Přehled ověřených výroků

Česká republika rozvojově pomáhá dle Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce na období 2010–2017 v pěti programových zemích (Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko), v pěti zemích projektových (Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území, Srbsko) a ve čtyřech zemích dříve programových, s nimiž bude pomoc pokračovat v jiném rozsahu a zaměření (Angola, Jemen, Vietnam, Zambie).

Informace o návratových dohodách (jinak také readmisních) nabízí Ministerstvo vnitra k roku 2012, kdy je měla Česká republika s celkem 14 státy světa: Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko, dále pak Slovinsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Moldavsko, Kanadu a Vietnam. „Jednání s dalšími zeměmi proběhla či probíhají na úrovni Evropského společenství. V současné době je platná readmisní dohoda s Albánií, Hongkongem, Macaem, Srí Lankou, Ruskem, Ukrajinou, Moldavskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Makedonií a Srbskem.“ Další dohody byly k tomuto roku v různé fázi rozpracovanosti s Francií, Švýcarskem, Pákistánem, Tureckem, Marokem, Alžírskem, Čínou, Gruzií, Kapverdskou republikou, Arménií a Egyptem.

Na základě těchto informací zde máme Palestinu, Afghánistán, Etiopii, Mongolsko, Kambodžu, Kosovo, Angolu, Jemen a Zambii, se kterými k roku 2012 nebyla návratová dohoda uzavřena či o ní nebylo jednáno. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Přítomnost ruských vojáků na jihovýchodě Ukrajiny (v oblasti Donbas) potvrzuje několik zdrojů. Podle analýzy BBC se jedná zejména o ruská a ukrajinská média, výpovědi reportérů přímo z místa konfliktu, satelitní snímky a informace poskytnuté Spojenými státy a NATO. Za zmínku stojí také příspěvky na ukrajinských sociálních sítích a články blogerů.

Ruská média jako například Gazeta.ru či Kommenrsant přinesla výpovědi ruských vojáků, kterým jejich velitelé nabídli zapojit se dobrovolně do bojů na Ukrajině. Ruský voják hospitalizovaný v ukrajinské nemocnici například přiznal, že mu bylo nařízeno zapojit se do „cvičení“, čímž všichni zapojení vojáci automaticky rozumí převelení na východní Ukrajinu.

Co se týče satelitních snímků, NATO v srpnu 2014 jimi potvrdilo přítomnost ruských ozbrojených jednotek na území Ukrajiny.

Důkaz o prezenci ruských vojsk poskytují také pozorovatelné z organizace Amnesty International. Opírají se přitom nejen o satelitní snímky, ale také o výpovědi očitých svědků. Salil Shetty, generální sekretář Amnesty International, uvedl: „Satelitní snímky společně s informacemi od ruských vojáků zachycených na Ukrajině a výpověďmi očitých svědků nenechávají nikoho na pochybách o tom, že se jedná o mezinárodní ozbrojený konflikt.“

K přítomnosti ruských vojáků se vyjádřil například Petro Poroshenko. Ukrajinský prezident v lednu 2015 prohlásil, že na Ukrajině se nachází až 9 000 ruských vojáků. Toto prohlášení však samo o sobě přítomnost ruských vojáků nedokazuje.

Světová média informovala o tom, že vojenskou přítomnost na jihovýchodě Ukrajiny přiznal i Vladimír Putin. Ruský prezident v prosinci loňského roku prohlásil: „Nikdy jsme neřekli, že jsme tam neměli lidi, kteří provádějí určité úkoly spadající pod vojenskou oblast.“ Je však důležité upozornit, že Putin přítomnost regulérních armádních jednotek vyvrátil, potvrdil pouze přítomnost jistých ruských vojenských odborníků na východě Ukrajiny.

Putin namísto toho plně přiznává, že nařídil připojení poloostrova Krym k Ruské federaci. Anexi Krymu přitom vyhlásil ještě před referendem, ve kterém 97 % voličů rozhodlo o připojení poloostrova k Rusku. Celou záležitost objasňuje v dokumentu Krym - cesta domů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť zákon byl ve třetím čtení a následně po vrácení Senátem projednáván 8 dní a včetně prvního a druhého čtení se jednalo o 11 dní. Jednalo se tedy o lhůtu „týdne, 14 dní“, jak uvádí poslankyně Vostrá. Některá jednání probíhala také do nočních hodin.

