Přehled ověřených výroků

Zrušení přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením se objevilo ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015 (.pdf, str. 61). Jedná se o součást opatření, které má za cíl umožnit vzdělávat všechny děti ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Jednalo se přitom o strategii založenou na výzkumu během funkčního období ministryně Kopicové (2009–10).

Odborná debata o této příloze se vede skutečně již 10 let. Dokládá ji články z let 2005, 2011 a 2012 v Učitelských novinách. Návrhy na zrušení přílohy se nepodařilo dohledat, nicméně výrok ministryně Valachové můžeme vyhodnotit jako pravdivý.

Premiér Bohuslav Sobotka opakovaně zdůrazňuje, že Česko je připraveno chránit své hranice v případě zostření migrační krize.

Připravenost chránit hranice potvrdil Sobotka naposledy při interpelacích 28. ledna 2016: „V tuto chvíli je policie a armáda připravena v případě rozhodnutí vlády během několika hodin dramatickým způsobem zesílit ostrahu hranice mezi Českou republikou a Rakouskem. U této hranice předpokládáme, že by mohla být nejvíce zatížena v případě rozhodnutí Německa uzavřít svoji hranici do doby, než by o uzavření svých hranic rozhodlo také Rakousko.“ Premiérova slova následně potvrdil i ministr vnitra Milan Chovanec: „To je ten nejhorší scénář z mého pohledu. Ale i na ten jsme připraveni.“

Prezident Zeman byl usvědčen z nepravdy například v případě nařčení novináře Ivana Breziny z korupce. Ústavní soud rozhodl, že tímto porušil jeho právo na ochranu osobní cti a dobré pověsti. Doslova řekl, že: „Nemá-li ústavní činitel svá tvrzení faktů důkladně prověřena co do pravdivosti, není oprávněn je zveřejnit.“

Dále, jak z naší činnosti vyplývá, prezident Zeman nemluvil pravdu přinejmenším v 46 námi monitorovyných případech. Je však nutno dodat, že málokterý z námi sledovaných politiků (ministra Jurečku nevyjímaje) tomuto hodnocení zcela takříkajíc „unikl“.

Co se týče sprostých slov, odkázali bychom opět na naši předchozí činnost, a to konkrétně výrok Miloše Zemana o tom, že vulgarity většinou nepoužívá (hodnoceno jako nepravda). V jeho odůvodnění najdete výčet několika příkladů, které dokládají, že tomu tak není. Za všechny uvádíme výrazy jako „idiot“, dále často opakovaný „debil,“ v několika pádech skloňované „ku*vy“ či dnes již takřka zlidovělé „ku*dy.“

Z téhož odůvodnění lze také vyčíst několik urážek vysoce postavených lidí (např. tehdejší předseda Unie Svobody Jan Ruml). Jak ale popsal server Lidovky.cz, jeho kritickému oku neušla ani bývalá ministryně školství Petra Buzková, bývalý senátor Michael Žantovský či jeho rival v prezidentské kampani Karel Schwarzenberg. Škála urážek je široká - čítá vše od promiskuity, přes vzrůstovou a intelektuální malost až po degeneraci knížecí rodiny vlivem znásilňování nevolnic.

Oborové normy byly zavedeny jako součást Československých technických norem v roce 1964 v rámci Zákona č. 96/1964 o technické normalizaci. Schvalovány byly ústředním orgánem státní správy. Dle článku o normách na serveru Wikipedia byly závazné pro "organizace vyrábějící příslušné výrobky nebo provádějící příslušnou činnost". V roce 1993 byly Československé technické normy zrušeny a některé z nich převedeny na české technické normy, ty úzce oborové zanikly.

V dnešní situaci by oborové normy, dle vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zemědělství, pozměnily konkurenční prostředí na českém trhu. Potraviny vyrobené v Tuzemsku by musely splňovat normy, které by zahraniční výrobky nenaplňovaly, to by u české produkce vedlo k výraznému navýšení nákladů. Vzhledem k nebývale kladné odezvě českého zákazníka na nízkou cenu, by pak české výrobky byly vůči ostatním v nevýhodě.

V celoevropském měřítku by pak nastolení oborových norem bylo velmi problematické, zejména na straně udržování jednotného technologického postupu či složení výrobku.

Školský zákon v § 161, odstavci 2 explicitně zmiňuje normativy připadající na jednoho žáka nebo studenta škol zřizovaných kraji. Normativem se rozumí výše státního příspěvku. Je tedy pravdou, že rozpočet škol souvisí s tím, kolik žáků nebo studentů danou školu navštěvuje. Vzhledem k tomu, že tyto normativy jsou stanovovány každoročně, případná vyloučení budou mít na nadcházející verzi rozpočtu opravdu negativní vliv.

Podle deníku Právo, jehož informaci převzaly Novinky.cz, mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová uvedla, že ministerstvo už delší dobu připravuje nový systém financování. Ten nebude založen na financování dle počtu žáků, ale na stanoveném maximálním rozsahu vzdělávání – větší důraz tak bude kladen na počet pedagogů. Tato změna by měla zamezit případům, kdy se vedení školy zdráhá vyloučit problémového žáka z obavy nad ztrátou finančních prostředků.

