změn na 5,6 miliardy.

Dopad zavedení druhé snížené sazby DPH byl v důvodové zprávě (.pdf, str. 16) vyčíslen na 6,640 miliard.

Takzvané školkovné, tedy možnost uplatnění výdajů za umístění dítěte do předškolního zařízení jako odečitatelnou položku od základu daně, bylo zavedeno spolu se schválením zákona o dětských skupinách. Důvodová zpráva (.pdf, str. 50) k tomuto zákonu nevyčísluje možné snížení výběru daní na základě uplatnění této slevy, zákon naopak hovoří o nemalých přínosech díky možnosti dřívějšího návratu rodičů předškolních dětí do zaměstnání.

K historicky prvnímu dosažení záporných úrokových sazeb došlo v druhé polovině roku 2015, což České republice zajišťuje dodatečné příjmy z přijatých půjček.

Tiskové zpráva Ministerstva financí z 26. srpna 2015 informuje o historicky prvním dosažení záporného úroku ve výšce 0,001 % v aukci střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů. To v praxi skutečně znamená, že za půjčku v podobě prodeje státních dluhopisů stát inkasuje dodatečný příjem.

Další tisková zpráva MF z 18. prosince informuje o takovémto dodatečném příjmů za rok 2015 ve výšce 414 milionů korun.

V roce 2014 úrok ještě záporných hodnot nedosahoval, a proto není jasné, o jakém „výdělku“ hovoří ministr v poslední větě svého výroku. Kontaktovali jsme tedy Ministerstvo financí s žádostí o další informace k tomuto tématu a prozatím hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zaměříme se na dvě období vlády ODS, a to na vládu Mirka Topolánka (2007–2009) a Petra Nečase (2010–2013). Daň z příjmu právnických oso b určuje § 21 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

V letech 2007 až 2009 se daň snížila nejprve z 24 % na 21 % a v roce 2009 dále na 20 %, a to s výjimkou investičních, podílových a penzijních fondů, pro které platila sazba 5 %. Od roku 2010 dále je sazba neměnná, a to ve výši 19 %. Toto snižování bylo součástí Zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, který vstoupil v platnost v lednu 2008.

Daň z příjmu fyzických osob určuje § 16 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Až do roku 2007 byla v ČR progresivní, a to ve výši 12 % - 32 %. Ta byla Topolánkovým Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů snížena od roku 2008 na jednotnou sazbu ve výši 15 %, která v ČR platí dodnes. Změněn byl ale základ, ze kterého se daň vypočítává, a to zavedením tzv. superhrubé mzdy. Ta spočívá vnesnížení základu daně o částky pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen odvádět zaměstnavatel za zaměstnance (6,5 % za sociální a 4,5 % za zdravotní pojištění, celkem tedy 11 %), a zároveň její zvýšenío částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnavatel (25 % za sociální a 9 % za zdravotní pojištění = 34 %).

Výše těchto odvodů je dána zákonem: zde, zde a zde. Základ daně tak vzrostl o 34 %, a 15 % daň ze superhrubé mzdy je přibližně 20 % ze mzdy hrubé.

Od roku 2013 byla vládou Petra Nečase zavedena také tzv. „solidární daň“, tedy navýšení daně o sedm procentních bodů pro fyzické osoby, jejichž příjem přesáhne 48násobek průměrné mzdy.

Výrok Petra Fialy, že za vlád ODS se snižovaly daně je tedy pravdivý,pokud hodnotíme změnu sazeb daní z příjmu, ale současně byl také navýšen základ pro výpočet této daně a zavedena byla dodatečná daňová sazba pro vysocepříjmové fyzické osoby. Obě vlády, Topolánkova i Nečasova, pak zvyšovaly sazby DPH, viz vysvětlení k relevnatnímu výroku z této diskuze.

Směrodatnájesložená daňová kvóta, ukazatel umožňující srovnání daňového zatížení. Představuje podíl daní na hrubém domácím produktu. Složená daňová kvóta zahrnuje „skutečné daně“ (jako daně i označované), ale také příjmy z odvodů na sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Statistiku daňové kvóty sleduje OECD.

Jak lze vyčíst z tabulky výše, během vlády Mirka Topolánka se složená daňová kvóta mírně snižovala, zatímco za vlády Petra Nečase naopak vzrostla. Výrok Petra Fialy je proto možné hodnotit jako nepravdu, neboť při hodnocení daňového zatížení je nutno brát v potaz více proměnných, než jen absolutní výši jedné z daňových sazeb, a v tom případě není pravdivé tvrzení že „za vlády ODS se snížily daně“ v obecném měřítku.