Předpokládáme, že „církevním zákonem“ je myšlen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Třetí čtení tohoto zákona probíhalo 6 dní. V pátek 13. června 2012 bylo jednání sněmovny ukončeno ve 13 hodin 55 minut. Ve středu 20. června 2012 skončilo projednávání církevních restitucí v 13:21 hod. V pátek 22. června 2012 byla schůze a tím i projednávání tohoto zákona ukončeno v 13:58 hod. Ve středu 11. července 2012 bylo projednávání tohoto bodu ukončeno v 13:02 hod. V pátek 13. července 2012 jednali poslanci o tomto bodu poprvé do noci a jednání bylo ukončeno až v 00:04 hod. následujícího dne (14. července 2012).

Poté, co byl zákon vrácen Senátem, byl v Poslanecké sněmovně projednáván ve středu 7. listopadu 2012. Projednávání se protáhlo až přes půlnoc, zhruba půl hodiny po půlnoci byl pak zákon schválen.

Návrh Evropské Komise z 6. dubna 2016 nabízí několik možností, jak změnit současný azylový systém EU. Obě varianty návrhu počítají s přerozdělováním žadatelů o azyl mezi státy Unie, tedy systémem, jenž se ukázal nepříliš efektivním a který se setkal s velkou vlnou kritiky.

Angela Merkelová patří dlouhodobě mezi zastánce kvót pro přerozdělování uprchlíků. V lednu tohoto roku sice zdůraznila důležitost zlepšování životních podmínek v uprchlických táborech v Libanonu a Jordánsku a spolupráce s Tureckem, zároveň však zopakovala požadavek na distribuci běženců právě pomocí systému kvót.

Na jednání Bundestagu před únorovým summitem EU však kancléřka prohlásila, že Evropská unie zní směšně když zmiňuje kvóty, jelikož usnesení na přerozdělení 160 000 uprchlíků mezi členské státy nebylo zdaleka provedeno v požadovaném rozsahu. Zdůraznila zároveň potřebu soustředit se na příčiny uprchlické krize, nikoliv pouze na následky - cílem EU je podle Merkelové snížit počty uprchlíků, čemuž krom zlepšování podmínek v jejich rodných zemích napomůže i silnější ochrana vnějších hranic.

Německá vláda však v souvislosti se zmiňovaným návrhem Komise vydala prohlášení, které se k návrhu rozhodně nestaví negativně, spíše shrnuje jeho hlavní body a upozorňuje, že dle spolkového ministra vnitra Thomase de Maizièreho (CDU) jde o krok správným směrem. Výrok tak sice hodnotíme jako pravdivý, nelze však říci, že by kancléřka nadobro opustila vizi systému kvót.

Spolupráce policie s obcemi je upravena § 16 zákona o Policii ČR, kterým je umožněn na základě písemné dohody s obcí společný postup při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku (§ 16 odst. 2 pak upravuje tuto spolupráci přímo s Hlavním městem Prahou). Vyžaduje-li to však splnění konkrétního úkolu, může policista dle § 43 odst. 1 písm. a) zakázat vstup do míst, kde je tento úkol (tedy zajištění veřejného pořádku) splněn.

Policie ČR ve svém prohlášení odkazuje na skutečnost, že k uzavírce došlo na základě " dopravně inženýrského rozhodnutí příslušného odboru Magistrátu ". Tímto "odborem" pak je oddělení silničního správního úřadu, neboť silničním správním úřadem je dle zákona o pozemních komunikacích mj. i úřad obce s rozšířenou působností. Tento úřad pak může dle § 24 zákona uzavírkou omezit obecné užívání komunikace.

Podle zjištění serveru Neovlivní.cz však byl správní postup Policie ČR a Magistrátu hl. m. Prahy v případě návštěvy prezidenta ČLR poměrně nestandardní, přičemž: " Podle expertů, které Neovlivní.cz oslovilo, bývá zákonný postup při státních návštěvách takový, že policie dostane povolení uzavřít přesně vyjmenovaná místa a části ulic, o která požádá. Navíc, informace o plánovaných uzavírkách je viditelně a předem zveřejněna, aby se na ni mohli obyvatelé v lokalitě připravit. " Podle přiloženého rozhodnutí Odbor dopravních agend pražského magistrátu však měla Police ČR poměrně volné pole působnosti v uzavírkách komunikací.

Na základě výše uvedeného označujeme výrok jako pravdivý.

V první části odůvodnění se zaměříme na zdravotní sestry. V současné době se jejich vzdělávání řídízákonem o nelékařských zdravotnických pracovnících. V§ 5 jsou stanoveny podmínky pro výkon povolání všeobecné zdravotní sestry. Dleodstavce 1 je vždy podmínkou vyšší nebo vysoká škola, s výjimkou studií zahájených nejpozději ve školním roce 2003/2004. V současné chvíli jsou v projednávání dvě novely, žádná z nich se však nedotýká vzdělávání zdravotních sester. O jeho reformě se sice již dlouhou dobu mluví (viz napříkladčlánek České televize z října 2015,) přesto však v současné době není takový návrh ani předložen. Předložení vládě ke schválení bylo bylo ministrem Němečkem anoncováno na březen 2016. Poslední novela proběhla v roce2011.