Vláda ČR v červenci roku 2015 schválila přijetí celkového počtu 1 500 uprchlíků v celém období let 2015-2017 (vládní web). Toto rozhodnutí stále platí. Číslo 3 500 následně zmínil ministr vnitra Chovanec (uvedly HN) jako celkový počet nelegálních migrantů, kteří měli dorazit na území ČR v r. 2015. Nejde tedy o počet přijatých uprchlíků a vláda tento počet neodsouhlasila, jak nepravdivě tvrdí Okamura.

Podle materiálů Ministerstva vnitra k migraci (.pdf, str. 5) požádalo minulý rok o mezinárodní ochranu v ČR 1 525 osob. Statistické zprávy o mezinárodní ochraně za jednotlivé měsíce roku 2015 pak uvádí, že azyl nebo mezinárodní ochrana byla poskytnuta celkem 470 lidem.

Dodejme, že moderátorka ve své otázce zmínila "necelé 3 000 uprchlíků", což je počet, který má ČR přijmout na základě kvótního mechanismu, který však Vláda ČR neschválila, nýbrž odmítla (Český Rozhlas).

Co se týká Okamurovy zmínky o „proti vůli lidu,“ je skutečností, že česká společnost podle výzkumů CVVM není většinově nakloněna přijímání uprchlíků a nepodporovala také (stejně jako vládní koalice) zavedení kvót („pro“ bylo 18 % lidí v červnu 2015).

Na určení tzn. prahu chudoby existuje druhů technik sběru dat a metodik(.pdf) - např. Eurostatu či OECD atd. Existují rovněž různá měřítka a v neposlední řadě i vnitrostátní individuálně určené hranice chudoby.

Dle srovnání Eurostatu, které k určení hranice ohrožení chudobou a sociálního vyloučení užívá několik subindikátorů (např. 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu atd.) představoval podíl ohrožených chudobou v roce 2014 v České republice po zahrnutí sociálních transferů cca 15 % populace.

Dle Světové banky však v Česku v roce 2013 žilo v chudobě 9,7 % populace, což vzešlo ze vzorku obyvatel tázaných při průzkumu v domácnostech.

Klasickým indikátorem "bohatství" národní ekonomiky je tzv. Hrubý domácí produkt, tedy celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Pokud se podíváme na souhrnné statistiky hrubého domácího produktu dle ČSÚ od vzniku samostatné ČR, lze konstatovat, že až na krátké období hospodářské krize z let 2008 a 2009 "bohatství" ČR neustále roste.

S ohledem na skutečnost, že bývalý ministr zdravotnictví Heger ve svém výroku uvádí pouze odhad 20 % lidí ohrožených chudobou v ČR (doslova uvádí, že se pohybují někde na hranici chudoby), označujeme výrok i přes skutečnost, že data Eurostatu mluví o cca 15 %, za pravdivý s výhradou. Zbylou část výroku pak lze označit jako pravdivou.

Je pravdou, že Česká republika je v jistém smyslu svébytná v čerpání evropských peněz. Co se týče 45 miliard, je to opravdu újma přičitatelná českému parlamentu. Zavedení dotací na fotovoltaiku sice navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček, podle kterého se má do roku 2020 snížit podíl skleníkových plynů a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů (OZE) o 20 % (oproti stavu z roku 1990).

Nebylo jím však nijak konkrétně stanoveno, jak je třeba tohoto podílu dosáhnout a realizace tedy byla v režii České republiky. Výši dotací a jejich pravidla už si pak nastavovala Česká republika sama a právě chyby při tvorbě národní legislativy mají velký vliv na částku, která se ročně vyplácí jako podpora OZE.

Informace o hlídání hranic uvádí například zpráva agentury Frontex - agentura pro spolupráci při ochraně vnějších hranic EU, zřízená v r. 2014 právě Evropskou unií. Podle ní Řecko na počátku prosince roku 2015 zažádalo o pomoc ze strany Rapid Border Intervention Teams (RABITs) právě kvůli ochraně řeckých ostrovů před masivní imigrační vlnou z Turecka. Poskytnutí těchto jednotek je podmíněno i souběžným nasazením řeckých bezpečnostních jednotek.

O existenci řeckých kontrol v posledních měsících svědčí i zprávy ze světových médiích jako Huffington post (září 2015) či Spiegel, často v negativních konotacích. Od roku 2014 do konce ledna 2015 ve stejném regionu probíhala operace Poseidon sea, rovněž za měřená na regulaci migrace. K době ještě dřívější vydala Amnesty International v roce 2013 zprávu (.pdf), která poněkud jinak informuje o „střežení“ řecko-tureckých hranic.

Jak popisujeme v jednom z následujících výroků, přes Řecko do Evropy proudí okolo až 2 000 osob denně. Je tedy na zvážení, nakolik jsou tyto hraniční kontroly efektivní a skutečně plnící svou funkci. Totéž potvrzuje i aktuální zpráva Evropské komise (anglicky, zatím ve fázi návrhu), která explicitně říká, že jsou zde závažné nedostatky ve spravování vnější řecké hranice. Na druhou stranu je také otázkou, zda Řecko může samo efektivně střežit své hranice (zejména pak mořské) při bezprecedentnímu přílivu uprchlíků.

31. března přišla média (Neovlivní) s informací, že ČSSD pravomocně prohrála soud se svým bývalým advokátem Altnerem, jemuž musí podle rozhodnutí vyplatit částku bezmála 338 milionů korun.

Strana skutečně odmítá tuto částku uhradit, její postoj je doložitelný na řadě veřejných vystoupení zástupců strany k této kauze. Za všechny uveďme reportáž České televize v hlavní zpravodajské relaci.