Pravicová opozice vyhlásila v Poslanecké sněmovně obstrukce v tomto volebním období ve 2 případech (služební zákon a EET), v jednom z nich k nim vůbec nedošlo. Nadto jedno jednání blokoval svým projevem Miroslav Kalousek, ovšem kromě těchto případů Sněmovna funguje v normálním režimu. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Služební zákon: Opozice dle svých vyjádření po Českou televizi slibovala, že je připravena blokovat kvůli zákonu o státní službě Poslaneckou sněmovnu až do konce volebního období. Chtěla využít stejnou techniku, kterou nyní využívá při projednávání EET, tedy blokovat 3. čtení. Po dohodě vlády s opozicí byl však domluven kompromis a na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny 10. září 2014 byl zákon přijat. Hlasování dokládá podporu stran vládní koalice a také opoziční TOP 09 a ODS.

Novela zákona o hazardu: Zde proběhly skutečně obstrukce a to konkrétně ze strany Miroslava Kalouska. Ten pronesl několikahodinový projev k novele zákona o loteriích, kterou podal poslanec ANO Jan Volný (ve 2. čtení). Kalousek svou obstrukcí podle svých slov protestoval proti tomu, že poslanecký návrh Volného měl přednost před jinými poslaneckými návrhy. V Otázkách Václava Moravce 4. října dokonce kvantifikoval tento počet návrhů, které podali jiní poslanci (měl na mysli opoziční poslance) a to na celkových 31. Demagog.cz ovšem tento jeho výčet hodnotil jako nepravdivý výrok.

Co se týká dalšího osudu této obstrukce, tak opět došlo k dohodě, že místo poslance Volného změny ve zdanění hazardu a pak také velkou novelu zákona o hazardu bude předkládat pouze vláda a ne samotný poslanec. Obstrukce tedy reálně zabrala několik hodin.

EET: Opoziční TOP 09 a ODS s předstihem avizovali, že nepřipustí projednání zákona o evidenci tržeb ve 3. čtení. Zatím se jim podařilo obstrukcemi zablokovat 2 jednací dny. Nejprve v pátek 27. listopadu použili opoziční poslanci techniku načítání změn programu schůze a tím nepřipustili samotné projednávání EET.

V pátek 11. prosince pak vláda nechala zařadit EET na mimořádnou schůzi, kde podle jednacího řádu je dán pevný program a opozice nemůže zmiňovanou techniku využít. Nicméně i v tento den nedošlo k projednávání návrhu zákona, opoziční řečníci s přednostním právem svými dlouhými projevy nedovolili zahájení bodu mezi 9-14 hodinou, jak s tím zákon počítá. Nejdelší projev měl Miroslav Kalousek, který v podstatě četl rok starý stenozáznam z jednání o situaci ve Vrběticích.

Závěr: Pokud tedy zhodnotíme tyto konkrétní případy, obstrukce v Poslanecké sněmovně nejsou dlouhodobé, jsou uplatňovány pouze na výjimečné konkrétní případy. V tomto volebním období prošlo 3. čtením už 129 návrhů zákonů.

Do obvyklého režimu fungování PSP patří i delší diskuze u projednávaných bodů, přestávky na jednání klubů či změny v programu jednání. Tuto činnost ovšem vyvíjejí strany napříč spektrem v různých volebních obdobách a nelze to považovat za obstrukce.

Na mimořádné schůzi, kterou na 11. prosince svolal klub ANO a další poslanci, byla na pořadu pouze elektronická evidence tržeb (EET) a související úpravy zákonů.

Na této schůzi vystoupil hned dvakrát Miroslav Kalousek, jeho druhý projev začal v 11 hodin a skončil až krátce před 14. hodinou. V téměř 3 hodiny trvajícím projevu předčítal Kalousek stenozáznam z mimořádné schůze k situaci ve Vrběticích. Tu si vybral jako příklad situace, ve které je vhodné svolat mimořádnou schůzi.

"Mimořádné schůze slouží k tomu, aby Sněmovna projednala nějakou mimořádnou situaci. Mimořádnou situaci, která většinou je v kompetenci vlády, ale stalo se z ní takové politikum, že je potřeba, aby ji projednala Poslanecká sněmovna, aby přijala usnesení, aby nějakým způsobem se obrátila na vládu, buď ji podpořila v jejím snažení, nebo aby naopak na vládu apelovala, aby svůj postup změnila.

Příkladem takové mimořádné schůze je například 24. schůze Poslanecké sněmovny, která tady proběhla 12. prosince 2014 a týkala se mimořádné situace muničního skladu ve Vrběticích. Diskusi, a to jenom svědčí o důležitosti té věci, diskusi neotevřel nikdo jiný a nikdo menší než předseda vlády pan Bohuslav Sobotka a řekl, že se dohodl s členy vlády, jejichž kompetencí se tato událost nejvíc dotýká, že jeho vystoupení ještě doplní, za vládu České republiky že tedy vystoupí nejprve on,"uvedl Kalousek na úvod svého dlouhého vystoupení.