Co se lékařůtýče, podmínky jejich vzdělání jsou stanoveny zákonem o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Změny jsou obsaženy ve vládním návrhu, který byl 8. února 2016 schválen vládou. Nyní je předložen v Poslanecké sněmovně.

Oba zákony jsou tedy v procesu novelizace, a to právě v těch aspektech, ve kterých Sobotka naznačuje. Tak bylo ostatně stanoveno i v dlouhodobém plánu (.pdf, s. 27) vlády.

V září 2015 světová média informovala o tom, že Světový potravinový fond snížil potravinové dávky v uprchlických táborech.

O snižování dávek informoval Fond již v červenci 2015. Nedostatek financí se přitom týkal zemí Blízkého východu, konkrétně uprchlických táborů v Libanonu, Jordánsku, Egyptě, Turecku a Iráku.

Více informací o této Sobotkou pojmenované zářijové události najdete rozpracované ve výroku Milana Chovance, který jsme ověřovali na podzim minulého roku.

Z českých miliardářů, kteří se angažují v politice, můžeme jmenovat například senátora Iva Valentu. Zakladatel a majitel hazardní skupiny SYNOT byl magazínem Forbes zařazen mezi 50 nejbohatších Čechů a jeho majetek je odhadován na 3,7 mld. korun. Valenta zasedá v Senátu od roku 2014 a byl zvolen za volební obvod Uherské Hradiště.

Dalším senátorem z řad nejbohatších českých podnikatelů je Jiří Hlavatý. Majetek ředitele textilní společnosti Juta je podle Forbes až 4,7 mld. korun. Stejně jako Valenta kandidoval do Senátu v roce 2014, a to za obvod Trutnov.

V české politice tak jsou skutečně kromě Andreje Babiše i další miliardáři. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Fakta o vlivu miliardářů na českou politickou scénou jsou však velmi těžko dohledatelná. Vazbám mezi českými podnikateli a politickou sférou se věnuje například projekt Mapování.

Pokud bychom sledovali vazby miliardářů na českou politiku, můžeme obecně konstatovat, že někteří z nich ve svém podnikání v konkrétní době byli na rozhodování politiků závislí (např. Bakala/OKD, Babiš/biopaliva), dále politické strany sponzorují nebo tak v minulosti činili (Bakala 2010/ODS-TOP 09/VV, Sekyra 2013 - KDU-ČSL). V posledních letech pak nejbohatší skupiny začaly skupovat významná média, která mohou mít na formování politiky také vliv. Za všechny uveďme Babišovu MAFRU (tento případ je umocněn o Babišovo angažmá v politice), Bakalovu Economii, Křetínského/Tkáčův Ringier (Blesk). V nejabstraktnější rovině je pak logické, že velké skupiny svůj vliv na politiku mají nebo mít chtějí - zejména při úpravě legislativy k některému podnikání, zapojení státu do různých projektů, otevírání nových trhů etc.

Předně uveďme, že se jedná o predikce budoucího možného stavu. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný, byť potenciální pokles by byl pravděpodobně výrazně nižší, než jak o něm místopředseda sněmovny mluví.

Části o zvýšení o nezaměstnanosti jsme se věnovali už výše. Co se týká poklesu růstu HDP o 4 %, studieEkonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech na straně 37 uvádí:

" Na základě nadprůměrného poměru zahraničního obchodu k HDP a vyššímu poměru exportů do zemí EU lze robustně extrapolovat výstupy výše zmíněných studií. Členství České republiky uvnitř jednotného trh EU by tak vedlo k nižšímu HDP v roce 2013 o 2,5 %. " Údaj o poklesu ve výši 4 % se nám nepodařilo dohledat, navíc Bartošek z této studie vycházel už v předchozím výroku o ztrátě pracovních míst.

Nakonec, co se zdražení potravin týká, případný odchod z EU a především z jednotného trhu by mohl mít za následek zavedení cel pro ČR, a tedy i následné zdražení zboží ze zahraničí.

Podle dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jsou čísla obyvatel, kteří museli v důsledku války opustit své domovy ještě vyšší. V rámci Sýrie bylo k červnu 2015 vysídleno přes 7,6 milionů lidí. K lednu tohoto roku pak UNHCR registroval necelých 4,6 milionů uprchlíků. Největší počet uprchlíků zamířil do Turecka, kde se v současnosti nachází přes 2,5 milionů Syřanů.

Syrská občanská válka vyhnala za necelých pět let trvání z domovů přes 12 milionů lidí.