Jednací řád Poslanecké sněmovny stanovuje, že návrhy projednávané v Poslanecké sněmovně prochází rozpravami, do nichž se hlásí koaliční i opoziční poslanci (§ 58). Jejich povinností je mluvit k věci (není obvyklé, že by se i při porušení této věci odjímalo slovo), přičemž řečnická doba může být omezena na 10 minut (§ 59), aby nedocházelo k dlouhým monologům poslanců a zamezilo se obstrukcím, které mohou zablokovat jednání.

I přes tyto možnosti zabraňující obstrukcím k dlouhým monologům při jednání dochází, příkladem je řeč Miroslava Kalouska na jednání o EET v Poslanecké sněmovně 11. prosince. Ten ovšem patří k řečníkům s přednostním právem (předsedové stran, klubů, členové vlády, vedení Poslanecké sněmovny, prezident republiky), kteří mohou vystoupit kdykoli a bez omezení.

Další možností, jak zablokovat jednání, je hromadné odhlášení se z hlasovacích zařízení. Musí totiž být přihlášeno alespoň 67 poslanců, tedy 1/3 všech poslanců (hlava druhá, článek 39), aby byla dolní komora parlamentu usnášeníschopná.

Poslanci mohou také navrhovat změnu nebo doplnění pořadu schůze a tyto návrhy mohou ve velkém počtu rovněž zablokovat jednání. Při jednání o EET 27. listopadu nepřipustila opozice projednávání tím, že načítala změny programu v době, která je vymezena pro 3. čtení zákona.

Jednací řád také stanoví, že návrhy zákonů se ve 3. čtením projednávají ve stanovených dnech, které připadají na středu a pátek v čase od 9 do 14 hodin, pokud Poslanecká sněmovna nerozhodne jinak. O změně času na projednávání navíc nemůže dolní komora hlasovat, pokud proti návrhu vznesou námitku minimálně dva poslanecké kluby (§ 95a). V Poslanecké sněmovně v současnosti působí sedm poslaneckých klubů a nezařazení poslanci. Pokud by se tedy např. opoziční TOP 09 a ODS spojily a jejich poslanecké kluby podaly námitku, nebylo by možné projednávat třetí čtení návrhu zákona v jiných než stanovených termínech. Tak se také reálně děje.

Již zmíněná elektronická evidence tržeb projednávaná poslanci je příkladem, na němž je možné demonstrovat, že menšinová opozice skutečně má možnosti blokovat jednání a tím bránit prosazení většinového názoru. Že je to skutečně problém, který způsobuje hromadění neprojednaných návrhů, dokládá i fakt, že poslanci přemýšlí o změně znění Jednacího řádu. Jednací řád je ovšem zákon, tudíž i jeho změna by musela projít projednáváním a teoreticky by tak mohla být ve 3. čtením zablokována 2 kluby.

Rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu uvedla vláda jako jednu ze svých priorit již ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 4) z února 2014.

Vládní návrh zákona, prozatím ve formě sněmovního tisku 610 (.pdf), rozšiřuje pravomoci NKÚ v oblasti kontroly hospodaření s veřejnými prostředky a s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku. Změnou oproti původnímu znění Zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu č. 166/1993 Sb. (.pdf) bylo například také prodloužení lhůty pro podání námitek proti kontrolnímu protokolu z pěti na patnáct dní (str. 3).

Podle schématu na stránkách Poslanecké sněmovny ČR se novela zákona o NKÚ skutečně nachází ve výborech, tedy ve fázi předcházející druhému čtení. Ústavně právní výbor návrh doporučil ke schválení.

Pozměňovací návrh (.pdf) předložil dne 12. listopadu 2015 jen garanční Kontrolní výbor, ten také podle webu Vlády ČR návrh zákona ve znění drobných legislativně-technických změn téhož dne schválil. Písemný pozměňovací návrh (.pdf) podal samostatně i poslanec Antonín Seďa. V jeho případě jde o rozšíření výčtu jedné z kategorií veřejných prostředků podléhajících kontrole NKÚ o Českou tiskovou kancelář a následovné přečíslování ostatních bodů.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání s požadavkem předložení vládního materiálu ohledně stávajícího systému kontrol v projednávané oblasti.

Návrh změny zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích měl být podle legislativního plánu vlády předložen již v březnu 2015, přičemž vláda návrh schválila až usnesením v červenci 2015 (pdf., str. 1).

Jak vyplývá z vyjádření Jaroslava Faltýnka, předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO, v Událostech, komentářích dne 29. července 2015, hnutí ANO mělo skutečně výhrady vůči limitaci darů politickým stranám. Faltýnek v rozhovoru uvedl: "My jsme v rámci té debaty ve vládě, nám se to nelíbilo, protože to považujeme za určitou diskriminaci. Když někdo vydělá peníze transparentně, zdaní je, transparentně věnuje některému politickému subjektu třeba částku 3, 4, 5 milionů korun, tak proč by měl být omezen nějakou hranicí." Návrh zákona byl nakonec jednoznačně přijat (.doc, str. 3), z přítomných 15 členů vlády hlasovalo pro 15.